„Kluci, otevřete, za dvacet minut máte být ve studiu a ještě jste ani nesnídali.“ slyším nějaký rozhořčený hlas. Zmateně se rozhlédnu po místnosti, všude hoří svíčky, na rameni mi spí bráška a celým bytečkem se rozléhá bouchání. Co nejopatrněji odsunu svého milence a natáhnu na sebe kalhoty.
„Co šílíš.“ vystrčím hlavu na chodbu a ještě rozespale na Lith zamžourám.
„Za deset minut by sem vtrhli Géčka nebo David. Pusť mě dovnitř, pomůžu ti to tady dát trochu do normálu, ještě furt ti ty svíčky hoří, vždyť to tady mohlo chytnout. Kde máš vůbec bráchu, ještě chrupká?“
„Jo, půjdu ho vzbudit, skoč nám prosím pro něco na snídani.“
„Už vám nesu.“ podá tác z chodby a položí ho na konferenční stolek.
„Jé, díky.“
„No, šup šup, není čas, běž vytáhnou Billa z postele, já začnu uklízet a sfoukni všechny svíčky.“ křikne ještě za mnou a začne zametat ty pitomý růže. Špinavé nádobí naháže na servírovací vozík a svícny s většinou svíček uklidí do skříňky. To všechno slyším jako šramot v pozadí, protože jediné, na co se momentálně soustředím, je anděl spokojeně spinkající na bělostně povlečené posteli.
„Lásko, no ták, musíš už vyskočit z postýlky, tak trochu jsme zaspali.“ pošimrám dvojčátko po líčku a políbím ho na ty jeho sexy rtíky.
„Mně se ale ještě nechce.“ zavrtí se a ještě víc si přitáhne peřinu k tělu.
„Broučku, za pár minut sem vtrhne David, a jestli tě uvidí v posteli, tak nás oba zabije. Když vstaneš, dám ti obrovskou pusu.“ snažím se ho nějak dokopat ven.
„Tak dobře, ale dáš mi ji až si oba vyčistíme zuby.“ vyskočí plný elánu na nohy a zamíří ven z pokoje. Ruku v ruce vyjdeme z ložnice.
„Oh, dobré ráno, Lith.“ zamrká překvapeně Bill a rychle mou ruku pustí.
„Já to vím, přede mnou vám nic nehrozí. Jen teď stejně nemáte čas, tady máte snídani a za deset minut musíte být dole.“
„Já ale potřebuju sprchu.“ zašklebí se brácha a potutelně na mě mrkne. Lith jen poraženecky svěsí ramena.
„Dvacet minut pánové, o.k., víc neukecám.“ zahrozí nám ještě prstem a i se špinavým nádobím od včerejší večeře zamíří pryč.
„Tak pojď, slyšel jsi, není čas.“ popadnu svého milence za zápěstí a táhnu ho do koupelny.
„Musíme si pohnout.“
„Ne, ty si musíš pohnout, já se s tebou sprchovat nejdu, stihl jsem to v noci a navíc nemáme čas, takže by to bylo jen takový šup sem, šup tam a já si tě chci vychutnat.“ strčím nahého bráchu pod proud horké vody a vydám se trochu uklidit ložnici.
„Tome, dones mi ručník, prosím.“ zavolá na mě Bill a já ochotně vyhrabu z jeho kufru velkou osušku.
„Na, a pohni.“ hodím ji po něm. Z čisté ochoty svého srdce jsem mu donesl i fén a čisté boxerky.
„Díky, najdi mi i něco na sebe, stačí triko, jeansy mám někde hozený.“ uculí se na mě
a otočí se k velkému zrcadlu. Je vážně sexy, sice trochu moc hubenej, ale to jsme oba.
„Žádný choutky, drahý bratře, není čas.“ zkousne si Bill spodní ret a významně se na mě přes zrcadlo dívá.
„Jo, máš pravdu, jdu ti najít nějaký ty hadry a pak už půjdu dolů, ať to není tak podezřelý.“
„Tak v tom případě chci tu pusu, já si zuby už vyčistil.“
„To já taky.“ přiskočím okamžitě k němu a otočím ho čelem k sobě, užuž ho chci políbit, když nám někdo zatluče na dveře.
„Tady nemá člověk ani trochu klidu.“ líbnu mu krátkou pusu na ty smyslné rtíky a s omluvným pohledem vypadnu z koupelny.
„No, to je dost, kde jste?“ vpadnou k nám do obýváku Géčka a já se jen nepohodlně ošiju, doufám, že si nevšimnou, jak to tady vypadá a co víc voní, přeci jen jsme stihli jen hrubej úklid.
„Kde je Bill?“
„Asi v koupelně, podle toho, že slyším fén. Víte co, jdem do studia, brácha dorazí potom. Jenom mu to řeknu.“ otevřu vchodové dveře a doslova kluky ven vystrkám.
„Lásko, já jdu dolů, kluci už pro nás přišli.“ přitáhnu si ho rychle k sobě a políbím.
„Tak utíkej, za deset minut jsem tam.“ plácne mě laškovně po zadku a vypne fén.
„No, to je dost, kde máš bráchu?“ ušklíbne se David a hodí pohled na hodiny.
„Tak, sorry, zítra si nastavím budík.“
„No fajn, jděte ladit.“ propustí mě a společně s klukama zapadnu do zkušebny. Asi tak za čtvrt hoďky se konečně objeví Bill a bez jakýhokoliv toho svýho rozezpívajícího cvičení spustí první písničku, hned se chytneme a za pětačtyřicet minut se náš novej song už mixuje. Zbytek dne procouráme po studiu nebo dolaďujeme naše hraní, David stejně furt někam telefonuje, tak na nás nemá čas a Lith se vypařila hned ráno, tudíž nemusíme ani na vyučko.
„Páni, jestli to takhle půjde všechno, tak za týden budeme moc to cejdo vydávat.“ pouští nám večer výsledek Kautti, náš zázrak za mixážním pultem. Celej tým je kolem něj shromážděný a čeká na výsledek.
„Teda, já nevím, ale mně tam něco chybí.“ zaposlouchá se pozorně Lith, když to posloucháme asi po třetí a my všichni se na ni vražedně podíváme. Ta písnička je vážně dokonalá, to by mě zajímalo, čím ji chce ještě vylepšit.
„Máš někde noty?“ zablýskne se jí v očích a následně i s papírem někam mizí.
„Tak nahrávej K.“ objeví se najednou v té malé nahrávací kukani a co víc, ona má flétnu. Najednou všichni slyšíme, jak se náš docela solidní rokovej nářez promění pomalu v klasiku. Když je to zahraný jenom na flétnu, zní to fakt směšně. Dvakrát to ta podivná potvůrka přehraje a pak se vrátí za námi.
„Zkus to hodit, do prvního refrénu a třetí sloky, ale jen na poslední dva řádky.“ zapřemýšlí nad nejlepším použitím.
„Hmm, to není ono, co?“ zakroutí Kautti hlavou a stáhne to zpět.
„A co takhle zesílit basovou linku a dát tam Tomovu první verzi.“ nadhodí další alternativu Mex, náš osobní zvukař.
„Ne, ten začátek je totálně blbej.“ smetu návrh okamžitě ze stolu.
„A co takhle úplnej začátek jen s bicíma a pak do druhýho refrénu.“ zkusí to K a všichni soustředěně poslouchají. Nezní to špatně, ale není to ono.
„Zobcovka.“ vykřikne najednou Laonnelith a připojí svůj notebook k pultu. Najednou se zvuk nahrané flétny trochu změní a konečně je to pravý. Kautti jen nevěřícně poslouchá a po tváři se mu rozlévá šťastný úsměv. Jo, uznávám, je to maximálně dokonalý, tak nějak se to šouplo do jiné dimenze, je to fakt divnej prvek, ale pasuje tam naprosto přesně.
„Páni, to se ti povedlo, sice už to nezní jako zapřísáhlý Tokio Hotel, ale je to jen jedna písnička a navíc mě to přijde jako perfektní záležitost, líbí se mi ten kontrast dunivé basovky a pištění flétny, jen…“
„Bille, dokázal bys to zazpívat kousek vejš?“ otočí se Lith na bráchu s tím, že Kauttimu dokonale rozumí.
„Vejš?“ vytřeští na ně Bill svá očka.
„Tak to zkus falzetem, potřebujeme jen ty poslední dvě slova.“ přidá se Mex.
„To bude znít perfektně, tak šup, pustím ti to.“ popožene ho Lith a už hledá příslušnou pasáž. Jsem docela zvědavej, co z toho vyleze, Billa jsme nikdy neslyšel házet nějaký výšky a navíc falzet, bych se divil, kdyby to vůbec uměl zazpívat.
Skoro hodinu se pak tlemíme nad bráchovou snahou to nějak vyjekat.
„Tohle prostě nejde.“ sekne sebou nasraně Bill za mnou na gauč.
„Fajn, tak to zkusím já, a na koncertech to bude přes playback.“ zvedne se Lith a trochu si v rytmu zamručí.
„Ty?“ vykulíme na ni všichni oči.
„Já. A ještě si můžete vybrat, jestli to chcete čistě nebo falzet. Dva roky jsem studovala operní zpěv, tak to snad ještě zvládnu, chce to jen trochu ječáku nebo víte co, ne, já se tě to pokusím, Bille, naučit na falzet, stačí přesně posadit hlasivky, to se naučit dá a času máme dost.“ kecne si zpět na židli a zkoumavě si prohlídne mou lásku. Vidím na něm, že je pěkně naštvanej nejenže on to nedokáže, ale ještě se ho to bude nějaká taková, podle něj, kráva snažit učit. No nic, si s ním budu muset od plic popovídat, musím ho přesvědčit, že Laonnelith je pro nás požehnání a ne nepřítel.
„On se to naučí.“ přitakám za něj a vstanu.
„Brácho, můžeš na chvíli se mnou, potřebuju s tebou hodit řeč.“ vytáhnu ho za ruku na nohy, jakoby omylem ho zapomenu pustit a táhnu ho za sebou jak vlajku ve větru.
„Co blbneš Tome, co to do tebe vjelo?“ vystartuje na mě sotva, za námi klapnou dveře skladu s nástroji.
„My dva si musíme něco vyjasnit. Proč se k Lith chováš, jako by byla nějaká vypočítavá mrcha? Se ti tady snaží pomoct a ty se chováš, jako by tě to obtěžovalo. Copak se ti ta písnička nelíbí?“
„Líbí, psal jsem ji o nás, o kapele, ale ona se tváří, jako by to celý vymyslela.“
„Netváří, jen ty máš ten pocit.“
„Copak to nevidíš, to ona mě nesnáší, jsem jedinej, co musel něco předělávat a teď si bud hrát na něco lepšího, jen proto, že se jí to hodí do krámu. Nechci se učit žádnej falzet, či co! Jako by nestačilo, že se tak královsky bavila, když mi to nešlo a co víc, ty s ní, jsem vás viděl, jak padáte pod stůl mrtvý smíchy.“ nafoukne uraženě tváře a odvrátí ode mě svou tvář.
„Bille, lásko, ty žárlíš. To je tak roztomilý.“ přitáhnu si ho se smíchem k sobě a pokusím se ho políbit. Ucukne. To mě rozesměje ještě víc. Konečně to tomu cvokovi dojde a začne se taky usmívat.
„Promiň, Tome, chovám se jako debill.“
„To jo, ale docvaklo ti to rychle. Tak teď mi dej pusu a vrátíme se za nima, nejspíš už objednali nějakou mňamku na večeři.“ přicucnu se k těm krásně vyšpuleným rtíkům a propletu naše jazýčky, jen doufám, že se nás nevydá někdo hledat, prolétne mi ještě myslí a pak už se soustředím jen na své dvojčátko.
Jako bych to snad zakřikl, protože když na malý okamžik pootevřu oči, zahlédnu postavu nakukující do místnosti.
autor: Azalien
betaread: Ter
