Bill zrychleně dýchal, pokoušel se uvolnit, jeho tělo se však celé chvělo, přesto přese všechno ale stále hořel touhou, a tak ledové kapky, vytrvale dopadající svrchu, vítal s vděčností.
Tom se mezitím odhodlal, notnou chvíli už masírujíc Billovo pozadí, konečně začal zapojovat i svoje kriticky vyvýšené přirození. Jemně se otíral všude kolem cílového otvoru, dodával si v duchu odvahu. Přesvědčení, že třesoucí se Bill ho o to doopravdy žádal. Zatajil dech a velice opatrně do bratra vstoupil. Malinko, že to Bill nemohl prakticky ani pocítit.
Tom se mezitím odhodlal, notnou chvíli už masírujíc Billovo pozadí, konečně začal zapojovat i svoje kriticky vyvýšené přirození. Jemně se otíral všude kolem cílového otvoru, dodával si v duchu odvahu. Přesvědčení, že třesoucí se Bill ho o to doopravdy žádal. Zatajil dech a velice opatrně do bratra vstoupil. Malinko, že to Bill nemohl prakticky ani pocítit.
Chvíli bylo slyšet jen drnčení motoru a zběsilé dýchání obou bratrů. Tom velice opatrně přitlačil pánev na Billův zadek, tudíž kompletně pronikl do Billova nejcitlivějšího otvoru.
Bill zařval bolestí. Štíhlými prsty se jako klíště držel úchytu ve dveřích auta, smáčené vlasy mu visely do obličeje a pod vlivem černých slz, které se řinuly zpod Billových bolestně semknutých víček, se stávaly ještě slanějšími.
Bill zařval bolestí. Štíhlými prsty se jako klíště držel úchytu ve dveřích auta, smáčené vlasy mu visely do obličeje a pod vlivem černých slz, které se řinuly zpod Billových bolestně semknutých víček, se stávaly ještě slanějšími.
Tom chvíli zůstával v klidu, vydýchával ten šok a čekal, až se Bill aspoň trochu uklidní.
Konečně se začal jemně pohybovat. Zcela nenásilně, pokoušel se nespadnout do stavu absolutní rozkoše a být alespoň trochu ohleduplný.
Bill klesnul k pomyslnému dnu auta, div si neprokousl hřbet ruky, jak se zoufale snažil utlumit své výkřiky.
Bolest se maličko tišila, Billův dech se začínal zpomalovat a Tomův neustálý nepatrný pohyb začínal být Billovi příjemný.
Konečně se začal jemně pohybovat. Zcela nenásilně, pokoušel se nespadnout do stavu absolutní rozkoše a být alespoň trochu ohleduplný.
Bill klesnul k pomyslnému dnu auta, div si neprokousl hřbet ruky, jak se zoufale snažil utlumit své výkřiky.
Bolest se maličko tišila, Billův dech se začínal zpomalovat a Tomův neustálý nepatrný pohyb začínal být Billovi příjemný.
Tom poznal, že je čas přikročit k dalšímu bodu, a i když věděl, že to bude Billa bolet, lehce přirazil.
Bill vzlykl nahlas, už se nestačil zahryznout do ruky. Tentokrát se tišil rychleji, a téměř okamžitě byl připravený poskytnout bratrovi další vlnu rozkoše.
Tom obemkl Billovo břicho horkými dlaněmi, přirážel ve stále kratších intervalech, zato jeho vzdechy dosahovaly nyní přímo neslušné hlasitosti.
Bill se silou vůle vzpamatovával, musel přiznat, že nyní ustupující bolest mu byla dokonce příjemná.
Sténal rozkoší i bolestí zároveň, uspokojivé pocity však pomalu ale jistě získávaly převahu.
Bill vzlykl nahlas, už se nestačil zahryznout do ruky. Tentokrát se tišil rychleji, a téměř okamžitě byl připravený poskytnout bratrovi další vlnu rozkoše.
Tom obemkl Billovo břicho horkými dlaněmi, přirážel ve stále kratších intervalech, zato jeho vzdechy dosahovaly nyní přímo neslušné hlasitosti.
Bill se silou vůle vzpamatovával, musel přiznat, že nyní ustupující bolest mu byla dokonce příjemná.
Sténal rozkoší i bolestí zároveň, uspokojivé pocity však pomalu ale jistě získávaly převahu.
Tom se mezitím stával téměř nepříčetným. Hlasitě vzdychal nepopsatelnou slastí, nevšímal si nepodstatných detailů, jako to, že se skulili do prostoru pod pedály a sem tam se jim podařilo některý zmáčknout, takže auto co chvíli poskočilo vpřed, a vzápětí se zase prudce zastavilo.
Bill měl pocit, že hází s celým autem. Sténal, zarýval dlouhé nehty do koženého potahu sedaček, a nekontrolovatelně kníkal, když Tom šátral dlouhými prsty k jeho chloubě.
Vůbec už nemysleli na to, jestli se milují naposledy, užívali si současný moment, a snažili se uchovat si tu nejlepší vzpomínku.
Bill měl pocit, že hází s celým autem. Sténal, zarýval dlouhé nehty do koženého potahu sedaček, a nekontrolovatelně kníkal, když Tom šátral dlouhými prsty k jeho chloubě.
Vůbec už nemysleli na to, jestli se milují naposledy, užívali si současný moment, a snažili se uchovat si tu nejlepší vzpomínku.
Tom začínal cítit povědomé pnutí ve slabinách, chvíli se mu nedostávalo hlasu, a poté ho zaplavilo nadevšechno příjemné teplo, pocit absolutního štěstí a uvolnění, stav, kdy ho netížilo naprosto nic a on nedokázal tlumit výkřiky slasti.
Billa zaplavil naprosto nový pocit. Ještě nikdy se necítil se svým identickým dvojčetem tak spojený. Teplo uvnitř něj bylo zvláštně příjemným pocitem a on se cítil tak unavený… Vyčerpán po tak netradičním sexuálním zážitku, cítil se teď uklidněný, dosáhnuvší zaslouženého odpočinku a malé sladké odměny. Tentokrát nemohl ani ochutnat, zda byla doopravdy sladká, tohle však bylo jediněčnější, příjemnější, spojujícnější… Bill vydechl. Cítil se tak vyčerpaný.
Tomovi v břiše stále tančila hejna jiskřiček, nemohl si přivyknout na ten dokonalý pocit neutuchajícího štěstí, uvědomoval si však, že by měl Billovi ten úžasný pocit oplatit. Pomalu, opatrně z něj vyšel, srdce mu stále zběsile bušilo a on se toho svého malého štěstí nemohl nabažit.
„Haach, Bille…“ vzdechl a vyzvedl brášku do sedu. Připadal mu tak slabý a křehký… Avšak moc dobře věděl, že zdání klame, Bill byl velice silný a tuhle cestu si vybral sám – svobodně. A Tom mu za to byl náležitě vděčný…
Útlé tělo, na kterém se zřetelně rýsovala každá kůstka, posadil tak, že se hlavou vyčerpaně opíral o volant.
„Tohle byl ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostal,“ prohlásil Tom, držíc Billa za ruce, hledíc mu zhluboka do očí.
Bill se unaveně usmál.
„Zasloužil sis ho,“ řekl.
„Taky ti ještě něco dám…“ Tom se stále ještě blaženě usmíval.
Bill v sobě nenašel sílu odporovat, ani horlivě souhlasit, a tak jen vděčně přikývl, stále si ještě prohmatávajíc hýždě.
Útlé tělo, na kterém se zřetelně rýsovala každá kůstka, posadil tak, že se hlavou vyčerpaně opíral o volant.
„Tohle byl ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostal,“ prohlásil Tom, držíc Billa za ruce, hledíc mu zhluboka do očí.
Bill se unaveně usmál.
„Zasloužil sis ho,“ řekl.
„Taky ti ještě něco dám…“ Tom se stále ještě blaženě usmíval.
Bill v sobě nenašel sílu odporovat, ani horlivě souhlasit, a tak jen vděčně přikývl, stále si ještě prohmatávajíc hýždě.
Tom si zahanbeně povšiml, že Billovi se po stehně line stužka temné krve.
Přesvědčen, že to Billovi musí oplatit, se sklonil k Billově bříšku a opět ho začal zpracovávat obratným jazykem.
Déšť jako by snad ani nevnímali, byli promočení na kost a to jakoby je ještě více vzrušovalo a rozpalovalo.
Billův laxní přístup byl rázem ten tam. Celá kostrč ho ještě stále pekelně bolela, od Tomových prudkých přírazů, teď však chvílemi zapomínal, že něco jako bolest ještě vůbec existuje, zakláněl hlavu dozadu, přičemž se mlátil o volant, toho si však v té chvíli vůbec nevšímal.
Přesvědčen, že to Billovi musí oplatit, se sklonil k Billově bříšku a opět ho začal zpracovávat obratným jazykem.
Déšť jako by snad ani nevnímali, byli promočení na kost a to jakoby je ještě více vzrušovalo a rozpalovalo.
Billův laxní přístup byl rázem ten tam. Celá kostrč ho ještě stále pekelně bolela, od Tomových prudkých přírazů, teď však chvílemi zapomínal, že něco jako bolest ještě vůbec existuje, zakláněl hlavu dozadu, přičemž se mlátil o volant, toho si však v té chvíli vůbec nevšímal.
Tom se mezitím nenasytně přesunul k bratrově rozkroku. Otíral se obličejem jemně o Billova stehna, tvář zamazanou jeho krví, počal zpracovávat Billovu chloubu, vzrušením vyvýšenou do nepatřičných výšin.
Lehce, jazykem, zatímco Bill dnes už podruhé křičel, teď však nikoliv bolestí, nýbrž slastí.
Mlátil sebou pod palubní deskou, až se mu podařilo spustit stěrače, a když Tom své pohyby neustále zrychloval, v okamžiku vyvrcholení Bill symbolicky dopadl hlavou na klakson, až oba nadskočili, jak nečekali, že auto bude díky jejich sexuálním aktivitám troubit.
Lehce, jazykem, zatímco Bill dnes už podruhé křičel, teď však nikoliv bolestí, nýbrž slastí.
Mlátil sebou pod palubní deskou, až se mu podařilo spustit stěrače, a když Tom své pohyby neustále zrychloval, v okamžiku vyvrcholení Bill symbolicky dopadl hlavou na klakson, až oba nadskočili, jak nečekali, že auto bude díky jejich sexuálním aktivitám troubit.
Tom měl dovoleno i chutnat a dělal to doopravdy s chutí. Nedovedl si představit, že by někdy směl mít v puse něco lepšího než Billovo semeno.
Při pohledu na Billa, který jasně vykazoval známky zvýšené hladiny estrogenu, by si moc lidí nepomyslelo, že by ten androgynní mladík mohl být nějak zvlášť plodný, Tom však mohl potvrdit opak.
Při pohledu na Billa, který jasně vykazoval známky zvýšené hladiny estrogenu, by si moc lidí nepomyslelo, že by ten androgynní mladík mohl být nějak zvlášť plodný, Tom však mohl potvrdit opak.
Bill stále nemohl popadnout dech, sesunul se opět k zemi, pohmožděné tělo od pedálů, prakticky naraženou kostrč, pomlácenou hlavu, jak ji zakláněl mezi volant a všelijaké páčky, promoklý skrz naskrz, cítil se absolutně vypotřebovaný.
„Díky… brácho,“ vyhrkli oba ve stejný moment a vzápětí na ně znovu dopadl tíživý pocit loučení.
Okénka a přední sklo bylo zapařené tak, že přes ně nebylo vidět ven, vrstvu páry narušovaly jen některé kapky, jež dopadly zevnitř, a rýhy, jak po sklech dvojčata přejížděla prsty.
Vyškrábali se na přední sedadla, zmohli se jen na poslední, vášnivý polibek, Tom stále plnou pusu Billova spermatu, přitiskli svá horká těla k sobě, aby se chránili před bičujícím deštěm a také stále zesilujícím studeným větrem, a to bylo naposledy, co něco takového udělali…
Rodiče nemohli nikdy pochopit, co se to tenkrát stalo, než u jejich domu zaparkovalo černé auto s poznávací značkou „NKP-7964“, ze kterého vylezla zmáčená utrápená dvojčata, a od té doby se všechno změnilo.
Bratři na sebe odmítali promluvit, nechtěli spolu trávit volný čas, a pokud byli s kapelou, jednali spolu jako s naprosto cizími lidmi. Bolelo to, ale hrdost byla pro oba přednější.
°°°°
O dva měsíce později se věci změnily naprosto radikálním způsobem. Bill k obrovskému údivu veškerého svého okolí oznámil, že odchází. Sehnal si byt na druhé straně Německa, kapelu ponechal svému osudu, svůj rodný dům a stále nablýskané černé auto v garáži jakbysmet.
Nikdo jeho počínání nechápal. Nikdo, kromě jeho dvojčete.
„Jen ať si užije tu svojí svobodu…“ říkával si, potřeboval-li se uklidnit za bezesných nocí, kdy tiše vysedával v Billově starém pokoji a celou jeho mysl přepadával nezměrný smutek.
Neměl nyní nic, co by ho těšilo. Kapela bez frontmana s natupírovanými vlasy značně upadala, a nebýt fanatického zapálení „Géček“, už by s tím také dávno seknul.
O několik dalších měsíců později se k Tomovi doneslo, že populární Bill Kaulitz nyní obnovuje svou kariéru – vydal se na sólovou dráhu.
Dny se pro Toma staly utrpením. Nedokázal na něj přestat myslet, před očima měl stále obraz jeho, jak si nervózně přejíždí prstem po kérce s „Freiheit 89“, neustále přemítal, co udělal špatně, že musel ztratit svůj největší poklad… Pokud by to měl být osud, pak se chtěl zaprodat ďáblu.
°°°°
Byly to dva roky od onoho dne, kdy se Bill začal chovat nezvykle odtažitě – jak Tom vzpomínal, byl to začátek jejich konce.
Tom mezitím měl dvě přítelkyně, dokonce se také velice sblížil s jedním výrazně mladším chlapcem, nikdy však už nemohl říct, že by svého momentálního partnera miloval. Existoval jen jediný člověk, o kterém by to říci mohl, a byl to právě ten, kterého už téměř dva roky neviděl.
Pokud se mu do ruky dostal nějaký hudební časopis, stránky s Billem Kaulitzem okázale přeskakoval.
Věděl, že rodiče se za svým mladším synem už několikrát jeli podívat, ale on nemohl. Po tom všem už by se mu zkrátka nedokázal podívat do očí. Jestlipak vůbec tuší, že ho zničil?
Toho léta byl Tom sám. Neměl žádnou známost, jen si ujasňoval myšlenky, o kterých věděl, že se nikdy vyjasnit nemůžou.
Byl ve svém příbytku v Berlíně, celé dny bloumal po pokojích, nic nedělal. Přes rok se mu dařilo žít v rámci možností normálně, i když ho Billův odchod viditelně změnil, jinak se ale snažil, aby bylo všechno při starém. V těchto dnech však býval často sám, propadal se do vzpomínek, které mu připadaly tak vzdálené, a dlouho do noci vysedával v prostorném obýváku, vypisoval se z citů v akordech, které potom převáděl do teskných melodií na své milované kytaře, nebo jen seděl, nepřítomně zíral z okna a pokoušel se vybavit si jeho medový hlas, sametovou kůži a hedvábné vlasy…
Nejenom, že mu chyběl jako vášnivý milenec, životní partner a osudová láska, ale on postrádal i tu druhou stránku té dokonalé sladké osobnosti. Neměl nikoho, na koho by se mohl spolehnout, se vším se mu svěřit, někoho, kdo by při něm stál, nejlepšího přítele. A koneckonců, byl to jeho bratr, jeho krev, jeho druhé já… Tom nemohl uvěřit, že tak nádherný vztah mohl skončit tak neslavně, jen kvůli nějaké svobodě.
Začínal motiv toho tetování nenávidět, kolena se mu klepala rozhořčením kdykoliv zaslechl, či zahlédl slovo svoboda, volnost… Nemohl na to zapomenout.
Byl to jeden z dlouhých letních dnů a venku za okny Tomova bytu pršelo. Kapky zkrápěly berlínské ulice a on zažíval jeden z typicky bezútěšných dnů.
Už pár dní prováděl jakýsi úklid, přece jen, už v těch prostorách bydlel docela dlouho a zatím neměl moc příležitostí uklízet.
Dnes vyklízel omezenou knihovnu a zrovna narazil na stoh starých časopisů. S těžkým srdcem je počal třídit, neubránil se pokušení listovat a hledat případné zmínky o jejich kapele.
Šokovalo ho, když se dostal k částem, kde se Bill prezentoval už jako samostatný interpret. Tolik se změnil…
Chtěl časopis zavřít, přestat se dívat na rok staré fotky jeho někdejší lásky, ale zvědavost byla stále silnější. Jeden ze starších výtisků Brava ho však doslova odzbrojil. Titulek hlásal: „Bill má nové tetování!“
Pohlédl na datum. Výtisk byl vydán krátce před dnem, kdy dvojčata oslavila devatenácté narozeniny. Nalistoval na příslušnou stránku a srdce se mu téměř zastavilo. Nechtělo se mu věřit, že by… Tomovi stekla po tváři hořká slza. Nezapomněl na něj, necítil nenávist… Po tolika měsících odloučení byl tohle tak nádherný spoj… Tomova slza dopadla na barevnou fotografii, doplňující text – Billovo „nové“ tattoo se nacházelo na levé straně jeho hrudi, černou barvou, ohraničené romantickými kudrlinkami a jedním nepatrným srdíčkem, tam stálo: „NKP-7964“.
autor: Ketty
betaread: Janule
x'(x'(x'( chjo proč polovina povídek musí dopadnout špatně?..to by chtělo pokráčko .dát twins zase dohromady :D:D:D
='( já tuhle povídku miluju… ten konec mě vždycky rozbrečí!
Ketty: ani jsem nevěděla, že si to psala ty. Je to jedna ze tří povídek, která mě přivedla ke čtení téměř všech báječných povídek na tomto blogu. Přiznávám, že jinde nic nečtu, myslím tím povídky, tyhle jsou prostě NEJ!!!!!!!! Díky :)) a taky díky za twincest xDD
Tahle je má zamilovaná, je neskutečně krásná……..
Ja miluju tuhle povidku…kolikrat sem ji cetl aa pokazde! tu u ni brecim…Je zajimave jak muze jedno tetovani zmenit rtreba cely zivot…a mylsim ze tohle je pribeh ktery se muze koidne nekdy a nekomu stat x(..moc hezke…
a zase bulim, to je tak nádherný, ale…nepochopitelný, milujou se a Bill prostě odejde, ale szejně ho furt miluje, jako ten konec mě dostal, ale prostě, to je tak hrozný…ale fakt nádherná povídka, nádherná
aaaaa ty jo tady tu povídku čtu až asi po 1500 ta je snad ta nejkrásnější jaká muže bejt :'(
do prdele 🙁 TO NÉÉÉÉ!!PROČ VŽDYCKY TY NÁDHERNÉ POVÍDKY MUSÍ SKONČIT ŠPATNĚ??MNO PROOOČ?? bulím tady jak želva,hlavou se mlátím do klávesnice aaaa….:(( hrozně se mi líbil jak jsi popsala ten sex.. je to fakt moc hezký :(( a hlavně ta poslední věta.. je to BEZKONKURENČNÍ,nádherné!! jseš skvělá!
Neskutečně kruté…ale taky neskutečně krásné…
Opravdový skvost ♥♥♥
Škoda, že to muselo tak skončiť, ale niekedy to proste inak nejde 🙁