Liebe lässt sich nicht erzwungen I 1.

(Bill)

„Proč, Tome? Proč?“ ptám se ho nechápavě.

„Já…Prostě sem to udělal. Nedělej scény, stejně víš, že nám to už dlouho neklape. Užil jsem si s ním a pocítil vzrušení, které už s tebou dlouho ne. A navíc, on byl ochoten nabídnout mi i to, co ty jsi odmítl,“ řekne jedním dechem. Draly se mi slzy do očí. Ne, nebudu před ním brečet. NE!!!!

„Vyčítáš mi strach? Tak to ne! Kdybys byl jemný a romantický, tak klidně. Klidně bych se s tebou i miloval, jenže ty toho nejsi schopen.“ Docházela mi slova.

„Hele, tak to udělej a já se k tobě vrátím,“ štěkl.

„Co? Citové vydírání? Tak tím tuplem ne!“ Pohodil jsem vzpurně hlavou. Tom se začal nebezpečně přibližovat.

„Buď půjdeš dobrovolně, nebo si tě klidně vezmu,“ zašeptal zrychleně. Hrklo ve mně: „Heh, to…to bys neudělal.“ Nevěřil jsem tomu, ale i tak se mě zmocňoval strach. Přece mě miluje nebo už ne? Obešel mě, zamkl a klíč si strčil do kapsy. „

Okamžitě odemkni!“zavřískal jsem.

„Ty jsi mě asi neposlouchal viď? Zopakuji ti to: Buď půjdeš po dobrém, nebo si tě vezmu po zlém.“ Zazubil se. Couval jsem, ale narazil jsem na postel.

„Věděl sem, že budeš rozumný.“

„Tome…prosím,“ panikařil jsem. Tom měl ale v očích plamen touhy.

(Tom)

Viděl jsem Billův strach, ale moje touha po něm mi prostě zaslepila mozek. Chci ho a dostanu ho. Stejně si myslím, že na to za chvíli přistoupí. Přiblížil jsem se k němu a žduchl na postel. Celý se rozklepal. Lehl jsem si na něj a políbil na ústa. Cítil jsem to zapření. Byl strnulý, a ani za mák mě nechtěl pustit mezi své nádherné rty. Zvýšil sem tlak. Hurá! Povolil, ale ani tak mi polibek nevracel. A co! Rukama jsem mu zajel pod tričko. „Já…já…nechci,“zakňučel. Zamrazilo mě. Furt jsem si myslel, že…třeba tomu přijde na chuť. Spletl sem se, ale: „Už to nejde zastavit,“zašeptal sem a rozepnul mu pásek. Bill vzlykl.

(Bill)

Už sem nevěděl, co mám dělat. Bál jsem se, prosil. Dokonce mi tekly i slzy. Ještě k tomu ani nedošlo a už sem se cítil ponížený a…a…a…znehodnocený. Líbal mě zuřivě a já se nechal jen hrubě laskat. Ale co jsem měl dělat? Má větší sílu a navíc měl výhodu, protože leží on na mě. Cítil jsem jeho vzrušení.

„Tome…já…tě…prosím,“zkusil jsem to znovu. Nic. Vyhrnul mi tričko. V duchu už to chci mít za sebou, ale ve skutečnosti nechci, aby k tomu vůbec došlo.

(Tom)

Otevřel jsem oči a uviděl Billovi slzy. Najednou mi to přišlo líto. Připadal jsem si odporný a zvrhlý. Přestal jsem ho líbat hrubě a změnil na naprostou jemnost. Jsem si jistý, že to poznal.
„Bille…prosím…prosím…odpusť,“ šeptal jsem. Podíval se na mě těma uslzenýma, krásnýma očima, ale nenašel jsem v nich to, co jsem hledal. Našel jsem jen obrovský strach. Obrovský strach. Strach ze mě. Z vlastního bratra, dvojčete, ale teď i násilníka. Ne tohle jsem nechtěl. Musel jsem pryč. Pryč o něj. Někam, kde budu moct přemýšlet. Rychle jsem se zvedl a chtěl se vypařit. Jenže ještě ve dveřích jsem se na něj otočil. Klepal se. Na bledém obličeji má skvrny od černých líčidel. Přehodil přes sebe deku a celý se zakryl. Utekl jsem jako zbabělec. Vím, že tohle mi neodpustí. Došel jsme ke grafity zdi a až tady jsme si uvědomil, že ho miluju. Nikdy jsem mu to neřekl. Neměl jsem odvahu a taky mi scházela jistota.

autor: Mykerina
betaread: Lucy