Ráno se Tom probudil časně. Celým domem panovalo tíživé ticho, jen déšť, který neustal, narušuje tu tíživou atmosféru. Vyškrábal se z postele a přešel k oknu. Pohlédl na ulici, které je ztemnělá. Přes černá mračna nepronikne ani paprsek slunce. Vydržel se takhle dívat značnou chvíli. Z jeho myšlenek ho vytrhl až pohyb za dveřmi. Odtrhl pohled od okna a přešel ke dveřím. Přitiskl se na ně a poslouchá.
Tajné šeptání přichází nazmar (naslouchej, naslouchej)
Celý večer nezamhouřil oči. Jen zíral do stropu a utápěl se ve svých černých myšlenkách. Ztratil bratra…ztratil milovanou osobu…Vyšel ze svého pokoje a jde do koupelny. Cestou stačil ještě zakopnout o práh u dveří jeho pokoje.
„Sakra!“ zaklel a mne si naražený prst. Pohodil hlavou, aby odhodil vlasy, které mu spadaly do obličeje. Dobelhal se do koupelny a hned na sebe pohlédl do zrcadla. Je celý bledý s kruhy pod očima. Jen zakroutil hlavou a omyl si obličej ledovou vodou. Opřel se o umyvadlo a začaly se mu znovu hrnout slzy do očí. Chvíli tam tak stál, dokud si rozhodně neotřel slzy. Vyšel z koupelny a namířil si to do kuchyně, ale ještě se stačil zarazit u dveří do bratrova pokoje. Přitiskl se na dveře a poslouchá.
Zoufale hledají někoho, kdo by naslouchal
jejich příběhům než dopadnou na zem
Tom se polekal, když si uvědomil, že kroky ustaly právě u jeho dveří. Trochu ode dveří poodstoupil a jen na ně zírá. Moc dobře si uvědomuje, že za těmito dveřmi stojí jeho bratr a poslouchá. Přešel ke svému psacímu stolu a sedl si k němu. Vzal do ruky papír a tužku. Začal si něco čmárat. Znervózňuje ho, když ví, že ho bráška poslouchá.
Můžeš udělat to, o čem sníš
Bill se tiskne na dveře čím dál víc. Jako by jimi snad chtěl projít. Neuvědomuje si, co dělá. Když v pokoji uslyšel pohyb a následné čárání na papír, nevýslovně si přál vědět, co jeho bratr dělá. Odpověď asi nedostanu… Povzdechl si. Opřel se zády o dveře a jen kouká na podlahu.
Možná se cítíš osamělý
Už je to deset minut, to by za těmi dveřmi už nemusel být… Přemítá se Tomovi v hlavě a hypnotizuje dveře. Mám hlad! Zkřivil obličej a na důkaz jeho myšlenek, mu zakručelo v břiše. Už tam nebude! Zvedl se rozhodně z židle a přešel ke dveřím. Nepočítal ani v nejmenším, že by za dveřmi ještě mohl být a prudce je otevřel.
„Pane bože!“ vyjekl nepřirozeně vysoko, když se před něj svalil jeho bráška a praštil se do hlavy. Bill se jen choulí na zemi a ruce si tiskne ke své bouli. „To jsem nechtěl!“ okamžitě si k němu přiklekl. Jeho bráška na zemi jen popotahuje. „Billí…“ Pohladil ho po vlasech.
„To bolí…“ pípl a po tváři už mu stéká jedna slzička.
autor: Desperation
betaread: Sajuš
