„To jsem vážně nechtěl! Moc se ti omlouvám!“ mluví překotně Tom a pomáhá mu do sedu. Bill jen popotahuje a mne si hlavu. Co mám dělat? Pomyslel si zoufale Tom a pozoruje svého brášku. Už podvědomě k němu cítí ochranitelské city a pevně ho k sobě přivinul. Co to sakra děláš?! Nadává si v duchu, ale přesto se s bratrem začal pohupovat. Bill se začal uklidňovat a přitiskl se k bráškovi jak nejvíc to bylo možné. Nebránil se.
„Nechtěl jsem..nevěděl jsem…“ přerušil ticho Tomův hlas a začal se od svého brášky odtahovat. Bill jen posmutněl, když cítil, že ho ruce milované osoby odstrkují.
Prosím, neodcházej
„Omlouvám se..bolí to moc?“ zahleděl se bráškovi zpříma do očí. Bill neodpovídá a jen se topí v moři čokolády. Tom znejistěl a uhnul pohledem. Ví, že svého brášku tím zklamal, ale sám neví, co cítí…
„Já…“ vykoktal potichu Bill. Jeho bráška se na něj zahleděl, což ho znervóznilo. „Půjdu do svýho pokoje…“ sklopil pohled a snaží se vstát, ale zamotala se mu hlava a padá opět k zemi. Na poslední chvíli ho chytil Tom.
„Jak tak koukám, tak asi do svýho pokoje nedojdeš…“ pousmál se. Bill se zakabonil a odvrátil od něj pohled. Vždyť Tom ani neví, co s ním jeho doteky dělají. Vzal Billa do náruče a odnesl ho do své postele. Uložil ho a zachumlal do peřin. Bill na jeho počínání vyjeveně kouká. Neví co má říct.
„Nemáš hlad?“ prohodil jen tak Tom. Bill skoro neznatelně přikývl a objal polštářek. Jeho bráška se otočil a z pokoje odešel. Bill si nemohl pomoct a snaží se z provoněných peřin co nejvíc nasát bratrovu vůni.
Naslouchej každé kapce deště (naslouchej, naslouchej)
Co to dělám? Zbláznil jsem se snad? Honí se mu v hlavě cestou do kuchyně. Nijak nevnímá cestu a několikrát se odřel o nábytek. V kuchyni začal hledat potřebné věci na snídani. Byl do práce tak zabrán, že nevnímal nic jiného. Nevšiml si, že již v této místnosti není sám.
Otevři oči a spatříš lásku kolem tebe
Černovlasý chlapec se opírá o futra místnosti, v níž je jeho bratr, a nepřítomně na něj kouká. Neunikl mu ani ten nejmenší pohyb, při přípravě snídaně. Neunikl mu jediný zamračený pohled, když se mu něco nepovedlo. Je tak dokonalý…Proč musí být můj bratr? zakroutil hlavou a konečně se odvážil vstoupit do místnosti. Přešel ke svému bráškovi a pořád ho bez přestání pozoruje. Má štěstí, že si ho nevšiml.
„Nemáš něco k pití?“ prolomil ticho Bill a bráška se ho hrozně lekl. Prudce se otočil a vyděšeně na něj pohlédl.
„Bille?! Sakra! Tohle mi nedělej!“ Co tu dělá?! Nemá být v mém pokoji? A co proboha dělá těsně za mnou?!
„Promiň…nechtěl jsem tě vylekat…“ Tohle jsem nechtěl.. sklopil provinile pohled k zemi. Tom se ušklíbl a otočil se zpátky k lince. Vzal ze skříňky jednu skleničku a naplnil ji pomerančovým džusem.
„Tady máš to pití…“ poznamenal a vtiskl mu sklenici do ruky.
„Díky…“ špitl potichu a sedl si ke stolu. Upil trochu džusu ze sklenice a zahleděl se z okna. Pořád prší…
Můžeš udělat to, o čem sníš
Tom dodělal poslední úpravy na jejich snídani a odnesl ji ke stolu. Sedl si naproti Billovi a pustil se do jídla. Po chvíli mu pohled padl na brášku. Jídla se ani nedotkl a pořád kouká z okna.
„Děje se něco?“ zeptal se starostlivě. Bill jen zakroutil hlavou a pohled od okna neodtrhl. Tom se nechápavě podíval ven a zpět na svého brášku. Nechápe to. „Bille?!“ zamával mu rukou před obličejem. Billův pohled konečně padl na něj. Jejich oči se střetli a nastalo hrobové ticho, rušící jen bušení kapiček deště o okno…
autor: Desperation
betaread: Sajuš
