Maliny 5.

Dny ubíhají jeden za druhým… tenhle týden je vážně docela náročnej. Mimo naplánovaný věci se pořádá ještě pár naprosto neočekávanejch věcí, jako například menší vystoupení v radiu. David měl po náladě, když se to dozvěděl. Začal vysvětlovat, že my nemůžeme mít tolik nabitej pogram. Nicméně nakonec jsme všecko vzali… odpočineme si jindy.

„Tak jak to vidíš na tu akci u Andyho?“ ptá se mě Tom, když jedem v pátek už jen sami dva domů. Sedím stočenej do klubíčka v autě, mnu si obličej, kašlu na make-up, kašlu na účes je mi všecko jedno, jsem úplně vyřízenej.

„Ještě uvidíme jo?“

„Taky si myslím,“ kývne Tom, kterej na tom není o moc líp než já… dokonce kšiltku si sundal… teď už je snad dost jasný, jak jsme unavený… xD Kouknu na mobil… půl desátý večer. Hrůza!

„Ahoj, mami!“ vydechnu na prahu.

„Co to s váma je?“ kouká vyděšeně.

„Nic, všecko je ok, jen jsme hrozně unavený,“ vysvětluje Tom, zatímco já ze sebe shazuju boty… bundu… „Jdu se umýt,“ oznámím a zapadnu do koupelny. Nejradši bych si napustil vanu horký vody, ale mám pocit, že bych v ní asi usnul, takže provedu jen krátkou sprchu.

„Dáš si opečený brambory?“ ptá se máma, když si s Tomem prohodíme koupelnu.

„Joo!“ zaraduju se, protože na jídlo doma jsem se vážně těšil a už to do sebe cpu. „Fakt dobrý!“ mluvím s plnou pusou a máma se jen starostlivě usměje.

„Není toho na vás moc?“ zeptá se. Je starostlivá… ok, ale myslím, že já sám poznám, kdy je toho na mě moc.

„To byl jen náročnej tejden, teď to bude lepší neboj,“ ujistím ji. Za chvilku přijde Tom a sedne si naproti mě. Zrovna něco mámě vysvětluju, když se omylem rozmáchnu nohou a trochu nakopnu Toma do stehna… ale… :)… když spouštím nohu zase zpátky, dám si záležet na tom, abych mu nártem přejel přes celou délku jeho holýho lejtka, až mu naskočí husí kůže >=o)

„Jejda promiň… “ usměju se do talíře… musí mu být jasný, že to nebylo zas až tak upe omylem… ;o)

„Dobrou, Tome… “ konečně ležíme v posteli. Jsem tak hrozně moc unavenej.

„Dobrou… Bille… “ chvilku ticho a pak oba vyprskneme smíchy xD

„Nee vážně, jsem úplně mrtvej… snad se vyspíme a zejtra k tomu Andymu půjdeme.“

„Taky doufám,“ řekne ještě Tom. Poslední dobou má taky na vzdor tomu vysílení dobrou náladu 🙂 A pak… už se konečně propadám do toho blaženýho nevědomí…

„Brý ráno!“ zdravím Toma a mámu, kteří snídají.

„Volal Andreas, jestli se nechceme ještě dneska dopoledne stavit… já řekl, že ne, ale že ty možná budeš chtít, tak mu máš brnknout.“ vyklopí na mě Tom.

„Proč nejdeš?“

„Protože bych tam rád šel večer. A tak se ještě nějakou dobu prospím, víš?“

„Jo… ok.“. Hodím do topinkovače dva plátky toastu a chystám si kakao.

„Kam chcete večer jít?“ ptá se máma a kouká z jednoho na druhýho.

„K Andymu,“ řekne Tom.

„A nechcete radši odpočívat? Bill říkal, že tenhle tejden byl pro vás fakt -„

„Nee, mami neboj, vždyť já se ještě vyspím hm? Ale potřebujeme taky jednou někam vyrazit víš?“ vysvětluje Tom. Máma přikyvuje. Je mi jasný, že by nás tu nejradši měla celej víkend na očích, ale… Tom má pravdu.

Když tak nad tím přemýšlím… Tom bude určitě pít u Andrease. Joo. A bude opilej… toho by se popřípadě dalo využít:) Jasně… už by to konečně chtělo nějaký dovršení mýho plánu!

… To ovšem netuším, jaký to dovršení nakonec bude… s něčím takovým jsem rozhodně nepočítal!

„Zdáár chlape!“ plácá mě Andreas po rameni, když k němu konečně po snídani dorazím. Tak jsem se na něj těšil. I když o mých citech k Tomovi nic neví, vždycky mi poskytl jakýsi vnitřní uspokojení a klid, když jsem na tom byl nejhůř aniž by o tom věděl. Dneska mě ale z žádnejch depek dostávat nemusí… je mi ok! 🙂 Možná až moc…

„Co že seš tak vysmátej?“ hned si toho všimne.

„Mno, tak víš co… volno, večer akce… těším se,“ neubráním se zářivýmu úsměvu při představě, jak by to možná mohlo večer dopadnout… 🙂

„A copak? Bude tam někdo… speciální?“ rejpe do mě, když už jsme v jeho pokoji a já vidím zase přestěhovanej nábytek… xD

„Hmm… “ odpovím.

„Jo? Ale Bille, já ještě ani tobě ani Tomovi neřekl, kdo tu bude… “ tváří se pobaveně. Ou… tak to mě trochu přechcal… xD Nemá cenu si něco vymýšlet…

„Sakra… “ usměju se ještě víc… xD Je ta vhodná chvíle mu to vyklopit? Je to můj nejlepší kámoš, mohl by to pochopit… jako ne úplně pochopit, ale… mohl by to respektovat. Mohl by… ale nemusel by… sakra!

„Tak co, hm?“ zase se zeptá… neumím lhát… aspoň teda ne jemu, u jinejch lidí mi to problém nedělá. xD

„Možná bych ti mohl něco říct… “ super, už jsem to nakousl… už to budu muset dotáhnout do konce… a UŽ začínám pochybovat, jestli to vůbec chci… super! Zakryju si obličej rukama

„Anebo radši ne, zapomeň na to.“

„Nee! Okamžitě mi to řekni! Už jsi začal!“ hned namítne.

„Jenže to je… moc osobní.“

„Bille, já bych ti řek úplně všecko! Já to nikomu neřeknu, jestli ti jde o tohle… to přece víš! Nikdy jsem nic, cos mi řekl, nikomu neřekl. Teda teď by mě fakt zajímalo, kolikrát sem řekl slovo ‚řekl‘ xD“

„Jo… tak jo. Ale víš, tohle je asi ta nejosobnější věc… nic horšího, co bych musel někomu říct snad neexistuje. Já vím, že to nikomu neřekneš, ale přesto… prosím, slib mi, že to vážně nikomu neřekneš. Nikomu!“

„Neřeknu!“ usměje se.

„Ok… tak já, sem se hodně… zamiloval… asi… a už to trvá hodně dlouho,“ dostanu ze sebe jedním dechem.

„Jeežiš! Ty naděláš! To je tu furt… i Tom pořád chodí, že se zabouchl! To není zas až tak osobní, no ne? ;o) Kdo je ta šťastná, do který se zabouchl slavnej Bill Kaulitz, hm? “ mrká na mě.

„Tom,“ řeknu a nejradši bych na místě umřel, když slyším, jak to totálně blbě zní!

„Co… cože?! xDD“ začne se válet v křečích smíchu po posteli… pak se zvedne a koukám – i slzy mu tečou… super Andy, jen si to užij 🙂

„Prdel… si děláš, že jo?“ kejve hlavou, aby se ujistil. Už se musím taky usmívat… zakroutím hlavou. „Bille?“ zeptá se mě jak idiota.

„Já vím, že se to nemá!“ už po druhý zabořím hlavu do rukou. Pak ji zase zvednu „Hlavně to nikomu neříkej!“ ještě jednu mu to radši zopakuju. Jeho pobavenej výraz vystřídal výraz úplnýho zaskočení.

„Tom? Tom? Jako Tom?“ valí oči. S výdechem opět přikývnu. „Jak se to prosím tě stalo?“ už mluví vážně. Jen pokrčím rameny.

„To už je hrozně dlouho. Asi… asi dva roky.“

„Dva roky?! Tak dlouho?“

„Jo.“

„A on to ví?“

„Jo ví.“

„Jak dlouho?“

„Moc ne… ale já už sem nemohl jinak a tak jsem mu to jednou prostě řekl.“

„A co on na to?“ je čím dál tím víc zvědavej.

„Je na mě moc hodnej, nezavrhl mě… kupodivu. Je to… fakt v pohodě a on totiž… poslední dobou se chová divně,“ skousnu si spodní ret.

„Jakože… jakože možná začíná cítit-„

„Jo,“ skočím mu do řeči.

„Wow… “ lehne si zase na postel a kouká do stropu. „A ty něco plánuješ na dnešek?“

„Možná… ale nevím co,“ přiznám. Ještě se mě zeptal, jak jsem přišel na to, že se Tom chová divně… všecko jsem mu vysvětlil.

„Hej, to je vážně divný… hrozně zvláštní, ale… jako neodsuzuju tě nebo tak, to vůbec ne proboha!“ řekne rychle „A… i vám to přeju… ty voe, to je vážně divný! xD „

„Jo,“ už se taky usmívám… jsem rád, že jsem mu to řekl. Chvilku se na mě dívá… rychle mi kouká z jednoho oka do druhýho jako na něco přišel…

„Mám nápad!“ zvedne najednou ruku.

„Jakej?“

„No… aby ti to dneska večer vyšlo.“ Celej zčervenám 🙂 To zní tak hezky!

„Povídej.“

„Že by ses… převlíkl za holku,“ sedí ani nedýchá a jen kouká na mou reakci.

„Ty ses úplně zbláznil… NIKDY! Bože, už teď si o mě tisíce lidí myslí, že sem teplej… a teď když to skoro potvrzuju se ještě převleču za babu?“

„Nee, Bille!Věř mi… koukej… Toma vždycky přitahovaly hezký holky… to je jasný. A teď to vypadá, že ho přitahuješ ty. A co to zkombinovat? A jestli na to zabere… bude to jasný! Nehledě na to, že on ti to vyčítat nebude, jestli na to přijde – znám ho a ty taky, nebyl by naštvanej. Když tak přinejhorším řekneš, žes byl už hrozně zoufalej a žes nemohl jinak… to je fuk, něco vymyslíme. A navíc… kdyby to náhodou fakt vyšlo, bude lepší, když se tu Tom bude vodit s nějakou cizí holkou než s bratrem. No ne?“ Přemýšlím…

„Bože, ale já… NE! Ne, prostě ne, to nemůžu udělat!“ řeknu rozhodně… aspoň navenek… vevnitř to moc řeším! Já vím, že to je ta nejšílenější věc, jakou bych kdy udělal, ale jestli to vážně vyjde… možná stálo by to za to…

autor: *Nicky*, Týnka
betaread: Janule