Sny se plní 7.

Billovi se zhroutil celý svět.. Jestli dřív nedával o hodinách pozor, teď na tom byl ještě mnohem hůře.. Hlavou se mu míhaly představy, jak to vysvětlí doma, až jim přijde dopis, kde rodičům oznamují, že ho vyloučili.. Viděl před sebou ty zklamané pohledy.. Ale co ho trápilo nejvíce, byl jeho bratr.. Od doby, co se dozvěděl, jak na tom Bill je, se od něj nehnul skoro na krok a snažil se dělat všechno pro to, aby z toho brášku dostal.. Nejen že tak sám zameškával ve škole, ale zároveň tím Billa nepředstavitelně ničil.. Miloval jeho blízkost, ale jen ve svých představách.. V reálném životě ho to ubíjelo a ničilo.. Ničilo jej vědomí, že ho má tak blízko, téměř na dosah, a nemůže se ho dotknout jinak, než bratrsky..

,,Bille?? Nesu ti večeři.“ Otočil se ke dveřím a rychle si setřel těch pár slz, co si našly cestičku po jeho tvářích..

,,Jo??“ zeptal se s úsměvem bratra.. Doufal, že si Tom ničeho nevšimne, ale mýlil se.. Tom moc dobře věděl, že Bill každou noc pláče.. Slyšel jeho hlasité vzlyky a nedokázal mu pomoci.. Věděl, že jeho bratra by to ještě více zlomilo, kdyby mu řekl o tom, že to ví.. Proto se začal také usmívat..

,,Jo, máma udělala špagety.“ Pomalými kroky došel až za bratrem, který seděl na okenním parapetu a položil mu talíř na kolena.. Sám se vyhoupl na místo vedle něj..

,,Dobrou chuť,“ popřál Tom a s chutí se pustil do jídla.. Oba bratři milovali špagety, a hlavně pak ty od mamky…

,,Dobrou noc,“ usmál se Bill na své dvojče, když kolem půlnoci odcházel do svého pokoje.. Celou tu dobu byl Tom s ním a snažil se mu do hlavy nacpat 2. světovou válku, protože měl zítra Bill psát důležitý test..

,,Dobrou,“ usmál se na něj Tom a pocítil silné nutkání bratra obejmout.. Ale bál se, jak by na to reagoval.. Chvíli se zarazil mezi dveřmi a jen si Billa prohlížel.. Vypadal zničeně.. Tomovi to rvalo srdce.. Kdyby mohl, vzal by všechny Billovy problémy na svou hlavu, jen aby měl jeho bráška klid.. ,,Pojď sem,“ pípl po malé chvíli Tom a natáhl ruce k bratrovi.. Musel to udělat.. Bill k němu nejistě přistoupil a nechal se obejmout.. Najednou se cítil tak dokonale v bezpečí.. Jako by všechny jeho problémy s tímhle jedním objetím odpluly.. Pevně se Toma chytil a modlil se, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.. Zabořil obličej do bratrovo mikiny a vychutnával si, jak ho bratr jemně hladil ve vlasech.. ,,Bude to dobrý Bille, slibuju,“ šeptal mu Tom do ucha a pomalu ho tlačil k posteli.. Když stáli těsně před ní, slabě ho od sebe odtrhl a zadíval se na něj.. ,,Měl bys jít spát,“ Bill bez jediné námitky uposlechl a lehl si do postele.. Rychle ze sebe stáhl oblečení a nemohl si nevšimnout, jak si ho Tom zvědavě prohlíží.. Něco v tom pohledu bylo.. A věděli to oba..

,,Tak dobrou noc,“ zašeptal ještě jednou Tom a pak udělal něco, co Bill nečekal.. Sehl se nad něj a zlehka jej políbil na čelo.. Pak bez jediného dalšího slova odešel do svého pokoje…

********************

,,Jak to Tom říkal?? Kdy začala ta válka??“ Bill se marně snažil si vzpomenout na ta hloupá data.. V mysli se mu uchovala jenom jedna věc, a to ten letmý polibek, který mu večer bratr věnoval.. ,,Tak Bille, vzpomeň si,“ napomínal šeptem sám sebe, ale bylo mu to k ničemu.. Napadla ho možnost napsat zprávu Tomovi, ale učitel ho měl pod drobnohledem.. Bylo mu jasné, že tenhle test projel ještě dřív, než začal.. V duchu Toma proklínal za to, že mu musel věnovat ten polibek.. Ale zároveň ho za to ještě více miloval.. Dal mu tím tak alespoň malou naději, že by mohl cítit to samé, co cítí Bill..

,,Kaulitz, už to máte?!“ ozval se mu najednou u ucha učitelův hlas a tím ho vyrušil z přemýšlení, co vlastně Bill nejvíce na svém dvojčeti miluje.. Došel k závěru, že kdyby řekl, že naprosto všechno, nelhal by..

,,Ehm, noooo, ještě ani ne,“ pípl Bill a zadíval se na papír před sebou.. Kromě jeho podpisu a pár škrtanců byl naprosto čistý..

,,To vidím.. Dokud to nedopíšete, neodejdete odsud,“ s jízlivým úšklebkem si učitel odešel sednout zpět ke svému stolu…

,,Tak co bráško??“ Tom trpělivě čekal celé dvě hodiny, než se konečně učitel smiloval a s dostatečnou Billa propustil..

,,Dal mi čtyřku,“ pípl Bill a nepatrně se usmál.. Znamenalo to totiž, že z tohohle předmětu nepropadne..

,,To je ale super,“ zaradoval se Tom a bez přemýšlení bratra obejmul.. ,,Sice trojka by byla asi lepší, ale ty neprolítneš,“ radoval se Tom a poskakoval kolem Billa jako malý kluk.. Billa to rozesmívalo..

,,Jo, ale to jen díky tobě,“ pípl potichounku Bill a cítil, jak nepatrně zrudnul, když se na něj Tom podíval..

,,Tak to ne.. Kdyby to bylo díky mě, tak máš jedničku,“ zasmál se Tom a pověsil se bratrovi opět kolem krku.. Nadšeně stále poskakoval a nutil tak Billa dělat to samé.. Kdyby se na ně na ulici někdo právě podíval, myslel by si, že jsou blázni..

,,Seš šikovnej,“ chválil Tom svého brášku a rukou mu čechral vlasy.. Věděl, že to Bill nesnáší, ale teď si to nemohl odpustit.. A teď to ani Billovi nevadilo..

,,Tak pojď, půjdem už domů.. Je mi tu docela zima, jak jsem na tebe čekal,“ postěžoval si Tom a za ruku táhl bratra k autobusové zastávce.. Teď už se za nimi lidé otáčeli, protože nebývalo zvykem, aby se dva kluci drželi za ruce s propletenými prsty.. Ale dvojčatům, a hlavně pak Billovi, to přišlo naprosto normální a přirozené.. Tom si zatím ani moc neuvědomoval, jak moc příjemné mu je, když takhle bratra drží…

autor: Dádinka
betaread: Michelle M.