*** Tom ***
Ležel jsem nehnutě na posteli, s nohama nataženýma ke stropu a lehce jsem jimi pokyvoval tam a zase zpátky. Pozoroval jsem malinkaté čmouhy, které jsme na meruňkovém stropě pozapomněli při posledním malování a když jsem zadržel dech, slyšel jsem, jak mi potichounku popraskávají unavené kotníky. V rozbolavělé hlavě se mi honilo stovky malých otazníků za jedinou otázkou „Je tenhle dárek pro Billa vůbec vhodný?“ … Utápěl jsem se v tom dobrou půlhodinu a kdykoliv jsem začal horlivě pracovat na něčem zcela odlišeném, zjistil jsem, že se v myšlenkách stejně zase dopracuji k tomuhle, nic neříkajícímu, bodu. Jen pár hodin do zítřejšího rána a oslavíme narozeniny tak, jako každým rokem … a přesto se nesnesitelně těším … chtěl bych být Tvým narozeninovým přáním … tím vyplněným, víš?
Líně jsem si špičkou jazyka z nezvyku olízl koutek úst, stále to mírně poštipovalo, ale dalo se to snést. Všechna bolest dospívání se dala snést za cenu toho, že se Ti budu líbit, … třeba že jen ze soucitu. Usměješ se? Pomalu jsem se vyšvihl do sedu a zamračil se na svůj rozčepýřený odraz v zrcadle, které si můj parádivý bratr opřel do středu pokoje … podivný zlozvyk, rozčiluje mě! Ze soucitu to ano, ale opravdově Tě mít rád neumí … jen se podívej. S nasupeným vydechnutím a pochybovačně nadzvednutým obočím, jsem si uhladil pár neposedných vlasů, které se mi přilepily na čelo. Olízl jsem si palec a úpěnlivě se snažil uhladit nemožné obočí, nakonec jsem to s nešťastně pokřiveným obličejíkem vzdal.
Neslyšel jsem … snažil jsem se dělat, že neslyším. Dokonce jsem si dětinsky zacpal uši ukazováčky a počítal do deseti, … ale Michaela jsem znal až příliš dobře, byl vytrvalý. Zakryl jsem poskakující mobil třesoucí se dlaní a přál si, aby už konečně ztichl, možná i nadobro. Nazelenalé světýlko displeje bliklo naposledy a vzápětí se s neuvěřitelnou rychlostí objevil symbol příchozí zprávy. S nezájmem jsem ji přelétl přivřenýma očima, snad skoro zavřenýma.
… říkal jsi, že se dnes uvidíme, že stojíš o mou společnost, tak proč? M.
Protože se sám v sobě nevyznám, … chci Tebe, chci jeho … vím, že chci příliš. A nedostanu nic.
Neměl jsem chuť vést „němou“ válku přes neosobní smsky a popaměti jsem sáhl po klávese, pod kterou jsem měl uloženo Michaelovo číslo … hned z té sousední jsem mohl zavolat bratra … ale to je vedlejší. Nerad jsem telefonoval, ať už se známými či neznámými, neuměl jsem to a vždycky jsem nadělal více škody, než užitku … vždyť slova v neosobním spojení zní tak nějak pokřiveně. V krku jsem cítil zadrhnutý knedlík …
M -> Ahoj …
-> Chtěl jsem se omluvit, ale dnes nemám nějak náladu, necháme to na jindy, souhlasíš?
M -> Zase trčíš doma a čekáš až se vrátí, ještě Tě to neunavilo?
-> … Já … já na nikoho nečekám, čtu si a poslouchám hudbu. (Lžu a přemýšlím, jestli se mohl něčeho konkrétního dovtípit … opatrně jsem zapnul rádio a přidal na hlasitosti. Já lžu …zase)
M -> Není Ti hloupé žebrat o sourozeneckou lásku? Ta by měla být samozřejmostí … ne privilegiem …
-> Nežebrám … jsem jen unavený … (Mlč! Sakra mlč, nebo zavěsím!! … máš pravdu …, ale já ji nechci poslouchat.)
M ->Slíbil jsi to …
-> … že všechno bude jako dřív … vždyť já vím … (Polevuji … zase …). Přijď, rád Tě uvidím … mám zrovna rozečtenou knihu, bude se Ti líbit. (Ne!!)
M -> Jen na sebe něco hodím a do deseti minut jsem tam. Zatím ahoj!
Nikdy bych nevěřil, že se dá cesta přes půl města stihnout za deset minut … zamyšleně jsem si prohlížel, teď už tichý, mobilní telefon. Neumím říkat „ano“ a nejsem schopen říkat „ne“ …
Možná jsem si přál otupit, už tak utlumené, smysly, dunící muzika na celý dům mi k tomu s pokulháváním dopomáhala. Nemohl jsem slyšet mámino starostlivé poťukávání do dveří, ale všiml jsem si ztrápeného výrazu, když si sedala na kraj mé postele. Mluvila tiše … a ani zdaleka nepřehlušila mou oblíbenou …. Pozoroval jsem její němě se pohybující rty a bylo mi jasné co mi chce říct.
Miluji tvou kůži, je tak bílá
Miluji tvé dotyky, chladné jako led
Miluji každičkou tvou slzu
Miluji způsob, kterým marníš svůj život
Miluji tvé dotyky, chladné jako led
Miluji každičkou tvou slzu
Miluji způsob, kterým marníš svůj život
Zbožňuji zoufalství v tvých očí
Uctívám tvé rty, rudé jako víno
Dychtím po tvé vůni, která rozechvívá mé tělo
Miluji způsob, kterým utíkáš od života
Uctívám tvé rty, rudé jako víno
Dychtím po tvé vůni, která rozechvívá mé tělo
Miluji způsob, kterým utíkáš od života
Zhřešila jsi ….
(Gone with the sin – H.I.M. – úryvky)
Mám sto chutí smazat to zpropadená „a“ … , zhřešil jsi … hřešíš … Přepsat tyhle slova nejkrásněji, jak jen to dokážu a v dárkovém balení Ti je věnovat … věnovat z lásky.
autor: Gia
betaread: Janule
uaaa! kráása x) yéé H.I.M x) ti su bozski x)