Liebe lässt sich nicht erzwungen I 10.

Andy mě v klidu obejme a já se ponořím do říše snů.

(Tom)

Kdyby jen Bill věděl, jak mi ubližuje…Jo, fajn, beru, taky jsem mu už hodně krát ublížil, ale od něj mě to bolí. Sedím na posteli a ani za mák se mi nedaří usnout. Dostal jsem geniální nápad. Napíšu mu dopis. Vždycky si potrpěl na romantiku a něžnost. I já dokážu být jemný, jen jsem mu to prostě ještě nebyl schopný ukázat, ale to se změní. Snad ho tímhle získám zpět. Ponořen do myšlenek vytáhnu papír a vezmu si tužku…Po dvaceti minutách mě stále nic nenapadá. To je sakra tak těžký něco vymyslet? Bill to dělá denně. A je to tady zase. Zase ho se sebou srovnávám. Jak můžu? Vždyť on je úplně jiný než já, nebo ne? Jsem snad stejný a hraju si na něco, co nejsem? Z těch myšlenek se asi zcvoknu. Konečně mě z přemýšlení vytrhne telefon. Gustav.

„Ano?“

„No to je dost, Tome! Hele, vím, že to není domluvený, ale máme zkoušku. Tak, prosím, vezmi Billa a přijďte,“ vyhrkne.

„Hm…no…to asi nepůjde. My se s Billem trochu rafli a on je teď u Andrease a nebere mi mobil. Snad kdybys mu zavolal ty?“

„Zkoušel jsem to, ale má ho vypnutý…Dej mi číslo na Andyho a já mu brknu, jo?“ Nadiktoval jsem mu Andyho číslo. Rozloučil jsem se a doufal, že tam Bill dorazí sám. Musím s ním mluvit. Musím se mu omluvit a hlavně jej musím získat zpět!!!!

(Andy)

Začal mi zvonit mobil. Omg. Zvednu to a ozve se Gustav. Chce, aby šel Bill na zkoušku. Jenže mě se ho nechce budit. Nebo se spíš bojím, že tam bude Tom. Nakonec to odkývám, a ač velice nerad, Billa budím. Ospale otevře očka.

„Bille, lásko…volal Gustav…musíš na zkoušku,“ zašeptám. Bill se vymrští do sedu.

„Co-Co? Zkouška? V kolik?“ vyhrkne.

„Klid, za 20 minut.“ Bill si viditelně oddechne a začne se zvedat. Nedá mi to a chytím ho kolem pasu. Jenže…setkám se s odporem.

„Promiň, ale vážně spěchám,“ omluví se a jde ke dveřím.

„Nemůžu jít s tebou?“ zeptám se s nadějí v hlase. Zakroutí hlavou. Tušil jsem to.

„Andy, ty víš, že tam bude Tom…a já…já nechci další konflikt,“ hlesne potichu. Políbí mě a zmizí. Jestli se ho Tom jen dotkne, tak poteče krev!!!

(Bill)

Sotva uslyším slovo zkouška, okamžitě vystřelím z postele. Andy mě chce obejmout, ale já na to vážně nemám čas a popravdě? Byl bych raději, kdyby mě objímal Tom. Já vím, jsem děsná…no…svině? Asi tak by se to dalo nazvat. U dveří se mě ještě zeptá, jestli může jít se mnou. Vím, proč a právě proto řeknu ne. Naposled ho políbím a mizím pryč. Přijdu jako vždy se zpožděním…No, ale všichni už si zvykli. Sotva mě Géčka spatří, zahltí mě otázkami, co mám s čelistí…Nevím proč, ale nemůžu říct, že mě, ač nechtěně, praštil Tom. Snažím se ho ignorovat, ale nejde mi to. Mám ve zvyku zpívat u něj, v těsné blízkosti, otírat se mu o ruku a hruď. Ví, že mě to trápí. A mám pocit, že se v tom i vyžívá.

(Tom)

Ta zkouška byla dobrý nápad. Bill dělá přesně to, co vždycky. Ale hodně se snaží přemáhat. Konečně máme konec a Géčka někam vypadla. Jsem tu s Billem sám a on je z toho očividně nervózní. Přijdu k němu. Má strach v očích, ale má tam i očekávání.

„Bille, dej mi šanci, poslední. Nech mě dokázat, jak moc tě miluju,“ zašeptám. Nasucho polkne.

„T-Tome, ty ani nevíš, jak moc bych ti ji chtěl dát, ale…“

„Ale co?“ přeruším ho a zahledím se mu do těch nádherných hnědých čokolád.

„Bojím se, že mě zase zklameš a-a navíc já a Andy…“ Ne, tohle poslouchat nebudu. Nahnu se k němu a lehce se otřu o jeho rty. Zrychlil se mu dech. Trošku přitlačím. Bill je pootevře a já tam bez váhání vniknu. Líbám ho, jak nejlépe umím. Snažím se do toho vkládat veškeré své city k němu. Chytím ho za pas. Konečně mi začal polibek oplácet. Dělám to nerad, ale musím. Odtáhnu se od něj. Vykolejil jsem ho. Teď nebo nikdy…

„Mám pokračovat?“ zeptám se a upřeně jej pozoruji. Bill váhá, ale pak se na mě lačně vrhne. Je nenasytný. Divoce mě líbá, až se divím, kde se to v něm bere. Po očku mrknu, kde je gauč. Trochu do něj zatlačím a on na něj dopadne. Lehnu si na něj a furt se líbáme, když vtom…

autor: Mykerina
betaread: Lucy