Liebe lässt sich nicht erzwungen I 11.

(Bill)

Panebože, co to kurva dělám? Ne, ne, ne, to nejde…jenže Tom je tak úžasný…zpomalím
tempo. Přece jen chodím s Andym. Chodím? To je asi moc silný slovo. Vždyť mi spolu
vlastně jen spíme. Pomalu, ale jistě, si o sobě začínám myslet, že sem kurva. Sice je tohle označení pro ženský, ale nic lepšího mě nenapadlo. Tom zpozorní.
„Bille? Děje se něco?“ zajímá se. Zakroutím hlavou.

„Aspoň mi nelži, jo?“ řekne mi káravě a opět mě políbí. Odtlačím ho od sebe.

„Takže se přece jen něco děje,“zavrčí.
„Jo, děje. Připadám si jako kurva!!“bouchnu.

„Na to si měl ale myslet dřív,“ řekne lhostejně a mě spadne čelist.

„Co-co jsi to řekl?“

„To, co sis zasloužil…sakra, Bille, vzpamatuj se…Já tě miluju, ale už ti to někdo musel říct.“ Tohle mi teda nejde rozdýchat. Nasraně se zvednu. A odcházím.

„Bille! Já…promiň…“ hlesne. Otočím se a propálím ho pohledem.

„Tímhle si definitivně skončil“ štěknu. Tom se rychle zvedne a jde ke mně…Chce něco říct, ale rozrazí se dveře a vejdou Géčka…

„Hele Tome, ještě si nám neřekl, kdo tě tak pořezal?“ Tom se zarazí.
„Ehmm…no…to já nevím…“hlesne potichu. Na tohle už ale nemám nervy a odejdu.

(Tom)

Muselo se to tak pokazit? Najednou má Bill svědomí…Teda ne, že by ho neměl, ale
zrovna tohle ho nikdy nežralo…Samo sebou, že jsme se zase rafli…Tohle už mě
vážně nebaví. Já si snad najdu nějako kost. Jo, najdu! Jen ať Bill vidí, že i já si
můžu užívat. A ještě dneska.

„Hele, nezajdeme dneska na pařbu?“ nabídnu klukům. Chvilku přemýšlejí. Pak ale oba kývnou.

„Půjde ale i Bill, ne?“ zajímá se Georg.

„Tak mu to řekněte.“ Pomalu odcházím pryč.

(Bill)

Tak mi volali kluci, jestli s nimi nejdu na pařbu…Samo sebou, že jsem kývl a
nezapomněl se zeptat, jestli můžu vzít i Andyho. Pro jistotu. Dostal jsem
povolení, takže jsem okamžitě žhavil mobil a volal mu.

„Jasně Bille. Jsi poklad…Miluju tě…“ Chvíli bylo ticho, asi čekal, co mu odpovím…

„Tak, přijď v 21 hodin ke mně, jo?“ špitl jsem.

„Jo,“ houkl Andy a zavěsil. Ještě bych mu asi měl říct, že tam nejdeme jako pár, ale jako kámoši…Uškrtí mě, ale bulvár by mě roztrhal a jeho taky. Odkráčel jsem do koupelny a začal se chystat. Zase mi trvalo snad 2 hodiny, než jsem se dal do kupy a zamaskoval tu modřinu od Toma. Nějak se mi tam nechtělo…Cítil sem takové neblahé tušení, že se tam něco stane. Dolakovával jsem si vlasy, když zazvonil zvonek. Andy. Znuděně jsem šel otevřít.

„Ahoj zlatí,“ pozdravil mě a začal mě líbat. Trošku mě to vykolejilo, ale nechal jsem
ho. Cítil jsem, jak mě tlačí ke gauči. Ok, budu na něj hodný. Lehl jsem si a on na mě…

(Andy)

Nevěděl jsem, jestli mi to dovolí, ale riskl jsem to. Sotva jsem ho pozdravil, začal
jsem jej líbat. Bál jsem se odporu, ale Bill se k ničemu takovému neměl. Troufal jsem si a posouval ho ke gauči…Bill si na něj lehl a táhl mě s sebou. Za tohle jsem mu byl vděčný. Dneska mě dost zanedbával. Že by si konečně uvědomil, že s Tomem ztrácí čas? Rukou mu zajedu pod tričko. Zachvěje se, jako poprvé, když jsem ho políbil. Jemně mu bloudím všude po těle. A on? Nehty mi přejíždí po zádech. Chci mu to tričko sundat, ale uslyším odkašlání. Tom. Vytřeštil jsem oči. Bál jsem se. Kouknu na Billa, ale ten je úpe v klidu. Otočím se zpět na Toma, ten už pozoruje Billa.

„Jak si to říkal odpoledne, když jsme se líbali? Jo! Že si připadáš jak děvka??!! Ty si tak nemusíš připadat. Ty jsi děvka!“ štěkl a Bill se zarazil. Já vlastně taky.

„Vy jste…jste se…l-líbali?“ koktal jsem.

„Ááá, on ti to tady Bill neřekl? Teda Bille, že se nestydíš mu to tahle tajit,“ uculil se
jízlivě a já přestával dýchat.

„Tome! Vypadni!“ zasyčel Bill výhružně.

„Ne! Chci vědět všechno,“odporoval jsem. Probodl mě pohledem. Tom se zasmál a odešel. Zvedl jsem se.

„Andy? Já…promiň, vím, že jsem ti to měl říct, ale …no…“ šeptal naléhavě.

„Co ale?“ zvedl jsem obočí.

„Vím, že by ses trápil.“ dokončil větu a slabě se pousmál. Bože, jak já ho miluju. Odpustil bych mu i vraždu. Nahnul jsem se k němu a lehounce se dotkl jeho rtů.

„Měli bychom jít,“ mrknul jsem na něj. Kývl. Došli jsme ke dveřím.

„Já…měl bych ti říct ještě něco.“ Bál jsem se toho, co se ještě dozvím.
„Tak spusť,“ pobídl jsem ho.

„Na tu párty nemůžeme jít jako pár. Novináři by tě roztrhali a mě vlastně taky.“

„Nic víc? Tak dobře.“ Bill se vděčně usmál.

(Bill)

Já toho Toma snad uškrtím…Proč nechápe, že na něj chci zapomenout? Proč nechápe, že
mě trápí? Ještě, že jsem si to u Andrease vyžehlil. Na to, když jsem mu řekl o těch
novinářích, reagoval dobře.

(Tom)

Vztekle jsem zabouchl dveře od pokoje. Nechápu, jak se takhle může někdo
chovat…Leda, že by…To snad ne! On na mě chce zapomenout! Ale jen počkej, Bille… Ty
si uvědomíš, že se ti to nepodaří. O to se dneska postarám. Už dlouho jsem neměl
známost na jednu noc. Ve špatné náladě vyrazím za kluky. Do klubu dorazíme asi
za 20 minut…Pěkně se to tu rozjelo. Gustav zahlídne Billa u jednoho volného
stolu, a tak jdeme k nim…Omg. Budu to muset překousnout. Dosedneme.

„Čest,“ pozdraví kluci. Bill kývne…Všimnu si, že je Andy celkem nesvůj, že by se mě bál? Super… A všímám si ještě něčeho…Bill se k němu vůbec nemá. Je sice vidět, že by
Andreas chtěl, ale toleruje Billovo rozhodnutí. Že by Bill nechtěl být v novinách? Nechám svých teorií, protože pro mě přijde jakási holčina. Trošku si ji prohlídnu. Je vážně pěkná. Neváhám a jdu. Koutkem oka se mrknu na Billa. Zuří.

(Bill)

No to snad ne. Přijde pro něj jakási baba a on si ihned odejde? Ježíš, proč mi to
tak vadí? Nerad to přiznávám, ale já ho…miluju…Občas se na ně kouknu. Dost hustě se
na ni lepí. Zachvěju se.

autor: Mykerina
betaread: Lucy