Liebe lässt sich nicht erzwungen I 4.

(Tom)

Chci ho vyprovokovat. A docela se mi to daří. Opustil jsem jeho rty a přesunul se na krk. Něžně jsem ho laskal, občas skousl, pak přejel jazykem. Jdu níž, ale Bill mě opět zastaví.

„Co se děje?“ nechápu.

„Já …. Něco jsem řekl.“

„Hele, ale ty sis začal,“ štěknu, urazím se a odejdu pryč. Tohle mě teda brutálně nakrklo. Zabouchnul jsem dveře do mého pokoje. Divím se, že to přežily. Zapnu si iPod a čekám, až se přijde omluvit. Jsem si jistej, že přijde. Doufám.

(Bill)

Tolik sem chtěl, aby pokračoval. Ale musel jsem ho zastavit. Musím na něj zapomenout. Začnu si s někým jiným. A už vím, kdo to bude. Jednou jsem si přečetl jeho deník. A půjdu hned. Bleskově se obleču, ale trochu dýl se líčím. I když vím, že jemu se líbím i nenalíčený. Na chodbě se střetnu s Tomem.

„Ty někam jdeš?“ zajímá se.

„No…jo. Už musím,“ vyhrknu a chci odejít. Tom mě chytí za ruku.

„Kam jdeš?“

„Do toho ti nic není,“odseknu. Tom si mě ale přitáhne a políbí. Vzpamatuju se z šoku a vlepím mu facku. Tom se nechápavě chytí za tvář. Jsem vyděšený víc jak on. Radši se vypakuju, než mu dojde, co se stalo. Celou cestu přemýšlím, a ani si nevšimnu, že už jsem u cíle. Já mu vlastně nedal ani vědět, že přijdu. Snad bude doma. Nesměle zazvoním. Slyším kroky. Otevřou se dveře.

„A…Ahoj… Bille? Co…tu,“ nestačí doříct, protože ho začnu líbat. Přitáhne si mě k sobě a zabouchne dveře. Jeho polibky jsou úplně jiné než ty Tomovy. Odvažuji se říct, že možná i lepší.

(Tom)

On mi dal facku? Proč? Jsem z toho úplně v prdeli. Kam šel? Doufám, že ne tam, kam si myslím. To by mě asi zabilo. Ááá, jsem na nervy.

(Bill)

„Bille, přestaň,“ uslyším. Odtáhnu se od něj.

„Proč?“ nechápu.

„Proč to děláš?“ opáčí.

„Prosím, neptej se. Vím, že mě chceš.“

„Jo, to máš sice pravdu, ale co Tom?“ Neodpovídám.

„Nech mě hádat: Rafli jste se a ty se mu chceš pomstít. Promiň, ale na tohle nejsem.“

„My se rozešli,“ pípnu.

„Co?“ nechápe.

„Prosím, pomož mi zapomenout,“ zaškemrám. Odpovědí je mi polibek plný citů. Citů jako je láska a vášeň.
KONEC

Nevím, jak dlouho se tu takhle líbeme, ale Andy se o nic nepokusil. Převezmu tedy iniciativu a zajedu mu pod tričko. Ošije se.

„Nespěchej,“ krotí mě. Jenže já ho chci. Nevím, jestli kvůli pomstě, nebo proto, že mě vzrušuje.

(Andy)

Nemůžu tomu uvěřit. Ten, který mě přitahuje už víc jak rok, ten který mě vzrušuje už při pouhé myšlence na něj, mě tu teď líbá. Bill. Ano Bill. Konečně je můj. Nesmím na něj spěchat. Nechci ho vyděsit. Jenže pokud toho s těma rukama nenechá, tak si ho vezmu tady a teď. Přestávám se bránit vzdechům.

„Bille….“

„Copak?“ zeptá se rozpustile.

„Jak to víš?“ Zarazí se.

„No…víš…já jsem…no,“koktá.

„Tak už se vymáčkni,“pobídnu ho.

„Přečetl jsem si …no tvůj…deník.“ Zrudne.

„Co? Jak jsi mohl?“ vyletím.

„Andy…já…promiň.“

„Promiň? Myslíš, že to nějaké tvoje promiň napraví? Narušil jsi mi soukromí,“ prskám, jako kočka. Očividně je to Billovi líto, ale naštval mě.

„Andy? Ale kdybych zabil svoji zvědavost, tak tu dneska nejsem.“ Aha, tak tenhle detail mi nedocvakl.

„Nechtěl jsem na tebe tak vyletět. Můžu to nějak napravit?“ zeptám se a doufám, že mi odpoví to, co chci slyšet.

„No, vlastně jo.“ Nahne se a zase mě políbí. Lehá si na mě a pomalu se mi pohupuje na klíně. Vztek vystřídalo vzrušení.

„B…Bille,“ zavzdychám. Kousne mě do krku.

autor: Mykerina
betaread: Lucy