,,Jen se utíkej vyplakat na rameno bráškovi!! Ten ti rád pomůže!!“
Otočil jsem se po hlase. Po chodbě běžel Bill a za ním stál Joel.. Nechápal jsem, co se děje, když se Bill ani nezastavil a běžel rovnou pryč ze školy.. Všiml jsem si, že brečí.. On brečí!! Ten hajzl!!
,,Co jsi mu udělal?!“ štěkl jsem na Joela a naštvaně, dobře možná trochu víc než naštvaně, jsem k němu došel..
,,Nic!!“
,,Joeli!!“
,,No dyť říkám pravdu!! Je to malej dement ten tvůj brácha!!“
,,Cože je?!“ chytil sem ho pod krkem, o mým bráchovi nebude říkat, že je dement..
,,No je, vždyť sem mu vzal akorát nějakej papír a on začal pištět jak malá holka a začal brečet!!“
Pustil sem ho.. ,,Jakej papír?!“
,,Tenhle,“ ukázal mi malou kuličku, kterou držel v ruce..
,,Dej to sem!!“
,,Ani mě nenapadne, dokud se na to nepodívám.. Když kvůli tomu tolik nadělá…“ pomalu začal papír rozbalovat, ale tohle ne.. Když z toho byl Bill tak mimo, tak tenhle zmetek si to nepřečte..
,,Dej to sem!!“ křikl sem znova a vytrhl mu to.. ,,A už nikdy, nikdy se neopovažuj mít nějaký kecy na bráchu nebo se neznám!!“ otočil jsem se a vyběhl za Billem před školu.. Stál až na konci dvora, před vratama a nervózně se rozhlížel kolem sebe…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Už je to dobrý, Bille,“ chytil jsem bráchu kolem ramen.. Za celou dobu, co jsme jeli domů nebo co už jsme byli doma, skoro nepromluvil a jen potichu zkoumal okolí..
,,Není Tome… Já už tam nechci,“ zase se rozplakal.. Co na tom papíru asi je, že ho to tak vzalo??
,,Je to už jen měsíc.. Slibuju, že už ti dají všichni pokoj.. Nedovolím, aby ti ubližovali,“ Bill se ke mě přitiskl, objímal mě.. Tak hrozně se třásl.. Nedovolím, aby ho takhle někdo ničil.. Vždyť oni ho neznají.. Neví, jaký vlastně je.. Je to ten nejlepší člověk, jakého znám.. Nikdy by nikomu neublížil, tak proč ubližují oni jemu??
Začal jsem ho rozpačitě hladit po zádech a stále mu opakoval, že to bude dobrý.. Jeho horké slzy mi dopadaly na rameno, ale nevadilo mi to.. Cítil jsem, že se uklidňuje a to je hlavní.. ,,Děkuju,“ zašeptal Bill najednou a podíval se mi do očí.. Měl je plné slz, ale něco v nich bylo.. Jako vždy tam byly ty malé jiskřičky, které k němu patří, ale teď jsem tam viděl i něco jiného.. Nevím co, ale z toho pohledu jsem měl zvláštní pocit.. Takový divný, v žaludku..
,,Nemáš zač,“ vypadlo ze mě po chvíli a dál jsem Billa pozoroval.. Co to s ním v poslední době je?? A hlavně, co je teď se mnou?? Čumím na něj jako na svatý obrázek a nemůžu se odtrhnout od jeho očí..
,,Asi si půjdu lehnout,“ prolomil Bill ticho a já se konečně pohnul..
,,Dobře.. Dobrou noc.“
Usmál se na mě a pak se pomalu vydal do svého pokoje.. Okamžitě jsem se za ním otočil, ani nevím proč, ale musel jsem ho vidět.. Když mi zmizel z dohledu, cítil jsem se hrozně divně.. Radši jsem vstal a taky jsem si šel lehnout.. Ale první jsem zmizel v koupelně, musím se nějak odreagovat…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
Zase nemůžu usnout.. Tentokrát mám ale štěstí, že je zítra sobota, nebo už bych opravdu nevstal.. Celou dobu musím myslet na to, co se mnou udělal jeden Billův pohled a hlavně taky na to, co je na tom papíře.. Nedokázal jsem se na to podívat, protože je to Billovo, ale musím na to pořád myslet.. Jsem hrozně zvědavej…
,,Zapomeň, zapomeň, řekne se lehce, ale mé srdíčko nemůže, nechce..
Sám sobě se divím, často se v duchu ptám, co na tobě vidím, že tě tak rád mám..
Co je komu do toho… Miluj mě a hotovo!!
Když tě srdce bolí a nevíš, čím to je, zamysli se dobře, že tě v dálce někdo miluje“
Bože, komu mohl tyhle básničky psát?? A proč mi je tak smutno, když to čtu?? Proč mě mrzí, že to není pro mě?? Proč??
,,NE!!“ křikl jsem do prázdného pokoje.. ,,Sakra, nemysli na to, nemysli na to!!“ opakoval jsem si pořád dokola.. Ale to nejde.. Pořád mám před očima ten jeho pohled plný slz a vděku..
,,To je absurdní!!“ rozhodl jsem se a zamířil jsem k Billovi do pokoje.. Neměl jsem to číst, teď na to budu pořád myslet.. Musím mu to vrátit a zítra se ho na to zeptám.. Třeba mi o tom sám řekne…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
