Když jsem se kolem poledne probral, čekal mě šok.. ,,Co tady děláš??“ zeptal jsem se polekaně a koukal jsem na mámu..
,,Milé přivítání,“ zasmála se na mě, tak jsem nahodil omluvný úsměv a ona pokračovala.. ,,Něco se stalo Billovi,“ řekla mi celkem klidně, ale už se neusmívala..
,,Co?? Co se mu stalo??“ koukal jsem na ní úplně zmateně..
,,To nevím.. Byl nakupovat, protože ty jsi ještě spal a když se vrátil, měl rozseklý ret a brečel.. Nevím, co se mu stalo, nechtěl mi to říct.. Chce mluvit jenom s tebou.“ Na nic jsem nečekal a rozběhl jsem se k Billovu pokoji…
,,Bille,“ křikl jsem, když jsem otevřel dveře od jeho pokoje.. Ležel v posteli, hlavu hluboko pod polštářem a celý se třásl.. Nejspíš od pláče.. ,,Bille, co se stalo??“ zeptal jsem se ho, sedl si vedle něj a položil mu ruku na rameno.. Přestal se třást a lehce vykoukl z pod polštáře.. Hned na první pohled bylo zřejmé, že se pral.. Měl rozseklý ret a lehounce nafialovělé oko..
,,Tome,“ vydechl a objal mě.. Bez jediného zaváhání jsem ho pevně sevřel v náruči.. Je mi jasný, že v tom má prsty Joel…
,,Co se stalo?? Co ti ten zmetek udělal??“ ptal jsem se Billa a stále ho hladil po zádech a vlasech.. V tuhle chvíli jsem měl vůči němu tisíckrát větší ochranitelský pocit, než kdy dřív.. Ublížil mu.. Nestačilo mu už ničit ho jen psychicky, musel mu ublížit už i fyzicky.. Nenávidím Joela, asi ho zabiju!! Jo, to bude ono!!
,,On, on…“ Bill se zase rozklepal a nebyl schopný to dokončit.. Musím mu dát nějak najevo, že mě to říct může, že tu u něj jsem furt, musel jsem dát nějak pocit bezpečí…
,,Bille, pšš… Uklidni se, bude to dobrý,“ zašeptal jsem a instinktivně jsem přitiskl rty jemu na čelo.. Při tom nepatrném doteku se Bill opět zachvěl.. Ale nebyl sám.. Tělem se mi rozlil zvláštní pocit.. Nedokážu to popsat.. Bylo to slabé chvění v žaludku, tomu nerozumím.. ,,Nebude to dobrý, Tome.. Já to tam už nevydržím.. nedá mi pokoj ani mimo školu,“ promluvil Bill konečně, ale stále se mě držel, jako by se mu se mnou nemohlo nic stát.. A to taky nestane!! Budu ho bránit před každým, kdo by se ho chtěl třeba jen dotknout…
◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Co ti udělal??“ zeptal jsem se ho znova a Bill mě konečně pustil.. Opřel se o stěnu za postelí a já si sedl naproti němu..
,,Šel jsem nakupovat a měl jsem dobrou náladu.. Potichu jsem si prozpěvoval a usmíval jsem se.. Ale když jsem došel před obchod, byl tam Joel ještě s jedním týpkem.. Chtěl jsem ho ignorovat, ale začal vykřikovat ,,bacha de buzík,, a podobně.. Měl jsem hrozný vztek a poprvé jsem ho okřikl.. Ale on si to nenechal líbit a stoupl si proti mně.. Že prej, ať nejsem drzej, že takovej malej buzerant si na něj nebude otvírat hubu a strčil do mě.. Vrátil sem mu to a takhle,“ ukázal na svůj ret, „to dopadlo.. Ještě pak na mě zařval, ať jdu za bráškou si postěžovat, když ho tak miluju…“ odmlčel se a já měl čím dál tím větší vztek.. Ne jenom proto, že nadával bráchovi a zmlátil ho, ale taky proto, že se mu smál, že mě miluje.. Jestli mě miluje, tak je to jenom dobře… Moment, je to dobře??
,,Kluci, já skočím na ten nákup.. Vy to zatím vyřešte, ano??“ strčila máma k Billovi do pokoje hlavu.. Jen jsem jí kývl a tak odešla.. Podíval jsem se zase na bráchu.. Koukal si na ruce, se kterými si hrál..
,,Já tě přece ale nemiluju,“ vypadlo z něj po chvíli, ale do očí se mi nedíval.. On mě nemiluje?? Mělo by se mi ulevit, tak proč mi je tak úzko?? Proč mě to tak mrzí??
,,Já vím, že ne,“ upřeně jsem ho pozoroval, konečně zvedl hlavu a koukal se mi přímo do očí.. ,,Nepůjdeme se najíst??“ zeptal jsem se ho a nepatrně se na něj usmál.. V tuhle chvíli mi to přišlo hrozně těžký.. Cítil jsem se zvláštně, tak nějak prázdný.. Vím, že Billa mám nejraději na světe, ale milovat ho?? To není možný!! Ale zatím tomu všechny mé pocity nasvědčují…
,,Jestli tam ještě něco je.. Proč myslíš, že sem šel nakupovat,“ usmál se Bill a v jeho očích jsem zase viděl ty jiskřičky, které teď na chvilku zmizely..
,,Tak poď, jdeme to omrknout,“ natáhl jsem k němu ruku, kterou bez váhání přijal.. Vytáhl jsem ho z postele a společně jsme se hnali do kuchyně.. Bill mě na schodech předběhl, takže jsem měl dokonalý výhled na jeho zadek, který mě k sobě jako by připoutal.. Nedokázal jsem od něj odtrhnout oči, proto jsem přehlídnul posledních pár schodů…
,,Áááá,“ křikl jsem a s pevně sevřenými výčky jsem čekal na tvrdý dopad.. Ale nic se nedělo.. Otevřel jsem oči a koukal jsem do tváře Billovi, který mě zachytil..
,,Děkuju,“ pípl jsem a skoro se mi zastavil dech z té jeho blízkosti..
,,Není zač.. A příště dávej pozor,“ krásně se na mě usmál a společně jsme teda konečně došli do té kuchyně…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
