,,Proč?? Jak jsi?? Proč??“ začal jsem nesrozumitelně koktat a přitom jsem koukal na Billa.. Seděl vedle mě se sklopenou hlavou a měl nápadně rudé tváře.. Takže jsem se nemýlil, je na tom stejně jako já.. To vysvětluje jeho chování v poslední době.. Proto mi všechno odpustil, staral se o mě, usmíval se, i když mu bylo nejhůř.. A já tu teď na něj bezdůvodně vyjedu.. Vždyť já jsem si přál, aby se to stalo.. Přál jsem si poznat chuť jeho rtů, na které v poslední době stále myslím…
,,Bille,“ šeptl jsem potichu a ruku mu položil na tvář.. Jemně jsem ho pohladil.. Konečně se na mě podíval.. Viděl jsem, že se bojí mé reakce, ale to přece nemusí..
,,Promiň mi to, Tome.. Já jen…“ nenechal jsem ho domluvit a přiložil jsem mu ukazováček na rty..
,,Pšš… Teď nic neříkej,“ pípl jsem skoro neslyšně a zlehounka jsem se opět dotknul jeho rtů.. Ale opravdu jen lehce, aby ho to nebolelo.. Bylo to pro mě nepopsatelně krásné.. I z tak nepatrného doteku mi běhal mráz po zádech.. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než na ty nejkrásnější, nejjemnější a momentálně nejpřitažlivější rty, které patřily mému bratrovi…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
Nepatrně jsem na bratrova ústa přitlačil, ale hned jsem se vrátil k malému, nenásilnému polibku, protože sykl bolestí.. Ale nedokázal jsem se ovládat dlouho, moje touha po bratrovo polibcích byla až moc velká.. Jemně jsem jazykem obkroužil tvar Billových rtů a po malé chvíli mi odezvou bylo jejich nepatrné pootevření.. Neváhal jsem ani vteřinu a horlivě jsem mu jazykem začal pronikat hluboko do úst.. Nebránil se.. Naopak mi vycházel svými drobnými, ostýchavými polibky vstříc.. Jednou rukou jsem si ho k sobě za boky přitáhl a druhou jsem ho pohladil po tváři…
,,Ty pláčeš??“ zeptal jsem se ho zmateně a odtáhl jsem se od něj.. ,,Je něco špatně??“ ptal jsem se polekaně, nikdy bych neudělal nic, co by mu ubližovalo..
,,Není… jen, jsem šťastný,“ odpověděl mi zdráhavě a konečně se mi podíval do očí.. Hrály mu v nich plamínky touhy..
,,Proč jsi mi to nikdy neřekl??“
,,A proč ty mně??“ odpověděl mi protiotázkou a zahnal mě tak do kouta.. Jen jsem se na něj nevinně usmál a nechal jsem se od něj znova políbit…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Takže ty básničky?? Byly pro mě??“ Seděli jsme s Billem v těsném objetí pod dekou a sledovali děj v nějakém seriálu..
,,Byly a jsou pro toho, koho miluju,“ odpověděl mi a přitiskl se ke mě ještě víc.. Vtiskl jsem mu malý polibek do vlasů a sám pro sebe jsem se usmíval.. Nevím, jak jsem mohl žárlit sám na sebe..
,,Složil jsem jich ještě hodně,“ řekl z ničeho nic Bill a otočil se na mě.. Sladce se usmíval, měl jsem co dělat, abych ho nezulíbal k smrti.. Je až neuvěřitelné, že teprve po sedmnácti letech společného žití jsem si uvědomil, jak úžasný, dokonalý a jedinečný Bill je..
,,Ale je jedna, kterou nikdy nezapomenu a kterou jsem právě pokořil,“ dodal Bill honem.. ,,Jaká??“ zajímalo mě to, moc jsem jí chtěl slyšet.. A to jsem nikdy na básničky nebyl…
,,Mít někoho rád a neumět mu polibek dát
je jako u studánky stát a žízní umírat.“
Po těchhle slovech, těch málo verších, jsem si byl naprosto jistý, že v mém srdci už je místo jen pro jedinou osobu.. Pro Billa.. Přitáhl jsem si ho k sobě a nehledě na jeho rozseklý ret jsem ho políbil.. Musel jsem to udělat.. Slovy nešlo vyjádřit to, co jsem právě cítil.. Ta láska, kterou ve mně vzbudil…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Kluci!! Jsem doma!!“ ozvalo se z chodby, takže jsme se s Billem od sebe rychle odtrhli.. ,,Pojďte mi pomoct.“
Oba jsme se teda zvedli a neochotně jsme se dobelhali do předsíně.. Máma nám oběma naložila tašky a poslala nás do kuchyně.. Celou dobu jsme se na sebe s bráchou nevinně usmívali a nenápadné pohledy a doteky nebyly zas až tak nenápadné.. Ale máma naštěstí tohle bere jako samozřejmost.. Jsme přece jen dvojčata a máme k sobě blízko…
◦◦◦◦◦◦◦◦◦◦
,,Pojď ke mně.“ Tentokrát jsem já nabízel zahřátí pod dekou.. Během pár chvilek byl u mě a už se ke mně tulil.. Byl jsem naprosto šťastný, přesto z každého doteku nervózní.. Opřel se o mě a já mu ruce omotal kolem pasu a propletl prsty s jeho.. Máma naštěstí nemohla vidět, co se děje pod dekou.. Bradu jsem si opřel o jeho hlavu a vdechoval vůni, typickou jen pro něj.. Nikdy, ani ve snu, mě nenapadlo, že Bill bude právě ten, komu to řeknu.. Ale jsem si tím jistý.. Přitiskl jsem ho k sobě co nejvíce to šlo a do ucha mu zašeptal: ,,Miluju tě bráško“.
konec
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
Tokio Hotel neni tepli .A nejsou Bill a Tom gejove
tak bacha nato
a jsi už tapna
jsou přece brachove .
trapdy
tapny
sweeeeeeeeeet jako vždY :-)) miluju je
jezisku to bolo nadherne mnauuu
krásné
!
Jeee,to bylo to nejhezci co sem kdy cetla..:-)
škooda že už je koneec… úúúpe miluju tvoje povídky 🙂
škoda konce
jj moc hezkýý :))
Pro Leni:Hej jestli sís nevšimla,tak si na twincest blogu…a povidka neni vubec trapná-naopak je nádherná:-)
kwásnéé! <3
bombastic! 🙂
Moc pěkně napsané.