Nehoda, která mi otevřela oči

Asi 17-ti letý chlapec se rozplakal naplno a hlas se mu zlomil.. Tolik trpěl.. Jeho bratr už byl déle než týden v komatu a doktoři mu už nedávali žádné naděje.. Ale Tom se nevzdával.. Nechtěl přijít i o tu poslední jiskřičku naděje, že všechno bude zase dobré.. Že bude mít Billa zase doma u sebe.. Miloval ho více než svůj život a vyčítal si tu osudovou hádku.. Vždyť to on ji vyvolal.. Napomínal bratra za jeho nedochvilnost a vymstilo se mu to.. Ten den se Bill vzbudil se špatnou náladou a každá narážka na jeho osobu z bratrovy strany se ho dotkla mnohem více než normálně.. Začal se bránit a vyústilo to v obrovskou hádku, která skončila špatně.. Teď seděl Tom opět u postele svého bratra a utápěl se v bolesti.. Byl tu každý den.. Od rána až do noci.. Sestry ho musely odvádět pryč násilím.. Chtěly, aby se doma aspoň trochu prospal.. Ale copak to šlo?? Vždy, když přišel Tom domů, schoval se v bratrově pokoji a celé hodiny proplakal.. Už skoro týden nespal, ale bylo mu to jedno.. Nemohl spát, dokud nevěděl, že Bill je zase v pořádku.. A předešlou noc tomu nebylo jinak.. Celou noc nespal a jen se choulil v bratrových přikrývkách.. Ještě si zachovávaly jeho jemnou vůni.. A sotva co začalo svítat, vydal se zpět do nemocnice.. Sestry tam o něj už začínaly mít obavy.. Celé dny seděl jen v Billově pokoji, odmítal jídlo a byl na něm vidět nedostatek spánku.. Ale Tom si nenechal od nikoho radit.. Všechny možnosti a nabídky na jídlo a spánek odmítal.. Nechtěl se od Billa vzdálit na jediný krok.. Co kdyby se v té chvíli právě probral?? Chtěl být u něj..

*********************

,,Tome?? Tome??“ Někdo s ním jemně zatřásl a on otevřel oči.. Nacházel se stále v křesle vedle Billovy postele a i ze spánku křečovitě svíral jeho ruku.. Vyčerpáním usnul.. Byla to jen nepatrná chvíle, ale pro něj to byl důkaz slabosti.. Co kdyby byl Bill právě v té chvíli vzhůru?? Vyčítal by si, že v té době klidně spal.. Hned se v křesle napřímil a kontroloval bratrův stav.. Žádná změna.. Stále byl až mrtvolně bledý..

,,Ano??“ zeptal se sestry ochraptělým hlasem.. Už nedokázal pořádně mluvit.. Přišlo mu to nepodstatné, když nemůže mluvit s Billem..

,,Vím, že mě nejspíš zase odmítneš, ale prosím, najez se trochu.. Potřebuješ to, Tome,“ promluvila k němu sestra vlídně a smutně se na něj usmála.. Toho kluka měla ráda.. Za ty dny strávené tady si ho zamilovala.. Připadal jí milý.. Fascinovala ji jeho starost o bratra.. Ale měla o něj obavy.. Tom se jí pomalu ztrácel před očima.. A to ona nemohla dopustit.. Za tu dobu, co tu Bill ležel a Tom u něj jen vysedával, si všimla, jak moc mu na bratrovi záleží.. Vzala si nad ním osobní dohled..

,,Já ale nemám hlad,“ zaprotestoval Tom.. Opravdu hlad neměl.. Do této doby nedokázal pozřít jediné sousto..

,,Tome prosím.. Musíš se aspoň trochu najíst.. Vezmu tě do místní jídelny.. Aspoň trochu, prosím,“ pokoušela se ho přemluvit.. Tom se zadíval na bratra.. Nevypadal na to, že by se v nejbližších hodinách měl probrat..

,,Ale co když…“

,,Pokud se probudí, budeš první, kdo to bude vědět.. Tome, musíš se najíst.. Bill by určitě nebyl rád, kdyby viděl, jak tady hladovíš.. Podívej se na sebe Tome.. Vypadáš pomalu hůř než on,“ vsadila na city a na nucení.. Tom se zvedl a zadíval se do zrcadla, které viselo na zdi.. Málem se sám sebe lekl.. V obličeji měl barvu křídy a tmavé kruhy pod očima.. Vypadal příšerně, to musel uznat..

,,Dobře,“ souhlasil nakonec potichu a sestřička se na něj šťastně usmála..

,,Tak pojď… A Tome?? Prospíš se pak trochu??“ zeptala se ho ještě opatrně a už ho vyváděla z pokoje přímo do nemocniční jídelny.. Tom se na ni podíval pohledem, kterým se jí ptal, jestli se třeba náhodou nezbláznila.. On a spát??

,,Ale Tome.. I spát potřebuješ,“ zastávala svou pravdu.. Tom chtěl vzdorovat, ale cítil se unavený.. Ze všeho toho, co se tady děje.. Nakonec souhlasně kývl a společně se sestrou vstoupil do jídelny…

*********************

,,Bille!!“ vykřikl Tom a prudce se posadil.. Párkrát zamrkal, než si uvědomil, že leží na sesterně.. Rychle vstal a vyběhl k bratrovu pokoji.. Cítil, že se něco děje.. Nevěděl, zda je to dobré nebo ne, ale cítil to.. Rychle proběhl poslední chodbou a zastavil se udýchaně před dveřmi.. Dvakrát se zhluboka nadechl a vstoupil.. V pokoji nikdo nebyl, jen černovlasý chlapec ležící na posteli.. Rychlými kroky k té posteli došel a zadíval se bratrovi do obličeje.. Vypadal stále stejně, ještě pořád ,,spal,, Tom si povzdechl a sedl si do křesla, které bylo již tolik dní přisunuto k posteli.. Chytil bratra za ruku a opět mu po tvářích začaly ztékat slzy.. Sklonil se k němu a zlehka ho políbil na hřbet ruky..

,,Bille, prosím.. Prober se.. Já už to dýl nevydržím.. Potřebuju tě.. Bille, prosím.. Nechci už dál být v té nejistotě.. Prosím, miluju tě,“ šeptal Tom a hlas se mu třásl.. Najednou ucítil pod svou dlaní nepatrný pohyb.. Rychle zvedl hlavu a zadíval se na bratra.. Lehce se mu chvěly řasy a pomalu otevíral oči.. Tom nadšeně výskl.. Bill párkrát zamrkal a zadíval se na bratra..

,,Tome??“ zašeptal potichu..

Tomovi se na tváři rozlil ten nejšťastnější úsměv.. ,,Bille, bože Bille,“ špitl Tom a sklonil se k bratrovi.. Jemně ho objal a odmítal ho už pustit.. Celým tělem mu běžel pocit naprostého štěstí..

,,Tome, jsi tady,“ šeptal Bill bratrovi do ucha.. I on byl šťastný.. Nikoho si nepřál vidět více, než právě Toma..

,,Jsem tady a vždycky budu.. Ach, Bille,“ vydechl Tom a zadíval se bratrovi do očí.. Měl nádherné oči, které právě teď způsobovaly to, že se Tomovi podlamovala kolena.. Bill působil dojmem vyplašeného zvířátka.. Tak drobný a bezmocný..

,,Bille, já… já… musím ti něco říct,“ začal rychle Tom.. Už to nemohl vydržet.. Přál si, aby ta dvě slova konečně Bill doopravdy slyšel.. ,,Hrozně moc tě miluju, Bille.. miluju,“ špitl Tom naléhavě a sklonil se těsně k bratrovi.. Vsadil všechno na risk a zlehka jej políbil….

autor: Dádinka
betaread: Michelle M.