Found
„Tys to věděl, že?“
„Co jsem měl vědět?“ zeptal se Tom a pohledem provrtával bratra.
„No, věděl jsi, proč se zdrželi!“ Bill našpulil rty a pohoršeně přimhouřil oči.
„Jo.“ Tom věděl, že nemá cenu zapírat, stejně by na to tak jako tak přišel, stačilo by se zeptat Gustava. Bill se na bratra díval jako na obtížný hmyz, jako na něco bezvýznamného, otravného.
„Ale, tak se nečil. Stejně ti to prospělo! A teď už mi konečně řekni, co se stalo na tom záchodě!!“ Tom nedokázal zvědavost udržet na uzdě. Prahl po každém detailu. Potřeboval vědět, jak úspěšné jsou jeho dohazovací taktiky. Usadil se pohodlněji do křesla a vyčkávavě hleděl na bratra. Bill založil ruce na hrudi a propaloval Toma přísným pohledem.
„Tohle jsi neměl dělat,“ stočil se do klubíčka a zhluboka si povzdechl. Najednou působil tak ublíženě, tatam byla jeho bojovná, napružená nálada.
„Já jsem ti nechtěl ublížit, ale když ono se to přímo nabízelo! Alex po tobě jede a tobě se taky líbí! Tak kde je problém!“ nechápal Tom bratrův postoj.
„To je sice pěkný, ale neměl jsi to dělat bez mého vědomí! Mohl jsi to se mnou probrat!“ po těchto slovech se zvednul a odešel do kuchyně.
Tom se za bratrem zamyšleně díval a přemýšlel. Bill se choval podivně. Jistě, udělal jistou důležitou věc za jeho zády, ale tohle mu nikdy dřív nevadilo. Něco bylo špatně. Vstal z křesla a vydal se za bratrem do kuchyně. Musel zjistit, co se stalo.
Vešel do místnosti a našel Billa, jak sedí za stolem, hlavu složenou v dlaních a nepřítomně zíral do desky stolu. Sedl si naproti a chvíli jen pozoroval bratra, odhodlával se porušit absolutní ticho, které vládlo celým domem.
„Stalo se něco?“ zašeptal a nahnul se blíž. Bill polekaně vydechl a podíval se před sebe.
„Ne, nic se neděje,“ zněla odpověď a ani Bill nevypadal, že by svým slovům věřil.
„Bille, prosím, mluv se mnou. Něco se děje, poznám to. Víš, že mi můžeš říct všechno, viď?“ Tom natáhl ruku a uchopil bratrovu ledovou dlaň do své. Vyhledal jeho pohled a snažil se ho povzbudit. Bill zavřel oči a ztrápeně si povzdechl.
„Asi je se mnou něco blbě,“ zašeptal.
„Proč si to myslíš?“
„Protože, když mě Alex políbil, nebylo to ono. Líbilo se mi to, ale ne tolik, jako od něj.“ Bill sklopil pohled a zčervenal.
„Od koho?“ položil Tom otázku a zmateně sledoval bratra. Nějak mu to nedocházelo.
„No, od NĚJ! Od toho ze sna!“
„Ach… “ vydechl Tom a díval se na bratra. Bill zvedl uslzený pohled a zhroutil se na židli.
„Vidíš? Říkal jsem, že je se mnou něco blbě,“ popotáhl a díval se ven z okna.
„Ale ne, nic s tebou není. Tak prostě Alex není ten pravý, no! Nemusí se ti líbit každý!“ Tom se bál, že to bude něco horšího, proto překvapeně zamrkal, když Bill začal plakat. Zvedl se od stolu a přešel k bratrovi.
„Bille, šššš, to přece není konec světa! Nebreč, prosím tě!“
„Ale ty nevíš, jak je to hrozný! Alex se mi líbí, ale já chci jeho! Chci vědět, kdo to je! A chci, aby byl se mnou i ve skutečnosti, ne jen ve snu!“ zaštkal Bill a utřel si uslzené tváře. Znechuceně zakroutil hlavou.
„Já už se fakt chovám jak buzík, bulím kvůli každé kravině!“ Tom se krátce zasmál a poplácal Billa po zádech. Vstal z podlahy, oprášil si kalhoty a zeptal se bratra, jestli i dá taky kafe. Uvařil dvě kávy a přisedl si k Billovi.
„Už jsi přemýšlel o tom, kdo by to mohl být?“ zeptal se Tom a podával bratrovi hrnek.
„Díky.“ Poděkoval Bill a zamyšleně míchal tmavou, aromatickou tekutinu v hrnku.
„Jo, napadly mě asi tři osoby. Ale nevím, snažil jsem si vybavit všechno, co o něm znám, ale není toho moc. Přibližná výška, stavba těla, vůně… sám vidíš, že toho moc není. Mám pocit, že bych si dokázal vybavit i jeho hlas, kdybych ho slyšel mluvit, ale nejsem si tím jistej. Je to na nic!“ povzdechl si Bill a olíznul lžičku.
„Tak říkej ta jména,“ popostrčil jej Tom a s napětím očekával, co z bratra vyleze. Bill se zavrtěl a zhluboka se nadechnul.
„No, myslím, že by to mohl být Jorg, Leo a nebo David,“ podíval se na Toma a s napětím čekal na jeho reakci.
„Kterej David?“ zatřepal zmateně hlavou, až se mu dredy rozlétly kolem ramen.
„Jost,“ zašeptal Bill a s očekávání výbuchu smíchu se podíval na bratra. Myslel si, že se mu Tom vysměje, když myslí na Dava takovýmhle způsobem. Vždyť David je všechno, jen ne gay.
„A… ha,“ dostal ze sebe Tom a snažil se strávit tuhle skutečnost.
„No, nevím, ale asi by bylo dobré zjistit, kterej z nich je třeba na kluky. Alespoň by to zúžilo výběr,“ řekl Tom a na chvíli se odmlčel. „Fakt Dave? David Jost?“ Tom stále nemohl uvěřit, že by to byl třeba David. Nic nenasvědčovalo tomu, že i kdyby ten Billův snový princ byl David, měl by zájem o tenhle typ vztahu. Jsou to přece jen sny a kdo tvrdí, že se sny plní? Nikdo! Začínal mít takový pocit, že celé tohle extempore skončí pro Billa hodně špatně. Možná, že by udělal líp, kdyby se držel Alexe. Ale nedokázal bych se dívat, jak brácha trpí tím, že to ani nezkusil. Nezkusil najít toho svého vyvoleného.
Bill se cítil podivně. Chápal bratrovo překvapení, když mu sdělil poslední jméno. David byl, z těch třech jmenovaných, bandu nejblíže. V podstatě s klukama trávil většinu času. A Bill si přál, aby to byl právě on. Nechtěl si to dřív přiznat, ale Dave se mu líbil. Byl vzdělaný, chytrý, sexy, zábavný, byl to jejich přítel.
„Chtěl bys, aby to byl on, že? Myslím David, aby on byl ten tvůj… milenec,“ zeptal se Tom bratra. Billa ani nepřekvapilo, že Tom na to přišel, dokonale do něj vidí.
Bill kývnul na znamení souhlasu a opatrně se podíval bratrovi do očí.
„Víš, co by to potom znamenalo? Co když to je on, ale tvé představy se nenaplní? Co když nebude mít zájem? Dokážeš to přijmout?“ zeptal se Tom bratra s vážnou tváří. Bill se nepatně zachvěl. Tohle ho nenapadlo! Co když jej nebude chtít? Co potom bude dělat? Nedovedl si představit, že by se musel tvářit, jako by se nic nestalo! Vždyť by mu nemohl přijít na oči! Myslel by si o něm, že je odpornej! Zděšeně se podíval bratrovi do očí.
Tom jen kývl, uvědomoval si všechna rizika, stejně jako Bill.
„Co mám dělat?“ povzdechl si Bill a neměl daleko k pláči. Opět.
„To opravdu nevím, ale je to na tobě, Billy. Musíš se rozhodnout. Já budu stát při tobě,“ pohladil bratra po vlasech a nechal ho přemýšlet. Tohle mu rozhodně nezáviděl. Vyhovovaly mu jeho nekomplikované vztahy. A teď za ně děkoval Bohu dvojnásob.
****
Dny jejich prázdnin se krátily. Bill se děsil doby, kdy se bude muset vrátit zpět do toho kolotoče show businessu. Děsil se opětovného setkání s Davidem. Avšak tady doma to bylo taky k nevydržení. Alex si dělal naděje a Billovi bylo nepříjemně. Trápily jej výčitky, protože se mu neustále vyhýbal. Cítil se provinile jako nikdy v životě.
Přiblížila se hodina odjezdu. Rozloučili se s matkou a otcem, kufry naházeli do vozu a odjeli. Ubytovali se v Berlíně, v jenom z luxusních hotelů. Na zítřejší večer byla naplánována akce s producenty. Shrnutí a ocenění jejich dosavadní práce. Nudná párty s nudnými lidmi.
Bill vstal až pozdě odpoledne. Tak akorát, aby se stihnul najíst a připravit. Dnes si dal záležet. Po dvou týdnech doma byla tohle první akce a on se chtěl náležitě vyfiknout. Dlouho vybíral vhodnou kombinaci, dokud mu vše nepřipadalo naprosto perfektní. Vlasy jen mírně nadzvedl, aby je neměl tolik ulíznuté, nalíčil se a mohlo se vyrazit. Opět měl několikaminutové zpoždění, takže mohl hned opustit pokoj. Nikomu to nikdy neřekl, ale dával si pozor, aby všichni čekali radši na něj, než aby musel čekat on na někoho jiného. Bylo to pohodlnější a taky praktičtější, alespoň pro něj. Nebyl trpělivý a nesnášel čekání, na cokoliv.
Sešel do haly, kdy na něj čekal Saki a společnými silami se dopracovali až k autu.
„No kde se flákáš?“ štěkl po něm David místo pozdravu a Billovi to bylo líto. Doufal, že dnes by mohl třeba zjistit nějaké podrobnosti, které by mu pomohly v identifikaci jeho „problému“.
„Vždyť už jsem tady, zas tak moc se nestalo, ne? A nemusíš hned křičet,“ vrátil mu to Bill ostřejším tónem, než měl v úmyslu. Posadil se vedle bratra a upřel na něj sklíčený pohled. Tom se jen ušklíbl a jemně do bratra strčil loktem. Chtěl mu naznačit, aby si z toho nic nedělal.
Přijeli na místo, vešli do sálu a snažili se smíchat s davem. No, stejně vyčnívali, mezi těma nažehlenýma kvádrama je stoprocentně nikdo nepřehlídne. Přesně jak si myslel, nudná párty s nudnýma lidma. Zhluboka si povzdechl a snažil se najít nějaký temný koutek, kde by se ztratil. Obkroužil povinné kolečko, potřásl si rukou se všemi producenty z jejich týmu. Vykouzlil sérii nenucených, zářivých úsměvu pro fotografy a po hodině se konečně dopracoval až ke svému útočišti v zapadlém koutku, příhodně krytému obrovskou umělou palmou. Svalil se na židli a upil ze skleničky šampusu, kterou ukořistil jednomu z procházejících číšníků. Museli se zdržet minimálně tři hodiny, takže si plánoval, jak zbylé dvě ještě prosedí ve svém úkrytu a konečně pojede na pokoj. Jeho plán stejně nevyšel. David se někam ztratil a jak znal kluky, našli si stejně tiché a odlehlé místo, kde se můžou schovat. Samozřejmě, každý zvlášť. Pohromadě působili příliš nápadně.
Opřel hlavu o zeď za svými zády a úlevně vydechl. Zavřel oči a zaposlouchal se do šumu v místnosti. Tichá hudba přerušovaná tlumeným hovorem. Příjemné prostředí na spánek nebo na snění. A potom si uvědomil, že nějak takhle začínal jeho první sen o panu X. Překvapeně zamrkal a otevřel oči. Ale stále byl sám, nezpozorován, schovaný za palmou se sklenkou vína v ruce. Opět se uvolnil, zavřel oči a opřel hlavu o zeď. Nevěděl, kolik je hodin. Nevěděl, jak dlouho se bude muset ještě schovávat.
Po zádech mu přejel mráz a chloupky vzadu na krku se mu postavily. Mírně pootevřel rty a vydechl. U ucha ucítil horký dech. A potom k jeho sluchu dolehl hlas.
„Nudíš se? Nebo se schováváš?“ Hluboký, příjemný sametový hlas. Bill zalapal po dechu a prudce otevřel oči. Rozhlížel se kolem sebe, ale nikoho neviděl.
Zavřel oči a snažil se uklidnit zběsilý dech a tlukot srdce. Kdyby mohl, protřel by si oči.
„Proč se tu schováváš?“ Opět ten hlas. Otevřel oči a díval se do tváře jednomu z týmu producentů.
„Je ti dobře?“ zeptal se opět ten sametový hlas a Bill zapomínal dýchat. Zavrtěl hlavou a nespouštěl oči z jeho tváře.
„Co ti je? Bille, prober se!“ David ztrácel trpělivost. Bill se choval jako by mu uletěly včely. Položil mu ruku na koleno a mírně s ním zatřásl. Bill upřeně zíral na Davidovu ruku a vnímal horkost, která z ní proudila do jeho těla. Zvedl k němu pohled a najednou si byl jistý. Je to David. To o něm se mu už tolikrát zdálo. To on mu způsoboval zimnici pokaždé, když se ho dotknul. Davidovy rty laskaly jeho kůži a také to byly Davidovy dlaně, které mu dokázaly způsobit tolik potěšení.
Bill se mírně usmíval a neustále pozoroval muže před sebou. Nedokázal myslet na nic jiného, než na to, že jej konečně našel. Byl si tím naprosto jistý. Už ho našel! Konečně!
autor: Dania
betaread: Michelle M.
