Sny
„Posloucháš mě?“ Opět s ním zatřásl a sledoval, jak se rozostřený pohled černovlasého kluka před ním začíná pomalu posouvat směrem vzhůru. Choval se tak podivně. David neměl trpělivost pro jednu z jeho nálad. Potřeboval s ním mluvit a ne ho každých pár vteřin žádat o pozornost.
„Vnímej už konečně, nemám na tebe celej den!“ křikl David pobouřeně a zavrtěl hlavou.
„Ehm, říkal jsi něco?“ zeptal se Bill překvapeně. Nemohl z Davida spustit pohled. Neuvědomil si, že na něj dotyčný už asi deset minut mluví.
„To se mi snad jenom zdá!“ postěžoval si Dave a pokračoval.
„Už asi deset minut se ti tu snažím vysvětlit, že bys měl být mezi lidmi a ne se tu schovávat! Takže se zvedej a nechci slyšet žádný výmluvy!“ Bill jen zamrkal a konečně se rozpustil ten mlžný opar zasnění, který se vznášel kolem jeho hlavy. Usmál se na Davida a olíznul si rty. Protáhnul se a znovu se ponořil do svých myšlenek. Opět ucítil stisk na koleni. Pozoroval tu dlaň se smíšenými pocity. A rozčarování bylo ještě větší, když zjistil, že s ním David ne příliš šetrně třese.
„Vzpamatuj se, sakra!!“ Křikl a pomalu ztrácel trpělivost. Bill se prudce postavil, Davidovo tělo se ocitlo v jeho těsné blízkosti.
„Jo, už jdu,“ usmál se na něj a dlaní jemně přejel po jeho rameni. David se za ním jen nechápavě díval a několikrát za sebou se bolestivě štípnul do paže. Musel se ujistit, že se mu to nezdá. Potřásl hlavou a vydal se najít zbytek bandu. Znal jejich taktiku a v dnešní večer se absolutně nehodila. Dnes muselo být všechno tip ťop!
Bill se procházel po sále a rozhlížel se kolem sebe, bez zájmu. V myšlenkách se stále zaobíral Davidem. Byl v takové euforii, pominul i fakt, že je na něj jejich manažer zřejmě naštvaný. I když nechápal proč, momentálně byl tak nadšený! Kdyby tam nebylo tolik lidí, začal by radostí pištět a tleskat jako malé dítě. Musel okamžitě najít Toma. Musel se s ním podělit o svoji radost.
Trvalo mu asi deset vteřin než jej našel. Stál v koutku poblíž baru a zrovna přijímal kritiku od Dava. To se mu hodilo. Přišel až k nim a jemně položil Davidovi dlaň na předloktí. Vodopád slov najednou ustal a tmavovlasý muž zíral na svoji ruku. Potom zvedl pohled k Billovi a podíval se do jeho smějící se tváře.
„Co se to s tebou děje? Chováš se jak…“
„Jak co?“ přerušil Bill jeho slova a upřel na něj vyzývavý pohled. Už mu bylo jedno, že to musí vypadat divně. Byl z toho všeho unavený. Chtěl, aby se jeho sny splnily. V tuhle chvíli si neuvědomoval to riziko. Díval se Davidovi upřeně do očí a čekal na jeho odpověď. Tom si hlasitě odkašlal a snažil se upoutat bratrovu pozornost. Tenhle vývoj situace se mu ani za mák nezamlouval. Bill se choval příliš… přihřátě. Ani jemu tohle slovo neznělo příliš příjemně, ale jinak to vyjádřit nešlo.
„Bille? Chtěl jsi něco?“ Tomovi se zdálo, že co nevidět odpadne. Nechápal Billovo zbrklé jednání! Kdyby o tom alespoň nemluvili, ale myslel si, že i Billovi je jasné, že tohle je přece jenom dost choulostivá záležitost. Vyžaduje si to opatrný a hlavně promyšlený přístup a ne takovéhle otevřené provokování. Vždyť Bill vypadal, že se na Davida co nevidět vrhne! A to Tom nemohl připustit!
„Bille?“ zopakoval Tom svůj dotaz a upíral na něj prosebný pohled.
„Teď ne, Tome! Jsem zvědavý, co mi chtěl David říct! No tak, Dave, jak se podle tebe chovám?“ upřel na něj svůj pohled, z kterého, podle Tomova mínění, šlehaly přímo atomovky – blesky jsou slabé slovo.
David byl očividně překvapený jeho jednáním. Začínalo ho to dopalovat. Dneska se snad všichni zbláznili nebo co!
„Když to teda chceš tak mermomocí vědět, tak ti to povím! Chováš se jak teplouš!“
Plesk! Davidovi přiletěla taková facka, že v první chvíli jen zíral na kluka před sebou, který byl rudý vztekem. Bill se napřahoval k další, když ho Dave chytil za ruku a přiblížil svůj obličej na milimetry k jeho.
„Tohle si nezvykej, chlapečku! To bysme nebyli kamarádi!“ pustil jeho paži s takovou razancí, až Bill musel udělat několik kroků vzad, aby udržel rovnováhu.
„A vzchop se, chováš se jako laciná děvka!“ s tím se David otočil a odešel z místnosti.
Bill se třásl po celém těle. Tom jej chytil za ruku a táhnul za sebou na chodbu. Našel odlehlý kout a přirazil Billa ke stěně.
„Zbláznil jsi se? Ty ses úplně pomátl! Co tě to napadlo?!“ Byl vzteky bez sebe. Nechtěl malovat čerta na zeď, ale tohle bude mít určitě dohru. Snažil se vymyslet nějaký rozumný důvod, proč se Bill tak choval. Mohli by to svést na alkohol.
„No tak? Ztratil jsi jazyk?“ díval se na bratra a sledoval, jak se výraz v jeho tváři mění. Odevzdaně stál, opíral se o stěnu a zrychleně dýchal. Oči se mu začínaly lesknout. Zvedl pohled k Tomovi a najednou se k němu tiskl, objímal jej kolem krku a šeptal nadávky.
„Já jsem takovej idiot! Co mě to popadlo? Co jsem to udělal?“ šeptal do bratrovy mikiny a popotahoval. Přitiskl si dlaň k očím a rozvzlykal se naplno.
„Přestaň brečet! Tím se nic nespraví!“ utěšoval bratra a vztek ho pomalu opouštěl. Na Billa se nikdy nedokázal dlouho zlobit. I když tentokrát by si to zasloužil.
„Uklidni se a neřvi!“ Tom poplácal bratra po zádech a odtáhl ho od sebe. Bill si sedl na zem, zády se opíral o zeď a prsty si rozmazával líčení po celém obličeji. Tom jej chvíli pozoroval, nakonec se smiloval, vzal bratra za ruku a vedl jej na toalety. Musel se vzchopit. Takhle nemohl mezi lidi. Postavil bratra před zrcadlo, přikázal mu, ať se upraví a vydal se hledat zbytek grupy, oznámit jim, že jedou domů.
****
Bill ležel v posteli a neustále si přehrával dnešní scénu s Davidem. Doteď nechápal, co se s ním dělo. Proč se choval tak, jak se choval? Zaboha na to nemohl přijít. Zřejmě nějaký zkrat v jeho pošahaným mozku.
Totálně to posral! Místo toho, aby se snažil pomaloučku zjistit, jestli by ho David chtěl, takhle to podělal hned na začátku! Odevzdaně zavřel oči a snažil se na to nemyslet. Bylo mu do breku. Jak rád by vrátil čas, kéž by se to nikdy nestalo! Teď je na něj Dave naštvanej a bude vůbec rád, jestli s ním ještě někdy prohodí půl slova!
Bože, vždyť on mu dal facku! Facku za to, že řekl, co si myslel. A nejhorší na tom bylo, že měl pravdu! Opravdu se choval jak teplouš! Nějak se mu to všechno začíná vymykat. Vztekle praštil dlaní do matrace a zhluboka si povzdechl. Bude to muset s Davidem nějak vyžehlit a nejlépe hned zítra. Nejradši by se před ním už nikdy ani neukázal, ale bohužel to nebylo možné. Čekala je evropská tour a to znamenalo, že bude s Davidem trávit hodně času. Toužil zapomenout na dnešní den, ztratit se ve svých snech. Získat zase tu naději, že to třeba dopadne podle jeho představ. Unaveně zavřel oči a představil si Davida před sebou. Jak jej hladí, šeptá mu sladká slova a rty přibližuje k těm jeho. Přetočil se na bok a doufal, že dnešní sny mu pomohou zapomenout na to fiasko.
Otevřel oči a rozhlídl se po místnosti. Tady ještě nikdy nebyl. Slunná místnost, něčím mu připomínala domov. Za zády ucítil pohyb. Otočil se, ale nikdo tam nebyl. Vydal se chodbou, na jejímž konci byly zavřené dveře. Došel až k nim, vzal kliku do ledových prstů a stiskl. Zámek povolil a on nedočkavě otevřel. Před ním se rozprostírala další místnost. Kuchyně. Měl takový pocit, že už tady někdy byl. Ty barvy, vůně, pocit, že je mu tohle všechno něčím blízké. Rozhlédl se kolem sebe, hledal náznak něčeho, co by mu naznačilo, kde se nachází. Přišel k lince a přejel po mramorové desce prstem. Byla chladná a neskutečně hladká. Jeho obraz se na povrchu odrážel jako v zrcadle. Slyšel hudbu, zněla celým domem, tichá, nevtíravá, jako by byla jen v jeho hlavě.
Na tváři ucítil závan vzduchu. Rozhlédl se, ale stále byl v místnosti sám. Otočil se zpět a podíval se z okna. Bože, co mu to jen připomíná? Nedokázal si vzpomenout. Nepostřehl pohyb za sebou, ani tiché kroky. Mysl se snažila urputně si vybavit, kde se to nachází. Dotek na rameni jej vyděsil. Zalapal po dechu a okamžitě se otočil. Stál mu tváří v tvář. Díval se do jeho dokonalé tváře, tak překrásné, tak vzrušující. Pozoroval jeho dozlatova opálené štíhlé tělo, jeho perfektně padnoucí oblečení. Kolem krku měl šňůrku s korálky. Krásně ladily s barvou jeho očí. Konečkem prstu se dotkl hebkých růžových rtů před sebou. Nedokázal odolat. Chtěl je opět ochutnat, opět se do nich ponořit. Podíval se do smaragdových očí rozšířených touhou, mírně se usmál a spojil svoje rty s jeho.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
