Mám tě rád
Cítil jsem, jak mi dlaněmi přejíždí po bocích. Pomaličku si mě přitahoval blíž k sobě a prsty zajížděl pod moji košili. Do ucha mi šeptal slova útěchy. Snažil se mě povzbudit, chtěl, abych se jej také dotýkal. Jeho ruce byly čím dál odvážnější a já pomalu ztrácel zábrany. Jeho rty mě laskaly na krku a tvářích. V mých útrobách rostlo napětí s každým jeho dalším dotykem. Začal jsem pociťovat potřebu políbit jej. Cítit jeho rty na svých, jeho jazyk. Přivřená víčka signalizovala moje slastné pocity. Bylo to tak nové, tak vzrušující! Cítit na sobě doteky někoho dalšího. Cítit z nich touhu. Cítit, že ten dotyčný se chce dotýkat právě mě! Že já jsem ten důvod, proč mu srdce bije závratnou rychlostí, proč zrychleně dýchá, proč jeho tělo reaguje na moji blízkost! Tyhle myšlenky společně s jeho doteky mi způsobovaly závratnou rozkoš. Ještě nikdy jsem se takhle necítil.
Natočil jsem mírně hlavu a vyhledal jeho rty. Byly tak měkké, vláčné a horké! Ponořil jsem se do jejich hlubiny a prozkoumával každičký milimetr jeho úst. Nemohl jsem popadnout dech. Přitiskl jsem se k němu ještě blíž a dlaně položil na jeho hrudník. Tentokrát moje úmysly a pohnutky byly jiné. Už jsem se od něj neodtahoval, naopak, snažil jsem se k němu přitisknout co nejblíže.
„Jsi dokonalý!“ zašeptal a dlaní přejížděl po mém pozadí. Ještě nikdo se mě takhle nedotýkal! Nebyl jsem si jistý, jak to bude pokračovat dál. Ale jedno jsem věděl naprosto jistě, nechtěl jsem se probudit. Jako bych nemohl přestat. Jako by mě tohle všechno drželo při životě. Jako bych objevil svoji tajnou stránku. Člověka, který prahne po dotycích, po něžnostech a vášni! Nedostávalo se mi dechu nad tímhle zjištěním. A abych pravdu řekl, styděl jsem se.
„Vidíš o co jsi přicházel?“ řekl a zkoumavě se mi díval do očí. Nebyl jsem schopný jakkoliv reagovat. Jen jsem chtěl zůstat o samotě s tímto mužem, o kterém vím jedině to, že krásně líbá, a navázat tam, kde jsme skončili. Objevovat nepoznané! Jak směšně to zní!
„Kdo jsi?“ zeptal jsem se šeptem místo odpovědi na jeho dotaz. Jen se tiše zasmál a znovu mě políbil.
„Počkej a uvidíš! Přece bys nechtěl přijít o to vzrušující tajemno, které je všude kolem!“ prohodil s úsměvem na rtech a ukazováčkem přejel po mé levé tváři až na krk. Zavřel jsem oči a opět se plně oddával jeho prstům. Dlaní mi přejížděl po hrudi a čím dál intenzivněji laskal moje tělo. Ze rtů mi unikl slastný sten. Bylo mi jedno, že jsou kolem lidi, že nás může někdo vidět. Pomalu jsem nad sebou ztrácel kontrolu a cítil potřebu angažovat se, zapojit se stejně jako on. Vyhledal jsem jeho rty a dravě jej políbil. Silně jsem si tiskl jeho hlavu k sobě a jazykem zajížděl tak hluboko, jak to jen šlo. Moje tělo zachvátil nekontrolovatelný třas. Jednou rukou jsem nechal zabořenou v jeho vlasech, dlaní té druhé jsem přejížděl po jeho vypracovaném břiše. Měl tak jemnou a horkou pokožku! Všechny moje smysly se upnuly jen na neznámého společníka. Jeho rty se přesunuly zpět na můj krk a postupovaly stále níž. Zaklonil jsem hlavu a opět hlasitě zasténal. Otevřel jsem oči a….
……..probudil se. Zrychleně jsem oddechoval do ztemnělé místnosti a najednou pocítil podivné prázdno. Nechtěl jsem tohle všechno zažívat jen ve snech. Chtěl jsem cítit skutečné doteky, skutečné teplo, vycházející z těla tisknoucího se ke mně. Toužil jsem sdílet s někým svoje myšlenky, svoje názory, svoje tělo. Už dlouho jsem pociťoval touhu k někomu patřit, někomu se odevzdat, ale tyhle sny, tyhle rádoby chvilky úlevy a vzdušení, mou touhu ještě znásobily. Připadal jsem si tak sám.
Přetočil jsem se na bok a hlasitě vzdychnul. To, že jsem si konečně připustil, že mě přitahuje stejné pohlaví, stejně nic nezmění. Možností, jak se seznámit a navázat nějaký smysluplný vztah, je tak málo. Bylo téměř nemožné, najít nějakou dívku, které by nešlo jen o slavného Billa Kaulitze, ale o mě, obyčejného Billa. A teď, když se jaksi vyjasnila moje orientace, tu bude naprosto nulová šance, že bych si někoho našel. Kdybych nebyl slavný, možná by to šlo. Ale takhle? Už vidím ten poprask, který by vyvolaly moje snahy o navázání vztahu s chlapcem.
Opět jsem si povzdechl a snažil se na to nemyslet. Stejně nemá smysl se tím zaobírat, nic se tím nezmění. Dál budu muset hrát spokojeného, cool Billa Kaulitze, který čeká na pravou lásku v podobě něžné princezny. Do kalichu hořkosti přibyla další kapka a já nemohl dělat nic jiného, než se smát. Bože! A to jsem se nikdy nechtěl podřizovat, vždycky jsem byl svým pánem a nenechal si od nikoho nic diktovat. Alespoň ne v závažných věcech. A teď? Můj život je jedna velká fraška. A to jsem teprve na začátku. Kdo ví, jak to bude vypadat pár měsíců. Radši ani nevědět.
Zavrtěl jsem se ve snaze najít nejvhodnější polohu, zavřel oči a snažil se znovu spát.
****
„Máš všechno, Tome?“ zakřičel jsem na něj a naposledy zkontroloval hotelový pokoj, jestli jsem tu něco nenechal. Máme před sebou pár dní volna, tak jedeme domů. Celkem mi to přijde vhod, potřebuju oddech.
„Jo, mám!“ zněla bráchova odpověď a já kývl hlavou, jako by mě mohl vidět. Usmál jsem se, dotáhl kufry ke dveřím a vyšel na chodbu. Tom už taktéž chystal svoje zavazadla pro Sakiho, vyšel ze dveří a stoupl si ke mně. Museli jsem počkat ještě na zbytek grupy a mohlo se vyrazit. Tak strašně moc jsem se těšil, až zase uvidím mámu a tátu. Moc mi chybí!
„Můžu se tě na něco zeptat?“ podíval se na mě Tom s otázkou v očích.
„Jasně, pokud to nebude zase nějaká úchylárna!“ usmál jsem se a čekal, co z něj vypadne.
„Líbí se ti někdo? Jako myslím, jestli si na někoho myslíš,“ upřesnil svůj dotaz a mírně se začervenal. Bylo to tak roztomilé. Tom a červenat se! No to mě podrž.
„Ne, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by mě…“ chvíli jsem hledal to správné slovo, „…zaujal,“ vyslovil jsem po chvíli a podíval se na bráchu.
„Aha a kdyby se to stalo, řekneš mi to? Klidně se se mnou o tom můžeš bavit, doufám, že ti to je jasný,“ řekl a čekal na můj souhlas. Usmál jsem se a kývnul.
Chvíli bylo ticho a každý jsme se zabývali vlastními myšlenkami. Tom zvedlo hlavu a podíval se na mě.
„A chtěl bys někoho? Jako myslím teď.“ Opět se lehce začervenal. Musel jsem se smát. Tahle nezvyklá barva se vyskytla na Tomových tvářích podruhé během několika minut. Bože, tolikrát se nečervenal snad za celý svůj život!
„Hmm, nevím. Je to složité. Víš, chtěl bych mít někoho, kdo by na mě myslel, kdo by mě měl rád. Ale taky je tu ten věčný nedostatek času. Mám pocit, že by to stejně neklapalo, víš? A pak taky není zrovna nejsnadnější najít někoho v mým okolí, kdo by byl stejného zaměření,“ zakončil jsem svůj proslov ironickou poznámkou a opřel se o stěnu.
„Třeba to nebude tak strašný. Nesmíš to hned vzdávat. Vždyť jsi ještě ani nezačal hledat a už bys toho chtěl nechat!“ snažil se mi dodat trošku pozitivních myšlenek.
„Víš, já čekal, že když si to konečně přiznám, že se mi uleví. Čekal jsem, že najednou bude všechno fajn a že možná už nebudu pociťovat to prázdno uvnitř. A víš, co jsem zjistil? Že se nic nezměnilo. A když už, tak k horšímu. Cítím, jako by se ta prázdnota ještě zvětšila, protože si nedělám žádné iluze. Vím, co mě čeká. Vím, že se to provalí a vím, že pak už se těch pošklebků nezbavím. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem takový zbabělec, ale bojím se toho. Bojím se, že když se budu snažit navázat nějaký vztah, seznámit se s někým, že to praskne. Že to ten dotyčný využije proti mně. A když tomu nechám volný průchod, tak se moje šance na seznámení budou rovnat nule. Tak co mi zbývá? Jak to vyřešit?“ díval jsem se na Toma se zoufalstvím v očích. Bylo mi tolik smutno a styděl jsem se za svoji neschopnost a slabost.
Tom na mě chvíli koukal a mračil se. Bylo mi jasné, že se snaží strávit to, co jsem mu řekl. Chytil mě pevně za ruku a řekl: „Já vím, že ti to připadá složité a že toho je hodně, o čem přemýšlet. Nebudu ti lhát a říkat, že vím, jak se cítíš. Nevím to. A vůbec nejsi zbabělý. Nikdy jsem neviděl odvážnějšího člověka, než jsi ty. A to myslím smrtelně vážně. Bille, ty jsi tak… jak to říct, prostě se nemusíš bát, že bys zůstal sám, protože jsi prostě skvělej. Mám tě tak strašně moc rád a nedokážu si představit, že by ti někdo chtěl skutečně ublížit. Jistě, posměšky jsi slýchával i dřív a přenesl ses přes to. Myslím, že tě to udělalo silnějším než kohokoliv, koho znám. Vím, že tě jen tak něco nepoloží na lopatky. A to je taky jedna z věcí, kterou na tobě obdivuji. Víš, říká se, že starší je vzorem pro mladšího, ale pro mě jsi vzorem ty. A není fér, že se tak trápíš. Ale nemám strach, že bys nepoznal lásku. Vím, že se jednu najde někdo, kdo tě bude milovat celým srdcem a kdo si tě zaslouží, víš? Jsi přece můj malej bráška, tak to musím vědět.“ Do očí se mu nahrnuly slzy a silně mě objal. Během jeho řeči mi v krku narůstal knedlík obrovských rozměrů. Tolik mě dojala jeho slova. Plakal jsem mu v náručí a cítil, že pouto mezi námi se ještě prohloubilo, pokud je to vůbec možné.
„Mám tě taky strašně moc rád, Tome!“ zašeptal jsem staženým hrdlem a pevně k sobě tiskl nejdůležitější osobu v mém životě.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
