V kině
Zamyšleně pozoroval hodiny na stěně a přemýšlel, jestli Tom nemá pravdu. Nikdy si nevšiml, že by se na něj některý ze zmíněných přátel, díval takovým způsobem. Tom si určitě vymýšlí, to není možné! U Alexe se to dalo ještě pochopit, ale David? Vždyť s ním denně pracoval, určitě by si všimnul, že se na něj dívá jinak! Zavrtěl hlavou, ušklíbl se a vstal z postele. Musel se připravit, za chvíli odcházeli.
Kolem žaludku se mu usadil nepříjemný pocit. Najednou ztratil veškerý zájem o jakoukoliv speciální přípravu na večer. Vždyť jde jen do kina s přáteli! Převlékl se do odrbaných jeansů, červeného trika a šel do koupelny. Opláchl si obličej a podíval se na sebe do zrcadla. Zkoumal každičký milimetr své tváře a přemýšlel, co je na něm tak zvláštního. Podle Toma je „rajcovní“. Jenže jemu to tak nepřipadalo. Odstávaly mu uši, občas šilhal a zuby taky neměl nejrovnější. Rysy v obličeji měl příliš jemné, až dívčí. Jediné, co se mu opravdu líbilo, byly jeho oči. Proto je zvýrazňoval. Líbil se mu ten kontrast bělma a černých linek.
Zamračil se na sebe a utřel si obličej. Zlehka se nalíčil a učesal si vlasy. Přemýšlel, jestli si je nenechá zkrátit. Splývaly mu kolem tváře až mezi lopatky. Povzdechl si a odešel zpět do svého pokoje. Na hlavu narazil čepici a na oči tmavé brýle. Cítil se podivně unavený a malátný. Měl nepříjemné tušení, že dnešní večer bude úplná katastrofa.
„Tome!“ křikl na bratra z kuchyně a naléval si do sklenice jahodový džus.
„Jo, už jdu!“
„Dneska nebude žádnej dikobraz?“ zeptal se Tom s pozvednutým obočím, když vešel do kuchyně. Bill se na něj kysele zašklebil a radši se ani nevyjadřoval. Cítil se napjatý, jeho nálada pomalu klesala k bodu mrazu. Na zábavu neměl ani pomyšlení.
Dopil džus, šel se obout a před domem počkal na bratra, který ještě narychlo čistil svoje boty.
„Pojď už, Tome! Přijdeme pozdě!“ vyštěkl podrážděně a netrpělivě podupával nohou. Tom zamknul a se zdviženým obočím doběhl bratra.
„Nějakej napruženej, ne?“ rýpnul si Tom a potutelně se usmíval. Bratrova nálada se mu sice nehodila do krámu, ale je to jen drobná komplikace. Jak znal Billa, za pár minut bude zase v pohodě.
„Neprovokuj!“ zaprskal Bill a zamračil se. Sklonil hlavu a pozoroval špičky svých bot. Z mysli nemohl dostat obraz jejich kamaráda. Tom mu nasadil brouka do hlavy. Neustále myslel na jeho slova, v hlavě si přehrával každý detail z jejich dnešního setkání. A nic. Pořád neviděl ten zájem, o kterém mluvil Tom. Jediné, co si pamatoval, byl kamarád, nadšený z jejich opětovného setkání.
Ani se nenadál a stáli před Alexovým domem. Tom zazvonil a počkali, než k nim přibude poslední člen jejich dnešní výpravy za zábavou.
****
Bože, dneska jdeme do kina! Jdeme do kina! Alex šílel. Nevěděl, co dřív. Byl tak nervózní! Sice tam nebudou sami, ale i tak. Cítil se, jako by měl mít rande a ne jen setkání s kamarády. Bill byl tak krásný! Byl úžasný! Nádherný! Kdykoliv si vzpomněl na jeho úsměv, zatajil se mu dech. Vybavoval si každičký pohled, každičký úsměv, který mu Bill věnoval.
Nachystal si svoje nejlepší oblečení a kombinoval, dokud jeho vzhled nebyl dokonalý. Tušil, že se dnes něco stane. A proto jeho motto: „Štěstí přeje připraveným“ bylo pro dnešní večer víc než zákon. Chtěl být připravený na vše. Věděl, že není úplně nejkrásnější na světě, ale troufal si říct, že dokáže kdekomu pobláznit hlavu. Krátké kaštanově hnědé vlasy rámovaly výrazný obličej. Jeho rysy také nebyly vyloženě mužské, ale i přesto dokázal ze sebe udělat neodolatelného. Věděl, co dokáže jeho charisma, zářivý úsměv a pohled smaragdových očí.
Usmál se na sebe do zrcadla a věděl, že dnes se něco změní. Upravil si vlasy troškou gelu a šel se obléknout. Jeho dozlatova opálená pokožka vynikala ve světlé ležérní košili a vybledlých jeansech. Použil svoji oblíbenou vůni, do ruky vzal sluneční brýle a sešel do obýváku. Ještě si nestačil ani sednout a u dveří se ozval zvonek.
Jsou tady! Nervózně se zkontroloval v zrcadle, nasadil brýle a šel vstříc svým přátelům. Když otevřel vstupní dveře, musel se o ně na chvíli opřít. Tolik na něj zapůsobil Billův vzhled. Jeho růžové rty vybízely k polibku a nervózní podupávání zase k utišujícímu objetí.
„Čau!“ Pozdravil Alexander své dva kamarády, zavřel za sebou dveře a vyšel vstříc dnešnímu večeru.
****
Nikdy jsem si nevšiml, že je tak… tak… co? Pěknej? Sexy? Sakra! Já toho bráchu zabiju! Ty jeho kecy mě úplně domotaly. Stačí pár slov a já se chovám jak nějakej úchyl. Vždyť je to Alex! Alex! Můj kamarád! A nic víc! Zuřivě jsem syknul a celou cestu se snažil dívat kamkoliv jinam, jen ne na Alexe. Ale stejně se mu to nedařilo Tohle si Tom vypije!
TOM
Musím říct, že to bude snad ještě snadnější, než jsem si myslel. Začíná to vypadat, že Bill nebude potřebovat ani moc přesvědčovat. Protože když se objevil Lex ve dveřích, brácha se skoro skácel. Jo, bude to snadné.
Bylo to tak srandovní pozorovat, jak se Bill urputně snaží se na Lexe nedívat. Začínám si myslet, že si ty brýle vzal jen proto, aby nikdo neviděl, kam směřují jeho zamyšlené pohledy. Občas se zapomněl tvářit nezaujatě a beze studu zíral na Lexův zadek.
„Tak co, už je to lepší?“ zeptal jsem se s úsměvem.
„Co je lepší?“ zeptal se nechápavě brácha.
„Jo, co je lepší?“ přidal se ještě i Lex.
„No Billova nálada. Si ho měl vidět, když jsme odcházeli. Vypadal, že mě za chvíli zavraždí a zahrabe na nějakém opuštěném místě,“ vysvětlil jsem oběma nechápavcům. Bill vypadal, že za chvíli vznese do oblak, jak se nafoukl a Lex se začal smát. I přes brýle byl vidět bratrův výraz. Zíral na Alexe s pootevřenou pusou a očima rozšířenýma zjištěním, že jeho kamarád se nádherně usmívá.
„Tak co, na jak dlouho jste přijeli?“ zeptal se Lex a podíval se na Billa. Ten zamrkal a snažil se vzpamatovat natolik, aby byl schopen odpovědět.
„Na dva týdny,“ odpověděl zastřeným hlasem a podíval se na mě. Kývnul jsem na znamení souhlasu. Došli jsem na autobusovou zastávku a během několika minut přijel autobus. Nemohl jsem se dočkat, až mi bude osmnáct a koupím si auto. Tohle dojíždění autobusem je na hovno.
Za patnáct minut jsme vystoupili před nákupním centrem a vešli do budovy. Měli jsme asi ještě dvacet minut, takže jsme si to namířili rovnou ke kinu. Koupil jsem tři lístky, popcorn a colu. Nezbytnosti při návštěvě kina. Musel jsem si pospíšit. Potřeboval jsem jít první, abych mohl zajistit správný zasedací pořádek. Můj plán se mohl rozjet.
****
ALEXANDER
Já toho Toma opravdu zastřelím! Tohle dělá schválně! Jistě že jsem se k sedačkám dostal až jako poslední a jediné místo bylo vedle Billa. Ach Bože, prosím, zachraň mě! On tak krásně voní! Sedl jsem si na svoje místo a postavil colu do otvoru u sedadla. Sledoval jsem Billovy prsty, jak si nervózně pohrávaly s brýlemi, které si položil do klína. Díval se upřeně před sebe a jako by nevnímal dění v sále. Naklonil jsem se k němu a zašeptal: „Uvolni se, jsi jen v kině!“ Sledoval jsem jeho vyděšený pohled, ke kterému přibyl ještě nervózní úsměv.
„Já jsem úplně v pohodě!“ odpověděl a podíval se na mě. „Vážně!“ dodal ještě, když viděl, že mě vůbec nepřesvědčil. Povzdechl si a opět stočil svůj pohled k plátnu. Po chvíli se sál ponořil do tmy a představení začalo.
Přistihl jsem se, že čím dál častěji pozoruji kluka vedle sebe než film před sebou. Jako u vytržení jsem zíral na jeho zářící oči, na častý hlasitý smích. Musel jsem se určitě usmívat jak idiot, protože jsem si tak připadal. Když si Bill položil ruku na opěradlo, pociťoval jsem nutkání se jej dotknout. Jen tak nenápadně, samozřejmě. Opět se začal smát nějaké scéně ve filmu a já neodolal. Položil jsem svoji ruku na jeho, ale hned ji zase zvedl, jako bych si právě uvědomil, že něčí ruka už okupuje zmíněné opěradlo. Bill se okamžitě otočil na mě a zíral mi do obličeje.
„Sorry,“ zašeptal jsem a naznačil mu, aby se opět věnoval komedii. Váhavě otočil hlavu zpět k plátnu a opět se ponořil do děje. Tentokrát už jsem se ani nenamáhal předstírat, že sleduju film. Můj pohled se upíral jen na Billa. Když už jsem se odtrhnul od jeho obličeje, tak jen proto, abych se podíval na jeho ruku na opěradle. Tolik jsem toužil se jí opět dotknout!
Sálem se opět ozval smích a Bill se na mě otočil. Úsměv mu pomalu odumíral na rtech a očima se vpíjel do mých. Po chvíli se opět otočil a sledoval film, do jehož konce už se ani jednou nezasmál.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
