Nejhorší obavy 8.

Na dosah

TOM

„No tak, Bille, pohni! Vypadáš dokonale, tak už pojď! Alex čeká!“ snažil jsem se popohnat bratra. Film skončil před několika minutami a Bill potřeboval na záchod. Už asi deset minut na sebe civí do zrcadla a snaží se přijít na záhadu nesmrtelnosti chrousta, protože když říkám, že civí, tak skutečně civí. Jako by nevnímal nic kolem sebe. Bůh ví, nad čím dumal, ale asi to bylo něco zásadního.

„Jo, už jdu!“ zašeptal Bill a nepřestával zírat do zrcadla. Chytil jsem jej za paži a táhl za sebou, protože s jeho tempem by jsem tu zkejsli ještě dalších dvacet minut, přinejmenším.

„Hej! Vždyť říkám, že už jdu!“ rozčiloval se Bill a snažil se mi vykroutit ze sevření. Pustil jsem ho a konečně opustili pánské toalety.

„No konečně! Už jsem si myslel, že jste se tam spláchli nebo co!“ rozčiloval se Alex a nervně dupal nohou.

„Další takovej!“ zabrblal Tom a na dotaz: „Co že to říkal?“, jen mávl rukou.

„Jdeme se teda najíst? Šilhám hlady!“ dotázal se Alexander a čekal na vyjádření svých přátel.

„Že váháš!“ opověděl jsem mu a společně jsem se vydali hledat podnik, ve kterém bychom se mohli najíst. Bill si narazil na oči brýle a musím říct, že působil velmi nenápadně, v jedenáct hodin v noci. Vyměnili jsme si s Alexem pohledy typu: Bill a jeho nálady a sedli k jednomu z volných stolů. Objednali jsme si obvyklé menu a Bill navíc ještě vanilkový shake. Debata trošku vázla. No, zkuste si navázat řeč s člověkem, kterej absolutně nevnímá, maximálně tak jistou osobu, a ten druhej zase studuje svoje pěstěný nehty. No prostě katastrofa! Modlil jsem se, ať už nám přinesou to jídlo, protože jinak se asi potrhám smíchy. Jsou jasný, oba!

****

Znuděně seděl v klubovce a rozhlížel se po sále. Nic jej nezajímalo, jako by ani nebyl členem té společnosti. V myšlenkách se zabýval jistou představou, která jej neskutečně dráždila. Od určité doby, kdy odhalil svoji druhou tvář, pociťoval zvláštní tužby a potřeby. Styděl se za to, ale nedokázal si pomoci. Každou noc uléhal do postele s přáním, jež by jej zbavilo toho napětí.

Opět se rozhlédl po místnosti a doufal, že jej konečně zahlédne. Známou tvář, ostře řezané rysy, tmavě plavé vlasy, silné paže a vášnivé rty. Jeho nitro pomalu zaplňovalo zoufalství. Tolik chtěl cítit opět jeho doteky, jeho tělo přitisknuté na svém. Tření pokožky o svoji, dětsky jemnou. Vzrušovaly už jej jen myšlenky na něj! Povzdechl si a sklonil hlavu. Dnes se zřejmě neukáže, škoda!

„Chyběl jsem ti?“ zašeptal hlas u mého ucha. Polekaně jsem zvedl hlavu a otočil se na něj. Je tu! Přišel! Nadšeně jsem se vrhnul na jeho rty. Přisál jsem se k němu a pronikal jazykem hluboko do jeho úst. Jeho silné paže mě uchopily za zadek a zvedly na sebe. Ach Bože, tohle miluju! Dlaněmi mi zajížděl pod tričko a drsně laskal moji kůži. Zasténal jsem do jeho úst a zalapal po dechu. Dlaněmi stále podpíral moje hýždě, stehny jsem svíral jeho boky. Za neustálého líbání jsme se začali přesunovat. Cítil jsem na sobě pohledy lidí. Bylo to tak vzrušující, rozpalovalo mě to vědomí, že nás vidí, že nás pozorují! Přitiskl mě ke zdi a prudce ze mě serval triko. Hlasitě jsem zasténal a zaklonil hlavu. Ucítil jsem jeho ruce na hrudi, laskal mi bradavky a drsnými polibky pokrýval můj krk. Silně jsem škubl za obě strany jeho košile a slyšel, jak knoflíčky dopadají na zem. Strhl jsem ty zbytky látky z jeho těla a přitiskl se na jeho odhalenou hruď. Potichu se zasmál a opět vyhledal moje rty a spojil je se svými ve vášnivém polibku.

Sklouzl jsem na zem a nalepil se na něj celým tělem. Cítil jsem jeho dlaně na zádech, pomalu se přesouvaly k lemu mých kalhot. Jednou rukou mi zajel pod jeansy a pevně uchopil do dlaně jednu půlku. Druhá ruka po chvilce následovala a opět jsem se ocitl zadečkem v jeho dlaních. Silně mě hnětl a narážel na svůj rozkrok. Sténal jsme mu do ucha a rty tisknul k jeho krku. Mezi zuby jsem skousl jemnou kůži a vytvářel na ní řadu otisků. Dlaněmi jsem se sunul stále níž, nehty zatínal do jeho svalnatých zad. Také jsem se ho chtěl dotýkat stejným způsobem, jakým se on dotýkal mě. Ještě chvilku jsem se ostýchal, ale po pár vteřinách jsem konečně stiskl dlaněmi onu zadní část těla. Začal jsem mu stahovat kalhoty z boků. Chtěl jsem ho nahého, chtěl jsem jej cítit všude!

Opět se zasmál mé nedočkavosti a silně mě k sobě přitiskl. Najednou jsem před ním stál úplně nahý a maximálně vzrušený. Přitáhl si mě k sobě, na podbřišku jsem cítil jeho mužství. Byl tak veliký! Dlaněmi hladil celé moje tělo a rty plenil moje ústa. Naše těla se o sebe třela, připravená na spojení. Z mých úst se opět vydral hlasitý sten, obtočil jsem stehna opět kolem jeho boků a zalykal se potřebou cítit jej už konečně v sobě.

„Ach, Dave…“ zasténal jsem a na místě, kde ještě před pár vteřinami bylo jeho rozpálené tělo, jsem cítil už jen chladný vzduch.

„Ach neeee!“ tentokrát to nebyl sten způsobený vzrušením. Cítil jsem se tak prázdný, jako by mi někdo ukradl moji milovanou hračku!

Proč se vždycky musím probudit v tom nejlepším! Nenávidím to! Chci se s ním už konečně milovat! Chci ho cítit v sobě, celého, až na doraz! A nejlépe teď hned!!

Postupně jsem se uklidňoval. Jako pokaždé jsem si nepamatoval jeho tvář. Jenže tentokrát se něco změnilo. Cítil jsem, jako bych měl jeho jméno na jazyku. Jako by stačilo se jen nadechnout a všechno by bylo najednou tak jasné. Snažil jsem se úporně si vzpomenout, věděl jsem, že je to někdo, koho znám. Vím to, jsem si tím jistý! Ale kdo?

Převalil jsem se na břicho a zabořil hlavu do polštáře. Moje frustrace se stupňovala. Cítil jsem se jako bomba těsně před vybuchnutím. Pěstí jsem praštil do polštáře a hlasitě si povzdechnul. Sakra! Sakra!! Sakra!!!

****

Ráno jsem seděl u snídaně a přemýšlel nad svými sny. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli je to lepší tak, jak to je, nebo ne. Když bych věděl, o koho se jedná, bylo by to v prdeli. Třeba ho znám už dlouho, třeba je to někdo mě blízký. Nedovedu si představit, že bych se scházel s někým z nich. Je to tak nereálné. Bože, potom by to bylo stokrát horší! Vědět, kdo mě tak vzrušuje, a nesmět se ho dotknout. To by bylo stokrát větší utrpení, než se vždycky probudit v tu nejméně vhodnou chvíli.

Ale ta potřeba vědět, ta spaluje moje útroby stejně silně jako touha po něm. Nevím, jestli jste už po někom toužili tak silně, že jste se málem rozletěli na miliony kousíčků, ale věřte mi, je to strašný!

A Alex. Co mám dělat s ním? Po včerejšku už nepochybuju, že má Tom pravdu. Co mě ale překvapilo, bylo šimrání v žaludku kdykoliv se na mě podíval těma svýma zelenýma očima. Včera mu to tak slušelo! Kdykoliv se na mě usmál, zapomínal jsem dýchat. Tohle se mi ještě nikdy nestalo! Teda ve skutečnosti.

„Nad čím dumáš?“ zeptal se mě Tom, když přišel do kuchyně.

„Ale, jen tak!“ odpověděl jsem rychle a snažil se to zamluvit. Vím, že Tomovi bych to mohl říct, ale zatím je to tak čerstvé.

„V těch snech je to někdo, koho znám,“ vypálil jsem na Toma po chvíli ticha a čekal na jeho reakci. Vyvalil na mě oči a trošku se zakuckal, právě se totiž napil džusu.

„Cože? Jako v těch snech?“ položil Tom důraz na slovo „těch“ a u toho významně zamrkal.

„V těch o tom chlapovi?“ ujišťoval se, když jsem kývl na znamení souhlasu.

„No to mě poser! A kdo to je?“ zeptal se a když viděl můj zkroušený výraz, tak dodal: „Nebo to radši nemám chtít vědět?“ díval se na mě a znovu se napil.

„No to je právě ten problém, já nevím, kdo to je, ale vím, že ho znám!“ řekl jsem s povzdechem a podíval se na Tomovu reakci. Přece jenom, tohle téma je trošku choulostivé.

„Aha a víš aspoň něco? Třeba nějakou drobnost, podle které bysme zjistili, kdo to je?“ zeptal se a v očích mu pohrával plamínek zvědavosti.

„No, jen si pamatuju, že krásně voní. A má krásný ruce… a zadek,“ dodal jsem a zčervenal jak ředkvička. Tom vyvalil oči a opět se zakuckal. Myslím, že ten džus asi dneska nedopije.

„No tak sorry, ale myslím, že podle zadku teda fakt nezjistíme, kdo to byl. A když to tak shrnu, tak ani podle toho ostatního. To tam nemáš třeba barvu vlasů, nějaký šperky nebo tak něco?“ díval se na mě s otazníkem v očích.

„Já nevím, já si prostě nemůžu vzpomenout. Já… já… nevím,“ povzdychl jsem a dlaní si podepřel hlavu.

„No, tak to bude těžký. Ale nečekej, že ke každýmu budeme čuchat a zjišťovat, jestli to náhodou není ten tvůj kanec! Nedej bože, abysme to museli zjišťovat ještě i podle těch tvých zbývajících indícií. Na zadek žádnýmu chlapovi fakt šahat nebudu!“ ukončil Tom debatu na téma ‚Billův snový milenec‘. Konečně dopil ten zpropadenej džus a opustil kuchyni.

autor: Dania
betaread: Michelle M.