O krůček dál

Pokoj osvětluje tlumené světlo. Všude panuje naprosté ticho, rušené jen tužkou škrábající po papíře. Bill leží na břiše na své posteli a snaží se marně zplodit nějaký smysluplný text. Za okny je naprostá tma a okenní parapet je celý zasněžený. Jsou zrovna tři dny po Štědrém dnu. Bill s Tomem jsou konečně po dlouhé době doma. Když jsou svátky, nemusí je trápit žádné rozhovory, koncerty, focení apod. Mají teď několikadenní naprostý domácí relax.

Bill by si to jistě patřičně užíval, ale něco mu v tom brání. To „něco“ není nikdo jiný než jeho dvojče. Za těch pár dní co jsou doma, si ho Tom absolutně nepustí k tělu. Ovšem, má strach, aby rodiče nezpozorovali ani sebemenší náznak vztahu mezi ním a Billem.

To by byla naprostá katastrofa. S tím vším Bill počítal a než přijeli zpátky domů, tak se na tom spolu s Tomem domluvili. Musí být nadměrně opatrní. Žádné svádivé pohledy, letmé nenápadné doteky, když se nikdo nedívá ani žádné zamilované úsměvy. To vše je teď pro ně tabu. S čím ale Bill nepočítal, bylo s jakou přehnanou zodpovědností jeho bratr tuhle domluvu pojal. Bill věřil v to, že aspoň v noci, kdy celý dům tvrdě spí, za ním přijde Tom do pokoje a stráví s ním alespoň několik příjemných chvil. Tom ale ani jednou nepřišel a když se Bill rozhodl, že tedy Toma navštíví sám, byl vyhnán zpět do svého pokoje se slovy, že si přece něco domluvili.

Ani když rodiče byli pohodlně usazeni v obýváku, sledujíce nějaký film, a kluci byli spolu sami ve svém pokoji, tak ani v těchto chvílích Tom Billovi nepovolil ani jeden jediný dotek, ani jeden polibek.

Bill rozladěně zmačkal další popsaný papír a převalil se na záda.

„Nemá to cenu,“ povzdechl si. Nedokázal se pořádně soustředit. Jeho myšlenky stále utíkaly k Tomovi. Pořád se ptal a hledal důvod, proč je jeho bratr teď tak nepřístupný. Některé chvíle jsou naprosto bezpečné a i přesto Tom nedovolí Billovi absolutně nic. Je za tím snad něco jiného, než jen strach z odhalení? Přestal už snad Toma bavit?

Tyhle otázky trápily Billa teď každou chvíli. Několik minut ještě tupě zíral do stropu a uvažoval nad Tomovým chováním a poté se zvedl a zamířil do kuchyně. Dá si jen něco k pití a pak už půjde spát. V kuchyni seděl Tom jen v trenkách a dlouhém triku. Už se také chystal do postele. Soukal do sebe ještě poslední bagetu před spaním, jak měl ve zvyku. Jejich pohledy se na okamžik střetly. Ani jeden neřekl ani slovo. Bill si usmyslil, že když o něj Tom očividně nemá zájem, tak ho bude ignorovat a Tom si zase vštípil, že když se jeho bratr urazil, tak se mu přece nebude vnucovat. Bill otevřel lednici a vytáhl plechovku RedBulla. S krátkým zasyčením ji otevřel, napil se a zamířil zpět do svého pokoje. Na zádech cítil bratrův pohled. Rozčilovalo ho to a proto se po něm zamračeně ohlédl a pak za sebou důrazně prásknul dveřmi. Pomalu došel do svého pokoje, vlezl si zpět do postele a v sedě potichu usrkával RedBull. Byl teď ještě víc rozladěnější než předtím. Vypil poslední doušek, prázdnou plechovku postavil na noční stolek, zhasnul světlo a zabořil se do svého provoněného, měkkého polštáře. Zavřel oči, ale okamžitě se mu vyjevil obraz Toma sedícího v kuchyni a pozorujícího ho. Naštvaně se tedy převrátil na bok a pevně zavřel oči. Ale pořád se mu v hlavě míhaly obrazy Toma. Musel nad tím pořád přemýšlet. Rozčilovalo ho, že nemůže usnout a na pár hodin na to všechno zapomenout. Několikrát se v posteli ještě převrátil, ale v žádné poloze nemohl usnout.

Vtom se otevřely dveře a úzkou skulinou ho do očí praštilo ostré světlo přicházející z chodby. Podrážděně zamžoural směrem ke dveřím a spatřil v nich siluetu Toma. Okamžitě oči zase zavřel a dělal, že spí. Neměl chuť se s Tomem bavit. Uslyšel slabé klapnutí, jak Tom za sebou zavíral dveře a poté, jak se přibližuje k jeho posteli.

„Bille…“ řekl váhavě Tom.

Bill ale nereagoval.

„Billeee…“ přidal Tom na síle hlasu.

Bratr ale nadále předstíral hluboký spánek.

„Nedělej, že spíš. Já vím, že ještě nespíš.“

Bill stále nejevil žádné známky komunikace.

Tom se tedy posadil na okraj Billovy postele. Pro Billa teď bylo velmi obtížné předstírat spánek, poněvadž bratrova blízkost ho značně znervózňovala.

„Bille, já… já… jsem se ti přišel omluvit,“ řekl už tišeji Tom. „Víš, když jsme byli pořád pryč, tak mi to všechno připadalo normální a přirozené, ale jakmile jsme přijeli domů, tak jako by se všechno změnilo. Já… já… začínal mít pocit, že to co děláme, je asi opravdu špatné… ale dneska večer jsem nad tím hodně přemýšlel… a jak jsi přišel do kuchyně… nedovedu si představit, že bychom už měli žít jinak než teď… uvědomil jsem si, že moje pochyby byly zbytečné… byl jsem strašně hloupý… nikdy bych už nevrátil ten osudný den, kdy to všechno mezi námi začalo..“ a jemně pohladil Billa po vlasech.

„Hrozně mě mrzí, že jsem ti svým chováním teď tak ubližoval… chtěl jsem to prostě zahnat, nechat vyprchat, ale uvědomil jsem si, že ty a já jsme jedno, že k sobě patříme a že… že… tě miluju…“ odmlčel se.

Po Billově tváři pomalu stékala slza. Bylo to poprvé, co mu Tom řekl, že ho miluje. Tomova slova ho tak dojala, že nedokázal ovládnout své pocity a vše jako by z něj náhle spadlo.

Tom mu něžně setřel slzu z oka a jemně ho políbil na ústa. Bill věděl, že už nemá cenu předstírat spánek a ani to už neměl v úmyslu. Okamžitě mu polibek oplatil. Otevřel oči. Nad sebou spatřil Tomovu sladkou tvář a pohled tak plný lásky a lítosti, jako nikdy předtím.

„Hrozně mě to mrzí,“ téměř zašeptal Tom. Odpovědí mu byl Billův vroucí polibek.

Bill vztáhnul ruce k Tomovi a objal ho kolem krku.

„Můžu tu s tebou dnes v noci zůstat?“ zeptal se nejistě Tom.

„Na to čekám už celý dny…“ řekl roztouženě Bill a nadzvednul přikrývku, aby si pod ní mohl vlízt i jeho bratr.

Tom teď ležel na Billovi celým svým tělem a navzájem se zasypávali motýlími polibky na tvářích, ústech a na krku. Jejich prsty bloudily ve vlasech toho druhého. Chtěli si dopřát co nejvíce něhy.

Po několika málo minutách jejich pocity dojetí, začala pomalu vystřídávat ta známá, příjemná touha. Jejich polibky začaly být o něco vášnivější a intenzivnější. Tom sjel rukou na Billův bok a svými štíhlými prsty začal bloudit pod Billovým tričkem stále výš a výš. Jeho doteky byly sice jen letmé, ale i přesto Bill cítil v podbřišku mrazivé chvění, které způsobilo, že z jeho úst začínaly vycházet tlumené vzdechy. Nechtěl být pozadu a proto někde u Tomova zadečku nahmatal lem jeho dlouhého trička a opatrně mu ho začal přetahovat přes hlavu. Když bylo tričko dole, vyhrnul Tom bratrovi tričko až ke krku a jemnými polibky začal zasypávat jeho pupík a pomalu se přesouval až k jeho bradavkám. Začal je něžně dráždit rty a jazykem a občas je vzal lehce mezi zuby. Bill se pod jeho tělem začal slastně prohýbat. Při každém sebemenším skousnutí, při každém doteku Tomova piercingu, ze sebe vydal Bill táhlý sten. Snažil se Toma co nejjemněji hladit po zádech, ale při každém dráždivějším pohybu zaryl, ač nechtěně, své nehty do Tomovy hladké kůže. Ne, že by to Tom necítil, ale nijak mu to nevadilo. Naopak ho vzrušovalo, že se jeho laskání bratrovi tak líbí.

Poté se Tom zapřel o lokty a začal se nenápadně pohybovat houpavým pohybem dopředu a dozadu, čímž třel svůj rozkrok o Billův. Během několika vteřin už oba cítili vzrušení toho druhého, což jejich touhu a chtíč ještě znásobilo. Bill vášnivě sjel svými dlaněmi níž a začal Tomovi silně hladit boky a zadeček a občas mu sám udával rytmus a intenzitu, s jakou se má na něm pohybovat. Jejich dechy teď byly několikrát zrychlené. Bill už nedokázal déle odolávat a stáhnul bratrovi trenky. Okamžitě svou dlaní vyhledal bratrův penis a začal po něm intenzivně přejíždět svou dlaní. Tom začal silně sténat. Jejich několikadenní abstinence teď činila jejich rozkoš mnohonásobně silnější.

„Nadzvedni se,“ pošeptal Tom Billovi do ucha a bratr tak učinil. Tom mu stáhnul trenky a opět se na něj položil celou svou vahou. Cítit svoje vzrušení naprosto v těsném kontaktu pro ně byla učiněná slast. Tom zajel svou rukou k Billovu rozkroku a celou dlaní hladil vnitřní stranu jeho stehna. Bill sténal čím dál hlasitěji. Jeho chtíč byl už téměř neovladatelný. To právě Tom zamýšlel. Potřeboval Billa dostat do takového stavu, aby přistoupil na to, co s ním zamýšlel.

Sesunul se s Billa a otočil se k němu zády.

„Dneska to bude tvoje noc,“ řekl.

Bill okamžitě pochopil. „Ale Tome… nemusíš, jestli nechceš…“

„Já chci. Strašně jsem tě teď sobecky trápil a zasloužíš si to. Ty jsi mi tohle už poskytl, ale já tobě ne. Chci ti dnes v noci dát všechno…“

„Já ale nechci, aby ses do něčeho nutil…“

„Já se nenutím… tvoje uspokojení přináší uspokojení i mě….“ dořekl Tom a přetočil se úplně na břicho.

Bill se tedy položil na něj. Ještě stále si dost dobře živě dokázal vybavit tu bolest, kterou cítil, když do něj Tom tenkrát vnikl. Zpočátku to nebylo nic příjemného a nechtěl Tomovi způsobit žádnou bolest. Proto jen tak lehce šmátral svými hebkými prsty po Tomově těle a líbal jeho ušní lalůčky a něžně mu sál kůži na krku.

„Bille, udělej to. Jsem na to připravený. Nemusíš mít strach. Já to opravdu chci,“ řekl Tom sice pevným hlasem, ale uvnitř cítil obavy z nepoznaného.

„Tak dobře. Ale kdyby to bolelo, tak mi řekni, ano?“

Tom přikývnul na souhlas. Bill mu tedy ještě trochu poroztáhnul nohy,aby měl snadnější cestu a poté do něj opatrně vnikl. V tom okamžiku projela Tomem ostrá bolest následovaná vlnou mrazu šířící se do celého těla. Bill počkal až Toma přejde prvotní šok a poté se v něm začal velice pomalu pohybovat. Přitom stále Toma hladil na pažích a na ramenou. Tom měl pevně sevřené oči a v duchu obdivoval Billa, jak tenkrát mohl tu bolest tak úžasně zvládnout. Po čele mu stékaly kapičky potu a přerývaně oddechoval. Najednou Bill přidal nepatrně na intenzitě. Jeho vzrušení se stále zvyšovalo a i přes svou opatrnost nedokázal své pohyby úplně krotit. Tom cítil na krku Billův horký dech a slyšel jeho slastné, nepravidelné sténání. S posledním přírazem Bill téměř zakřičel. Takovou rozkoš ještě nikdy nezažil. Několik vteřin zůstal v nehybné křeči a nechal své tělo zaplavovat mravenčením, které hřeje uvnitř a mrazí na povrchu. Cítil, jak prostupuje do každé částečky jeho těla. Bylo to jako výbuch sopky. Nechtěl, aby tento naprosto dokonalý okamžik někdy přestal. Poté se ale jeho tělo začalo postupně znovu uvolňovat a Bill se začal fyzicky i psychicky zase vracet do normálu.

Vystoupil z Toma, lehl si vedle něj a okamžitě ho vzal do náruče. Věděl moc dobře, jakou zátěž teď musel podstoupit. Cítil, jak mu Tom unaveně oddychuje na hrudník.

„Děkuju. Tohle bylo to nejkrásnější, co jsem s tebou kdy prožil,“ řekl polohlasem Bill.

Tom k němu zvedl své krásné, čokoládové oči.

„Zasloužil sis to….Miluju tě.“

Tahle dvě poslední slova zněla pro Billa z Tomových úst jako ta nejkrásnější píseň na světě.

„Taky tě miluju,“ oplatil bratrovi Bill a sladce ho políbil.

Přivinuli se k sobě co nejblíž a společně usnuli v těsném objetí…..

autor: Alcha
betaread: Michelle M.