Po tobě přijde prázdnota

Kde jsi?? Stále se sám sebe ptám, kde jen můžeš být.. Už je to tak dlouho.. Proč jsi odešel a nevzal mě s sebou??

Tvá slova mi ještě dnes zní v uších.. Proč jsi to udělal?? Co bylo špatně?? Je tolik otázek, na které neznám odpovědi a chtěl bych.. Ach Tome, proč?? Hloupé slovo, které však vystihuje tolik.. Proč jsi odešel?? Proč beze mě?? Proč, proč, proč?? Chybíš mi, víš to?? Cítíš to, jak kvůli tobě trpím?? Prosím, vrať se mi a já ti všechno odpustím.. Všechno.. Jen se mi vrať a zase mi šeptej ta krásná slůvka lásky, kterými jsi mě uspával, když mi bylo smutno.. Prosím, vrať se…

***********************

,,Tome, nech toho!!“ křikl jsem na tebe a ty ses začal smát.. Přišlo ti vtipné, jak jsem se vztekal, když jsem si rozmazal líčení po tváři.. To mezi námi bylo ještě všechno dobré.. Krásné.. Dokonalé.. ,,Ale no tak, lásko,“ zašpulil jsi na mě rtíky a já se opět zhoupl v kolenou.. Jediný tvůj pohled se mnou dělal divy.. ,,Copak??“ usmál jsem se na tebe a ruce ti omotal kolem krku.. Toužil jsem tě políbit.. Přesně tak jako vždy.. Ale ty jsi mě zastavil.. Zabránil jsi tomu, aby se naše rty setkaly.. ,,Tome??“ zadíval jsem se ti do očí a málem se mi srdce zastavilo.. To, co jsem ve tvých očích viděl, jsem nikdy vidět nechtěl.. Měl jsi tam odmítnutí.. Proč?? Ach ano, to slovo existoval již před tvým odchodem.. ,,Co se děje lásko??“ zeptal jsem se tě a hlas mi přeskakoval.. Bál jsem se.. Moc jsem se bál.. ,,Nic,“ usmál ses na mě klidně a zlehka jsi mě políbil na tvář.. JEN NA TVÁŘ!! Proč?? Vážně se něco dělo, ale já si zkoušel namlouvat, že je vše tak, jak být má.. Jak jsem se mýlil..

,,Pojď si lehnout broučku,“ brouknul jsem na tebe z postele.. Byl jsem ten večer tak moc unavený.. Rozhovory mě vyčerpávaly a jedině v tvé blízkosti jsem se cítil tak uvolněný.. Stál jsi u skříně a díval ses na mě.. Opět jsi měl v očích to, co odpoledne.. ,,Já… Bille… dneska radši budu spát sám,“ šeptl jsi potichu a pomalu jsi se otáčel. Nevydržel jsem to a rychle jsem vyskočil z postele.. Všechna ospalost a unavenost byla pryč.. Doběhl jsem k tobě a chytil jsem tě za rameno.. Podíval ses mi do očí.. Tak smutně.. Nechápal jsem to.. ,,Tome??“ šeptl jsem a ty jsi se ke mně přitiskl.. Tak blízko.. Cítil jsem se šťastný.. Naposled.. Odtáhl jsi se ode mě a hluboce mě políbil.. Tak krásně, něžně, vášnivě.. Užíval jsem si ten polibek do poslední částečky.. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem pocit, jako by ten polibek měl být poslední.. Teď už to vím.. Byl totiž opravdu poslední..

,,Co se děje, Tome??“ zeptal jsem se tě, když jsem si opřel čelo o to tvé a tiše jsem vdechoval tvou dokonalou vůni.. Neodpovídal jsi.. Jen jsi mě k sobě tiskl.. Bylo to krásné.. Jen je škoda, že to všechno skončilo.. Chci to zpět, Tome.. Tebe chci zpět.. ,,Prosím, řekni mi, co se děje,“ naléhal jsem na tebe.. Neměl jsem.. Možná by to nakonec skončilo jinak.. Odtáhl jsi se ode mě a zadíval ses mi do očí.. S láskou.. Ano, byla tam láska, a to nesmírná.. Ale bylo tam ještě něco.. Strach a bolest.. Srdce mi začalo bít jako splašené a nemohl jsem popadnout dech.. ,,Musím odejít,“ špitl jsi potichu a po tváři ti stékala slza.. Nechápavě jsem se na tebe díval.. ,,Proč?? Kam?? Proč??“ ptal jsem se tě zmateně.. Polekaně.. Opět jsi mi neodpovídal.. Jen sis mě prohlížel.. Jako by sis chtěl zapamatovat každý detail mé tváře.. Ale proč?? ,,Tome řekni mi to!! Řekni!!“ křičel jsem na tebe jako smyslů zbavený.. Cítil jsem hrozné ublížení.. Ztrácel jsem nervy.. ,,Promiň, lásko,“ šeptl jsi potichu a chtěl jsi odejít.. Nenechal jsem tě.. Chtěl jsem vysvětlení.. ,,Nikam nechoď!! Chci vědět, jak jsi to myslel?!“ Chytil jsem tě pevně za paži a odmítal jsem tě pustit.. ,,Bille, nechceš to vědět,“ šeptl jsi a po tvářích ti stékaly už přímo potoky slz.. ,,Chci to vědět!!“ křikl jsem odhodlaně.. Dnes už bych to asi neudělal.. Nechtěl bych to slyšet znova.. ,,Odcházím od tebe!!“ křikl jsi zoufale a svezl jsi se na zem.. Plakal jsi.. Tak moc.. ,,Co-co jsi to říkal??“ zeptal jsem se tě a modlil jsem se, abych měl jen nějakou vadu sluchu.. ,,Ano Bille.. Odcházím od tebe.. Tak moc tě miluju, ale už to nejde.. Nejde to,“ šeptal jsi tak, že jsem skoro neslyšel.. Klekl jsem si vedle tebe.. ,,Proč??“ ,,Chci zapomenout.“ Tvá slova se mi vryla hluboko pod kůži.. ,,Zapomenout?? Chceš zapomenout na mě??“ zeptal jsem se tě potichounku, hlas se mi třásl a slzy mi zmáčely tváře.. ,,Ano, na tebe.“,,Proč??“ Ach, to hrozné slovo.. Možná od té doby ho tak moc nenávidím.. ,,Nevím.. Je toho na mě moc.. Tak moc tě miluju, až se toho bojím.. Nechci se bát!! Nemám strach rád a s tebou se bojím neustále, Bille.“ Prudce jsi vstal a přecházel jsi po pokoji.. Seděl jsem na zemi a díval se na tebe.. Dělalo mi problémy na tebe přes slzy zaostřit, nešlo to tak moc dobře.. ,,Nechci už se skrývat, Bille.. Je toho na mě moc.. Bože, nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako tebe!!“,,Tak proč ode mě chceš odejít?! Proč na mě chceš teda zapomenout?!“ křičel jsem na tebe, ale stále jsem seděl na zemi.. ,,Já nevím!! Ale už jsem se rozhodl, Bille.. Zítra odcházím.“ Zastavil se mi dech.. ,,Co?? Co jsi to říkal??“ ,,To, co jsi slyšel.. Zítra odcházím.“ ,,Kam?? A co bude se skupinou??“ Na nás dva jsem se ani radši neptal.. Po tvých slovech jsem pochopil, že to nemá cenu.. Že nás dva už jsi prostě odepsal.. ,,S kapelou?? Nevím, Bille, ale já musím pryč.“ Vypadal jsi tak moc odhodlaně.. ,,Kam?? Vezmi mě, prosím, s sebou Tome.. Prosím,“ plakal jsem tak jako v životě snad nikdy.. A to jsem ještě nevěděl, co se všechno bude dít po tvém odchodu.. ,,Ne, Bille, nejde to.. Chci zapomenout.“ Naposledy jsi se na mě podíval, otočil jsi se ke mně zády a odešel jsi.. Odešel jsi pryč z mého pokoje.. I z mého života..

***********************

,,Kde jsi Tome?? Kde?? Potřebuju tě.“ Ležím na posteli.. Pláču.. Opět.. Tak, jako v posledních dnech neustále.. Už je to skoro půl roku, co jsi odešel.. Půl roku neuvěřitelné bolesti a utrpění.. Ozval ses mi, to ano.. Voláš mi, to je pravda.. Ale nic o tobě nevím.. Vždy se ptáš ty na mě a můj život.. Já se ptát nesmím.. Ale chtěl bych.. Tome, tak moc bych chtěl vědět, jak se máš, kde bydlíš, jak žiješ.. Ale nejvíc bych chtěl vědět, jestli jsi šťastný.. Jestli alespoň jeden z nás je šťastný.. Věděl jsem, že to bude těžké, až odejdeš.. Ale nevěděl jsem, že tak moc.. Kapela se rozpadla.. Bez tebe jsme to nebyli my.. Nebyli už jsme Tokio Hotel.. A hlavně, bez tebe už jsem to nebyl já.. Nedokázal jsem se na veřejnosti tvářit tak, jako by se nic nestalo.. Trpěl jsem vnitřně, trpěl jsem i na povrchu.. Každý to na mě viděl.. Všichni věděli, jak moc mi chybíš.. Ale nikdo nevěděl, jak mi pomoci.. Nikdo mi nemůže pomoct.. Jen ty.. A ty tu nejsi.. A už nikdy nebudeš.. Proč?? Chtěl jsem vysvětlení.. Nedostal jsem ho.. Chtěl jsem snad tak moc, když jsem si přál být s tebou šťastný?? Asi ano.. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že to bude napořád.. Cítím se tak moc prázdný, Tome.. Tak moc mi chybíš.. S tvým odchodem vyhasla jiskra mého života.. Bez tebe jsem ubohá lidská troska.. Ano, jsem troska.. Jen chodící tělo bez duše.. Má duše odešla s tebou.. A nikdo mi ji už nevrátí.. Ale já ji chci zpět.. Společně s tebou.. Stále ještě doufám, že se vrátíš.. Řekneš mi, že to všechno byla jen velká chyba a pevně mě sevřeš ve své náruči.. Neděje se tak.. A vím, že se to ani nikdy nestane.. Bolí to, Tome.. Ublížil jsi mi tak, jako ještě nikdo.. Zabil jsi mě.. Ale i přesto tě stále tak moc miluji.. A to bolí ze všeho nejvíc.. Láska k tobě mě pomalu, ale jistě zabíjí.. ,,Miluji tě, Tome,“ zašeptám do ztichlého pokoje a pevně se přitulím k přikrývce.. Je tvoje.. Vlastně, byla tvoje.. Na polštář mi ukápne jedna velká slza následována další a další.. Nechci už trpět.. Doufám, že brzy už to všechno přejde.. Že to přebolí.. Nechci už být tak prázdný.. Proč mi nikdo neřekl, že po tvém odchodu přijde tenhle pocit?? Pocit naprosté prázdnosti?? Chci, ať už je všeho konec, nechci už trpět.. Už ne……….

autor: Dádinka
betaread: Michelle M.