Byl to večer jako každý jiný. Bill už se chystal jít spát, když vtom uslyšel jak dole klaply dveře. Tom se nejspíš vracel domů z oslavy nějakých narozenin.
Bill sebou trhl, jak se prudce otevřely dveře.
„Ahoj, copak je?“ zeptal se Bill.
„Nic. Přišel sem se na tebe podívat, to vadí?“ odpověděl Tom.
„Seš dost opilej, měl by sis jít lehnout.“ Poznamenal Bill při pohledu na motajícího se bratra.
„A nechceš jít se mnou?“ zeptal se Tom a pomalu se přibližoval k nechápajícímu bratrovi.
„Jak to myslíš?“ prohodil Bill ale jediné co ho zajímalo bylo, jak se co nejrychleji dostat z pokoje. Tom ho přímo děsil tím, jak se k němu přibližoval. Díval se na něj pohledem lovce, který co nevidět vyskočí po své nevinné kořisti.
„Tome, jdi pryč!“ vyhrkl Bill když mu došlo, že mu bratr odřízl jedinou únikovou cestu z pokoje.
Ale přesto to zkusil. Pokusil se bratra obejít Tom ho však chytil a přitáhl ho k sobě. Pokusil se ho políbit, jenže Bill mu ucukl a pokusil se osvobodit z jeho silného sevření. Násilník ho až bolestivě stiskl, nahnul se a sotva slyšitelně zašeptal: „Když se uvolníš slibuju, že to nebude moc bolet.“
„Ne!“ vykřikl Bill a snažil se vytrhnout. Tom bratra silně uhodil do obličeje, až spadl na zem.
„Tak ty to chceš po zlém?“ zeptal se násilník, když se k němu sehnul.
„Ne prosím, tohle nemůžeš,“ zašeptal Bill a držel si bolestivou tvář.
„Neříkej mi co můžu a co ne! Jestli sis nevšiml, tak to já mam převahu! Takže budeš poslouchat!“ křikl na svou oběť a zasedl na něj.
Popadl lem jeho trička a pokusil se mu ho sundat. Bill mu v tom zkusil zabránit a tak schytal další ránu.
Když se násilníkovi ze své oběti podařilo strhnout tričko, chytil ho pod krkem a hladově ho políbil.
Začal si rozepínat kalhoty a Bil se z posledních sil pokusil utéct.
Shodil ze sebe v tu chvíli nepozorného Toma, otočil se na břicho a pokusil se vstát. Jenže násilník ho popadl a přimáčkl k zemi.
Bill ucítil jeho penis na svém stehně a propadl panice.
„Prosím ne! Tome, tohle ne! Prosím!“ rozbrečel se. Plně si uvědomoval bezvýchodnost té situace. Tom byl daleko silnější než on. Neměl šanci a v domě nikdo jiný nebyl. Nikdo, kdo by mu pomohl.
Tom z něj strhl kalhoty a boxerky najednou.
„Myslel sis snad, že když se takhle oblíkáš, tak všichni nechají ruce v kapsách? Sám sis o to vždycky říkal. Uplý džíny, krátký těsný trička… někdo kdo se takhle obléká, musí počítat s následkama!“ šeptl těsně před tím než do Billa surově vnikl.
Bill zakřičel bolestí. To Toma zřejmě nijak neznepokojovalo. Nabral tempo, které mu vyhovovalo a o bolestné steny a pláč své oběti se nestaral. Po pár minutách se s výkřikem udělal, vyšel z bratra, odvalil se a lehl si na záda. V místnosti nastalo ticho, které rušilo jen popotahování chlapce schouleného do klubíčka.
Tom se na něj otočil.
„Bille? V pohodě?“ zeptal se starostlivě. Po agresorovi v jeho hlese nebylo stopy. „Bille?“zkusil to ještě jednou a v jeho hlase byl náznak paniky.
„D-dobrý. Jen se musím uklidnit.“ Ozval se Bill a jeho bratrovi se viditelně ulevilo. Přisunul se k němu blíž a objal ho. Černovlasý chlapec se mu schoulil do náruče.
„Děkuju,“ řekl Bill a usmál se na Toma.
„Aby ti bylo jasno! TOHLE už víckrát nedělám!“ řekl Tom.
„Já se s tebou taky miloval v té kabince v obchoďáku a vůbec se mi nechtělo!“ odsekl Bill.
„Jo ale milovat se v obchoďáku a chtít bejt znásilněnej, je něco jiného!“ zdůraznil Tom.
(Vše není jak to vypadá)
autor: Selene
betaread: Janule
betaread: Janule
tak to mě dostalo=D
to je fakt super! taky to mám tak ráda – áááách(blush)
Sel, to je tvá povídka?? Už jsem ji četla, ale asi před tím, než blog zmizel! Dnes jsme se o ní se Sauri bavily, tak mě zajímalo, jestli si ji fakt psala TY, páč je úžasná!!! Celá mi utkvěla v hlavě, kromě toho názvu a autora… ups :))
Je perfektní, perfektní, perfektní :D:D:D
xD umřu z toho xD
tak to je úžasný!! :D:D
na konci jsem byla krapet zmatená ale pak jsem si oddychla XD XD 10/5