„Zlato, zapneš mi košili ?“ navrhl Bill a přisunul se blíž k Tomovi. Tom měl ale ve tváři vážný výraz.
„Jo, zapnu…“ přikývl po chvilce, když do něj Bill strčil, aby vnímal.
Tom se nemotorně chopil knoflíčků.
„Co je to s tebou dneska? Špatná nálada?“ zajímal se Bill – bylo mu líto, že je Tom duchem jinde než s ním.
„Ale nic, jen dneska nějak… Promiň, dneska moc nemám náladu.“
Zato Bill měl náladu až moc. Byl už poněkud rozdováděný a navíc měl v břiše adrenalinově vzrušující pocit, protože večer měli s Tomem a s klukama z kapely jít na nějakou párty, či co to mělo být.
A po těch několika málo týdnech, co v tom s Tomem ‚lítali‘, mu začínaly vadit zákazy. Copak nemůžou být šťastní? Nemůžou být spolu? Tak moc by si to přál… Už by nemusel nic předstírat, hrát normální bratrskou lásku a nemusel by na každém rohu poslouchat: „Bille, miluju tě !“ od hysterických fanynek. Ale věděl, že by je společnost nepřijala… Dělali něco, co bylo zakázané… A to se veřejnosti líbit nebude. Kdyby tak nebyl tolik slavný… Nezáleželo by mu na ostatních, jen na jemu samotném a hlavně na Tomovi… Ale jelikož slavný byl – až moc – dovolit si to prostě nemohli, oznámit svoje city veřejně…
„Tak ahoj – v sedm před hotelem, dobře?“ loučil se s ním Tom.
„Dobře, v sedm. Už se těším!“ usmál se Bill a zavřel za bratrem dveře.
Rozešel se do koupelny a jeho pohled ulpěl na velkém zrcadle nad umyvadlem.
Vlasy měl rozcuchané a make-up nedokonalý, byl to úplně jiný pohled než v době asi před dvěmi měsíci – přesto teď úplně zářil. Konečně totiž našel to něco, co mu scházelo, a on teprve teď přišel na to, co to bylo – Tom.Vždycky tu náklonnost připisoval jednoduše bratrské lásce, ale před nedávnem si uvědomili, že mezi nimi je i něco víc.
Bill si to nedokázal vysvětlit, nikdy nic podobného k žádnému klukovi necítil, Tom byl první kluk, do kterého se Bill zamiloval… A věděl, že tohle byla ta pravá láska… Ta na celý život.
Bill si vlezl do vany, umyl si vlasy a celou dobu si přitom s úsměvem na rtech prozpěvoval Durch den Monsun…
Když si vlasy voskoval a lakoval, vystřídalo Monsun 99 Luftballons od Neny a když přešel k líčení a lakování nehtů, už to byla Lass uns hier raus.
Doufám, že Toma ta blbá nálada už přešla… pomyslel si Bill, když sbíhal schody hotelu – už měl zase zpoždění.
„No to je dost…“ zavrčel Benny, Billův bodyguard, když dorazil před hotel. Kluci už tam byli.
V autě si mezi něj a Toma sedl Gustav a možná to bylo dobře, protože dvojčata pochybovala, zda by vydrželi v klidu, kdyby seděli vedle sebe.
Gustav ani Georg o jejich vztahu neměli ani tušení a dvojčata se jim to říct bála. Chtěli to nechat v tajnosti, jak nejdýl to půjde. Bill se ale obával, že v jeho případě už to moc dlouho nepůjde.
Když dorazili do klubu, byla tam už spousta lidí. Okamžitě na sebe strhli veškerou pozornost. Než se vůbec dostali k nějakému volnému stolu, stačili každý rozdat tak deset podpisů…
„Uff… Člověk prostě nemá klid,“ sesunul se Bill vyčerpaně na židli a to párty teprve začínala.
„Myslel jsem, že ti to nevadí. Že máš naše fans rád…“ pokrčil rameny Georg a sedl si naproti Billovi.
„Ale to víš, že je mám rád… Jenom je to už moc… Jednotvárný… A je jich moc,“ povzdechl si Bill.
„Byly doby, kdy sis počítal každou fanynku jako zázrak..“ připomněl Gustav a obsadil místo vedle Georga.
Na Toma tedy zbylo jediné místo, a to vedle Billa.
Už teď se děsil, jak tohle dopadne…
„No jó, no jó… Vždyť už mlčím…“ vzdal to Bill a objednal si drink. Kluci udělali to samé a za chvíli už k jejich stolu přistoupila jakási blondýnka, jestli by prý Tom nešel tancovat. Bill vedle Toma zaskřípěl zuby a probodl fanynku nepěkným pohledem… Naštěstí měla oči jen pro Toma, takže si ho vůbec nevšimla.
Vyřešil to Georg, který s blondýnou moc rád šel.
Bill si objednal další drink a zatímco ho upíjel, pozoroval rysy Tomova obličeje. Tom si toho byl vědom a tak začínal mírně rudnout. Gusta se pokoušel navázat hovor, ale Bill nebyl schopen odtrhnout pohled ani mysl od Toma, takže Gustava nevnímal. Ještě že Gusta taky vypil trochu alkoholu, a tak ho ani nenapadlo, o co tam ve skutečnosti šlo.
Tom se na židli nenápadně pošoupnul k Billovi; bratr ho neskutečně přitahoval…
Bill ucítil Tomovu vůni a zatočila se mu hlava. Zapil to mohutným lokem alkoholu. Teď se mu hlava točila úplně. Kéž by tu tak nebyl Gustav, zapřál si…
Bill už byl značně opilý, když se Gusta konečně vzdálil od jejich stolu a taky už byl dost vydrážděný.
Zůstali u stolu sami dva, všude okolo nich ale byli bavící se lidé. Bill věděl, že si nemůže nic dovolit a to ho dráždilo nejvíc.
„Tome…“ uniklo mu, když už křečovitě zavřel oči.
„Bille…“ oplatil mu Tom a nasucho polkl.
„Už nemůžu…“ sykl Bill; jeho krk i obličej byl značně orosený.
„Bille, nemůžeme! Vydrž to!“ okřikl ho tlumeně Tom.
Bill si začal mávat rukou před obličejem, jakoby měl nedostatek vzduchu. Radši to zapil dalším douškem likéru.
Večer plynul, Gustav a Georg průběžně přicházeli a zase odcházeli od stolu a Bill nesl zákazy tak těžce, že to řešil alkoholem tak, až se dostal do stavu, kdy mu Georg řekl: „Uhni!“ a Bill z toho měl takový záchvat, že ho kluci radši přesunuli na lavici, protože z židle se prý snáz padá…
„Tome, pojď seem!“ zaprosil Bill, když byli konečně zase sami.
Tom chtěl protestovat, ale když se na něj upřel Billův nevinný a přesto chtivý pohled, nemohl odolat…
Sedl si k Billovi na lavici. Bill si položil hlavu na jeho rameno. Tom nemohl nic dělat, Bill byl tak sladkej, že ho prostě nedokázal zarazit…
Bill obmotal svou ruku kolem bratrova pasu a to se ještě musel hodně krotit, protože nejraději by z něj strhal oblečení a začal ho vášnivě líbat.
„Bille, to né.. Nemůžeme..“ vzpamatoval se Tom.
Jenže Bill byl totálně opilej.
„Copak? Ty mně nechceš?“ zeptal se dotčeně.
„Ježiš, ani nevíš, jak já tě chci, ale tady to nejde!“
„Neexistuje nejde. Jenom nechci,“ zarozumoval Bill a nedočkavě spojil jejich rty v jedny. Tom už to nevydržel, chytl Billa za bradu a přitáhl si jeho hlavu blíž k sobě.
Bill se na něj namáčkl jak nejvíc to šlo a nechal Toma si hrát s jeho piercingem.
„Klu- kluci?“ vykoktal zděšeně Gustav, když přistoupil k jejich stolu s drinkem v ruce.
„Jsem tak opilej nebo…?“ zalapal po dechu.
„Nejsi opilý!“ zahihňal se Bill, když se odtrhl od Toma. Stále ovšem setrval v jeho náručí. Tom se začal tvářit provinile, ale Bill si to evidentně vůbec nepřipouštěl…
„My se máme ráádi..“ pokračoval a vlepil Tomovi pusu na tvář.
„Gustave, vidíš to, co já??“ drcnul do Gustava Georg, co se tam právě připletl taky.
„Nejspíš jo..“ přikývl šokovaný Gustav, horší ovšem bylo, že lidi v klubu se začali otáčet a upozorňovat se navzájem na dvojčata Kaulitzova, co se právě divoce líbali.
Tedy, Bill se snažil Toma líbat a Tom se ho snažil od sebe odstrkovat, ale bohužel se jeho polibky také nechával unášet…
Ani když kolem začaly cvakat fotoaparáty, Billa to neodradilo.
„Bille dost! Teď nemůžeme!“ vytrhl se mu konečně Tom.
„A proč bychom nemohli?“ zeptal se naivně Bill.
„Klidně to všem tady řeknu…“ pokračoval.
To už je stejně pozoroval celý klub; některá děvčata už dokonce začínala natahovat – vždyť tu byli jen kvůli nim dvěma…
Tom to začal Billovi zděšeně rozmlouvat:
„Né, Bille, budeš toho pak litovat, žes to vůbec někdy -„
„Miluju Toma Kaulitze!“ zařval Bill na celý klub.
To už přes blesky fotoaparátů nikdo nic neviděl.
V tom se strhla vlna emocí – dívky brečely a opakovaly, že „To nemůže být pravda!“, někteří lidé, hlavně ti starší než byli Kaulitzovi (tak do dvaadvaceti), to nějak neřešili, jen se ani neobtěžovali ztišit hlas, když říkali těm ostatním:
„Já jsem vždycky říkal, že ten Kaulitz je teplej…“.
Našlo se i pár jedinců, co tleskalo, pískalo a několik jich dokonce vykřikovalo, že chtějí gay-show.
Ovšem naprostá většina osazenstva klubu – mezi nimi i Georg a Gustav – od nich zhnuseně odvrátilo tvář, a ti, co seděli blízko nim (i G+G) si začali odsedávat.
„Tys tomu dal…“ zavrtěl hlavou Tom, ale byl podivně klidný.
„Nezlobíš se na mě? Musel jsem to už říct, už mě to unavovalo, to pořád tajit…“ Bill si položil hlavu do Tomova klína.
„Né, já se na tebe ani nemůžu zlobit, to nedokážu…“ pohladil ho Tom po vlasech.
„Možná je i dobře, že je to venku… Taky bych to nedokázal už moc dlouho skrývat… Dřív nebo později by to tak, či tak, dopadlo takhle nějak…Vlastně je možná dobře, žes to podal takhle – vyznělo to tak nevinně.. A upřímně.“ uvažoval Tom a dál se probíral Billovými vlasy.
„Jsem rád, že to bereš takhle…“ usmál se Bill a přivřel oči.
Na oslavu se Bill rozhodl, že to tak trochu zapije, takže když pak už museli jít, byl Tom nesmírně vytočený, že Georg a Gustav dělali, že k nim vůbec nepatří, a všichni ostatní taky, takže Billa musel tak trochu odvléct sám.
Bill mu pořád něco povídal, ale nechal se vláčet do schodů. Před klubem je čekalo překvapení – byli tady čtyři členové jejich security teamu (přijeli jen s jedním, ostatní museli přivolat), jak se pokoušeli zabránit mase novinářů a fotografů, kteří se snažili dostat dovnitř. Georg s Gustavem prošli v pohodě, jen když už byli skoro v autě, všimla si jich nějaká novinářka začala se jich na něco vyptávat.
Bill a Tom takové štěstí neměli – jakmile vylezli z klubu, sesypali se na ně novináři a všichni ostatní fotili a natáčeli. Bill o sobě už moc nevěděl a přímo visel na Tomovi.
„Bille, je pravda, že milujete svého bratra?“
„Tome, opětujete jeho city?“
„Jak dlouho to tajíte?“
„Víte, že to, co děláte je zakázané?“
Bill občas jen prohodil, že Toma miluje, že se za to nestydí a že na zákazy sere… Tom otázky ignoroval.
Až teprve bodyguardi je osvobodili a nacpali je do auta. Bill ještě oddechoval a Tom si ho položil na klín.
Cesta byla děsivě tichá. Gustav seděl vepředu a Georg, sedící stejně jako Bill a Tom vzadu, se od nich znechuceně odtáhl. Úplně se namáčkl na sklo. Bill si nic takového nepřipouštěl a Toma to sice docela mrzelo, ale nelitoval ničeho – hlavní pro něj byl přece Bill.
„Vystupujte!“ zavrčel na Kaulitze Georg, jelikož řidič zastavil tak blízko budově, že nemohl otevřít své dveře.
„Co je ti?“ zeptal se nechápavě Bill.
„Nic! Jen kvůli tobě máme po kapele!“ syknul Gustav, když se k nim připojil. Bill se urazil a na protest se přitiskl k Tomovi, aby spolu odešli na pokoje.
Když už Bill ležel v posteli (Tom odešel na svůj vlastní pokoj, takže Bill byl sám) a alkohol mu začal z hlavy pomalu vyprchávat, začal se cítit provinile.
Neměl to dělat. Teď je společnost zavrhne… A nejenom jeho s Tomem, ale i Tokio Hotel, jako celek. Teď přijdou o slávu, přijdou o fanynky, přijde o svou vášeň – hudbu.
Ale má přece svou lásku, Toma… Byl rád, ale zároveň cítil vinu, za Gustava a Georga… Vždyť oni přijdou o slávu a to všechno jen proto, že on Toma miluje. To nešlo…
Už si nadával do největších kreténů. To to nemohl vydržet v utajovaném vztahu? Bylo to přece tak vzrušující… Co se zlepší tím, že se to dozví veřejnost? Nic, jen přijdou o popularitu, o přívržence, o přátele. Gustav s Georgem si to přece nezaslouží, přijít o to všechno kvůli incestu mezi Billem a Tomem! S pocitem nejhlubší viny se Bill konečně propadl do neklidného spánku.
„Jo, zapnu…“ přikývl po chvilce, když do něj Bill strčil, aby vnímal.
Tom se nemotorně chopil knoflíčků.
„Co je to s tebou dneska? Špatná nálada?“ zajímal se Bill – bylo mu líto, že je Tom duchem jinde než s ním.
„Ale nic, jen dneska nějak… Promiň, dneska moc nemám náladu.“
Zato Bill měl náladu až moc. Byl už poněkud rozdováděný a navíc měl v břiše adrenalinově vzrušující pocit, protože večer měli s Tomem a s klukama z kapely jít na nějakou párty, či co to mělo být.
A po těch několika málo týdnech, co v tom s Tomem ‚lítali‘, mu začínaly vadit zákazy. Copak nemůžou být šťastní? Nemůžou být spolu? Tak moc by si to přál… Už by nemusel nic předstírat, hrát normální bratrskou lásku a nemusel by na každém rohu poslouchat: „Bille, miluju tě !“ od hysterických fanynek. Ale věděl, že by je společnost nepřijala… Dělali něco, co bylo zakázané… A to se veřejnosti líbit nebude. Kdyby tak nebyl tolik slavný… Nezáleželo by mu na ostatních, jen na jemu samotném a hlavně na Tomovi… Ale jelikož slavný byl – až moc – dovolit si to prostě nemohli, oznámit svoje city veřejně…
„Tak ahoj – v sedm před hotelem, dobře?“ loučil se s ním Tom.
„Dobře, v sedm. Už se těším!“ usmál se Bill a zavřel za bratrem dveře.
Rozešel se do koupelny a jeho pohled ulpěl na velkém zrcadle nad umyvadlem.
Vlasy měl rozcuchané a make-up nedokonalý, byl to úplně jiný pohled než v době asi před dvěmi měsíci – přesto teď úplně zářil. Konečně totiž našel to něco, co mu scházelo, a on teprve teď přišel na to, co to bylo – Tom.Vždycky tu náklonnost připisoval jednoduše bratrské lásce, ale před nedávnem si uvědomili, že mezi nimi je i něco víc.
Bill si to nedokázal vysvětlit, nikdy nic podobného k žádnému klukovi necítil, Tom byl první kluk, do kterého se Bill zamiloval… A věděl, že tohle byla ta pravá láska… Ta na celý život.
Bill si vlezl do vany, umyl si vlasy a celou dobu si přitom s úsměvem na rtech prozpěvoval Durch den Monsun…
Když si vlasy voskoval a lakoval, vystřídalo Monsun 99 Luftballons od Neny a když přešel k líčení a lakování nehtů, už to byla Lass uns hier raus.
Doufám, že Toma ta blbá nálada už přešla… pomyslel si Bill, když sbíhal schody hotelu – už měl zase zpoždění.
„No to je dost…“ zavrčel Benny, Billův bodyguard, když dorazil před hotel. Kluci už tam byli.
V autě si mezi něj a Toma sedl Gustav a možná to bylo dobře, protože dvojčata pochybovala, zda by vydrželi v klidu, kdyby seděli vedle sebe.
Gustav ani Georg o jejich vztahu neměli ani tušení a dvojčata se jim to říct bála. Chtěli to nechat v tajnosti, jak nejdýl to půjde. Bill se ale obával, že v jeho případě už to moc dlouho nepůjde.
Když dorazili do klubu, byla tam už spousta lidí. Okamžitě na sebe strhli veškerou pozornost. Než se vůbec dostali k nějakému volnému stolu, stačili každý rozdat tak deset podpisů…
„Uff… Člověk prostě nemá klid,“ sesunul se Bill vyčerpaně na židli a to párty teprve začínala.
„Myslel jsem, že ti to nevadí. Že máš naše fans rád…“ pokrčil rameny Georg a sedl si naproti Billovi.
„Ale to víš, že je mám rád… Jenom je to už moc… Jednotvárný… A je jich moc,“ povzdechl si Bill.
„Byly doby, kdy sis počítal každou fanynku jako zázrak..“ připomněl Gustav a obsadil místo vedle Georga.
Na Toma tedy zbylo jediné místo, a to vedle Billa.
Už teď se děsil, jak tohle dopadne…
„No jó, no jó… Vždyť už mlčím…“ vzdal to Bill a objednal si drink. Kluci udělali to samé a za chvíli už k jejich stolu přistoupila jakási blondýnka, jestli by prý Tom nešel tancovat. Bill vedle Toma zaskřípěl zuby a probodl fanynku nepěkným pohledem… Naštěstí měla oči jen pro Toma, takže si ho vůbec nevšimla.
Vyřešil to Georg, který s blondýnou moc rád šel.
Bill si objednal další drink a zatímco ho upíjel, pozoroval rysy Tomova obličeje. Tom si toho byl vědom a tak začínal mírně rudnout. Gusta se pokoušel navázat hovor, ale Bill nebyl schopen odtrhnout pohled ani mysl od Toma, takže Gustava nevnímal. Ještě že Gusta taky vypil trochu alkoholu, a tak ho ani nenapadlo, o co tam ve skutečnosti šlo.
Tom se na židli nenápadně pošoupnul k Billovi; bratr ho neskutečně přitahoval…
Bill ucítil Tomovu vůni a zatočila se mu hlava. Zapil to mohutným lokem alkoholu. Teď se mu hlava točila úplně. Kéž by tu tak nebyl Gustav, zapřál si…
Bill už byl značně opilý, když se Gusta konečně vzdálil od jejich stolu a taky už byl dost vydrážděný.
Zůstali u stolu sami dva, všude okolo nich ale byli bavící se lidé. Bill věděl, že si nemůže nic dovolit a to ho dráždilo nejvíc.
„Tome…“ uniklo mu, když už křečovitě zavřel oči.
„Bille…“ oplatil mu Tom a nasucho polkl.
„Už nemůžu…“ sykl Bill; jeho krk i obličej byl značně orosený.
„Bille, nemůžeme! Vydrž to!“ okřikl ho tlumeně Tom.
Bill si začal mávat rukou před obličejem, jakoby měl nedostatek vzduchu. Radši to zapil dalším douškem likéru.
Večer plynul, Gustav a Georg průběžně přicházeli a zase odcházeli od stolu a Bill nesl zákazy tak těžce, že to řešil alkoholem tak, až se dostal do stavu, kdy mu Georg řekl: „Uhni!“ a Bill z toho měl takový záchvat, že ho kluci radši přesunuli na lavici, protože z židle se prý snáz padá…
„Tome, pojď seem!“ zaprosil Bill, když byli konečně zase sami.
Tom chtěl protestovat, ale když se na něj upřel Billův nevinný a přesto chtivý pohled, nemohl odolat…
Sedl si k Billovi na lavici. Bill si položil hlavu na jeho rameno. Tom nemohl nic dělat, Bill byl tak sladkej, že ho prostě nedokázal zarazit…
Bill obmotal svou ruku kolem bratrova pasu a to se ještě musel hodně krotit, protože nejraději by z něj strhal oblečení a začal ho vášnivě líbat.
„Bille, to né.. Nemůžeme..“ vzpamatoval se Tom.
Jenže Bill byl totálně opilej.
„Copak? Ty mně nechceš?“ zeptal se dotčeně.
„Ježiš, ani nevíš, jak já tě chci, ale tady to nejde!“
„Neexistuje nejde. Jenom nechci,“ zarozumoval Bill a nedočkavě spojil jejich rty v jedny. Tom už to nevydržel, chytl Billa za bradu a přitáhl si jeho hlavu blíž k sobě.
Bill se na něj namáčkl jak nejvíc to šlo a nechal Toma si hrát s jeho piercingem.
„Klu- kluci?“ vykoktal zděšeně Gustav, když přistoupil k jejich stolu s drinkem v ruce.
„Jsem tak opilej nebo…?“ zalapal po dechu.
„Nejsi opilý!“ zahihňal se Bill, když se odtrhl od Toma. Stále ovšem setrval v jeho náručí. Tom se začal tvářit provinile, ale Bill si to evidentně vůbec nepřipouštěl…
„My se máme ráádi..“ pokračoval a vlepil Tomovi pusu na tvář.
„Gustave, vidíš to, co já??“ drcnul do Gustava Georg, co se tam právě připletl taky.
„Nejspíš jo..“ přikývl šokovaný Gustav, horší ovšem bylo, že lidi v klubu se začali otáčet a upozorňovat se navzájem na dvojčata Kaulitzova, co se právě divoce líbali.
Tedy, Bill se snažil Toma líbat a Tom se ho snažil od sebe odstrkovat, ale bohužel se jeho polibky také nechával unášet…
Ani když kolem začaly cvakat fotoaparáty, Billa to neodradilo.
„Bille dost! Teď nemůžeme!“ vytrhl se mu konečně Tom.
„A proč bychom nemohli?“ zeptal se naivně Bill.
„Klidně to všem tady řeknu…“ pokračoval.
To už je stejně pozoroval celý klub; některá děvčata už dokonce začínala natahovat – vždyť tu byli jen kvůli nim dvěma…
Tom to začal Billovi zděšeně rozmlouvat:
„Né, Bille, budeš toho pak litovat, žes to vůbec někdy -„
„Miluju Toma Kaulitze!“ zařval Bill na celý klub.
To už přes blesky fotoaparátů nikdo nic neviděl.
V tom se strhla vlna emocí – dívky brečely a opakovaly, že „To nemůže být pravda!“, někteří lidé, hlavně ti starší než byli Kaulitzovi (tak do dvaadvaceti), to nějak neřešili, jen se ani neobtěžovali ztišit hlas, když říkali těm ostatním:
„Já jsem vždycky říkal, že ten Kaulitz je teplej…“.
Našlo se i pár jedinců, co tleskalo, pískalo a několik jich dokonce vykřikovalo, že chtějí gay-show.
Ovšem naprostá většina osazenstva klubu – mezi nimi i Georg a Gustav – od nich zhnuseně odvrátilo tvář, a ti, co seděli blízko nim (i G+G) si začali odsedávat.
„Tys tomu dal…“ zavrtěl hlavou Tom, ale byl podivně klidný.
„Nezlobíš se na mě? Musel jsem to už říct, už mě to unavovalo, to pořád tajit…“ Bill si položil hlavu do Tomova klína.
„Né, já se na tebe ani nemůžu zlobit, to nedokážu…“ pohladil ho Tom po vlasech.
„Možná je i dobře, že je to venku… Taky bych to nedokázal už moc dlouho skrývat… Dřív nebo později by to tak, či tak, dopadlo takhle nějak…Vlastně je možná dobře, žes to podal takhle – vyznělo to tak nevinně.. A upřímně.“ uvažoval Tom a dál se probíral Billovými vlasy.
„Jsem rád, že to bereš takhle…“ usmál se Bill a přivřel oči.
Na oslavu se Bill rozhodl, že to tak trochu zapije, takže když pak už museli jít, byl Tom nesmírně vytočený, že Georg a Gustav dělali, že k nim vůbec nepatří, a všichni ostatní taky, takže Billa musel tak trochu odvléct sám.
Bill mu pořád něco povídal, ale nechal se vláčet do schodů. Před klubem je čekalo překvapení – byli tady čtyři členové jejich security teamu (přijeli jen s jedním, ostatní museli přivolat), jak se pokoušeli zabránit mase novinářů a fotografů, kteří se snažili dostat dovnitř. Georg s Gustavem prošli v pohodě, jen když už byli skoro v autě, všimla si jich nějaká novinářka začala se jich na něco vyptávat.
Bill a Tom takové štěstí neměli – jakmile vylezli z klubu, sesypali se na ně novináři a všichni ostatní fotili a natáčeli. Bill o sobě už moc nevěděl a přímo visel na Tomovi.
„Bille, je pravda, že milujete svého bratra?“
„Tome, opětujete jeho city?“
„Jak dlouho to tajíte?“
„Víte, že to, co děláte je zakázané?“
Bill občas jen prohodil, že Toma miluje, že se za to nestydí a že na zákazy sere… Tom otázky ignoroval.
Až teprve bodyguardi je osvobodili a nacpali je do auta. Bill ještě oddechoval a Tom si ho položil na klín.
Cesta byla děsivě tichá. Gustav seděl vepředu a Georg, sedící stejně jako Bill a Tom vzadu, se od nich znechuceně odtáhl. Úplně se namáčkl na sklo. Bill si nic takového nepřipouštěl a Toma to sice docela mrzelo, ale nelitoval ničeho – hlavní pro něj byl přece Bill.
„Vystupujte!“ zavrčel na Kaulitze Georg, jelikož řidič zastavil tak blízko budově, že nemohl otevřít své dveře.
„Co je ti?“ zeptal se nechápavě Bill.
„Nic! Jen kvůli tobě máme po kapele!“ syknul Gustav, když se k nim připojil. Bill se urazil a na protest se přitiskl k Tomovi, aby spolu odešli na pokoje.
Když už Bill ležel v posteli (Tom odešel na svůj vlastní pokoj, takže Bill byl sám) a alkohol mu začal z hlavy pomalu vyprchávat, začal se cítit provinile.
Neměl to dělat. Teď je společnost zavrhne… A nejenom jeho s Tomem, ale i Tokio Hotel, jako celek. Teď přijdou o slávu, přijdou o fanynky, přijde o svou vášeň – hudbu.
Ale má přece svou lásku, Toma… Byl rád, ale zároveň cítil vinu, za Gustava a Georga… Vždyť oni přijdou o slávu a to všechno jen proto, že on Toma miluje. To nešlo…
Už si nadával do největších kreténů. To to nemohl vydržet v utajovaném vztahu? Bylo to přece tak vzrušující… Co se zlepší tím, že se to dozví veřejnost? Nic, jen přijdou o popularitu, o přívržence, o přátele. Gustav s Georgem si to přece nezaslouží, přijít o to všechno kvůli incestu mezi Billem a Tomem! S pocitem nejhlubší viny se Bill konečně propadl do neklidného spánku.
autor: Ketty
betaread: Michelle M.
