Prozrazeni (2/2)

„Bille, podal bys mi ten čaj?“ požádal ho Tom dalšího rána na snídani.
Byl tam s nimi jenom Gustav, který teď litoval, že nepočkal na Georga, který se ještě flákal neznámo kde.
„Jistě…“ přikývl Bill a podal bratrovi konvici s čajem.
„Tak to je konec, kreténi!“ přihnal se k nim Georg v zimní bundě a na stůl před ně hodil asi pět druhů novin a čtyři časopisy.
Bill, Tom a Gustav se každý zvědavě natáhli pro jeden výtisk. Bill zalapal po dechu, když uviděl titulní stránku časopisu Paparazzi. Obrovským písmem tam stálo:
„Román dvojčat Kaulitzových!“ a u toho fotka, jak se s Tomem divoce líbá. Nalistoval příslušnou stránku. Byla tam spousta fotek, jak přímo z klubu, tak i ze situace před ním, když ho Tom vlekl do auta.
„Přísně tajné! Co NIKDO neočekával!“ četl Bill podtitulek.
„Dost už bylo dohadů, zda je frontman skupiny Tokio Hotel na kluky nebo ne. Bill se celou dobu svého působení bránil, že homosexuálem není a líbí se mu dívky, ale pravda vyšla konečně na povrch!
„Miluju Toma Kaulitze!“ vyjádřil se Bill včera v jednom hamburském klubu jasně.“ Bill začínal rudnout. Četl dál, článek se stále nesl v podobném duchu, ovšem konec ho zaujal –
„A co na to fanynky Tokio Hotel? Ty oddané fanynky, schopné dát všechno, za jediný dotek jednoho z dvojčat Kaulitzových?
„Tohle je nejhorší den v mém životě!“ svěřila se nám jedna z nich přímo včera večer v klubu.
„Je to totálně nechutný!“ říká zase jiná fanynka.
„CéDéčko Tokio Hotel už v životě nedám do přehrávače, natož abych přišla na jejich koncert! Představa, že ti dva… Ti dva při tom… Oh, fuj!“ stěžuje si další. Jak to dopadne se slávou Tokio Hotel? Zničí je vztah mezi zpěvákem a kytaristou?
„Myslím že ano! Kdo by chtěl poslouchat bratry, co spolu mají poměr?“ řekla nám k tomu Mellisa (16).
Tím by věc se slávou byla vyřešena – podobného názoru byla drtivá většina tázaných. Zůstane to ale jen u toho?
„Sám Kaulitz mladší si to asi ani neuvědomuje, ale právě se přiznal k nezákonné činnosti. Vztah sourozenců ze zákona není možný,“ řekl nám k tomu odborník.
Dvojčata tedy zřejmě nečeká zrovna pěkná budoucnost…
A vy fanynky nezoufejte! Zase se objeví nový boy-band, který vás oslní, a třeba jejich hlavní osobnosti budou dokonce heterosexuální orientace!“
Billa začaly pálit oči.
„Děkuju!“ sykl vytočeně Gustav, odhodil znechuceně Bild a prudce se zvedl od stolu. Georg se na bratry jen zlostně a opovržlivě podíval a šel za Gustavem.
„Tak…“ podíval se Tom na Billa.
„Tak…“ zopakoval Bill a snažil se potlačit slzy.
„Pojď sem, neber si to tak…!“ řekl Tom a sevřel Billa v náručí, když si jedna slza přece jen našla cestu skrz jeho husté, dlouhé řasy.
Bill Toma pevně objal a popotáhl. Tom ho pohladil po vlasech.
„To bude dobrý, uvidíš…“ přitiskl ho k sobě ještě víc.
„Ale co budeme dělat? S hudbou je konce, fanynky nás nenávidí, a budeme mít problémy se zákonem!“ spočítal si Bill.
„Tak utečeme!“ navrhl Tom vzrušeně.
„Áh, Tome, jsi tak dětinsky naivní…“ zasmál se Bill.
„Myslím to vážně! Peněz máme dost, můžeme prostě odletět, třeba na Maledivy a Německo na nás zapomene!“ plánoval Tom.
Ačkoliv si to nechtěl Bill připustit, ten nápad se mu zalíbil. Zasnil se – žádní novináři, žádné fanynky, žádná policie, žádní lidé, pořvávající na něj nadávky typu teplouš apod… Jen pláže, písek, moře, slunce, modrá obloha, klid – a jen on a Tom. Na tváři se mu vykouzlil blažený úsměv.
„Zmizíme! Nikdo o nás nebude vědět!“ zašeptal natěšeně.
„Fajn, jdu balit!“ usmál se na něj Tom.
„Jo, já jdu taky… Dej si pozor, ať si nikdo nevšimne, co děláš!“ upozornil ho Bill a už spolu vybíhali schody po dvou.
„Okay, až budeš mít sbaleno, přijď ke mně!“ přikývl Tom a zmizel Billovi z dohledu.
Bill zaplul k sobě do pokoje. Na jeho posteli byly dvě obrovské tašky. Zvědavě do nich nakoukl – no jistě! Fanouškovská pošta. Tolik dopisů za jeden den ještě v životě nedostal. Pár jich vytáhl a zvědavě do nich nahlédl. Bude mu to chybět, fanoušci, pošta, dárky, rozdávání autogramů… uvědomil si, ještě než se do dopisů začetl. Bude mu chybět ten pocit, kdy vyběhne na pódium a dvanáct tisíc lidí bude křičet kvůli němu.
Nechtěl o to přijít… Jenže láska k Tomovi byla silnější. Odhodil dopisy zpátky do tašek, hned jak zjistil, že ve všech se píše cosi jako: „Jak si mi to mohl udělat? Milovala jsem tě! Tak moc jsi mně zklamal!“ a podobně…
„Jedu na Maledivy,“ řekl si Bill sám pro sebe pevně.
Všechny svoje věci naházel do velkého oranžového kufru, nezapomněl ani na všechna svá cédéčka, na taštičku s líčením, ani na celý svůj šatník. Nakonec měl kufry dva a k tomu ještě přeplněnou příruční tašku.
„Už jdeš?“ vřítil se k němu do pokoje Tom s podobnými zavazadly.
„Jo, jo, jdu…“
Se zavazadly se dostali z hotelu, díky bohu, že tam nikdo nebyl.
Venku se oba jako na povel rozběhli a výskali jako malí kluci.
Kufry za nimi však dělaly takový randál, že jejich hlasy v tom hluku úplně zanikly.
„Prosím vás, kdy letí nejbližší spoj na Maledivy?“ naklonil se Bill k přepážce na letišti.
Žena za okýnkem na něj celkem divně koukala – obrovské sluneční brýle v zimě asi nebyly zrovna obvyklé…
„Za půl hodiny,“ odpověděla, poté, co něco vyhledala v počítači.
„Fajn, tak dvě letenky, prosím,“ poprosil Bill.
„Takhle narychlo? Děláte si legraci? Volná místa jsou jen v první třídě a ve VIP oddělení a nepředpokládám, že…“
Bill si povzdechl. Jak rád by jí řekl, kdo doopravdy je…
„Ach jo… Vezměte si tohle a zařiďte, že za tu půl hodinu prostě odletíme!“ přistrčil jí Bill bankovky. Peněz měli dost, nezáleželo jim na nich.
„Do-dobře..“ zakoktala pokladní a podala mu dvě letenky.
Při cestě letadlem se Tomovi dělalo špatně a tak ho Bill musel utěšovat. Naposledy se podívali na rodné Německo svrchu a pak už je zahalila oblaka.
„Bille? Uvědomuješ si, že se sem už pravděpodobně nikdy nebudeme moct vrátit?“ zeptal se Tom bratra.
„Jo, uvědomuju…“ přikývl Bill a zavřel oči.

************
(o tři měsíce později)

„Podívej, zlato, co jsem přinesl!“ ukazoval Tom Billovi nějaký časopis.
Bill mu nakoukl přes rameno a při tom nepřestával utírat sklenici. Pracovali teď oba za barem v beach-baru na jedné maledivské pláži.
Když se jim nechtělo, do práce nešli – peněz měli dost, ale je práce za barem bavila.
Byla to spíš zábava než práce. Místní k nim chodili rádi, tržba byla velká a nikomu nevadilo, že spolu mají vztah, i když jsou dvojčata…
„To je německý Bravo!“ všiml si Bill.
„Jo, vyprosil jsem si ho u nějaký holky támhle na osmičce,“ ukázal Tom ke stolu, jejž si s Billem číslovali osm.
„Hele, já teď nemůžu, přečteme si to večer na pláži, okay ?“ Bill musel naklusat k baru, protože jakýsi frajírek se surfem chtěl mojito.
Dělání koktejlů ho docela bavilo… Sice nikdy nezapomněl ten pocit, jaké to je stát před desetitisícovým publikem, ale už se s tím začínal pomalu smiřovat…
Večer, když se vraceli domů (měli pronajatý byt kousek od baru), a Billovi, jenž měl už trochu upito, se zamotaly nohy, až sebou fláknul do písku. Tom, který ho celou cestu držel za pas se svalil vedle něho.
„Koukej na ty hvězdy!“ ukázal mu Bill.
„Nádhera…“ přikývl Tom a zahleděl se na noční nebe.
„Ukaž to Bravíčko, co se děje doma… Třeba se tam píše i něco o nás..“ zauvažoval Bill.
„Heh, to bych se nebál…“ zamumlal Tom, podal Billovi časopis a on ho otevřel.
„No hele – Tokio Hotel!“ ukázal na obsah.
„Je to aktuální číslo?“ zeptal se ještě.
„Jo – to nejnovější…“ přikývl Tom a zíral s Billem do časopisu. Bill nalovil příslušnou stránku.
„Už jsou to tři měsíce, co dvojčata Kaulitzova beze stopy zmizela,“ četl Bill nahlas.
„A kapela se už pokouší obnovit úspěch, jaký měla za dob působení extravagantních dvojčat. Jak víte, Gustav a Georg společně s Bravem vypsali konkurz na nového zpěváka a kytaristu.“
„Cože? Oni se snížili ke castingu??“ skočil mu do toho Tom.
„Nejspíš jo…“ přikývl Bill a pokračoval ve čtení.
„A našli dva v jednom! Okouzlující Sammy má krásný hlas, hraje skvěle na kytaru a k tomu má vynikající image!“
„To bude asi tenhle…“ ukázal na fotku, kde mezi Gustavem a Georgem stál svalnatý, zelenooký kluk. Působil celkem sympaticky…
„Ze začátku byla změna vítaná, ale teď, po čase, se začínají ozývat první protesty“ ´Vadí mi, že Sammy zpívá Billovy písničky, které i sám napsal… třeba Ich bin nich‘ ich zní od Sammyho úplně jinak než od Billa… Ten do toho dával ty beznadějné emoce a přesto sílu a energii bojovat, kdežto Sammy to zpívá jako nějakej slaďák ! To nejsou Tokio Hotel!´ řekla Mellisa (16).“
„Není to náhodou ta, jak řekla, že už TH nikdy v životě nebude poslouchat?“ usmál se hořce Bill.
„Podobné ohlasy jsou slyšet i od ostatních fans. ´Nechápu, proč Bill s Tomem utekli! Bez nich to nejsou TH! Mnohem radši poslouchám staré nahrávky s Billovým hlasem a Tomovou kytarou – co na tom, že spolu měli poměr?´ tak a podobně se vyjadřovaly fanynky v Hamburgu, při Bravo-anketě. Podaří se tedy Sammymu úspěšně nahradit twins nebo s nimi Tokio Hotel ztratili veškeré své kouzlo?“ dočetl Bill.
„Wow…“ zhodnotil to Tom.
„Nic nechápu… Nejdřív, že TH už nikdy, teď zas, že nikomu nevadí, že spolu chodíme… Nechápu. Skoro jsem zapomněl, jaké to bylo být obléhán fanoušky, dostávat od nich plyšáky, zpívat na velkých koncertech…“
„Promiň mi to, Bille,“ zašeptal Tom a v očích se mu odrážel měsíc.
„Já tobě, proč?“ nechápal Bill.
„Byl to můj nápad odtamtud zdrhnout…“ povzdechl si Tom.
„Ale…“ Bill nevěděl, co říct.
„Zničil jsem ti sen. Ty jsi tak miloval pódium, fanoušky…“ vzpomněl si Tom na jejich kariéru. Smutně se pousmál.
„Tome, konečně po dvou letech mám klid, mám normální práci, mám… Mám tebe,“ podíval se mu Bill do očí.
„Děkuju Tome,“ zašeptal.
„Taky ti děkuju…“ hlesl Tom a spojil jejich rty v jedny.
Konečně byli šťastní.

autor: Ketty
betaread: Michelle M.