I s twincestem se dá žít

To je fakt super! Když mi rodiče konečně dovolili jet o prázdninách do Německa, tak mi řekli, že si tam musím najít brigádu, a vydělávat si na sebe sama. Sice sem nejdřív myslela, že pár dní před odjezdem už nic neseženu a tak mám po prázdninách… Ale nakonec se povedlo a sehnala sem práci v jednom hotelu v Mnichově.

Když konečně nastal ten osudný den a já nastupovala s deseti kuframa na autobus směr Německo, tak mi matka dala nějakou obálku, ale prý to mám rozbalit až na místě. Tsssssss! No tak ale co už…. Po několika hodinách jsem se už ocitla na německých hranicích! A pak zanedlouho v Mnichově! Vystoupila jsem z autobusu a vydala se hledat ten hotel, ve kterém budu ubytovaná a zároveň tam budu dělat „pokojovou službu“. Dorazila jsem na místo a hned si začla vykládat s recepčním… Docela fešák, řeknu vám :D. Potom jsem se ubytovala v pokoji v nejvyšším patře se střešními okny. V tom patře byl ještě jeden pokoj, ale rozhodla jsem se to neřešit. Potom přišla nějaká holka, taky pokojová služba a začla zjišťovat jestli jsem to já, ta nová brigádnice. Pak mě provedla po hotelu a vysvětlila co a jak. Potom mě napadlo zeptat se, kdo bydlí v tom pokoji vedle mě. Řekla, že to zanedlouho zjistím sama a hned na to jsem viděla několik holek, jak před hotelem něco řvou. Asi jim hrabe, řekla jsem si a šla si hotel ještě prohlídnout.

Pak už přišel večer a já jsem byla unavená, tak jsem se osprchovala a hned o půl desáté šla spát. Pořád jsem nemohla usnout, ale asi za hodinu se mi to podařilo. Pak kolem půlnoci jsem slyšela nějaké zvuky, které mě probudily. Šlo to z vedlejšího pokoje! Někdo tam š*kal! 😀 Sakra…. No to je teda super! Jestli tohle tady bude každou noc, tak se nevyspím, měla bych co nejdřív sbalit toho recepčního, ať v tom ti vedle nejsou sami :P. Kolem půl třetí ráno se mi chtělo na záchod. Ty zvuky už naštěstí utichly. Když jsem vyšla na chodbu, viděla sem, že dveře vedlejšího pokoje, se otevřely. Pak z nich vyšel kluk z dredama a zapálil si cigaretu. Už jsem ho někde viděla…. jo! Vždyť to je Tom z Tokio Hotel! Tak proto ty ječící holky před hotelem! No kdyby věděly, že tady před chvilkou drtil nějakou mařku, tak by se z toho asi zhroutily. Šla jsem teda na ten záchod a když jsem šla zpátky, tak mě Tom pozdravil a nabídl mi taky cigaretu. Neodmítla sem :D. Říkala sem si ale, že je to asi fakt pěknej děvkař, když jednu holku má hned za dveřma a s další si tady vykuřuje.

Asi půl hodiny jsme seděli na chodbě před jeho pokojem a kecali o blbostech. Pak se z toho pokoje ozval hlas: „Tomeeeeeee, kde si?“ Říkala sem si, že ten hlas mi taky někoho připomíná, ale holčičí určitě není. Docela mě to vyděsilo. Ze dveří vylezl… Bill! Sice mi to přišlo divný, ale řekla jsem si, že ta holka už asi odešla a pak se Bill vrátil…. Chvíli mi to vrtalo hlavou, ale pak jsem se na to vykašlala. Na druhý den začaly moje pracovní povinnosti. Měla jsem ustlat ve všech pokojích postele…. No to bude na dlouho… říkala jsem si. Ale šlo to celkem rychle. Potom jsem přišla před Billův a Tomův pokoj a tam na dveřích cedule DON’T DISTURB, dveře ale byly pootevřené, tak jsem vešla dovnitř. Na posteli seděl Bill a česal si vlasy. Tom byl v koupelně. Schovala jsem se za skříň a chvilku je sledovala. Za chvíli přišel Tom, chytl Billa za ruku a odvedl ho do koupelny. Pak už jsem jenom slyšela ty zvuky, co včera, jenomže pod tekoucí sprchou. Ježiš! Zhrozila jsem se a utekla pryč. Na dveřích mají ceduli nerušit, takže tam kdyžtak přijdu později. Potom když jsem chystala stoly na oběd, nemohla jsem myslet na nic jiného, než na ty dva. Takže twincest je pravda! Sakra! O tomhle se nesmí nikdo dozvědět! Pak nastal čas oběda a já sem měla obsluhovat stůl číslo 483.

Nejdřív mi to divný nepřišlo, ale když si k němu sedli Bill s Tomem a já si uvědomila, že stoly jsou číslované podle pokojů, tak mi docvaklo, že písnička Reden není o Tomovi a fanynce, ale o Tomovi a Billovi! Když jsem jim pak nesla jídlo, Tom se na mě uculoval, ale já se na něho nemohla pořádně ani podívat! Pak jsem stála na boku a chvilku je pozorovala. No že mi to nedošlo dřív! Kdybyste je viděli, pořád se sebe nenápadně dotýkali, pak Billovi spadla pod stůl vidlička a byl pod tím stolem nápadně dlouho a Tom se jenom šklebil. Ty vole! To je na mě moc! Pak když jsem uklízela jejich stůl, tak jsem jim oznámila, že bych jim měla ustlat postel, protože tam měli předtím nerušit. „Jo jasně, pak můžeš dojít“ zasekl se Tom. Bill se na něj zlostně podíval. Sakra oni tam jebou snad ve dne v noci, nebo jinak nevím! Fuj! Otřesná představa! Jako nic proti teploušům nebo tak… Ale že zrovna oni dva?

Když jsem tam pak přišla ustlat tu postel, tak Tom seděl na židli a četl si a Bill seděl v křesle a poslouchal MP3. Asi něco tuší, tak si na mě dávají bacha! Dalších asi 5 dní probíhalo celkem v pohodě, dokonce i ty zvuky ustaly. A Bill s Tomem se sobě vyhýbali! Nejspíš se pohádali…. No snad to nebylo kvůli mě… ale proč taky? Už spolu asi nespí, usoudila jsem a dál je neřešila. Pak jsem si vzpoměla na tu obálku, co mi dala matka, než jsem odjela! Já ji nerozbalila! A to už jsem tu týden! Sakra! Vyhrabala jsem ji na dně tašky, rozbalila a v ní.…10 000 Euro! Byl tam taky dopis od matky: „100 euro máš od fotra a zbytek ode mě…Vyhrála jsem 50 000 v loterii! Tak to dobře užij!“ „No ty pičo,“ zařvala jsem přes celej hotel. NO díky bohu, že jsem v Německu a tak mi nikdo nerozumí! Peníze jsem schovala zpátky do tašky, nikdo neví, že je tu mám a nikdo je nebude hledat… snad! Za chvíli se ozvalo bouchání na dveře, šla jsem teda otevřít a tam stál rozcuchanej ubrečenej Bill.

„Rychle, schov mě! Není čas to vysvětlovat!“křičel.

„Co je? Co se stalo? A kde je Tom?“ divila jsem se.

„No Tom je právě ten důvod, proč utíkám a…“ vykládal Bill a zhroutil se v záplavě slz. Nechala jsem ho tam a vypravila se za Tomem.

„Cos mu udělal?“ rozrazila jsem dveře a řvala na něj. Tom ležel na zemi a nehýbal se. Bylo otevřený okno… Podívala jsem se ven a tam po nižší střeše utíkala nějaká holka. Vykašlala jsem se na ni a snažila se probrat Toma. Po chvíli otevřel oči a řekl, že viděl jak ta holka vlezla oknem do pokoje a nutila ho vypít jakousi barevnou šťávu. Pak se mu začala motat hlava, přestal se ovládat a ta holka ho začala svlíkat a pak ho hodila na postel. V té chvíli přišel do pokoje Bill a hned na to se rozbrečel a utekl. Ta holka pak chtěla odejít, snažil jsem se jí zastavit, ale vzala tu vázu, a pak už si nepamatuju nic.

„A kde je Bill? Sakra… on je schopnej si něco udělat!“ zhrozil se Tom.

„Buď v klidu, je u mě v pokoji a brečí,“oznámila jsem mu. Vydali jsme se teda na můj pokoj. Bill furt seděl na zemi u postele, jak jsem ho tam nechala. Tom se k němu vrhl a začal ho objímat. Už mi to tak děsný nepřišlo… Ale Bill ho odstrčil. Tom se mu snažil vysvětlit, jak to bylo, ale on ho neposlouchal!

„Sakra Bille, drž hubu a poslechni si ho! Říká ti pravdu!“ nasrala jsem se a zakřičela. Nějak si to vyříkali a odešli na svůj pokoj. Když nastal den mého odjezdu a já byla v pokoji a balila si poslední věci, přišel za mnou Tom a poděkoval mi, za všechno. Pak přišel i Bill a nabídl mi, jestli s nima nechci chodit.

„Cože?“ čuměla jsem s otevřenou hubou. Tom to teda začal vysvětlovat: „Přišlo nám, že to co děláme, není asi úplně správný, a tak jsme se rozhodli, že toho necháme. Ale nejde to! Prostě ne! No ale taky jsme si teda řekli, že bysme si měli najít holku. Nevěděli jsme ale o nikom, kdo by nás toleroval. A tak jsme začali přemýšlet o tobě, ale nikoho dalšího jsme nenašli. No takže jsme se rozhodli, že s tebou budeme chodit oba dva! 😀 Zamyslela jsem se a nakonec se rozhodla: „Né tohle nejde, hlavní důvod je určitě to, že přece nemůžem chodit všichni tři se sebou navzájem, a taky bydlím moc daleko. Myslím, že můžeme být kámoši, ale vztah? To né! Tak sorry!“ Oba to pochopili. Rozloučili jsme se a já odjela domů. Za pár dní to bylo oficiální! Tím myslím twincest! V jednom televizním rozhovoru, v přímém přenosu, se k tomu Bill s Tomem přiznali a zároveň poděkovali jedné holce, která jim dokázala, že i twincestem se dá žít :D. Já si pak našla kluka, který měl dvojče. No hádejte, co jsem si o nich myslela :D.

autor: Debbie
betaread: Janule