Lásko, my to zvládnem! 1.

,,Bille, lásko, už máš sbaleno?“ křičím na svého mladšího bratra, se kterým jsme nedávno začali žít jiný vztah než ten, který zná veřejnost.

,,Jo už mám. Můžeme jet, řidič čeká před domem.“ sejde ke mě a přivítá mě polibkem. Naštěstí rodiče nejsou doma, takže si můžeme dělat co chceme. Naložíme tašky do auta a sedneme si vedle sebe. Neobejde se to bez ‚omylných‘ doteků.

*****

Vzbudím se na bílé posteli, pravděpodobně v nemocnici. Jsem tu sám. Marně se snažím vzpomenout si, jak jsem se sem dostal, co se vlastně stalo a kde je Bill. Poslední, co si pamatuju je, že jsme nastoupili do auta a jeli do Berlína.

,,Tome, konečně jsi se probral. Při cestě do Berlína vám do auta narazil kamion.“ přeruší moje přemýšlení David a nějaký doktor.

,,Co se stalo? Kde je Bill? Je v pořádku?“ chrlil jsem na něj otázky.

,,Uklidni se, vysvětlím ti to, jen se uklidni,“ začal doktor, ,,…Bill už je z nejhoršího venku, ale dělali jsme co jsme mohli, a však zbytečně. Má poškozenou páteř. Už nikdy nebude chodit.“ Chvilku jsem si v hlavě srovnával co se stalo.

,,Ne, to ne! Jak to? Ne! Vy lžete. To nemůže být pravda!“

,,Tome, uklidni se. My víme, že je to pro tebe těžký. Ale to zvládneme.“ uklidňoval mě David.

,,Ne. Nic nezvládneme. Všechno je jinak než dřív.“ řval jsem na něj.

,,Tome! Sakra, nech toho!“ rozčílil se na mě David ,,Tohle nikam nevede!“

,,Chci za ním!“ řekl jsem už o něco klidněji.

,,Tak pojď.“ pokynul mi doktor a odváděl mě a Davida na konec dlouhé chodby. Bráška byl zrovna vzhůru.

,,Tome.“ zašeptal potichu.

,,Pšš, lež v klidu a odpočívej.“

,,Co se stalo? Já nemůžu hýbat nohama a zbytkem těla jen strašně špatně.“

,,Bille, nemysli na to teď a odpočívej.“ snažil jsem se zabránit tomu, aby se to dozvěděl hned.

,,Řekni mi to prosím. Co se stalo?“

,,Když jsme jeli do Berlína, narazil do nás kamion.“

,,A proč se nemůžu hýbat?“

,,Billí víš, moc mě to mrzí, ale při tom nárazu se ti poškodila páteř. Už asi nikdy nebudeš chodit.“

,,Ne, prosím, řekni, že to není pravda!“ vysoukal ze sebe Bill předtím, než se rozbrečel.

,,Neplakej, mě to trhá srdce. Věř mi, kdybych mohl, hned si to s tebou vyměním. Neboj se, všechno bude jako dřív.“

,,Tome nedělej, že to nechápeš. Už nic nebude jako dřív. Takhle to nepůjde.“

,,Já vím, ale jsem s tebou a já ti pomůžu. My to zvládneme.“ utěšoval jsem ho.

autor: Willy
betaread: Sajuš