Navždy…

Bylo deštivé odpoledne. Chlapec sedící na vysokém místě, kde měl výhled na celé město, nechal aby po něm volně stékaly kapky deště. Prstem s černě nalakovanými nehty přejížděl po nápisu vyrytém na kameni. Vzpomínal na tu chvíli, kdy tam těch pár písmenek spolu s milovanou osobou vyryli a kdy se na tom místě poprvé milovali. Tyhle chvíle byly už dávno pryč. Slzy mu stékaly po bledě bílé tváři a stále hypnotizoval nápis na mechem zarostlém kameni.

Vzal kámen a znovu přejížděl špičatou hranou po již vyrytých písmenkách, která už skoro nešla vidět.

Po pěti minutách rytí do kamene se podíval na svůj výtvor. Znovu šlo zřetelně vidět, co je tam napsané… B + T. Usmál se, položil hlavu vedle kamene a nechal se unášet dotyky studených kapek.

Promítal si ty krásné chvíle.Ten den byl nejšťastnější den v jeho už bezcenném životě. Vzbudil se brzy ráno, bylo strašné vedro a v dusnu se nedalo dýchat. Nemohl usnout, převaloval se z boku na bok a zkoušel snad všechny polohy, ve kterých se dá spát. Když už nevěděl jak, sebral se z postele a zamířil ke dveřím. Znuděně je otevřel, vyšel a zamířil si to přímo ke schodům. Když ale procházel kolem Tomova pokoje s rozglávenými dveřmi dokořán, ucítil svěží vzduch. Nenapadlo ho nic jiného, než vejít do pokoje a zjistit zdroj toho příjemného vzduchu. Přišel k otevřenému oknu, rozhlédl se po okolí, nepřehlédl ani jasný měsíc v úplňku. Zdroj ale stejně nenašel, z okna to nemohlo jít, protože tam je ještě hůř než doma, nějak mu to nedocházelo. Když vymyslel že už nic nevymyslí, vydal se na původní cestu. Směr – kuchyně. Když ale vyšel ze dveří, srazil se s rozespalým Tomem, kterému posléze vypadla sklenice plná vody z ruky.

„Ježiš promiň já.. já nechtěl… fakt“ omlouval se vystrašený Bill a pomáhal sesbírat střepy z podlahy.

„V pohodě.. nic se nestalo, ale rychle, ať to nezjistí máma.. zase by byly kolem toho zbytečný cavyky, to je ta její oblíbená sklenička…žádná jiná umytá nebyla…tak sem si vzal tu její“ řekl Tom s klidem v hlase. Vstal z podlahy a utíkal dolů vysypat střepy do koše.

Bill jak opařený stál na místě, kde byl před pár sekundami jeho bratr a propaloval očima místo kde ještě zůstala kapička vody.

„Co jsi potřeboval, že jsi byl v mým pokoji?“ konečně se Bill probudil a podíval se do bratrových otazníkových očí.

„Já..já jsem chtěl jenom… jsem nemohl usnout,a ty jsi…“ vykoktal ze sebe, ale Tom mu skočil do řeči.

„To nevadí, jsem rád že jsi přišel, pojď“ vyjekl ze sebe a už ho táhl do svého pokoje.

Kluci si nestačili ani nic říct, jenom si Bill stihl sednout na rozestlanou postel. A už někdo klepal na dveře. Do ticha, ve kterém šel slyšet jen zrychlený dech Billa, se rozletěly dveře.

„Co tady..Bille..No.. to je jedno! vstávat! jedeme na výlet!!“ řekla matka a už házela na Toma čerstvě vyprané tričko.

Bill se jen usmál, zvedl se z postele „No tak bych snad.. už měl jít..“ „Néé…počkej..“ pošeptal, když se dveře pomalu zaklaply. Bylo jasné, že ho neslyšel.

Bill zamířil do svého pokoje. Hodil na sebe první věci, co našel ve skříni. Sedl si na postel. Pořád měl v mysli bratra.

Vstal z postele, vzal si velké brýle a zamířil si to dolů do kuchyně. Máma je už čekala. Sedl si na bratrovu židli a díval se do desky před sebou. Simone stepovala u dveří a čekala jen na to poslední, na Toma.

„Bille jdi pro něho..“ vypadlo z ní po chvíli zírání na prázdné schody.

Bill bez váhání vyšel schody a bez klepání vešel do bratrova pokoje

„Já věděl že přijdeš…“ zamířil si to od okna k Billovi, který stál ve dveřích. Když ale přišel až k němu a s touhou v očích mu chtěl něco říct. Přišla do pokoje Simone.

„Bille, ty toho Toma tady ještě vyrábíš, nebo co?! Jdeme!!“ zařvala a už žďuchala do otrávených dvojčat.

Ti dva spolu cestou nepromluvili ani slovo. Jen poslouchali rozjasněné kecy jejich matky. Po hodině cesty pěšky dorazili k docela vysokému kopci. Máma neváhala a vyrazila nahoru. Dvojčata šla poslušně za ní.

Oba dva se po očku dívali na toho druhého, ani jeden o tom ale nevěděl, protože oba dva měli tmavé brýle, přes které nešlo nic vidět. Bez jakýchkoliv problémů vyšli až nahoru, kde se matka usmála a podívala se na zamračené bratry, ten pohled ji znepokojoval. Hned jí došlo že s nima není něco v pořádku.

´Možná by bylo nejlepší je nechat o samotě‘ pomyslela si a promluvila na Billa „Počkejte mě s Tomem tady, půjdu se ještě na něco podívat, vrátím se tak .. za půl hodiny a chci vidět že se spolu už normálně bavíte“ dopověděla a už byla pryč. Když se Bill ohlížel po svém krásném dvojčátku, nikde nebyl.

Vyrazil vysokou trávou, kde bylo poznat, že už jedna osoba tudy šla a přišel ke svahu, kde byl nádherný výhled na všechno kolem něho.

„Krása že?“ ozvalo se za ním. Otočil se „Tome..já..“ nestačil doříct „Bille, proč ses se mnou přestal bavit “ řekl a klackem se pokoušel useknout jedno stéblo trávy.

Bill věděl, že z něho za chvíli vypadne celá pravda. Nikdy v něm žádné tajemství nevydrželo víc než pět dní. Přesto byl zticha. Stále zíral na to nádherné stvoření před sebou.

Tom k němu pomalu přišel.

„Bille..“ skoro zašeptal a dotkl se jeho ruky. Podíval se do jeho sladkých očí…

„Bille.. já ti musím něco říct ..víš já..“, „Tome já jsem..“ Tom mu položil prst na jeho rty a dál pokračoval v tom, co mu chtěl říct.

„Já.. nevím co se to se mnou tenkrát stalo. Vždycky jsem potřeboval čas jenom pro sebe..ale teď..nikdy by mě nenapadlo že bych tě najednou tak moc potřeboval. Minuty mi připadají jako roky..když jsem bez tebe.. Když odcházíš, počítám kroky které ujdeš…nikdy jsem se takhle necítil, všechno co dělám mi připomíná jenom tebe..Potřebuju tě Bille..a ať už mi teď řekneš cokoliv, chci jen, abys věděl,že do všeho, co dělám, dávám celé své srdce a duši..Bille…miluju tě.“

Bill měl v tu chvíli slzy v očích… tohle je to nejhezčí co mu kdy kdo řekl. Nevěděl co má na to říct, byl zaskočen bratrovým chováním. „Já Tome..nevím co si mám myslet, nejsem si jistej že to myslíš vážně..“. „Já Bille… no jasně že to myslím vážně..věř mi…nikdy jsem to nikomu neřekl..jenom tobě!“ byli od sebe na milimetrovou vzdálenost. Billovi bušilo srdce co nejvíc to šlo, Tom si určitě musel všimnout jak se jeho hruď nadzvedávala.

Tom dal pomalu ruce na Billovy boky. Nevěděl co si může dovolit, bál se že všechno zkazí. Dívali se sobě do očí, v tu chvíli si oba dva četli myšlenky. Tom se neudržel, přiblížil se k Billovým jemným rtům. Po chvíli Bill sám pootevřel svoje rty, Tom toho využil a vnikl do nich. Prozkoumal každý kousek jeho úst a proplétal svůj jazyk s jeho.

Potom se to stalo,Tom byl něžný, jako nikdy předtím. Billovi ukázal jak moc ho miluje. Pro oba to byla ta nejkrásnější chvíle.

Leželi naproti sobě ve vysoké trávě. Tom hladil svoje dvojče po tváři a díval se do jeho nádherně hnědých očí.

„Bille, že se mnou už budeš navždy..?“ zašeptal Tom Billovi do ucha.

„Navždy Tome…miluju tě!“ jemně ho políbil na rty… Bill vstal. Šel na kraj svahu, vzal špičatý kámen a ryl něco do hladkého kamene.

Zvědavý Tom se zvedl a došel až k němu, klekl si a pomohl bratrovi.

Když svou práci dodělali, neodolali, jemně se políbili.

„Co to..co to krucinál je!?“ řekla v záchvatu vzteku Simone.

„Mami já.. to není jak to vypadá.. “ řekla dvojčata zárověň.

„No jistě že je to tak, jak to vypadá! Vy jste se snad zbláznili, ne?“ řekla a pozvolna k nim přicházela. Dvojčata po sobě pokukovala, bála se podívat do očí své matky. „Proč jste mi to neřekli dřív?“ zeptala se a popošla víc k nim. „Když to není tak, jak to vypadá… proč je potom tohle mimo místo.. kde to má být?“ vzala do rukou Billovo tričko.

„Mami.. já.. my se máme rádi…“ vykoktal ze sebe Tom, ve chvíli kdy na něho matka hodila vražedný pohled.

„Hmm… takže já mám být úplně v klidu.. a dělat jako že jsem nic neviděla?“ ironicky se zeptala a přišla až k nim. Bill sklopil oči.

„Bille… o tobě jsem si teda nikdy nemyslela že seš… takový …hovado, abys udělal tohle!“ vyčítala mu a přitom ho chytila za paži. Bill se nezmohl na jediné slovo.. bál se, aby neudělal něco… co neměl.

„Co děláš? Nechmatej na něho! Není to jeho vina!“ zastal se milované osoby Tom a strčil do vlastní matky. „Jo… takže tímhle tím to skončilo! Nebudete si dělat co chcete!“ zařvala na ně a strčila do Toma, na oplátku toho… že se do ní před chvílí navážel. Nechtěla tak moc… nevěděla, co všechno se mu může stát…

Kameny se pod Tomovýma nohama začaly hýbat… a s vyděšeným výrazem ve tváři začal padat dolů…

„Tome nééééé!“ zařval Bill v záchvatu pláče za padající osobou. Simone utíkala na kraj za Billem. S vystrašeným výrazem v obličeji se pokoušela omluvit Billovi. „Bille..já..nechtěla.. prosím odpusť mi..“ snažila se, ale marně. Tohle jí odpustit nemohl, i když to možná nebyla až tak její vina. „Odejdi..“ vydechl a stále se díval dolů. Simone ho chytila za ramena, „Vypadni!“ nevydržel a musel jí to vykřičet do obličeje.

Simone poslechla… neměla na to, být tam s ním a myslet na to, že právě ona, může za smrt svého syna a za zničený život jeho dvojčete.

Všechno.. co se tam dělo, si pamatoval i po dlouhém roce pasťáku. Matka do udala za incest po tom, když se s ní odmítl bavit. Nenáviděla ho, nenáviděla svého syna…

Ihned poté, co pasťák opustil, zamířil na tohle místo. Domů se vrátit nemohl, vlastně ani neměl kam.

Byl celý mokrý, nevadilo mu to, vlastně mu už teď bylo všechno jedno… Chtěl zpět jenom svého bratra. I když věděl že čas se zpátky nevrátí.

Vytáhl z kapsy malou krabičku a z ní tu blyštivou věc. Vyhrnul si rukáv durch promočeného trička a žiletku si přiložil na zápěstí. Přitlačil a pomalu sjížděl žiletkou dolů. Krev která tekla proudem smývaly kapky deště. Bill si pomalu lehl vedle kamene.

Pomalu ale jistě začal usínat.. Z posledních sil odkryl další vyrytou část textu zarostlou mechem.

B + T

NAVŽDY

„Tome.. říkal jsi navždy…“

autor: Lesslee
betaread: Janule