Tom jen s velkou nechutí následoval Kessy do jejího nevelkého pokoje v domku na kraji ulice. Ze všeho nejraději by se obrátil a zmizel v šedivé mlze, bylo mu jasné, že s někým jako byla právě tato dívka, bude rozumná domluva nad jeho síly. Ne, nemůže zase zbaběle utéct a nechat problémy, aby se vyřešily za něj. Zatnul pěsti a s tím nejnepřístupnějším výrazem jehož byl schopen, se posadil přesně na opačný konec místnosti než Kessy. Na dívčin náznak, ať se usadí vedle ní na postel, reagoval nevšímavě.
„Dáš si něco k pití?“ švitořila Kessy a neustále jej častovala významnými pohledy. Tom měl maximální chuť říct jí něco od plic. Její hloupé chování jej rozčilovalo, hrála si na naivku, kulila na něj silně nalíčené oči a pořád dokola se pro něco skláněla, jen aby měl co nejlepší výhled do jejího výstřihu. Tom znechuceně povzdechl, ale měl stále na mysli, že to všechno dělá pro Billa. Měl pravdu, pokud mezi nimi nebude absolutní důvěra, nemá smysl pokračovat. Věděl, že pro bratra jsou city a věrnost základ, bez nich by si prostě Toma nedokázal připustit k tělu a on jej samozřejmě nemohl k ničemu nutit. Toho by ani nebyl schopen, Bill je pro něj příliš křehký a zranitelný, on jej musí chránit a ne se snažit jej zmanipulovat ve svůj prospěch.
Přemýšlel o včerejšku, jak spolu tiše usínali, jak byli šťastní a klidní. Proč je všechno tak pomíjivé? Teď mohli být zase společně, ležet v objetí a poslouchat jak těžké kapky bubnují na střechu jejich domu, pít horkou kávu a nelámat si hlavu s žádnými starostmi, protože by jednoduše věděli, že na ně nejsou sami, že společně se dokáží postavit všemu. To všechno mohli prožívat, nebýt Kessy. Bezvýznamné holky, na kterou se mělo po pár minutách zapomenout, její tvář si nevybavoval, sotva včera vyšla ze dveří, ona neznala jeho a on neznal ji, nechtěl o ní nic vědět, nechtěl se s ní sblížit, byla to chvilková slabost a ona se v jeho životě už neměla nikdy objevit. Jak ironické, že právě ona narušila to čerstvě obnovené pouto mezi ním a Billem a ukradla jim hodiny společných okamžiků. Kvůli tomu teď sedí tady, kvůli tomu je Bill zase sám. Sám v prázdném domě, jako obvykle, tak jak jej tam Tom nechal.
„Můžeš mi sakra říct, proč jsi mému bratrovi navykládala takové hlouposti? Jak se vůbec opovažuješ něco takového tvrdit?!“ Kessy se zarazila nad nepřátelským tónem jeho hlasu.
„Ale Tome, vždyť k tomu už skoro došlo, uznej že chybělo jen málo.“ Tom na ni nevěřícně zíral a lomcoval s ním vztek.
„Měl bych ti vysvětlit svůj vztah k tobě, zjevně jsi ho dostatečně nepochopila. Včera jsem se opil jako už dlouho ne, byl jsem hodně mimo a ty jsi prostě přišla v nepravou chvíli na nesprávné místo. Mezi námi se nic nestalo a nikdy ani nestane. Upřímně? Nepřitahuješ mě, nelákají mě typy na které nemusím ani kývnout. To teď ale není tak podstatné, chci vědět, proč jsi o mě Billovi lhala?!“
„Vy jste oba totálně divní! Víš co? Řekla jsem to proto, že mě úplně šíleně bavil ten jeho nešťastný šokovaný výraz, byl jako žárlivá holka! A ty teď na mě přiletíš, jak jen jsem mohla tvému bráškovi tak ošklivě zalhat. Nepřeháníš nějak tu bratrskou lásku?“ Tom měl největší chuť darovat Kessy výstavní facku, ale v duchu si neustále opakoval svoji zásadu, že nikdy neuhodí žádné děvče, i kdyby jej rozčililo sebevíc.
„Nepleť se do věcí, kterým nerozumíš. Myslím že tady jenom ztrácím čas“.
„A co bys po mě chtěl?“ vyštěkla Kessy. „Abych se vrátila k vám a ujistila Billa, že jsi nevinný jak slovo boží?“
„Přesně to bych chtěl.“ Dívka se zasmála svým neupřímným zvonivým smíchem. „Tak to ani náhodou, chlapče.“ Tom bezradně vstal, bylo mu jasné, že tudy cesta nevede a je jen na něm, aby Billa přesvědčil o své pravdě a oni spolu mohli začít znovu.
„Jestli se ještě někdy přiblížíš k našemu domu, neprojde ti to tak lehce jako teď,“ řekl místo rozloučení a vykročil odhodlaně do sychravých ulic. Ať se na něj bratr klidně zlobí, nemusí s ním třeba promluvit jediné slovo, na to všechno byl připravený. Jediné co chtěl, byla jeho přítomnost, aby jej mohl alespoň z dálky pozorovat, dohlížet na jeho pohyby, na každé jeho nadechnutí. Nikdy si neuvědomoval jak moc trpí tím, že není s ním, stačila hodina o samotě a už cítil že mu něco významného chybí. Bez Billa strádal, ostatní věci mu přicházely nepodstatné a cizí tváře splývaly v jednu. Nebylo důležité si je pamatovat, hlavní je, že jen jedinou podobiznu je schopen si kdykoliv ostře vybavit do těch nejmenších detailů.
Bill postavil před Marcuse hrnek s čajem a netrpělivě pohlédl na hodiny. Ten kluk jej čím dál víc znervózňoval, celou dobu kdy stál v kuchyni a čekal až se dovaří voda, viděl ve skle jedné ze skříněk, jak jej Marcus zaujatě pozoruje. Kéž by se už vrátil Tom, pocit, že je s tím jeho podivným přítelem v domě úplně sám, jej naplňoval nejistotou. Třeba jen zbytečně panikaří, jako by snad denně nepotkával lidi, kteří na něj neomaleně zírají. Bezvýznamné starosti, určitě je to stresem a nervozitou, které měl v posledních dnech až nad hlavu a každé chování mu připadá podezřelé. Všechno ho vyvádí z míry, měl by se konečně uklidnit a pokusit se zapříst alespoň nějaký hovor, jelikož jej Marcusův upřený pohled už začínal mírně otravovat. „Ehmm, poslední dobou je příšerné počasí, to se člověku ani nechce vycházet z domu, že?“ řekl první co jej napadlo, ačkoliv si uvědomoval, že rozhovory o počasí nejsou příliš originální. Bill se zarazil. Marcus na něj neustále upíral svůj pohled a neříkal ani slovo…
autor: Heidi
betaread: Janule
