Tom mu něžně zajížděj prsty do vlasů a zavíral oči aby si mohl vychutnávat jeho jemnou vůni. Nebyl to žádný silný parfém, jen takový drobný sladký závan, vše ostatní byla Billova pokožka, ošetřovaná těmi nejmírnějšími přípravky, nádherně teplá a hebká. Tom jej zlehka políbil do vlasů, příliš se bál se jej jen dotknout, aby ho nevyděsil, tak moc chtěl Billa cítit, ale měl strach, aby jej svou přítulností nevylekal. Co když už teď bude reagovat netečně na jeho doteky? Co když pro něj celá událost s Marcusem znamenala tak velký šok, že už nedovolí přiblížit se ani Tomovi? Ne, ne to by nevydržel, nesmět sáhnout na Billa, to by prostě nedokázal, vždyť on ho potřebuje! O sex nejde, nikdy mezi nimi o něj nešlo, jemu přece bohatě stačí bratrovy polibky, měkké spojení jejich úst, které v něm vždy probouzí nesmírnou touhu a způsobuje mohutné mrazení v zádech. Bez nich by nemohl existovat, začínal být na Billově přízni závislý, věděl, že ten hluboký cit k němu každým dnem sílí a oni dva si ještě nikdy nebyli tak blízko. Tak nebezpečně blízko. Dobře si uvědomoval, že každý z nich je na chování toho druhého mnohem citlivější než býval. A úplně nejvíc se děsil žárlivosti. To je tenký led, zabiják lásky, předzvěst konce důvěry. A on tušil, že se jí neubrání, jak by mohl? Nesnesl by, kdyby si někdo bral něco, co je jeho, Bill je jeho! Představa cizích rukou na jeho hladkém světlém těle, jej přiváděla k zuřivosti a snažil se ji vší silou potlačit, jinak by se musel zbláznit. Instinktivně sevřel silněji jeho útlé paže, nejspíš proto, aby se ujistil, že je opravdu s ním, že jej skutečně drží v náruči a snaží se být jeho nedílnou součástí.
Konečně si uvědomil, že slyší Billa šeptat jeho jméno. Prudce sebou cuknul.
„Co se děje? Něco tě bolí?!“ vyhrknul starostlivě a úzkostlivě si prohlížel bratrův bledý obličej. Bože, měl by mu říct jak nezdravě vypadá, že by měl na chvíli na sluníčko a ne se jen trápit, ale vždyť jemu takhle připadá nádherný! Na světě nebyla jediná věc, kterou by na bratrovi změnil, přitahoval ho každým svým sebemenším pohybem, každým našpulením heboučkých rtů a viděl v něm nedozírnou krásu, i když mu teď ležel v objetí s líčidly rozmazanými od slz a zarudlýma opuchlýma očima. Nedokázal se ovládnout, něco uvnitř bylo silnější než on, musel to risknout, už nechtěl zastavit. Opatrně vzal do dlaní Billovu hlavu a bez dechu ji natočil směrem k sobě. Žádný náznak odporu jej motivoval k dalšímu pokračování. Jemně se přitisknul k jeho plným sladkým rtům a věnoval jim nejistý letmý polibek. Bill držel, přivřel oči a nechal bratra, aby mu svým jazykem rozevřel ústa a zaklonil hlavu, aby mu umožnil snadnější přístup. Tom byl příliš nabitý touhou, každičký, třeba jen krátký motýlí polibek jej dráždil a jeho vzrušení se stupňovalo. Uvědomoval si, že proniká mezi Billovy vláčné rtíky stále hlouběji a drsněji, ale zatím nepřišlo nic, co by jeho počínání zastavilo. Jistě, přesně tohle Bill potřebuje, musí poznat, že jedině on k němu bude vždycky něžný a milující, že všichni nejsou stejní a on je ten jediný, komu může věřit. Slast mu pomalu začínala přerůstat přes hlavu, ve chvíli kdy toho na něj bylo příliš, zasunul Billovi ruku pod tričko a okamžitě zamířil na rovné břicho. Přes svůj vlastní chtíč nepocítil, jak bratr v jeho náruči ztuhnul. Nevšímal si jeho náhlé pasivity a začal tu překrásnou kůži pod svou dlaní zvolna třít.
„Tome, prosím ne,“ zaúpěl Bill a ustal ve svých polibcích. Bratr na něj zastřeně pohlédl. „Neboj se, já ti přece neublížím. Budu opatrný, slibuju.“ Bill zavrtěl hlavou.
„Já vím, ale já, já bych to teď nezvládnul, je příliš brzy. Tome, prosím, vydrž, já teď prostě nemůžu.“ Tom se nechtěl vzdát, ještě pořád s ním lomcovala touha.
„Nemusíš mít strach, půjdeme pomaleji ano? Bille, copak nevíš, jak moc tě potřebuju?“ Bill se prudce napřímil a pohlédl na bratra přísným pohledem.
„Citové vydírání? Abych ti dokázal jak moc pro mě znamenáš? I za cenu, že sám nechci a poddám se ti jen abych ti vyhověl?“ Tom sklopil oči. Jak mohl takhle ztratit kontrolu? Copak zapomněl na to, co bratr ještě před chvílí zažil? Jak po něm vůbec mohl chtít, aby něco tak traumatizujícího hodil za hlavu? Bylo mu jasné, že se teď projevilo jeho sobectví, ale také skutečnost, že v Billově přítomnosti se přestává ovládat a dává přednost svému tělu před srdcem a rozumem. Přitáhl bratra zpátky k sobě a nechal jej lehnout.
„Už se to nestane. Omlouvám se. Počkám, jak dlouho bude třeba, přísahám, že na tebe nebudu tlačit, dokud nebudeš sám připravený.“
Kessy seděla ve svém pokoji a nervózně klepala sytě červeným nehtem do desky psacího stolu. Přemýšlela nad rozmluvou, kterou vedla před pár hodinami s Tomem a rozhodně ji neplánovala ponechat jen tak bez povšimnutí…
autor: Heidi
betaread: Janule
