Bill se naposledy ujistil, že bratr skutečně věnuje svoji pozornost něčemu docela jinému a nenachází se ani v jejich doslechu. Měl smíšené pocity, věděl, že by měl Kessy poslat okamžitě pryč, neměl důvod jí věřit, už jednou mu přece lhala a nikde není napsáno, že to nemůže udělat znovu. Přesto však jeho zvědavost přebíjela rozum. Co když mu chce povědět něco o Tomovi? Je opravdu nějaká věc, o níž nemá tušení? Musí o bratrovi vědět všechno, ať je to cokoliv, ať jde o jakýkoliv její výmysl, chce to vědět, prostě chce.
„Tak mluv, dvě minuty,“ souhlasil nakonec a přemýšlel, zda dělá dobře či ne. Kessy jej nenechala dlouho rozjímat.
„Víš, Bille, ty tohle asi nebudeš chtít slyšet, ale jak dlouho si myslíš, že budeš Tomovi stačit?“
„Prosím?!“ vydechl překvapeně. To snad není pravda, komu všemu se Tom ještě bude svěřovat? Jak může mluvit s cizími lidmi o něčem tak soukromém a intimním?
„Netvař se tak překvapeně, Marcus mi to řekl. Vím že mezi vámi něco je a nebudu se do toho plést, ale měl by sis uvědomit, že jsi jen jeho hračka, rozumíš? Pochop, Toma to teď vzrušuje, jistě, zakázané ovoce a navíc ty, všichni ví, že na sebe nenecháš sáhnout a jemu se podařilo tě svést. Musel jsi mu pěkně zvednout sebevědomí.“
Bill sveřepě mlčel. Lomcoval s ním vztek, nevěděl jestli se víc zlobí na Toma, který nedomýšlí následky svého mluvení, nebo na Kessy, která se nejraději plete do věcí, do kterých jí nic není.
„Vím, že jsem toho s Tomem nijak moc nezažila, ale z toho mála bylo patrné, že on potřebuje opravdový sex, jak dlouho jej asi budou bavit tvoje sladké něžnosti? Ty prostě nebudeš schopen dát mu to všechno, po čem touží a on tě jen využívá. Není to ponižující? Tom kývne prstem a ty už mu ležíš v posteli?“ Bill se prudce otočil, ve tváři úplně rudý a rychlými kroky zmizel z toho prokletého neosvětleného prostoru, kde stála Kessy. Bože, proč ho pořád všichni tak trápí? Copak nemůže mít jedinou šťastnou chvilku, kousek klidu a opravdového pokoje? Nenáviděl všechny, kteří se pokoušeli plést mezi něj a Toma, proč je nenechají být? Když jsou spolu sami, jen oni dva, jsou tak nepopsatelně šťastní, nic jim nechybí, ale jakmile se mezi ně vetře někdo cizí, hned ztratí pevnou půdu pod nohama a s poklidnými okamžiky je konec. Ne, nesmí to nechat znovu takhle skončit. Kessy lže, vymýšlí si, aby dostala Toma, aby od něj Billa odradila a sama měla volné pole působnosti, protože se pořád nedokáže smířit s bratrovým odmítnutím. Nebude si všímat jejích řečí, hodí to za hlavu, bude jednoduše dělat, jako by se jejich podivný rozhovor vůbec neuskutečnil.
Tom doma nenechal bratra sáhnout na jedinou práci. Zacházel s ním jako s nemocným, jako s tím nejkřehčím zbožím. Nechal jej ležel na pohovce, přikrytého tlustou dekou, která byla ideální pro chladné počasí za okny a sám mu neustále nosil z kuchyně jídlo nebo nějaké sladkosti. Tom se cítil po delší době spokojeně. Bylo pro něj tak uspokojující se o Billa starat, mít jej pod neustálým dohledem a plnit každé jeho přání. Cítil naprostý klid, protože věděl, že v jeho přítomnosti se bratrovi nemůže nic stát, že je v bezpečí u něj a on jej může kdykoliv obejmout a letmo políbit. Jediné co jej trochu znepokojovalo, byl Billův apatický přemýšlivý výraz, který se bratra držel od okamžiku, kdy opustili obchod. Nechápal proč ta změna, vždyť jen chvíli předtím byly v naprosto idylickém vztahu. Rozhodl se, že si toho nebude všímat, znal Billa a jeho citlivé nálady.
Bill si v duchu nadával za to, jak si všechno bere osobně a nad vším dlouze uvažuje. Ačkoliv si přikázal, že Kessiny hloupé řeči pustí okamžitě z hlavy, zrádné myšlenky mu nedaly klid a neustále se vracely do zapadlého krámku, kde jej ta příšerná holka upozorňovala, že pro Toma je jen hračka, která jej brzy omrzí. Nevěřil, nechtěl uvěřit. Všechno co bratr říkal, znělo tak opravdově, neuměl si představit že by hrál nějakou hru, hru jak jej dostat a potom odkopnout, když už bude mít dost jeho něžností, jak trefně poznamenala Kessy. Bill povzdechl. Nesmí pořád balancovat. Musí se jednou pro vždy rozhodnout, jestli bude s Tomem bezmezně a za každých okolností, ať se stane cokoliv. Takhle to dál nešlo. Dokázala jej naprosto rozhodit každá sebemenší zvěst, která se vůbec nemusela zakládat na pravdě. Musí prostě Tomovi věřit, bez důvěry se daleko nedostanou, vždycky se najdou lidé, kteří se budou pokoušet narušit jejich křehké štěstí a oni jim budou muset společně čelit. Musí na to být připraveni.
Ve chvíli kdy hodiny ukazovaly téměř půlnoc, se Tom zlehka dotknul zamyšleného bratra. Už nějakou dobu seděl bez hnutí, ve tváři zaujatý výraz. Něžně nadzvedl jeho bradu a pomalu jej políbil. Těšil se, až jej k sobě bude moci nahoře v pokoji pevně přitisknout, cítit jej tak intenzivně jak jen to je možné.
„Bille, vypadáš unaveně, měli bychom jít spát, ano? Jen si k tobě přinesu nějaké čisté oblečení.“ Tom zamířil ke schodům, ale bratr jej nečekaně zastavil.
„Promiň, jen chci říct, nevadilo by ti, kdybys ještě dnes spal u sebe v pokoji? Víš, já, prostě se necítím úplně dobře, dnes toho na mě bylo moc.“ Tom zklamaně přikývl. Nemůže bratra nutit, i když jej jeho postoj neskutečně mrzí. Vždyť on by jej utěšil, nic by po něm nechtěl, jen ho obejmout a chlácholit. Bill sklopil oči. Proč jej proboha odmítl? Vždyť on chce s Tomem být víc než cokoliv jiného na světě. Nebo snad začíná věřit že na Kessyiných slovech je něco pravdy?!…
autor: Heidi
betaread: Janule
Oh, mě je Billa čím dál víc líto 🙁 Fakt to nemá jednoduché. Já se mu nedivím, že musí nad vším co m kdo řekne přemýšlet pořád dokola. Já dělám to samé, ale to je nejhorší! Pak si opravdu člověk pomalu a jistě začne myslet, že to všechno je pravda. Oni všichni ti lidi ví, jak je Bill citlivý a jak ho dokáže cokoli rozhodit, tak to dělají naschvál. Tom se musel cítit opravdu zklamaně, když s ním Bill nechtěl spát. Snad se to brzy všechno spraví 😉
Ta Kessyi je,ale mrcha.