Bill se v posteli už asi posté otočil na druhý bok. Takhle nikdy neusne! Už dobrou hodinu a půl trávil svůj čas určený ke spánku neustálým převalováním ze strany na stranu a hledáním té nejvhodnější polohy, která mu byla stejně úplně k ničemu, protože už když uléhal, bylo mu jasné, že tahle noc bude pro něj dlouhá. Nemohl udržet oči zavřené. Rozčiloval jej hluk přicházející z ulice, kudy právě procházela skupinka mladých povykujících lidí, znervózňoval jej tikot hodin zavěšených na stěně, kterého si jindy ani nevšimnul i světlo pouliční lampy, které se mu nepříjemně vkrádalo do okna. Chvílemi mu bylo takové horko, že musel odkládat přikrývku, což se střídalo s pocity zimnice, kdy byl nucen zachumlat se až po bradu. Udělal dobře, že Tomovi řekl, ať jej nechá spát samotného? Vždyť Tom vůbec nic nenaznačoval, je docela dobře možné, že si chtěl skutečně jen lehnout vedle něj, třeba ho jen vzít za ruku nebo hladit po vlasech, proč jej proboha pořád straší představa že ho bratr jen využívá a on dělá jen to, co mu Tom nenápadně poručí?
Ano jistě, Kessyina slova mu asi nejsou tak lhostejná, jak si celý večer namlouval. Právě si začal uvědomovat, jak byl dnes od jejich odchodu z krámku k bratrovi lhostejný. A on se přitom tak snažil! Dělal pro něj všechno, pořád jej obskakoval a kontroloval, jestli mu něco nechybí a je v pořádku, měl o něj opravdovou starost a pokoušel se jej celou dobu rozptýlit. A on byl tak apatický! Téměř si Toma nevšímal, teprve když chtěl, aby si šli společně lehnout, jej chladně odmítnul a drze se vymluvil. Mrzelo ho to. Jak se teď Tom musí asi cítit? Musí být zklamaný a proč to všechno? Kvůli jedné hloupé holce, která od začátku všechno staví na svých lžích, aby ovlivnila okolí a dosáhla svého cíle. Ale on jí to nedovolí, Tom je pro něj příliš cenný na to, aby ho nechal jí, aby ho nechal komukoliv. Rázně se zvednul z rozházené postele.
Tom posmutněle zíral na strop nad svojí hlavou. Obtěžkávalo jej tolik myšlenek, že se nebyl schopen ponořit ani do pouhého polospánku. Nechápal Billovo chování, jeho zvraty nálad a změny názorů z hodiny na hodinu. Vždyť dělá co může, snaží se pro Billa udělat vše co je v jeho silách, vše aby byl spokojený, tak co je pořád špatně?!
Jeho úvahy vyrušil zvuk pomalu se otevírajících dveří. Tom zatajil dech. Nemůže to být nikdo jiný… Najednou pocítil zvláštní nával štěstí, vlnu klidu, která prostoupila jeho tělem ve chvíli, když uviděl stát naproti své posteli štíhlou siluetu s výrazně pocuchanými vlasy. Oba mlčeli, Bill se neodvažoval promluvit, přestože si uvědomoval, že je to právě on, kdo by měl udělat první krok. I skrz tmu poznal, že Tom na něj hledí vyčkávavýma očima. Zhluboka se nadechnul.
„Můžu jít k tobě?“ zašeptal Bill do husté tmy a hlas mu podivně kolísal.
„Víš jistě, že chceš?“ Tom nechtěl aby se bratr nutil, jestli se přemáhá jen kvůli špatnému svědomí, nemá to cenu.
„Naprosto jistě,“ prohlásil Bill pevně. Bratr mu naznačil souhlas nadzvednutím přikrývky a on pod ni během okamžiku vklouzl. Leželi čelem k sobě, navzájem si hleděli do očí a i když nebyl jediný důvod, zrychleně dýchali. Proč mu jen v Tomově přítomnosti tolik buší srdce? Bill se opatrně přisunul kousek blíž, tak, že se hrudí dotýkal bratrova těla. Cítil na svém krku jak Tom oddechuje, motivovalo jej to přivinout se ještě o kousek blíž. Tolik ho potřebovat mít u sebe! Proč si nalhával, že tomu tak není? Rozhodl se vyjít vstříc jako první, Tom si to zaslouží. Pomalu se k němu nahnul a něžně spojil své chvějící se rty s jeho. Do polibku se úplně ponořil, jako by svět kolem něj přestal existovat a celý vesmír tvořili jen oni dva. Tom jej uchopil kolem krku.
Nespěchal, vsunul jazyk do Billových úst až ve chvíli, kdy jej k tomu sám vyzval, kdy sám chtěl. Byl ochoten se mu jakkoliv podřídit. Silně vydechl, když mu bratr sjel jazykem na krk a začal jemně a zvolna sát. Tom zavřel oči. Na tohle tak dlouho čekal! Na okamžik, kdy bratr vezme iniciativu do vlastních rukou a dovolí mu poznat, co se mu skutečně líbí. Bill ve svém laskání pokračoval, cítil, že Tomovi musí všechno oplatit, dluží mu to a ve skutečnosti mu to činí nemalé potěšení. Zlehka pokrýval jeho hruď svými drobnými polibky a mířil stále níž, až k plochému břichu, které jemně hladil svými štíhlými prsty. Tom jej přitáhl zpět k sobě, nechtěl aby postupoval dál. Ochraptělým hlasem na něj promluvil.
„Bille to přece nemusíš. Nemám tě tady proto, abych s tebou spal, stačí mi tvoje blízkost, stačí mi, když si lehneš vedle mě, nežádám od tebe víc. Nepokračuj, prosím, nemohl bych potom přestat, neovládl bych se.“
Bill jej přerušil položením svého ukazováčku na bratrovy měkké rty.
„Pšššt. Já vím. Nedělám nic, co bych sám nechtěl, věřím ti, proto se nebojím pokračovat.“ Umlčel další Tomovy protesty svými rty a dovolil mu, aby se položil na něj. Jen na malou chvíli ucítil Bill drobné bodnutí strachu, to když si uvědomil, že Marcus se k němu pokoušel dostat úplně stejně. Hned tyto myšlenky zavrhnul. Tohle je něco úplně jiného, stačí jediné slovo a Tom by okamžitě přestal. Něžně Billa hladil, přejížděl mu bříšky prstů po celém těle, dokud neucítil, že se pod ním lehce třese a neuslyšel jeho slabé steny. Pomalu sunul svoji ruku stále níž, až ucítil pod prsty okraj černých boxerek. Zastavil a podíval se Billovi do očí. Neměl v úmyslu jej k čemukoliv nutit, už takhle mu bratr dovolil zajít hodně daleko. S obavami se nadechl.
„Můžu?“ Bill téměř neznatelně přikývl…
autor: Heidi
betaread: Janule
