Bylo něco málo po půl jedenácté večer a po celkovém shrnutí to byl pro oba bratry jeden z nejlepších dnů, jaký kdy zažili. Mohli se věnovat jen sami sobě, dokazovat si vzájemnou soudržnost a všechno co se k ní pojilo. Tom byl na sebe pyšný. Konečně cítil, že se chová správně, že přemýšlí nad věcmi, které dělá a říká a tím jediným prostým důvodem této změny k lepšímu, byla starost o jednoho člověka. Dobře věděl, že pokud chce, aby s ním byl Bill šťastný, musí v něm ze všeho nejdříve budit důvěru a jistotu. Jeho dosavadní činy ukazovaly pravý opak, proto byl nejvyšší čas vzít rozum do hrsti a uvědomit si, že teď už nejde jen o nějaké nezávazné laškování, kdy by bylo v naprostém pořádku poslat danou osobu po společné noci beze slova domů. Uvědomoval si, že Billovi na něm záleží, že když udělá nějakou chybu, bude jí trpět především bratr a to on nechtěl v žádném případě dopustit. Nové pro něj bylo také poznání, že i on je schopný na někom citově záviset. Vždycky si myslel, že jemu se něco takového stát nemůže, že bude pokaždé schopen jednat s nadhledem a chladnou hlavou, s city si nedělat ty nejmenší starosti a užívat si všechny laskominy, které život nabízí. Pletl se. Pokud šlo o Billa, nedovedl se chovat objektivně, když mu někdo ubližoval, měl před očima rudo a byl by schopný udělat v tu chvíli úplně všechno, jen aby Billovu bolest pomstil. Názory se prostě mění, vždyť on si ještě před pár týdny nedovedl představit den bez vysedávání s přáteli a plánování společných večírků, nikdy jej doma nic nedokázalo udržet déle než jedno dopoledne. Už to vidí jinak. Dalo by se říci, že prožívá poslední dny v naprosté izolaci pouze s Billem, okolo není nikdo jiný, jen oni dva, nic jiného pro ně neexistuje. Téměř nepřetržitě jsou v domě, nevědí proč, ale jednoduše necítí potřebu se o své štěstí dělit s okolím. Chtějí si jej vychutnávat jen mezi sebou a to v naprostém klidu.
Pokoj byl osvětlen jen mihotavou září pocházející z televizní obrazovky, která měnila svoji intenzitu závisle na akčnosti děje. Zvuk byl na velmi nízkém stupni, vycházelo pouze nějaké šeptání, jež tvořilo příjemnou kulisu. Tom sjel Billovi rukou po stehně a znovu se vpil do jeho horkých úst. Usídlili se na pohovce, Bill zlehka ležel na bratrovi a jen naoko uhýbal před jeho nenechavýma rukama. Ve skutečnosti si nepřál nic jiného, než aby bratr pokračoval, byl na něm přitisknutý tak silně, že naprosto přesně cítil. co se odehrává v jeho napjatém těle.
„Udělej to pro mě, Kessy, známe se přece tak dlouho!“ žadonil zvýšeným hlasem Marcus a neustále strkal zaražené dívce do ruky telefon.
„Já nevím, nesouhlasím s tím, prostě se mi něco takového příčí.“
„Ale ale, že zrovna ty si najednou hraješ na velkou moralistku!“ vykřikl chlapec zlostně a na důraz svých slov udeřil pěstí do stolu, který se jen zatřásl.
„Uvědomuješ si, co chceš udělat?! Tobě to snad připadá normální?!“ vřískla Kessy.
„Však on tomu přijde na chuť, uvidíš že se postupně ani nebude bránit.“ Dívka zoufale zakroutila hlavou.
„To si jen nalháváš. Nikdy ti na nikom nezáleželo, proto to nemůžeš pochopit, ale kdybys je viděl! Když jsem byla v tom obchodě, celou dobu jsem je pozorovala a říkám ti, on je pro něj jediný, komu by něco takového dovolil.“
„Na tvůj názor se nikdo neptal. Zavolej, nic jiného po tobě nechci, měla bys být solidární Kessy, solidární k našemu přátelství.“
Tom něžně přejížděl horlivými rty po Billově krku a jeho ruce mu svíraly boky. Vnímal jak vzdychá, že všechno co dělá, každý pohyb, je mu neskutečně příjemný a Toma už jen ten pocit neuvěřitelně uspokojoval, ten pocit, že Billovi způsobuje slast a přivádí jej k absolutnímu štěstí. Poprvé v životě byl pro něj přednější někdo jiný než on sám. Předtím zastával názor, že podstatné je, když se to líbí jemu a on dosáhne vrcholu, na ničem jiném nezáleželo. To se změnilo. Teď dával přednost Billovi před sebou, pro něj by udělal vše a za jakoukoliv cenu. Na prvním místě byl bratr, on sám následoval až potom. A to v každé oblasti života. Jejich laskání přerušil ostrý zvuk Tomova mobilu, který ležel pohozený na stole. Rozladěně po něm sáhl, tolik jej rozčilovalo, že je někdo vyrušuje a vyčítal si, že telefon zapomněl vypnout.
„Co je?!“ procedil do mluvítka skrz zuby.
„Tady Kessy, Tome, potřebuji se s tebou sejít, mluvit s tebou.“
„My si nemáme co říct,“ odsekl a chystal se mobil okamžitě položit.
„Tome, počkej, chci se ti omluvit, za to všechno, za Billa. Nechci to řešit po telefonu, je to neosobní. Prosím, přijď zítra v deset ke zdi a už o mě potom neuslyšíš, slibuju,“ Tom neměl nejmenší zájem vidět se s ní, nemohl ji vystát, ale lákala jej představa, že od ní tak budou mít navždycky pokoj, protože už nejspíš přišla k rozumu.
„Fajn,“ souhlasil tedy.
„Spokojený?!“ křikla Kessy na Marcuse a zlostně hodila mobil na jeho postel. Chlapec se ušklíbnul.
„Naprosto. A nezapomeň, nenech ho hned tak odejít, potřebuju čas, jasné?“
„Jistě,“ sykla dívka, znechucená sama nad sebou…
autor: Heidi
betaread: Janule
