Kessy zvedla vyčerpaně hlavu. Celou noc nespala, neustále se jí honilo hlavou, co ji dnes čeká, co musí udělat pro svého přítele, i když se jí to příčí, prostě ho nesmí zklamat, nesmí ho podrazit, on by pro ni udělal to samé, kdyby byla na jeho místě.
„Ne, Tome. Nic mi není, jsem jen trochu unavená, ale to je všechno, nedělej si starosti.“ Tom jen nedůvěřivě poslechnul a přestal se vyptávat. Bylo mu jasné, že pokud Kessy nechce mluvit, tak jednoduše nebude a on s tím nic nenadělá. Přesto mu vrtalo v hlavě, co mohlo stabilně sebevědomou dívku tak náhle rozhodit.
Bill ležel na studené podlaze jako hadrová loutka. Všechny úmysly bránit se, nebo snad chlapce přesvědčit, aby přestal, jej nadobro opustily. Bylo to zbytečné, Marcusova převaha bila do očí, na první pohled bylo patrné, kdo v nevyrovnaném boji zvítězí. Věznil Billa ve svém stisku jako v kleštích tak úporně, že Billovi pomalu začaly promodrávat dlaně, do nichž se díky přiškrcenému zápěstí nedostávala krev. Vlasy měl celé rozcuchané, spadaly mu do obličeje a překrývaly slzami rozteklá líčidla, která se mu rozmazávala po tvářích. Marcusovi jeho naprostá apatie zřejmě vůbec nevadila. Vystačil si s jeho tělem, o to mu šlo, nezajímalo ho ani v nejmenším, jakou bolest mu způsobuje, nejspíš se nad tím nikdy ani nezamyslel. Billovi zpod sevřených víček ukápla další slza, když z něj Marcus surově strhnul tričko a kochal se pohledem na jeho odhalenou kůži. „Neboj se, když nebudeš dělat problémy, bude se ti to i líbit. Přijdeš na to, že Tom není jediný, kdo tě dokáže uspokojit,“ prohlásil Marcus se smíchem a začal třít jazykem jeho nahou hruď. Bill odvrátil oči. Nemohl to vydržet! Zvedal se mu žaludek, bylo mu na omdlení, proboha, kéž by se mohl probudit a zjistit, že to všechno není doopravdy. Nedělal si naděje, že by mohl mít stejné štěstí jako minule, že by Tom na poslední chvíli rozrazil dveře. Už dávno pochopil, že Kessy nesmluvila jejich schůzku náhodou, jen z dobrého srdce. Nevěděl, co se stane, až Marcus svoje dílo dokončí. Bude vůbec ještě někdy chopen někomu důvěřovat? Důvěřovat natolik, aby si ho pustil k tělu? K tělu, které teď svalnatý chlapec vzrušeně třel a přejížděl po něm zuby. Jakmile sjel rukou k podbřišku, Bill sebou trhnul. Nedokáže to, prostě něco takového nemůže vydržet, takové hrozné ponížení a odpor! Poslouchal jak Marcus bez problému zrušil první překážku v podobě knoflíku u jeho kalhot a pomalu rozepnul zip. Bill se prudce napjal, v tu chvíli si přál usnout, všechno zaspat, nic necítit, nic si nepamatovat. Marcus mu přejel drsně rukou po spodním prádle, až měl Bill pocit, že bude křičet nahlas. Prozatím v sobě všechno dusil, nechtěl mu dopřát tu radost z jeho zoufalství. Marcus se ušklíbl.
„Vypadá to, že ti ještě budu muset trochu pomoct.“ Bill měl nebezpečně blízko k pláči. On si snad myslí, že by ho ty jeho surové násilné doteky mohly vzrušit?! Že by mu měly působit nějaké potěšení?! Ne, nikdo na světě s ním neumí zacházet lépe než Tom, on ví jak mu vyhovět, jak ho vždycky zaručeně rozpálit a taky ví, že násilím by toho nikdy nedosáhl! Proto jej Bill tak zbožňoval, proto chtěl jen jeho, on totiž rozuměl jeho pocitům, dával mu něhu po které tolik toužil.
Kessy drtila mobil ve zpocených rukou tak silně, až jí bělely klouby na prstech. Podívala se zoufale na Toma. Povídali si už víc než půl hodiny, hovor udržovala Kessy, plácala o hloupostech, jakýmkoliv způsobem se pokoušela upoutat Tomovu pozornost, jen aby se nezvedl a neodešel domů. Marcus jí má dát vědět, až bude odcházet z Billova domu, má jí zavolat! Ale pořád nic! Proč to tak dlouho trvá, co když se něco zkomplikovalo? Nemůže tady Toma držet do večera, už teď se po ní divně dívá, musí mu být jasné že jí o něco jde, jen logicky nechápe o co. Nechtěla ani domýšlet co se stane, až Tom zjistí, že to ona pomáhala Marcusovi, že nebýt jí, mohl být Bill v pořádku, věděla jak je citlivý, jak se s tím jen vyrovná?! Výčitky přicházely stále silněji, nemohla reálně uvažovat, bezstarostně se s Tomem bavit jakoby nic. Není tak dobrá herečka jak si myslela, už jí zdaleka nejde obelhávat lidi tak přesvědčivě jako kdysi. Všechno způsobilo svědomí, ona nikdy nebyla ten typ člověka, který by si s něčím moc lámal hlavu, ale teď jakoby se jí to vracelo jako bumerang. Naposledy pohlédla na hodiny. Dost, tohle musí skončit. Prudce vstala.
„Měl bys domů Tome.“ Tom na ni překvapeně zíral. Co má zase tohle znamenat?
„Cože?“
„Prostě bys měl jít, už jsem tě zdržela příliš dlouho a jak jsi sám říkal, Bill ještě není úplně v pořádku a asi bys měl být s ním.“
„Kessy, vážně ti nic není? Jsi hrozně bledá.“ Dívka už křičela téměř hystericky, byla na pokraji svých možností.
„Copak jsi nerozuměl?! Tak běž! Tome prosím, běž domů!!!!“ Tom netušil jak má reagovat, takovou Kessy vůbec neznal, vyčerpanou a nejistou. Pochopil, že teď nemá cenu od ní chtít sebemenší vysvětlení. Všechno bylo podivné. Něco tady nehrálo. Nejbližší cestou zamířil k domovu…
autor: Heidi
betaread: Janule
Ta Kessy mě teda pěkně štve! Nevěřila bych, čeho všeho je člověk schopen udělat pro kamaráda 🙁 A jeeště k tomu takhle špatného. Myslím, že její chování nejde nic omluvit. Kdyby to Tmovi alespoň řekla! Ale ona ne, ještě ho vážně zdržuje.
Billa je mi díl od dílu víc a víc líto. Jestli se Marcusovi opravdu podaří udělat to, co zamýšlí, tak na tom bude Bill asi hodn špatně. Už teď z toho musí mít trauma. Achjo 🙁 Snad Tom dorazí brzy domů!