Bill rozrušeně dopadl na svoji postel a jeho měkký polštář okamžitě pohltil příval slz. On ho vyhodil! Neomaleně ho vyhodil ze svého pokoje, jako by byl nějaká obyčejná hračka na zavolání, s níž může vláčet jak se mu zlíbí! Jak jen mohl?! Tolik se snažil, i přes Tomovo chladné a podivné chování, byl rozhodnutý jej uspokojit, nevšímat si nepříjemných okolností a prostě udělat to nejlepší pro svého bratra. Doprošoval se, přímo se doprošoval, aby jej vůbec mohl políbit, bych ochoten se ponížit, jen aby Tomovi dokázal, že pro něj každým dnem znamená víc a víc, že jeho láska nepolevuje, ale naopak sílí! A on ho takhle zesměšní a vyhodí ze svých dveří. Nechápal to, nedovedl si vysvětlit, co se s bratrem děje, proč je k němu tak neskutečně zlý a odměřený. Proč je všechno tak složité?! Vytrpěl si snad málo? Nebojoval snad dostatečně za ně oba, nepostavilo se mu do života už dost překážek?
Měli tak málo šťastných chvilek, tak málo času jeden pro druhého, pořád tady byl někdo, kdo jim nepřál, chtěl je vidět rozdělené a na kolenou. Všechno přežili, důvěřovali si, proto dokázali čelit třeba celému světu, ale on cítil, že Toma ztrácí. Ubíjelo ho to, ničilo uvnitř a on už tu neskonalou bolest nedovedl snášet. Musí mít bratra u sebe, nepřežije jestli se mu vzdálí, co by si počal? Nikdy předtím nezažil to, co cítil v jeho přítomnosti, před nikým jiným se mu tolik netřásla kolena a nevysychalo v krku už jen z pouhého vědomí, že stojí vedle něj. Tom jej umí vynést do těch nejvyšších sfér štěstí, přivodit to největší blaho, jaké si jen lze představit, ale také je pro něj nebezpečně snadné jej srazit k zemi. Teď se mu to podařilo pouhými několika slovy. Je to tak směšné, stačí aby jej od sebe bratr odstrčil a on se hned zničeně uchyluje do bezpečí svého pokoje, pláče jako dítě a přemýšlí téměř nad koncem světa.
Tom ho má omotaného kolem prstu dokonale, připoutal si jej k sobě nějakou neviditelnou silou, která nejde přemoci a on se jí ve skrytu duše ani bránit nechce. Kdyby teď přišel Tom, kdyby jej k sobě zavolal zpět, řekl mu ať se nezlobí, že byl jen nějak nepochopitelně podrážděný, bez přemýšlení by poslechnul. Věděl, jak moc je to nedůstojné, ale copak může poručit svému srdci? Už dávno v jeho životě nehraje rozum tak významnou roli jako kdysi, od chvíle, kdy poprvé poznal jak chutná Tomova láska, je zaslepený. Je to jako posedlost, jako droga, kterou si vezmete, ale už dopředu víte, že stejně chcete víc. Vědomí, že jej bratr odmítá ho zabíjelo zaživa.
Teprve kolem deváté večer se odhodlal k činům. Nemohl to tak nechat, nechtěl, utrápil by se mezi těmi čtyřmi stěnami. Musí vědět, co se v Tomovi odehrává, co je pravým důvodem té jeho přehnané reakce. Odhodlaně se nadechl a bez zaklepání vrazil do jeho pokoje. Tom, jenž seděl s hlavou v dlaních, okamžitě vzhlédl.
„Neřekl jsem snad jasně, ať mi dáš pokoj?!“ rozkřikl se zlostně. Billem projela vlna lítosti, už se ani nepokoušel skrývat náznaky hysterie ve svém hlase.
„Ale proč, Tome, proč??!! Co jsem ti udělal?! Proč se mnou takhle jednáš?! Tak strašně mi ubližuješ, tak moc mě ničíš a já tě přitom miluju víc něž cokoliv na světě!!“ Nedokázal pokračovat, zlomil se mu hlas. Tom k němu zuřivě přistoupil a otočil si jej k sobě.
„Proč?! Nikdy bych nevěřil že se snížíš k něčemu takovému. Jsi tak falešný.
Nevím jak jsi mi dokázal tak zamotat hlavu, ale byla to zase jen další z tvých lží! Jak jsi mohl? Jak jsi mi to mohl udělat! Dal jsem ti všechno, dal jsem ti kus sebe, myslel jsem na tebe každou vteřinu, byl jsi první, na co jsem si vzpomněl, když jsem ráno vstával a poslední když jsem šel spát, bránil bych tě přede všemi, byl jsem připravený se postavit každému, kdo by ti chtěl ublížit, už jsem neměl strach o sebe, ty jsi byl pro mě totiž důležitější než já!!“
Bill se chvěl po celém těle a už ani nedokázal plakat. Tak upřímnou zpověď od Toma nikdy neslyšel, sršelo z ní tolik lásky, ale zároveň tolik zklamání.
„Já jsem nic neudělal! To ty ses začal chovat jako vyměněný, vždyť já to cítím stejně a ty to víš až příliš dobře!“ křičel Bill. Bratr na něj upřel svůj pohled.
„Cítíš to samé co já? Tak o tom pochybuju, kdybys cítil jen desetinu, tak by ses netahal s tím zmetkem za mými zády! Divíš se, že to vím? Myslel sis, že to utajíš věčně? Nestačil jsem ti? Nestačil jsem ti v posteli nebo co? Potřeboval jsi víc, tak sis to hledal jinde? Velmi dobrá volba, Marcuse očividně vzrušuješ, podívej se na sebe, myslíš že jsem slepý a nevidím ty škrábance a fleky? Líbilo se ti to víc, než se mnou? Řekni Bille, kde si tě bral, ve tvé posteli, nebo snad v mojí? To je úplně jedno a víš proč? Protože tam i tam, jsme se milovali my dva!“ Bill lapal po dechu, na jeho hlavu se snášelo tolik výčitek a urážek, takového Toma neznal, byl úplně nepříčetný. On si snad myslí, že on a Marcus? Bože to ne!!
„Tome nech mě to vysvětlit!“
„Já tomu rozumím, nemusíš se namáhat. Vlastně je to součást života, budu se jen muset vyrovnat s tím, že spíš s někým jiným. Marcus měl pravdu, vždycky říkal že tě dostane, že tě chce, musí být na vrcholu blaha, že jsi mu v tom tak ochotně pomohl.“
„Tak dost!“ vykřikl Bill už téměř na pokraji vyčerpání. „Nech mě konečně mluvit a dozvíš se, jak moc se pleteš!“ Tom založil ruce na prsou a skutečně utichl.
„Tak mluv.“…
autor: Heidi
betaread: Janule
