Rozum a cit I 28.

„Tak tohle sis myslel?!“ vykřikl Bill. „Jak tě vůbec mohlo napadnout, že já, já, který něco takového tak striktně odsuzuju! Tome, copak mi vůbec nevěříš? Miluješ mě a přitom ve mně nemáš žádnou důvěru, jak dlouho si myslíš, že taková láska může přežít? Nikdy bych nešel s nikým jiným a to z jediného důvodu, protože nikdo na světě nebude jako ty! Ty mi dáváš všechno po čem jsem toužil, jedině s tebou se cítím úplný, že mi vůbec nic neschází!“ Tomova výbušnost po bratrově projevu mírně vymizela, byl přístupnější k jeho argumentům.

„Tak proč máš na sobě ty fleky? Oba víme že jdou udělat pouze jedním způsobem, tak jak mi to chceš vysvětlit?!“ Bill zničeně dosedl na okraj postele. Měl toho dnes po krk. Cítil se slabý a tak strašně vyčerpaný, nejraději by si lehnul a pomocí tvrdého spánku se pokusil zapomenout alespoň na chvíli, na ten svět kolem, který je vůči němu tak moc lakomý na štěstí.

Zvedl hlavu a nešťastnýma očima se podíval na Toma.

„Copak to nechápeš? Přišel ze mnou, aby si vzal to, co se mu minule nepodařilo.“ Nevěděl jak jasněji by to měl bratrovi vysvětlit, tak těžko se mu o tom mluvilo, věděl, že on není ten, který by se měl stydět, on za to přece nemohl, nebyla to jeho vina! Přesto si připadal tak nějak pošpiněný, i když mu Marcus neudělal nic, co by ho k takové myšlence mohlo vést, nemohl poručit své hlavě, aby mu podobné věci neustále posílala na vědomí. Bylo mu zle, najednou, jako by na něj to všechno tak nějak dolehlo, jako by teprve teď pochopil celý ten dopad a hrůznost situace. Nejspíš to bylo tím, že celý den se musel zamýšlet nad svým chováním a svými slovy, aby bratr nepojal podezření, ale teď, když už nemusel hrát, si všechno uvědomil. Neudržel slzy, tak moc si vyčítal že poslední dobou je jako malá holka, kterou kde co přivede k pláči, ale nemohl si pomoct.

Tom zbledl. Tato varianta jej ani nenapadla, nikdy by si nepomyslel, že by měl Marcus tolik odvahy se vrátit, navíc mu muselo být jasné, že teď bude Bill pod mnohem větším dozorem, vždyť byl pořád u něj, jen kromě té chvilky s Kessy… Jistě, tady se skrývalo vysvětlení jejího nepochopitelného chování a neočekávaného výbuchu výčitek, kdy jej téměř násilím nutila jít domů. Věděla to, celou tu dobu věděla, co se v jejich domě děje a jenom pokrytecky seděla a snažila se ho co nejvíc zdržet! Tolik ji nenáviděl!

Opatrně přisedl k Billovi a bez váhání jej vzal do náruče. Bill zavřel oči. Přesně tohle tolik potřebovat, cítit Tomovo objetí, jeho teplo a pravidelný tlukot jeho srdce vnášel do jeho těla nepopsatelný klid a pocit bezpečí. Ano, už je v bezpečí, už se mu nemůže nic stát, protože má vedle sebe Toma. Ten něžně hladil bratra po vlasech a po tváři, mísil se v něm obrovský vztek, spojený s neuvěřitelnou lítostí. Nejraději by se hned teď zvednul a odešel to s Marcusem jednou pro vždy vyřídit. V hlavě mu kroužily ty nejdivočejší myšlenky, ale věděl, že Bill ho tady potřebuje víc něž kdy dřív, teď musel být při něm.

Bylo mu jasné jak těžké je pro něj o celé věci mluvit, naprosto ho chápal, ale nedokázal se nezeptat, nevydržel by ten nápor nejistoty.

„Bille?“ promluvil tiše. „Co ti udělal? Řekni mi všechno, mě to můžeš říct, ať je to cokoliv, neovlivní to náš vztah, já budu při tobě vždycky. Musíš mi to teď říct, prosím.“ Bill sklopil hlavu.

„Neudělal se mnou to co si myslíš. V poslední chvíli se asi dostavily výčitky a on toho nechal. Nechal mě ležet na zemi a odešel.“ Tom si oddechl. Byl už smířený s nejhorším, čekal úplně všechno a teď děkoval bohu za to, že se mýlil. Nevěděl, jak by reagoval, kdyby Marcus opravdu dokončil co započal. Vždyť on sám se s Billem ještě doopravdy nemiloval a asi by pro něj byla příliš velká rána, kdyby to udělal někdo jiný.

„Jak daleko zašel?“ pokračoval v otázkách, nepřestával Billa konejšit neustálým hlazením. „Nikam. Rozepnul mi kalhoty, víc nic, ani mi nesvlékl prádlo, jestli ti jde o tohle.“ Bill se cítil z nějakého nevysvětlitelného důvodu trapně. Nevěděl proč, vždyť on neměl důvod, on nic neudělal! Tom se podíval do jeho čokoládových očí.

„Uhodil tě?“ Bill beze slova vyhrnul dlouhé rukávy a odhalil porcelánově bílé ruce, na nichž přímo svítily tmavorudé modřiny a krvavé odřeniny na zápěstí.

V Tomovi se přímo vařila krev. V tu chvíli by byl schopen skutečně všeho, jen aby pomstil všechnu tu bolest a ponížení, kterým musel bratr projít. Naznačil Billovi, ať si lehne. Pomalu jej uložil na postel a zhasnul hlavní světlo. On sám si svléknul mikinu a lehnul si čelem k němu, přitisknul si k sobě jeho tělo a pevně jej objal. Bill se potřebuje vyspat, odpočinout si a on bude u něj, přísahal si, že od teď jej bude střežit opravdu na každém kroku, bude vědět o každém jeho pohybu. Všimnul si, že Bill usíná, schoulený v jeho náruči pomalu oddechoval a on jej držel, aby konečně cítil, že jej někdo chrání. Tom se naklonil ještě blíž, políbil Billa na čelo a téměř neslyšně zašeptal.

„Miluju tě.“ Bill se v polospánku pousmál. Tohle byla ta správná chvíle kdy měl slyšet Tomova slova…

autor: Heidi
betaread: Janule