Rozum a cit I 32.

Tom ze sebe v rychlosti shodil bundu a s napjatým bušením srdce nahlédl do pokoje. S úsměvem si oddechl. Bill ležel s víčky pevně stisknutými k sobě, jeho tělo se zlehka nadzvedávalo pravidelným dechem, přikrývku měl shrnutou až ke kolenům a lem trička odhaloval kousek jeho útlého boku. Vypadal ještě nevinněji než obvykle, jeho jemná tvář působila nedotčeným, neposkvrněným dojmem, prostě jako anděl, kterému jen někdo vzal křídla. Toma ten pohled jen utvrdil v tom, že jednal správně a nemohl udělat nic lepšího. Nikdo na světě se nedotkne Billa, nikdo kromě něj a jestli ano, použije úplně stejný přístup, jaký před chvílí předvedl v Marcusově domě. On nedovolí, aby kdokoliv zkoušel jeho trpělivost ohledně bratra, to bylo jeho nejcitlivější místo, jeho jediný zranitelný bod.

Probral se z blouznění nad Billovým půvabem a co nejopatrněji si přilehnul k němu. Bylo mu jasné, že působí hrozně strnule, jak se křečovitě snaží dostat do nějaké naoko přirozené polohy, navíc musel dávat pozor aby do bratra nechtě nestrčil a neprobudil jej. Asi po pěti minutách se mu podařilo nějak obstojně uvelebit, aby působil věrohodně. Přehodil přes Billa majetnicky svou ruku a znovu se zamyslel. Uklidňovalo jej vědomí, že všechno proběhlo bez větších problémů a hlavně, bude moci i dál Billovi nalhávat, že celou dobu spal po jeho boku.

Marcus se jistě nebude dneškem chlubit, tím si byl jist. Vlastně byl sám zvědav, kdy bude vůbec Marcus schopen se postavit na nohy. Tomovi přátelé rozhodně nešetřili své síly, byly okamžiky, kdy je on sám musel krotit, protože se bál možných problémů, kdyby celou akci přehnali. Snažil se zahnat drobné výčitky, jež mu pomalu začínaly vyplouvat na mysl.

Netrápilo jej, co udělali Marcusovi, dostal, co si zasloužil a teprve teď je to definitivně uzavřená věc. Jediné, co mu nebylo úplně po chuti byl fakt, že Billovi bude lhát. Bratr měl pravdu, vyslyšel jeho názory, ale nikdy se jimi neřídil, byl přesvědčen, že jeho řešení jsou lepší, protože Bill je velmi útlocitný a uvažuje stejně křehce jako vypadá. Vždycky měl sklony se o něj starat, i když Bill jeho péči nepotřeboval, on mu ji vždycky poskytoval, protože to tak prostě on sám chtěl.

Uvědomil si pohyb vedle sebe. Bill se pomalu otočil na druhý bok a upřel na něj své rozespalé krásné oči. S ulehčením se pousmál.

„Jsi tady.“ Tom se zarazil, Co má tohle znamenat?

„Kde bych měl být?“ optal se bezstarostným tónem. Bratr jej pohladil po tváři a přitulil se o něco blíž k němu.

„Víš, asi před půlhodinou jsem se probudil a neležel jsi vedle mě. Chtěl jsem na tebe čekat, ale zase jsem usnul.“

„Byl jsem jen v koupelně,“ zalhal pohotově Tom a snažil se nemyslet na vlnu lítosti, která jím projela, když viděl ty sladké oddané oči, které tady byly jen pro něj a on bezostyšně lhal.

„Chtěl jsem ti ještě poděkovat za to, že jsi respektoval, na čem jsme se dohodli. Vím, že to pro tebe muselo být těžké a já si toho vážím. Pojď ke mně,“ zašeptal Bill a stáhnul bratra za látku trika k sobě. Tom jen s těžkým srdcem opětoval jeho něžné polibky, jimiž ho zahrnoval. Tak strašně mu to tímhle ztěžoval!

On je mu vděčný za to, že neudělal nic proti jeho vůli a teď se mu ještě sám nabízí! Tom pochopil, že je to odměna, odměna pro něj za splněný slib, za neporušení dohody. Připadal si jako největší pokrytec, aby tuhle roli sehrál zdárně až do konce, bude se muset hodně snažit. Šlo to tak těžko, lhát milované osobě je snad ještě těžší, než říct pravdu. Ale to nemůže, to přece nejde, věděl jak by bratr reagoval, jak by ho tím zklamal. Ale co má proboha dělat? Bill mu přejížděl dlaněmi po hrudi a vzrušeně dýchal, sám si svléknul tričko, aby mu usnadnil práci, prostě se mu nabídnul jako na zlatém podnose. Tom si velice dobře uvědomoval, že jestli bude pokračovat ještě minutu, už se nedokáže ovládnout a vezme si to, co je mu servírováno. Objevil se v něm poslední střípek čestnosti a prudce ze sebe strhnul Billovy ruce. Nemůže ho takhle využít, zapírat mu pravdu do očí a potom s ním spát jakoby nic, se mu příčilo. To si Bill nezaslouží. Nejde to tak rychle, potřebuje aspoň malinko času, aby aféra s Marcusem nebyla tak čerstvá a potom už bude všechno v pořádku.

Prostě jen v tuhle chvíli věděl, že by neudělal správnou věc a nebylo by to vůči bratrovi fér. A on ho miloval, chtěl pro něj jen to nejlepší. Bill se udiveně zarazil.

„Co se děje?!“ Tom pokrčil rameny a horečně přemýšlel, jakou výmluvu si má v takové rychlosti vymyslet.

„Dnes ne, Bille.“

„Cože?!“ Tom pohodil hlavou.

„Promiň, ale nějak se necítím, nebylo by to dobré.“ Bill se zatvářil zklamaně a dotčeně na něj zaútočil.

„Ty mě nechceš?“ Tom už dopředu věděl, že to bratr pochopí takhle, vlastně ani jinou otázku nečekal a svíralo se mu srdce.

Ne, nemohl to udělat, Bill na něj má příliš velký vliv, dokáže jej dostat tak kam chce a on by mu byl schopen ve slabé chvíli říci pravdu a to nejde, musí počkat. Billa ještě víc rozčílilo, když bratr neodpovídal.

„Takže já tě vlastně nutím, abys se mnou spal! Dobře, Tome, měl jsi mi říct dřív, že se mám u tebe objevit jen když TY budeš mít chuť.“

„Bille, víš že je to nesmysl!“ křikl Tom na svou obranu, ale bylo mu jasné, že si tím nijak nepomůže. Bill se velice snadno uráží, to znal až příliš dobře. Kdyby mu tak mohl říct své důvody, ale copak to šlo? Jistě že ne, bude muset počkat a potom přijít Billa odprosit se sklopenou hlavou. Měl tak smíšené pocity, jako nikdy předtím…..

autor: Heidi
betaread: Janule