Bill zlostně třísknul dveřmi od koupelny a dělal že neslyší bratra, jak na něj úpěnlivě volá. Nevnímal ho, lomcoval s ním vztek, který se minutu od minuty střídal s lítostí. Jednotlivé pocity se v něm postupně přebíjely, vzájemně se kryly a on sám už nevěděl, co si má vlastně myslet. Vyčerpávalo ho to, byl tak strašně unavený z neustálých nesrovnalostí, pořád nebylo všechno podle jeho představ. Čím to je, že je stále tak nespokojený? Vždyť má teď teoreticky všechno, Kessy je z cesty, Marcus se zdá být také minulostí, Tom je jenom jeho. Ušklíbnul se. A k čemu mu to vlastně je? Má sice bratra vedle sebe, má jej doma a pod dohledem, ale co má udělat, když jej Tom prostě a jednoduše odmítnul? Rozuměl jeho nevyzpytatelnému chování čím dál méně, což jej začínalo rozčilovat. Dříve dokázal bez problému předpokládat, jaké slovo Tom řekne v příští větě, ale jak ubíhá čas, nemá ani ponětí, co se odehrává v jeho hlavě, už by si netroufnul nic předpovídat, Tom pro něj nyní představoval komplikovanou osobnost, kterou miloval tak moc, jak jen to bylo možné a tím pádem jeho rány bolely několikanásobně víc. Možná jen potřeboval odstup, cítil jak je na bratrovi závislý, jak je bez něj bezbranný, úplně jej šokoval fakt, že bez Toma je jako nemohoucí, citově i fyzicky na něm visí! Vždycky si tolik zakládal na vlastní svobodě, na vlastním názoru a teď jako by všechny jeho zásady vzaly za své. Neuměl to pochopit, ale najednou prostě chtěl, aby byl někomu podřízený, aby měl vedle sebe někoho, kdo bude hlídat jeho kroky a vždycky tady bude pro něj. Jedině Tom ho dokázal zaručeně zkrotit, byl svázaný jeho vlivem a děsil se toho, jak moc mu to dělá dobře.
Věděl o sobě jak je urážlivý, uvědomoval si svoje přehnané reakce, ale to byl prostě on! Zamyslel se. Snad možná, kdyby Kessy nepotkal tehdy v obchodě, kdyby si nevyslechnul její varování, možná by bral některé věci jinak. Její slova zůstala ukryta hluboko v jeho mysli a vždy si spolehlivě našla svoji cestu na povrch. Měla pravdu? Měla snad pravdu? Kde bere tu jistotu, že není postelová epizodka? Tom si uměl udržet své vztahy přesvědčivě i několik měsíců, nemyslel to vážně s nikým, ale vždycky je přiměl, aby měli pocit že ano. Třeba je skutečně jen otázkou času, kdy jej omrzí, kdy se nabaží jeho přízně a prostě už ho nebude přitahovat to, co může mít pořád. Bál se stereotypu, že nebude mít Toma čím překvapit, čím oživit jejich vztah, že bratra začne nudit. Kessy říkala, že Tomovi bude brzy scházet sex, že mu nebudou stačit jeho sladké něžnosti, jeho jemné hlazení. Byl ochotný mu dát všechno o co si řekne, překoná jakoukoliv bolest, jen aby bratra uspokojil, jen aby neodešel hledat lásku jinam.
Tom nečinně bloumal před bratrovými dveřmi, které mu přirazil před nosem. Bill trucuje, jak jinak. Zavřel se k sobě a když jednou za čas vystrčil nos z pokoje, dělal hluchého a slepého, jen aby se s Tomem nemusel vůbec bavit. Totálně jej ignoroval, jako by v domě ani nebyl. Tom se v duchu obviňoval, že si za všechno může sám. Kdyby nezareagoval tak hloupě, nic by se nemuselo stát. Proč prostě Billa s potěšením nepřijal, když jeho nabídka byla jednoznačná? Příště musí nad svými rozhodnutími přemýšlet, pár dalších podobných chyb a Bill s ním skončí. Věděl jak bratr nesnáší problémy, že má nejraději, když je všechno v naprostém klidu. A Tom zase pro změnu nenáviděl doprošování. Omluvy nebyly jeho silnou stránkou, nikdy nebyl zvyklý se za něco omlouvat, všechno dostával snadno, aniž by o to musel žádat. Jenže Billa teď bude muset žádat, teď je na řadě on. Bratr nemá důvod s ním ztrácet čas, až teď si Tom uvědomoval, jak to pro něj bylo ponižující, když se sám svléknul, sám se k němu tisknul a on s ledovým klidem řekl ne. Jako by snad Bill byl nějaká laciná holka, kterou si může zavolat, když náhodou dostane chuť si trochu užít. Vyčítal si to, hrozně moc si to vyčítal. Tiše zaklepal na dveře, za nimiž vládlo hrobové ticho. Nedočkal se žádné odpovědi a ani v to nedoufal. Věděl, že bratr jen tak lehce neustoupí, dobře si uvědomoval svoji cenu. Vzal za kliku a ke svému překvapení zjistil, že je odemčeno. Bill se většinou zamykal, když jej přepadla špatná nálada, dnes ne. Ani nevzhlédl od rozečteného magazínu, když slyšel Toma vejít.
„Bille?“ Nic. „Bille!“ Bratr konečně zvednul otráveně oči a pohlédl na Toma kamenným výrazem.
„Co chceš? Změnil jsi názor? Mám vstát a jít tě udělat?!“ Tom dělal, že tuhle větu neslyšel a přisedl na okraj postele, jelikož víc místa mu Bill nehodlal uvolnit.
„Choval jsem se hloupě.“
„Opravdu? Nevšimnul jsem si!“ vyštěkl rozhořčeně Bill a zašustil stránkami časopisu na znamení, že Toma nehodlá poslouchat. Bratr mu vytrhnul výtisk prudce z ruky.
„Mluvím s tebou!“ začal Tom už také nabíhat do útočného tónu. On se tady snaží a Billa to vůbec nezajímá, netuší kolik sebezapření jej stálo připlazit se pokorně k jeho dveřím!
„Ale mě tvoje řeči nezajímají!“ křiknul Bill. Tom jej silně chytil za paže a přitáhnul k sobě. Na nic nečekal, využil jeho leknutí a dychtivě jej políbil. „Pusť mě!“ snažil se Bill vytrhnout, ale bratr jej držel pevně a přitlačil jej pod své tělo.
„Nechceš, abych tě pustil“ zašeptal mu do ucha a přejel jazykem po jeho krku…
autor: Heidi
betaread: Janule
