Rozum a cit I 36.

Tomovi poklesl úsměv, jenž chtěl bratrovi hned po příchodu věnovat.

„Co je to za nesmysl?“ zeptal se podezíravě, protože tušil, že není něco v pořádku, že se nejspíš objevily trhliny v jeho původním plánu. Bill si promnul oči. Nechtělo se mu mluvit, nechtělo se mu vysvětlovat, nedokázal se dívat Tomovi do očí, do jeho sladkých hnědých očí, kterým měl teď říct ten strašný verdikt. Ale neviděl jiné východisko, prostě neměl na výběr! Co by dal za nějakou nezávislou radu, ale od koho si má nechat proboha poradit? Neexistuje nikdo, komu by se mohl svěřit s něčím tak příliš osobním a už vůbec by nenašel pochopení. Jemu samotnému připadalo všechno co souviselo s jejich vztahem tak strašně přirozené, ale uvědomoval si, že ostatní lidé by je označili za značně nemorální a v jistém smyslu by měli pravdu. Možná je přece jen jeho rozhodnutí správné. Ulehčí tím život jim oběma, pro něj i pro Toma se tak stanou věci snazšími, nebudou muset žít ve lži a ve strachu, svým rozhodnutím je oba zbaví problémů. Musí to udělat, dokud není příliš pozdě, už teď cítil, že se s tím bude jen těžko vyrovnávat, že ho to až příliš moc poznamená. Ale asi to tak mělo být. Pohlédnul na bratra a vnímal jak jej začínají štípat oči, jak se mu do nich vhání slzy. On to nedovede, on mu to snad neřekne! Nejraději by k němu pokleknul na zem, stáhl jej k sobě a políbil, tak jak už to udělal tolikrát, tak hrozně moc chtěl cítit jeho doteky, jeho polibky a tiché šeptání něžných slov.

„Mezi námi Tome. Nemůžeme pokračovat, nemá to smysl.“ Tom zalapal po dechu.

„To nemyslíš vážně,“ řekl důrazně a hlas se mu chvěl.

„Naprosto. Víš proč? Protože ty se prostě nezměníš, pořád budeš stejný a ani já to nedokážu ovlivnit. Lžeš mi, zase jsi mi lhal a já s tebou nemůžu být, pokud ti nebudu moci absolutně věřit! A já ti nevěřím.“ Tom se cítil jako po úderu do hlavy. Bylo to jako blesk z čistého nebe a jemu to jednoduše nedocházelo. To nemůže být konec, nemůže!

„Bille, co se stalo, co tě tak ovlivnilo?!“ Bill sklopil oči k podlaze, protože měl strach že lesk v jeho pohledu bude příliš patrný.

„Marcus mi všechno řekl. Ty jsi porušil slib, Tome, přísahal jsi mi! Přísahal jsi mi, že tam nepůjdeš a stejně sis zase udělal po svém! Nehledě na mě, nehledě na nic. Jen ty, protože pro TEBE bylo takové řešení dobré, tak proč se unavovat názory jiných. Řekni mi jedno, proč jsi mi to vůbec sliboval? Bylo to proto, že jsem tě přitom líbal, že jsem si kupoval tvoje slovo svým tělem?!“ Bill už téměř křičel, byl zoufalý, úplně zoufalý a potřeboval svou bolest dostat ven

„Tak to není! Dělal jsem to nejlepší pro tebe! Tohle je tvůj vděk? Já se kvůli tobě snažím, abych nám dvěma zajistil klid a ty mě teď místo díků pošleš k vodě?! Ty moc dobře víš, že my dva patříme k sobě, že nikdy v životě nenajdeš nikoho, kdo by ti dával to co já, s kým bys cítil to samé co se mnou. Všichni ostatní budou jen náhražka, jestli moje místo někdo zaujme, tak si pamatuj Bille, že pořád budeš myslet jenom na mě!“ Bill se třásl po celém těle, každičké slovo byla pravda, hučela mu v uších tak jasně jako nikdy a on přesto musel jednat tak jak jedná!

„Lžeš mi po tak krátké době, Tome, co myslíš, že by nastalo za pár měsíců, za pár let? Pořád by ses přetvařoval a dělal věci za mými zády? Já nejsem loutka bez názoru, nemůžeš mě pořád jenom obcházet a říkat si, že jsem přece příliš citlivý na to, abych se vyrovnal s pravdou.“ Tom nevěřícně kroutil hlavou. Nevěděl, jestli má projevit lítost nebo vztek, nevyznal se sám v sobě.

„Takže mě od sebe odháníš? Odkopneš mě po tom všem co jsme zažili, co jsme si slíbili? Bille, možná to nejsem já, kdo tady chce někoho jen pro postel!“

„To je celé tvé uvažování! Vůbec tě nenapadne, že tohle celé se děje jen kvůli tomu, že jsi ztratil moji důvěru, první co ti přijde do hlavy je, že jsi mi nevyhovoval v posteli! Sám vidíš, že takhle to daleko nedotáhneme.“

Tom vstal. Nemohl to dál poslouchat, příšerně jej rozbolela hlava a měl pocit, jako by jeho nohy byly z papíru. Jen tak tak se na nich udržel, ten šok byl příliš velký a příliš nečekaný.

„Jak chceš. Nemůžu tě do ničeho nutit, ale na rovinu ti říkám, že tě miluju,“ začal Tom a pokračoval i přesto, že se Bill rozplakal. „A vím, že ty cítíš to stejné ke mně a vůbec nic se na tom nezmění, i když to teď slovně skončíme. Pořád na mě budeš myslet, pořád budu s tebou, nikdy na nás dva nedokážeš zapomenout. Můžeš být s kýmkoliv, můžeš se s ním líbat, můžeš se s ním milovat, ale za zavřenými víčky, si stejně budeš vždycky představovat mě, protože ty chceš, abych to byl já. Nijak to neovlivníš, je to zakotvené v tobě, stejně jako já, budu každý den myslet na tebe. Ale ať je po tvém, choďme kolem sebe, spěme každý ve svém pokoji, dělejme že už nic necítíme, hrajme divadlo, ačkoliv oba víme jak se věci mají. Nebudeš spát klidně Bille, nebudeš mít klidný spánek, dokud nebudu já vedle tebe.“ Tom se k bratrovi otočil zády a zamířil do svého pokoje, ještě jeden pohled na něj a nevydržel by to. Bill se v slzách sesunul k podlaze, koleny si podepřel bradu a objal je pažemi…

autor: Heidi
betaread: Janule