Toma prudce vymrštil z křesla pronikavý zvuk zvonku u hlavních dveří a nějakou chvíli mu trvalo, než bych schopen se probrat z hlubokého zamyšlení a jít vůbec otevřít. Třeba je to… Okamžitě jeho naděje však pohasla. Ne, to je nesmysl, Bill by si přece sám odemknul, neměl by důvod zvonit. Kráčel chodbou s otráveným výrazem a ani v nejmenším nespěchal. Na nikoho neměl náladu, neměl zájem s kýmkoliv mluvit, všechny starosti mu připadaly v této chvíli tak strašně povrchní a malicherné, nic pro něj nebylo dost důležité na to, aby ztrácel svůj čas. Ušklíbnul se. Ano, měl opravdu spoustu práce, od rána do noci se povaloval na posteli, občas brnkal na kytaru truchlivé písně a bez přestání myslel na Billa, který je teď bůhvíkde a očividně s ním nehodlá ve svém budoucnu počítat.
Samozřejmě, že věděl, že se bratr s Marcusem schází, musel by být slepý a hluchý aby si toho nevšimnul. Vždyť už tolikrát trávil desítky minut s uchem u jeho dveří, aby mohl naslouchat útržkům telefonátů, kterými jej Marcus zahlcoval. Neuvěřitelně jej ranil ten Billův přístup, jeho náhlá změna chování, vůbec jej nepoznával. Mluvil s Marcusem, jako by to byl jeho výborný přítel, jako by se znali už léta a on se mu bez váhání svěřoval a kdykoliv navrhnul schůzku, Bill bez protestů kývnul.
Tak strašně ho to bolelo, měl tak obrovský vztek, připadalo mu, jako by se všechno kolem spiklo proti němu, jako by se snad všichni zbláznili. Snažil se Billa pochopit, omluvit jej a porozumět, ale ani jedno z toho se nedostavovalo, pořád v sobě měl tu neskutečnou bolest a každým dnem se ta rána jen víc a víc prohlubovala. Nevěřil už vůbec nikomu, když jej byl schopen zradit bratr, tak už prostě neexistoval nikdo, komu by mohl zase takhle naletět.
Už nikomu nedovolí, aby jej takhle ovládnul, aby mu takhle zamotal hlavu. Vždycky to byl on, kdo lámal něčí srdce, kdo dělal lidi nešťastnými a bylo pro něj více než šokující, když se role vyměnily. Teď je to on, koho odehnali, kdo už prostě nebyl dost dobrý, koho už si dostatečně užili. Nebyl to příjemný pocit, vlastně si nepamatoval nic, co by pro něj kdy bylo horší.
S námahou rozevřel dveře a stanul tváří v tvář Kessy, která se do něj vpíjela nejistým pohledem. Tom měl co dělat, aby se ovládnul a nepřibouchnul jí dveře přímo před nosem. Jako by toho na něj bylo málo, ještě jej bude otravovat Kessy, která byla asi tím úplně posledním člověkem, na nějž měl momentálně náladu.
„Potřebuješ něco?“ zajímal se ledovým hlasem a vůbec se nesnažil zastírat, jak moc jej jejich hovor zdržuje.
„Chtěla jsem tě vidět… Já… můžu dál? Nechci se bavit takhle venku.“ Tom s neutrálním pohledem ustoupil a nechal dívku vejít do jejich domu. Do domu, kde s Billem všechno začalo, kde prožili všechno, co je tak neuvěřitelně spojilo a sblížilo tak mohutně, že více už to ani nebylo možné.
Pozoroval Kessy, jak si sedá do křesla, kde sedával Bill, dával si kolena pod bradu a upíral na něj své nevinné oddané oči. Nevinné? To už dávno ne, kdyby to tak skutečně bylo, seděl by teď tady vedle něj a neválel by se s někým tak pochybným jako je Marcus.
„Vím, jak ti asi je,“ začala opatrně Kessy a bylo na ní vidět, že váží každé své slovo.
„To asi sotva,“ sykl Tom.
„Já vím, že tohle nebudeš chtít slyšet, ale myslím, že je dobře, že to mezi vámi skončilo.“
„Nic o tom nevíš! Nemluv o něm, nemluv o něm přede mnou!“ rozčiloval se Tom.
Dráždilo jej, když někdo mluvil o jejich vztahu, tvořili jej přece jen oni dva a nikdo neměl právo se do toho plést.
„Vím, jak tě mrzí, že tě opustil,“ pokračovala Kessy. Tom na ni vrhnul zlostný pohled.
„Neopustil mě, prostě jsme se dohodli, že to skončíme, oba.“ Kessy nasadila shovívavý tón.
„Můžeš si to namlouvat, jestli chceš. Měl by sis ale uvědomit, že truchlením jej zpátky nepřivoláš, nepřivoláš jej ničím, sám to ukončil, nesnaž se Tome, marníš čas.“
„Tvoje názory mě nezajímají,“ odsekl. Kessy vstala a přistoupila čelem k Tomovi.
„Nepřišla jsem se hádat, buďme na sebe milí, aspoň na chvíli,“ zašeptala a přejela si jazykem rty.
„Na mě už tohle neplatí, Kessy,“ prohodil Tom a sednul si na pohovku. Nesnesl vedle sebe její přítomnost, nesnesl přítomnost nikoho, prostě byl úplně bez nálady, apatický a podrážděný.
„Třeba bychom mohli konečně dokončit to, co jsme začali,“ navrhla dívka a jemně Toma hladila po jeho paži.
Věděla o jeho výbušnosti a doufala, že právě ta jej přiměje k tomu, aby se přestal ovládat, aby přestal vzpomínat a vrátil se ke své staré povaze. Nebýt Billa, té jeho dokonalé tvářičky, mohli být už dávno spolu, kdyby se Tomovi nevetřel do postele a úplně jej neomámil tím svým charismatickým kouzlem, nic by jim nestálo v cestě. To kvůli němu se Tom začal zabývat morálkou, přemýšlet nad tím co dělá a hlavně, dodržovat tu Billovu ubohou věrnost, která je stejně nikam nedovedla.
Nedala Tomovi příležitost nad čímkoliv uvažovat a v rychlosti si na něj obkročmo sedla. Bylo jí jasné, že od krachu s Billem mu chyběl sex a právě na tom chtěla ona stavět. Nevydrží jí odolávat, nemá nikoho, komu by mohl být věrný, nikdo na něj nečeká…
autor: Heidi
betaread: Janule
Tom to pěkně po….