Rozum a cit I 46.

Billovy kroky se tlumeně nesly ztichlou ulicí a ztrácely se v nadcházející tmě. Z nebe padaly drobné krůpěje studeného deště a vzduch byl nepříjemně sychravý, chlad se vtíral Billovi pod krátkou bundu, která dosahovala těsně nad jeho pas. Těžké kapky se vsakovaly do jeho rozevlátých vlasů a ničily jejich pečlivě vyrovnaný tvar. V tuto chvíli mu na tom vůbec nezáleželo. Nedíval se nalevo ani napravo, hučelo mu v uších a v hlavě nepříjemně tepalo. Před očima se mu odehrávala stále dokola ta samá scéna, ta, jenž se udála před více než hodinou. Jednoduše utekl, nedokázal tomu čelit, byl příliš zmatený a příliš rozrušený, aby mohl reálně uvažovat. Nemohl uvěřit tomu, jak mohl něco takového dovolit, copak mu Marcus tak zatemnil mysl, že se neovládal, že zapomněl na všechno, na co mezi nimi došlo? Jak mohl být tak unáhlený?

On, který každičkou věc promýšlel raději dvakrát, bojoval se svou nesmělostí a co se týče vztahů a aférek, byl vždycky až pedantsky opatrný, nesnesitelně dlouho zjišťoval podrobnosti, než něco podobného byl ochoten dovolit. A teď se takhle hloupě spustí. Jistě, ve skutečnosti mu stále jasněji docházelo, že celý jeho zkrat způsobila mohutná vsugerovaná představa Toma v jeho náruči. Kéž by to tak byla pravda! Myslel jen a něj, při tom polibku ani jedinkrát nepomyslel na toho, kdo se skutečně dotýkal jeho rtů, ale jen na bratra, přesně jak mu to předpovídal při jejich bouřlivém rozchodu.

Jestli měl Bill někdy pocit, že na Toma nedokáže zapomenout, nebylo to nic proti tomu, co svíralo jeho srdce právě v tuto chvíli. Marcus mu svým způsobem prokázal velkou službu. Otevřel mu oči, díky němu jakoby prohlédnul, viděl věci v jiném světle, dovedl se na ně dívat objektivně a s nadhledem, pomohl mu zorientovat se ve svých vlastních chybách. Byl rozhodnutý. Byl si úplně jistý, že jedná správně, že už nikdy nezopakuje ty samé omyly. Musí jim dát šanci, sobě i Tomovi. Zaslouží si ji, zaslouží si ještě jednu příležitost, tohle přece není konec, nemůže být.

Bez Toma byl ztracený, nevyznal se sám v sobě, neuměl už žít bez něj, jednat a rozhodovat sám za sebe, potřeboval bratra, aby byl stále na blízku, aby cítil jeho podporu a jeho lásku. Už nikdy nebude mít klid, dokud jej zase nebude držet v náruči. Byl si jistý, že ani Tomovy city neochladly, že na něj čeká, čeká až se otevřou dveře a on vejde dovnitř, s omluvou na rtech.

Přesně tak to udělá, vkráčí se sklopenou hlavou a promluví jako první. Přizná svoji chybu, klidně se i poníží, bude se doprošovat. A to všechno jen proto, aby jej bratr přijal zpátky a oni mohli navázat přetrženou nit. Udělá vše, co je v jeho silách, splní každé bratrovo přání, neexistuje nic, co by pro něj neudělal, prostě vůbec nic.

Tom vešel zpět do obývacího pokoje. Musel se jít prostě osprchovat a převléknout, nedokázal by chodit ve věcech, na nichž ulpěly Kessyiny doteky, cítil se v nich tak špinavý. Především ale cítil, že právě zradil někoho, kdo pro něj znamenal celý svět. Ačkoliv sám sebe pod proudem tekoucí vody tisíckrát omlouval, že mezi nimi už přece nic není, že je volný a může si jednat podle svého, stejně neměl dobrý pocit. Pořád měl v sobě za jejich vztah jakousi zodpovědnost, vzpomínky byly stále ještě čerstvé a on si až příliš dobře pamatoval na všechny noci strávené s Billem. Nikdo jej nedokázal svést tak dokonale jako on, s ním se dostával do úplně jiných sfér, při jeho polibcích se mu motala hlava a nedokázal ovládat své smysly.

To, co se před chvílí stalo mezi jím a Kessy, se nedalo k jejich lásce ani přirovnat. Nic to neznamenalo, vůbec nic, žádné city, jen obyčejný chladný styk, který měl jen jediný účel a to, dostat jej k vrcholu a tím to končilo. Vyčítal si to, tak strašně si to vyčítal, styděl se za to, jak jej jeho tělo zradilo, jak zvítězilo nad rozumem a nad tím, co měl hluboko v srdci.

„Jsi ještě tady?“ podivil se upřímně Tom, když viděl dívku poklidně sedět v křesle, jakoby právě na něj netrpělivě čekala. Kessy zrudla a stálo ji velké sebeovládání aby se nezvedla a nevrazila mu za jeho urážlivé chování facku.

„Mluvíš se mnou jako s nějakou děvkou, která se má hned po akci vytratit?!“

„Nebyl by to špatný nápad,“ procedil Tom mezi zuby a bez zájmu se na ni zadíval. Litoval, že si s ní vůbec někdy začal, byla to obrovská chyba a on se nechá znovu takhle nachytat! Je nepoučitelný, přesně, jak by řekl Bill. Kessy si zachovala milou tvář, i když v ní vřel vztek. Už zase ji ponižoval!

„Co kdybychom někam zašli? Dala bych si drink, co říkáš?“

„Nemám náladu,“ sykl Tom a sáhnul po dálkovém ovládání. Když se nad tím tak zamyslel, vlastně by mu alkohol vůbec neuškodil, určitě by mu několik sklenek prospělo, alespoň by se zbavil těch plíživých výčitek. „Tak dobře,“ souhlasil nakonec…

autor: Heidi
betaread: Janule