Bill klopil oči k podlaze a cítil, jak mu pomalu vysychá v krku. Tomův stisk pro něj začínal být stále více bolestivý, ale bratr byl podle všeho rozhodnutý držet jej v této pozici do té doby, dokud neudělá co po něm chce. Vypadal, že ho Billův zkroušený výraz ani trochu neobměkčuje, naopak ještě uchopil jeho bradu mezi prsty a silou jej přinutil, aby mu hleděl do očí.
„Dopoledne jsem to snad řekl jasně, je pro tebe tak těžké uvěřit, že se najde někdo, kdo s tebou není v posteli spokojený?!“ Tomovi se nahrnula do tváře rudá barva, už dlouho jej neviděl tak rozčileného. Uvědomoval si, že zasáhl jeho citlivé místo, věděl jak je na toto téma háklivý a zakládá si na své pověsti, ale chtěl se konečně zbavit toho propalujícího pohledu. Chvíli jen tiše stáli proti sobě, oběma se ve zrychleném dechu zračilo rozrušení a očekávání, Tomova bojovná náladu pomalu ale jistě mizela, každou minutou se díval na bratra s narůstající něhou a porozuměním. Vybavily se mu záblesky ze včerejšího večera, na to, jak si touhle dobou byli blízcí, bližší než kdy předtím a alespoň na tu malou chvíli, na pár hodin, dosáhli opravdového štěstí, které se teď zdálo tak vzdálené a nepolapitelné. Se zamlženým pohledem se dotknul Billových rtů. Okamžitě se vrátily všechny vzpomínky, i se zavřenýma očima by dokázal popsat každý detail bratrovy tváře, každou jiskřičku v jeho věrných čokoládových očích. Billovi se podlomila kolena, už nedokázal lhát, právě toho se nejvíc obával, věděl že stačí jediný dotek a on se mu poddá. Teď už na tom nezáleželo, bratr z jeho polibků jednoznačně pochopil pravdu, nebylo nejmenších pochyb, bylo mu jasné, jak je čitelný. Pevně objal Toma kolem krku a on jeho zesláblé tělo sevřel v náruči. Bill na něm visel celou vahou, nohy jej neposlouchaly a kdyby jej Tom nedržel, určitě by se sesunul na chladnou dlažbu. Na okamžik se od něj odvrátil, aby popadnul dech. Tomovy rty byly jako přikované k těm jeho, žádostivě je rozevíraly a on potřeboval novou zásobu kyslíku. Bratr si udýchaně přitisknul jeho čelo na hruď.
„Věděl jsem, že to není pravda. Nemohla být. Když jsme byli spolu, Bille, to bys nedokázal zahrát, bylo to upřímné, nejupřímnější co jsem kdy zažil.“ Bratr se na něj podíval vlhkýma očima.
„Škoda jen, že to bylo upřímné jen z jedné strany,“ řekl to takovým hlasem, až Tomovi přeběhl mráz po zádech, bylo v něm tolik zklamání.
„Cože? Jak to myslíš?“ Bill se trpce pousmál.
„Já to vím, Tome. Vím, že to všechna byla sázka, nemyslel jsi to vážně, jen jsi mě využil. Nechápu to, nikdy jsem ti neublížil, vždycky jsem ti bezmezně věřil a ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že bys byl schopen něčeho takového. Víš moc dobře, že nejvíc trpím přes city, že nic pro mě není bolestivější. A přesto jsi do toho šel, bez jediné výčitky, bez pocitu viny, přestože ti muselo být jasné že, navěky bys to neutajil a dřív nebo později by všechno vyšlo najevo. Bohužel pro mě, to bylo dřív, než jsem byl připravený.“
Tom zavřel oči. Cítil jak mu do těla vstupuje chlad. On to věděl, věděl to a celou dobu tiše trpěl, nezmínil se ani slovem, všechno uchoval v sobě, aby ho to mučilo zevnitř. Proto ten obrat, proto lži, jen aby se zbavil jeho pozornosti, aby už se ho nemusel dotknout, aby už k němu nemusel přistoupit blíž než bylo nutné. A on si šel. Nechal Billa opuštěného, ve chvíli, kdy ho nejvíc potřeboval tam nebyl, nestál vedle jeho postele, aby mu všechno vysvětlil, uklidnil jej a osušil mu slzy. Jen za sebou sebejistě prásknul dveřmi, i když všechna vina byla na něm, nedokázal se jí postavit. Výčitky na něj dolehly v plné míře, tak příšerně se ještě nikdy předtím necítil, už nikdy se nebude moci podívat Billovi do jeho sladkých očí, to co udělal je neodpustitelné. Konečně se odvážil rozevřít víčka, ale byl by raději, kdyby to neudělal. Bodlo jej u srdce když spatři slzu, kutálející se po bratrově bledé pokožce.
„Jak jsi mohl?“ zašeptal a sklonil hlavu.
„Bille, já vím že není omluva, ale kdybys jen věděl jak strašně moc toho lituju! Přísahám, že všechno co jsem včera řekl nebo udělal, byla pravda, bylo to naprosto vážně, žádná hra nebo přetvářka, věř mi,“ pokusil se znovu přiblížit k Billově tváři, ale ten ucukl. Tom pochopil, respektoval jeho odtažitost. „Víš, nějaká sázka vůbec nehrála roli, všechno to bylo pro to, jak strašně moc jsem chtěl být s tebou. Rozumíš mi, být u tebe jak nejblíže to jde. Ale bál jsem se, strašně jsem se bál tvojí reakce, že se vylekáš a pošleš mě pryč a potom už to mezi námi nebude jako dřív. Nechtěl jsem zkazit to pouto, ale nešlo to ovládnout. Sázka byla můj impuls, něco, co mě přimělo konečně udělat první krok a jsem za to vděčný, jinak bych nikdy nezažil to, co se stalo včera.“
Bill poslouchal se sklopenou hlavou, tolik tomu chtěl uvěřit, strašně moc si přál, aby Tom mluvil pravdu, aby mu zase mohl důvěřovat a spolehnout se na něj. Tom se na něj nešťastně díval, nemohl dělat víc, jen čekat jak se rozhodne.
„Jestli mi teď řekneš abych odešel, půjdu a slibuji, že se už dál nebudu o nic pokoušet. Pokud mi řekneš abych zůstal, přísahám, že ti všechno vynahradím a už nikdy, nikdy ti nebudu lhát.“ Bill se nadechl k odpovědi.
autor: Heidi
betaread: Janule
