Tom už dobrou hodinu soustředil svoji pozornost jen a jen na jediný objekt. První věc, jež udělal po probuzení bylo, že se ujistil, zda Bill skutečně leží na posteli vedle něj. Ležel. Své útlé paže měl přitisknuty na bratrově hrudníku a tělo skryté pod silnou deku, kterou přes něj včera Tom přehodil. Nenarušil jeho hluboký spánek, ani když jej zlehounka objal a políbil do vlasů jemným nenápadným polibkem, který i přes svou letmost vyjadřoval obrovskou dávku citů a především nehrané něhy, kterou bratr vůči Billovi pociťoval. Dokázal by jej tiše pozorovat celé hodiny, se zatajeným dechem bloudil očima po každé linii jeho tváře, počítal řasy na zavřených víčkách a v duchu mu vyvstávala představa elektrizujícího kontaktu s těmi hebounkými rty. Takhle to chtěl, každý den vídat Billa, jak se probouzí v jeho pokoji, celou noc na něj dohlížet, mít naprostou jistotu, že není s nikým jiným a jediný, komu dovolí aby se k němu intimněji přiblížil je on. Byl spokojený, s pocitem absolutního štěstí sledoval, jak bratr pomaličku otevírá svoje kouzelné oči, které jej pokaždé dokáží spolehlivě vtáhnout do svých hlubin a instinktivně sáhnul vedle sebe. Tom se pousmál. Jednají úplně stejně, neuvěřitelně jej potěšilo, že právě on je tím, komu patří první Billovy myšlenky po návratu z říše snů.
„Neboj, jsem tady,“ zašeptal. Billova tvář se okamžitě rozjasnila upřímným úsměvem.
„Zdálo se ti něco?“ zeptal se Toma a těsně se k němu přivinul. Bratr zavrtěl hlavou.
„Víš, že moc nemívám sny. A tobě? Ty jsi nějaký měl?“ Bill na něj pohlédl tak odevzdaným pohledem, až v Tomovi zamrazilo.
„Jen jeden. Zdálo se mi, že jsi zase odešel.“ Bratr jej nenechal téměř ani domluvit a už vyhledal jeho ústa, aby se do nich mohl zvolna vnořit. Bill se nebránil, potřeboval, aby jej svou blízkostí ujistil o opaku, že ta včerejší muka už nikdy nebude muset podstoupit znovu.
„Mě už se nezbavíš,“ políbil jej Tom na čelo. Chtěl ulehčit situaci, ubezpečit Billa, že je všechno v pořádku, aby už se nemusel strachovat. Svá slova myslel vážně. Nikdo jiný pro něj neznamenal tolik co on.
Bill se po delší době konečně rozhoupal trochu se upravit, pohled do zrcadla mu totiž vracel den ode dne nepříjemnější odraz. Nehodlal to nijak přehánět, byl si vědom, že Tomovi nevadí, když se před ním prezentuje bez líčidel, ale spíš jen tak pro dobrý pocit, chtěl trochu zamaskovat únavu a přetrvávající kruhy pod očima.
Mizerné počasí se stalo doménou dne, do oken prudce bušily husté provazce deště a neustále člověka svým zvukem nutily, aby zíral na zataženou oblohu, která jednou svou částí spočívala v mlze. Celkově bylo nepříjemně a pochmurno, nevlídné počasí navazovalo truchlivou atmosféru a jen někdo s velmi odolnou povahou, mohl mít právě dnes pozitivní myšlení. Vzduch byl neúnosně těžký a ulice zely až na pár odvážlivců prázdnotou. U domovních dveří se rozezněl zvonek a vytrhnul tak Billa z melancholie. Z koupelny v patře slyšel hučící sprchu, proto mu nezbývalo, než se zvednout a jít zjistit, kdo je příchozí. Rozevřel dveře a vpustil dovnitř pořádnou dávku studeného vzduchu, smíchanou s drobnými kapénkami deště. Přál si, aby to děvče s blond vlasy po lopatky, teď už notně zmáčenými, nehodlalo besedovat na jejich prahu déle než je nutné, protože už teď jej přecházela zima a na odkrytých pažích naskočila husí kůže. Nikdy předtím ji neviděl, nechápal co může být důvodem jejího příchodu.
„Přejete si?“ usmál se zdvořile.
„Ahoj! Ty jsi Bill,že ano, bože vždycky jsem si tak přála potkat právě tebe!“ Ten zvonivý hlas jej uhodil do hlavy jako železné závaží. Poznal by jej kdekoliv, i v největší změti hlasů by dokázal rozeznat ten, jenž patřil dívce, která včera doprovázela Toma do jeho pokoje.
„Můžu pro vás něco udělat?“ zeptal se ledově a musel vynaložit hodně síly a koncentrace, aby jí nepřirazil dveře před nosem.
„No jo, mohl. Víš, hmm včera v noci jsem tady byla na návštěvě, pozval mě tvůj brácha, rozumíš mi, že jo,“ hlasitě se zachichotala a Bill cítil jak se mu do hlavy hrne krev. „A zapomněla jsem si tady kabelku, takže jestli bys byl tak super a pustil mě k bráchovi do pokoje, byla bych ti fakt vděčná.“ Bill ji s kamenným výrazem vedl po schodech do patra a při každém kroku zatínal ruku v pěst. Věděl, že ta holka nemá ani potuchy o zvláštním vztahu mezi ním a Tomem, přesto si nemohl pomoct a nenáviděl ji. Sám se nad tím pocitem zarazil. Bude teď snad považovat za konkurenci každého, kdo se někdy objeví v bratrově blízkosti? Neměl ale čas nad tím dále uvažovat, došli k Tomovu pokoji a společně vešli. Dívka kabelku našla během pár vteřin, byla zapadlá v rohu, nebylo divu, že si jí včera vůbec nevšimli. Bill ji rychle navigoval zpět, netoužil po ničem jiném, než aby konečně odešla z jejich domu a on už ji nikdy víc nemusel vidět. Naposledy se ohlédla a její zrak ulpěl na rozházené posteli, z níž právě před chvílí Bill vstával.
„Páni, to jsme tady s Tomem tak řádili?“ zasmála se udiveně. Bill se zarazil.
„Řádili? Vždyť tě hned poslal domů, ne?“ uvědomoval si, jak začíná zvyšovat hlas. Dívka se ušklíbla.
„Jo, to jo, hned jak si užil, poslal mě domů.“ Billovi byla odpověď předem jasná, ale i tak se zlomeným hlasem zeptal.
„Vy jste spolu spali?“ Kessy na něj blahosklonně kývla.
„A co jiného bychom tak asi dělali? Dostal co chtěl a potom mě vykopnul. Vsadila bych se, že měl rozdělanou ještě nějakou holku.“
„Vypadni,“ sykl nešťastně Bill a sesunul své tělo na neuklizenou postel
autor: Heidi
betaread: Janule
