Asi po třiceti minutách jsme zastavili před hotelem. Měli jsme ještě chvilku, než se půjde na oběd. Rychle jsem vylezl z auta a hnal se do hotelu. Nečekám na ostatní, potřebuju být chvíli sám. Musím si to všechno promyslet. Zavřel jsem za sebou dveře od svý ložnice a zhroutil se na postel. Zavřel jsem oči a přehodil přes ně ruku. Možná, že to přeháním! Vždyť se nic nestalo! Ale může se stát! Ne, nevěřím, že by Bill něco zkusil! To by nikdy neudělal! Nebo snad jo? Já fakt nevím!Od dveří se ozvalo tiché zaťukání.
„Tome? Můžu dovnitř?“ mluvil tak potichu, že jsem ho sotva slyšel.
„Ne. Já nevím!“ odpověděl jsem a čekal až vejde. Zavřel za sebou, otočil se a zůstal stát na místě se sklopenou hlavou. Nervózně zkoumal svoje nehty a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Zhluboka dýchal a hryzal si spodní ret. Se zamračeným výrazem jsem se posadil na posteli a čekal, co z něj vypadne.
„Promiň,“ zašeptal. Najednou rozhodil rukama a nechal je volně klesnout podél těla. Zvedl hlavu a podíval se mým směrem. Oči měl pořád schovaný za brýlema, takže jsem jen hádal, co tím myslel.“Nevím, proč jsem to řekl!“ řekl rozklepaným hlasem a začal přecházet sem a tam po pokoji.
„Myslím, že víš! Ale to je jedno, teď to řešit nebudeme.“ Zapíchl jsem se do něj pohledem a čekal na jeho reakci. Zastavil se uprostřed pohybu a zíral na mě. No, zíral, za těma černýma sklama jsem toho moc neviděl! Po chvilce začal rudnout, otočil se čelem vzad a utekl z místnosti. Tak tohle jsem teda nečekal. Ale samotného mě překvapilo, že jsem to vůbec vyslovil! To jsem tomu dal! Teď to bude už tuplem na hovno! Já jsem takovej idiot! A to máme před sebou ještě koncert a další interview. No, tak to dopadne všelijak! Zase jsem si lehnul a zíral do stropu. Z transu mě dostalo až zakručení v žaludku. Mám hlad!
Sešel jsem dolů do restaurace, sedl si ke stolu a objednal si colu. Po chvilce přišli kluci.
„Kde máš Billa?“ zeptal se Georg.
„Nevím, asi za chvíli přijde! Není mu nějak dobře!“ vymyslel jsem si nějakou výmluvu, protože pochybuju, že se tu brácha po tom výstupu v ložnici ukáže. No, asi jsem se sekl, protože zrovna přichází. Na všechny strany hází ty svoje úsměvy a pohledy. Překvapeně jsem zvedl obočí a podíval se zpět do jídeláku.
„Tak mu není dobře, jo? Že jsem si nevšiml!“ ušklíbl se Georg a věnoval se svýmu jídelnímu lístku. Mezitím Bill došel až k nám a sedl si naproti mně. Pořád měl na sobě ty brejle. On s nima bude dneska snad i zpívat! Okamžitě zabořil nos do jídelního lístku a dělal mrtvého brouka.
„Tak co si dáte?“ zeptal se Gustav. Dalších deset minut jsme si vymýšleli, co si objednáme. Nakonec jsme to všechno řekli i číšníkovi a čekali. Billovo chování mě vyvedlo totálně z míry. Byl snad jako nadopovanej! Mlel sotva mu huba stačila, nikoho nepustil ke slovu a bavil celej stůl. Čekal jsem cokoliv, jen ne tohle. Já už se v něm vážně vůbec nevyznám! Ale nestěžuju si! Všechno je lepší než kdyby neřekl ani půl slova a tvářil se jak kakabus.
Po obědě jsme se každej šli připravit na večer. Sbalit si všechno potřebný a kolem třetí jsme vyráželi. Na programu je ještě setkání s výhercema soutěží. Ne že by mi to nějak vadilo, ale dneska nemám absolutně náladu na fanoušky. A pak ten rozhovor a focení. To je snad ještě horší! Pořád se usmívat a tvářit se, že je všechno v pohodě! Jindy je to celkem sranda, mám to rád. Ale dneska je prostě den blbec.Dorazili jsme před halu, tam už čekaly zástupy fanynek. Děkoval jsem bohu, že jsou tu ty zábrany, protože by nás asi roztrhaly. Rychle jsme se přesunuli do haly a připravili se na zvukovou zkoušku. Všechno proběhlo v pohodě. Teď ta náročnější část. Bill se pořád tvářil jako sluníčko, takže jsem byl jedinej, kdo neoplýval zrovna skvělou náladou.
Došli jsem do VIP místnosti a tam už čekaly tři holky. Představili jsme se, vyfotili a poobjímali. Potom ještě chvilku pokecali a potom se chtěly ještě vyfotit. Nejdříve celej band a potom jenom mě s bráchou. Stoupli jsme si k sobě a nahodili usměv číslo one. Poprosila nás, abychom si stoupli blíž k sobě a objali se kolem ramen. Slyšel jsem, jak Bill hlasitě polkl. Vyděšeně po mě střelil pohledem a stoupl si o kousíček blíž. Objal jsem ho kolem ramen a čekal. Konečně mě oslepil blesk a Bill ode mě odskočil, jako bych měl lepru. Jedna z těch holek se na nás dívala s překvapeným výrazem v obličeji. Kurva! To by ještě scházelo, aby se začaly šířit nějaký klepy! Otočil jsem se k ní zády a pohledem vyhledal bráchu. Právě si otvíral plechovku Red bullu. Otočil se a zářivě se na všechny usmál. Šel za těma holkama a začal s nima zase kecat. Zbožně na něj hleděly a hltaly každý jeho slovo. V duchu jsem se usmál nad jeho taktikou! Po pěti minutách už ty holky vedli pryč a místo nich přišla reportérka s fotografem. Sedli jsem si do křesel, ona zapla diktafon a ten maník s foťákem kolem nás skákal jak najatej. Skoro jsem přes tu záplavu blesků neviděl! Tohle nesnáším. Nechápu, jak se Bill může dívat vždycky přímo do objektivu, snášet moře záblesků a ještě u toho házet ty jeho pohledy.Měla celkem zajímavý otázky, i když občas taky střelila vedle! No třeba dotaz: ‚Jakým zvířetem bys chtěl být v příštím životě?‘ fakt trapný. Kváknul jsem první, co mě napadlo – pes – abych mohl pořád žrát, spát a nic nedělat. Tyhle otázky fakt nemusím! Potom se ještě ptala na naše holky. Doufal jsem, že se nebude opakovat to samý jako ráno. Naštěstí Bill už držel klapačku, a tak jsem mohl odpovědět. V podstatě jsem řekl to samý jako ráno, akorát jsem ještě přidal, že je to moje spolužačka a bydlí kousek od nás. Stejně všichni ve škole vědí, že spolu chodíme! Tak proč to tajit, ne?
„A jméno nám vážně neprozradíte?“ zkoušela to znovu, ale jenom jsem zavrtěl hlavou a usmál se.¨
„A co ty, Bille? Máš taky přítelkyni?“ otočila se na bráchu a studovala jeho obličej jako pod mikroskopem.
„Ne, já přítelkyni nemám. A…“ ani ho nenechala domluvit a střelila po něm další otázku. „A přítele?“
Vyvalil na ni oči a nebyl jedinej. Zbytek kapely se na ni taky díval jak na marťana. Bože, to je ale kráva, tak debilní dotaz jsem snad ještě neslyšel!
„Já… já ne… nejsem gay,“ pracně ze sebe vypravil a propaloval ji vzpurným pohledem. Naštěstí právě v ten moment přišel David s tím, že se musíme připravit, za chvilku začínáme. Bill dál seděl na sedačce jako oukropek a ten šašek ho fotil ze všech stran. Měl jsem celkem strach, co si přečteme v příštím vydání toho časopisu. Naštěstí je Benny s Davidem vypakovali a my se odebrali do naší šatny.Brácha se loudal za náma a na očích už zase měl ty svoje maxi brejle. Ruce vražený hluboko v kapsách a na tváři neurčitej výraz.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
