TOM
Celej tenhle týden jsem přemýšlel o tom, jestli jsem se nadobro nezcvokl. Tohle obcházení problému mě nebaví. Nelíbí se mi stav, do kterého se dostal náš vztah. Bojím se s ním i mluvit! To je hrozný! Připadám si jak rozpolcenej. Každej den jsem viděl, jak je zavřenej u sebe a trápí se. Pomaličku jsem došel k rozhodnutí. A to se zrovna chystám sdělit i Billovi. Musíme si o tom promluvit. Vždyť máme kapelu, budeme spolu trávit moře času, pokud všechno půjde podle plánu. Každej by si hned všiml, že se něco děje! Že se spolu nebavíme. A teď je vhodná příležitost, jsme tu sami a můžeme to probrat ze všech stran.Když jsem si sedl vedle něj, jeho překvapení bylo do očí bijící. Připadalo mi to směšný. To já bych se měl děsit jeho blízkosti. Já bych se mu měl vyhýbat. Došel jsem k závěru, že ty pocity během našeho polibku byly jenom nějaký zkrat. Už jsem se dál nepídil po příčině ani nezkoumal svoje nitro. Uzavřeno, zpečetěno a zapomenuto!
Nemohl jsem se udržet, musel jsem se začít smát. Naštval se. Chtěl odejít, ale musel jsem s ním mluvit. Přinutil jsem ho si sednout a vnímat mě.
„Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl jsem klidně a všiml si jeho vyděšenýho pohledu. „Asi víš, co s tebou musím probrat, tak to řeknu na rovinu!“ spustil jsem. Jen na mě dál zíral a jeho pohled byl snad ještě vyděšenější. Divil jsem se, že mu oči nevypadly z důlků. „Takhle to dál nejde. Musíme se nějak domluvit, jak budeme dál fungovat. Chybí mi můj bratr. Nelíbí se mi, kam směřuje náš vztah a taky nechci, aby ses mě bál nebo něco takovýho. Musíme spolu mluvit!“ nadechl jsem se a sledoval Billovu sklopenou hlavu.
Prudce ji zvedl a podíval se mi zpříma do očí. „Já bych byl moc rád, kdyby všechno bylo jako před tím, ale to nejde! Nemůžu s tebou mluvit tak otevřeně jako dřív! Copak nevíš, jak to dopadlo, když jsem se přestal ovládat? Já se toho bojím! Děsím se, že znovu podlehnu a už se nedokážu zastavit! Zajímalo by mě, jak bys tohle chtěl vyřešit!“ se zájmem sledoval moji reakci a čekal na odpověď.
„Já nevím jak to vyřešit, ale myslím, že se oba shodneme, že takhle to dál nejde! Já nevím, třeba si najdi někoho jinýho nebo tak něco! Nějak se to přece musí vyřešit!“ Vím, že tohle řešení je dost trapný, ale vážně mě nic jinýho nenapadlo. Bill na mě vytřeštil oči – a to jsem myslel, že už to víc nejde – zíral, jako bych mu navrhl nevím co.
„To mi jako chceš říct, že mám šukat kde koho, abych ti nelezl na nervy? Nebo co jsi mi tím vlastně chtěl říct?!“ Byl smutnej, zřejmě se mu můj návrh nelíbil.
„Ale to ne, ale mohl by sis najít třeba nějakýho jinýho kluka!“ snažil jsem se na něj jít opatrně. Jenže se mi to asi moc nepovedlo, protože zrudnul vzteky a vzápětí zezelenal jak sedma.
„Já nejsem gay!“ vyštěkl. „To, že miluju tebe, ještě neznamená, že se mi líbí kluci! Myslel jsem, že to chápeš. Zřejmě jsem se spletl.“ Konec věty už zašeptal a očima propaloval svoje křečovitě sevřený ruce položený v klíně.
„No tak si najdi nějakou holku. Fanynek je kolem dost! Mně je fuk, jestli jsi gay nebo ne. Potom teda ale nechápu, proč zrovna já? Proč ses teda zamiloval do mě – já jsem kluk, jestli sis toho ještě nevšiml!“ Tohle mi připadalo absurdní, naše debata se pomalu stáčela někam, kam původně neměla.
Bill se na mě díval jak na debila. „Opravdu chceš vědět, proč jsem se do tebe zamiloval? Proč mě vzrušuješ na nejvyšší možnou míru? Vážně chceš vědět, na co myslím, když tě vidím? Nebo co všechno bych s tebou chtěl dělat? Když už jsme teda tak upřímní, tak máš jedinečnou šanci se to dozvědět! Poprvé a naposledy jsem ochotnej se s tebou o tom bavit, ale potom už to nebudu nikdy opakovat. Vím, že moje city jen tak nevyprchají, a nikdy tě nebudu moct mít. Vím, co mě čeká! Ale přísahal jsem sám sobě, že po dnešku o tom nepadne už ani slovo! Nikdy se už nezmíním o tom, co pro mě znamenáš. Proto, pokud chceš skutečně vědět, co cítím, co mám v hlavě, máš poslední šanci.“ Domluvil a upřel na mě svoje smutný oči, ale tentokrát v nich bylo i odhodlání, bojovnost. Věřil jsem mu každičké slovo, které vyřkl. Můj mozek pracoval naplno. Vždycky jsme to chtěl vědět, ale mám otevřít tu Pandořinu skříňku? Hlavou mi bleskly pocity, který jsem měl během našeho polibku. Vlastně se to ani polibkem nedalo nazvat, byl to jen dotek rtů. Ale i tak nepatrný dotek byl neskutečně intenzivní! Musel na mě poznat, jak mě to láká, jak bych to chtěl vědět a přitom mám z toho strach. „Je to na tobě, rozhodni se. Jsem ochotnej ti to všechno říct, ale musíš to chtít slyšet,“ dodal ještě a už v ten moment jsem věděl, že to chci. Chci vědět všechno! Možná toho budu litovat, ale jsem zvědavej, a za druhé, je to můj bratr. Vadilo mi, že mu nerozumím, že se mi vzdaluje. V mých očích mohl číst rozhodnutí. Jen přikývl a zhluboka se nadechl. Chvíli seděl nehnutě na místě, potom se ale zvedl, vypnul televizi a pomalu šel ke schodům. Jen se otočil a já pochopil, že mám jít za ním.
Vešli jsme do jeho pokoje a zavřel za mnou dveře. „Někam si sedni, bude to na dlouho.“
Udělal jsem si pohodlí na křesle a čekal, co se bude dít. Zhasl světlo, pokoj se ponořil do tmy a podle zvuků jsem usoudil, že si lehl na postel. Opět bylo ticho. Už jsem se chtěl ozvat, když spustil. „Nevím, odkud bych měl začít… no tak začnu úplně od začátku. Moc dobře víš, že jsem měl už několik holek. Měl jsem je rád, dvě z nich jsem dokonce miloval. Ale potom se stalo něco, co mě úplně rozhodilo. Bylo to asi před pěti měsíci, možná ještě dřív, tím to všechno začalo. Od toho okamžiku jsem se na tebe začal dívat jinak. Ten sen mě vyděsil. Zdálo se mi o tobě, o nás. Doteď nechápu, proč. Bylo to jako blesk z čistýho nebe! Všechno bylo jako živý. Když jsem se probudil, cítil jsem se jako někdo jiný, jako bych to ani nebyl já! Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Od té noci, kdykoliv jsem tě viděl, vybavil se mi ten sen. Už to nebylo jako dřív, vnímal jsem tvoji vůni, tvoje rty, oči, dokonce i ruce jinak. Nedovedeš si představit, jak jsem byl zmatený, jak dlouho mi trvalo se s tím vyrovnat! Vlastně jsem se s tím ještě nevyrovnal, spíš bych to popsal jako nějakou kapitulaci.“ Na chvilku se odmlčel. V tichu jsem slyšel, jak zhluboka dýchá, jak jeho vlasy šustí na polštáři. Začínal jsem mít nepříjemný pocit kolem žaludku. Tušil jsem, že po téhle zpovědi se všechno změní. Nevím jak, ale jsem si tím stoprocentně jistý. Mým záměrem bylo tímhle rozhovorem trošku pročistit vzduch, vyjasnit si některý věci, jenže se to trochu zvrtlo. A místo aby nám to prospělo, což bylo původně v plánu, ještě víc to zkomplikuje situaci mezi námi. Ale za svým rozhodnutím jsem si stál pevně, pevněji než na začátku. Chtěl jsem to všechno slyšet, potřeboval jsem to slyšet! Možná jsem nějakej mimo a pak si budu nadávat, ale v tuhle chvíli mi to připadá jako nejsprávnější věc pod sluncem.
Bill opět promluvil.“Potom se rozjela naše kariéra naplno. Byli jsme pořád spolu. Neustále jsem tě měl na očích, zaplňoval jsi každičkou moji myšlenku. Vždycky když ses vyskytoval v mojí blízkosti, toužil jsem se tě dotýkat. Chtěl jsem cítit, vyzkoušet, jestli je tvoje tvář tak hebká jak vypadá. Jak chutnají tvoje rty. Toužil jsem se ponořit do čokoládových hlubin tvých očí. Bože, vždyť i ty texty, který jsem psal, tě byly plný. Nemohl jsem se soustředit, nemohl jsem myslet na nic jinýho než na tebe. Ubíjelo mě to. Pořád mě to ubíjí. No a potom jsi se dal dohromady s Margitt. Ten den byl nejhorší v mým životě. Nenáviděl jsem ji za to, že mi tě ukradla, že se tě ona smí dotýkat tak, jak jsem já nemohl. Pomalu jsem si uvědomoval, že ztrácím dalšího přítele. Cítil jsem se tak osamělý, tak prázdný! Já snažil jsem se to v sobě zabít, chtěl jsem v sobu udusit ten plamen! Ale nešlo to! Promiň mi za to, jakej jsem slaboch! Tehdy jsem hodně přemýšlel o tom, že to všechno skončím, neviděl jsem jiný východisko! Vím, že to byla chyba, ale já si připadal jako v pasti! Jako zahnanej do kouta! Na jedné straně jsem viděl tebe, jak básníš o Margitt a na straně druhé tu beznaděj, která zaplavovala moji duši. Abych pravdu řekl, nejdříve jsem si myslel, že mi jenom hrabe z nedostatku sexu. Že jsem prostě nadrženej a ty jsi byl zrovna v dosahu. Jenže potom jsem si uvědomil, že je to něco jinýho. Něco hlubšího a zásadního – a hlavně prostýho – zamiloval jsem se do tebe. Bylo to hrozný, cítil jsem se jako něco odpornýho, to přece není normální, abych se zamiloval do svýho dvojčete! Ale nešlo to zastavit. Bylo to čím dál horší! Časem jsem byl skutečně čím dál víc nadrženej. Už mě z toho věčnýho honění bolela ruka. Přestával jsem se ovládat, nedokázal jsem skrývat svoje city. Vím, že jsi to poznal. Vím, že tě to trápilo a vím, že by jsi mě kvůli tomu nikdy nezavrhl, ale nesměl jsem překročit tu hranici. Potom už by bylo všechno ztracený! A právě nedávno jsem ji překročil. Nedokázal jsem to dýl skrývat! Byl jsi tak blízko, tak strašně blízko! Připadal jsem si jako v horečce, nedokázal jsem myslet na nic jinýho než na tvoje rty, na to, jak asi chutnáš. Moc tě chci a záměrně používám přítomnej čas, protože se nic nezměnilo. Chci se tě dotýkat všude, chci tě líbat všude – chci se s tebou milovat! Ale vím, že to není možný.“ Bill se znovu odmlčel a na mě dolehlo všechno to, co mi tu řekl. Hlavou se mi míhaly představy, všechno jsem to viděl z jeho úhlu. Vím, jak je Bill citlivý, jak se ho všechno dotkne! Tohle musí být hrozné! Jenže jak to udělat, aby tolik netrpěl? Jak mu pomoct? Z přemýšlení mě vytrhl Bill. Zhluboka si vzdychl a pokračoval. „Nemohl jsem spát, bál jsem se zavřít oči, protože mě mučilo dotýkat se tě ve snech a po probuzení se postavit kruté realitě. Potřeboval jsem to všechno někomu říct, potřeboval jsem o tom mluvit! Jenže kdo by mě vyslechl? Ty? Těžko! Georg, Gustav? Nebo Andy? Ti by se na mě dívali jak na nějakýho úchyla! A Margitt? Ta nepřipadala v úvahu. Až jednou mi napsala Lyn. Několik dnů jsme jen tak nezávazně kecali o ničem, když jsem jí něco naznačil. Pochopila mě! Neodsoudila mě, najednou mi připadala jako jasný bod v mým tmavým světě. Svěřil jsem se jí se vším a ulevilo se mi. Vím, že se na ni můžu vždycky obrátit, vyslechne mě a řekne mi svůj názor. Tuším, že ti vadilo, co jsem jí říkal, že se stala mojí důvěrnicí. Ale snad chápeš, že jsem o tom nemohl mluvit s tebou. Nemohl jsem ti vylívat svoje srdce, když se to týkalo tebe! Nemohl jsem se ti svěřovat s tím, jak moc tě toužím líbat, jak tě chci hladit a laskat!“ Billovi se zlomil hlas a chvíli jen hlasitě dýchal a snažil se uklidnit. „Promiň, jestli to bylo moc otevřený, ale varoval jsem tě. Snad mě nebudeš nenávidět, ale musel jsem to udělat. Chtěl jsi mezi námi mít jasno, tak teď ho máš. Nevím, jak nám to může pomoct usnadnit celou situaci, snad jen, že se mi budeš vyhýbat. Už jen kvůli sobě. Protože opravdu jsem na pokraji svých sil a nedokážu se dlouho ovládat. Vím, že si dovedeš představit, co prožívám, protože to samý asi cítíš k Margitt. Tak mi to odpusť, promiň mi, že tě miluju se vším všudy a nedokážu na tebe zapomenout.“ Zmlkl, beze slova vstal a odešel z místnosti. Dál jsem nehybně seděl v křesle a lámal si hlavu tím, jak tohle všechno dopadne. Protože Bill netušil, nevěděl, že se mýlí, že neví všechno.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
