TOM
Ten čas tak strašně rychle letí, Loreley bylo dokonalý. Byla to perfektní tečka za celým turné. Včera jsme byli s Billem v talkshow. Bylo to zajímavý, celkem v pohodě, na to, že tam s náma byli o dost starší hosté. No a dneska je ta oslava. Chci se stavit pro Margitt a potom půjdeme k nám, společně. Bill je nějak nervózní. Pořád se dívá na mobil a už asi po dvacátý se kontroluje v zrcadle. Vypadá to, jako by se chystal na rande a ne na oslavu narozenin!
„Jdu pro Margitt!“ zavolal jsem ode dveří a vyšel z domu. Celou cestu jsem přemýšlel o tom, jak to dneska dopadne. No, myslím, že to bude hodně zajímavá oslava.
Došel jsem před dům a zazvonil. Nemusel jsem čekat ani moc dlouho, protože Margitt se ve dveřích objevila během pár vteřin. Objal jsem ji a přitiskl k sobě. Sladce se usmála a nastavila rty k polibku. Nemusela mě dvakrát pobízet, protože jí se prostě nedá odolat. Vtáhla mě dovnitř a zabouchla dveře. Musel jsem se smát, byla tak nedočkavá! Ale já jsem na tom podobně. Neviděli jsme se skoro týden, tak si dovedete představit, jak jsem se na ni těšil! V rychlosti jsme se přesunuli do jejího pokoje. Naštěstí rodiče nebyli doma, takže jsme se nemuseli bát vyrušení. Hladově jsem se přisál na její rty a prudce ji políbil. Vydechla a víc se o mě opřela. Svlíkl jsem jí triko a hladil ji po obnažených ramenech a zasypával je lehkými polibky. Prohnula se, její ruce jsem ucítil pod tričkem, na zádech. Je tak krásná, tak sladká! Srdce se mi sevřelo přemírou citu. Chtěl jsem se do ní ponořit, utopit se v její náruči. Nechtěl jsem ji ubližovat, podvádět ji! Jenže přesně tohle jsem dělal. Ne doslovně, ale v mojí mysli. Strašně mě mrzelo, že moje myšlenky nepatří jen jí, že se o ně musí dělit. Bože, nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby to zjistila. Kdyby zjistila, že není jediná, kdo je v mým srdci! Tohle se nikdy nestane, nikdy jí neublížím! Nikdy jsem si ani v těch nejodvážnějších snech nedovedl představit, že by zrovna ona mohla být člověk, kterej mě změní, člověk, díky němuž jsem zjistil, co to je láska. Nikdy jsem na lásku nevěřil, ale ona mi ukázala, že existuje.
Znovu jsem ji pohladil přes prsa a políbil každičký kousek horké kůže na jejím břiše. Nevím, jestli je to její zásluhou, ale naše milování je vždycky jedinečný. Vždycky je to lepší a lepší! A tentokrát to bylo perfektní. K vrcholu jsme dospěli společně a myslel jsem, že to snad nepřežiju. Bylo to neskutečně intenzivní. Leželi jsme v objetí a zprudka dýchali. Přivinul jsem ji k sobě blíž a zašeptal: „Miluju tě. Tohle jsem ještě nikdy necítil. Děkuju ti!“
Sladce se usmála a políbila mě na tvář. „Taky tě miluju. Jsem nejšťastnější člověk na světě!“ zavrněla a protáhla se. „Asi bysme se měli zvednout, nebo přijdeme pozdě,“ dodala a upřela na mě svoje krásný oči. Přikývl jsem a sledoval, jak se oblíká. Ještě pořád nemůžu uvěřit, že tahle nádherná holka je moje!
Trvalo asi hodinu, než jsme se připravili a vyrazili na „párty“.
BILL
Nervózně jsem podupával nohou a každých pět vteřin vyhlížel z okna, jestli už někdo jde. Samozřejmě mě nejvíce zajímal jedinej člověk, kterýho jsem nikdy neviděl. Jo, je to Lyn. Už se přiblížila hodina H, šel jsem ještě jednou zkontrolovat, jestli je všechno připravený. Přejížděl jsem očima po stole, na kterým bylo několik druhů chipsů, nějaký chlebíčky a co já vím co ještě. Abych byl upřímnej, potřeboval jsem se nějak zaměstnat, jinak by moje pěstěný nehty dopadly bledě. Asi bych si je všechny ukousal. Ode dveří se ozval zvonek, kluci jsou tady. Šel jsem otevřít a pozdravit příchozí. Gustav s Georgem se hned odebrali do obýváku a Andy zase do kuchyně. Přinesl nějakej chlast. No, Andy je Andy. Šel jsem teda za klukama a už se čekalo jenom na Toma s Margitt a Lyn. Nevím, jestli je mám upozornit, že přijde někdo neznámej. Ale asi by to bylo nejlepší.
„No kde se flákají? Zase si to spolu určitě rozdali!“ zahudral Andy a podíval se na hodinky. Tyhle slova na mě působily jako studená sprcha. Celej dnešní den se mi dařilo nemyslet na něj. Jenže teď už je mám zase před očima. Poposedl jsem a uvědomil si, že teď je vhodná chvíle upozornit je ještě na jednoho hosta. Odkašlal jsem si, abych upoutal pozornost.
„No, jen jsem vám chtěl říct, že přijde ještě někdo. Holka… snad,“ dodal jsem potichu, protože vlastně nevím, jestli je to holka nebo kluk. Jasně, na netu o sobě mluvila jako o holce, jenže co já vím? Třeba to může být nějakej kluk! A to bych asi nerozdejchal!
Přejel jsem je pohledem a bylo na nich vidět, že jsou překvapení.
„Nějakej tvůj novej objev? Že jsi se nezmínil!“ začal Gustav. A všichni se na mě dívali, jako bych se chystal za chvíli ženit. Protočil jsem panenky a vstal.
„Je to kamarádka,“ dodal jsem a znovu se otočil k oknu. Kde je? Zatím mi nenapsala ani nevolala. Doufám, že dorazí! I když, možná by bylo lepší, kdyby nepřišla. Nevím, co si myslet. V hlavě mám absolutní zmatek a strach je můj dnešní průvodce. Kolikrát už jsem se mlátil do hlavy, proč já debil ji vůbec zval! Znovu jsem se podíval na display mobilu a přemýšlel, kdy asi přijde, jestli vůbec. Otevřely se hlavní dveře a vešel Tom. Za ruku vedl Margitt, která se šťastně usmívala. Mrkla na mě, vyprostila svoji ruku z Tomovy dlaně a přišla až ke mně. Křečovitě jsem se usmál a doufal, že nic nepozná. Tom se jen vystrašeně díval a propaloval mě pohledem. Nechápu, proč to udělal. Copak si myslí, že jí budu žalovat, co se stalo před měsícem?
Margitt mě objala a zašeptala: „Všechno nejlepší, Billy!“ naposledy mě stiskla a políbila na tvář. Odstoupila ode mě a společně jsme šli do obýváku. Otočil jsem se na Toma a ten mě propaloval nic neříkajícím pohledem. Zamračil jsem se a se sklopenou hlavou došel k pohovce. Jestli dnešek přežiju ve zdraví, tak se dám asi na modlení!
Tom si sedl vedle Margitt a Gusta hned spustil: „Hele, ty znáš tu Billovu kamarádku? Tu, co dneska přijde?“ No tak tohle mi ještě chybělo! Viděl jsem, jak sebou Tom trhnul. Ani jsem se mu neodvažoval podívat do očí. Kdyby tu nikdo nebyl, tak bych si to pěkně slíznul.
„Jo, vím, o kterou se jedná! Jen jsem nevěděl, že dneska přijde!“ neustále mě propaloval pohledem. Konečně jsem se odhodlal na něj podívat. Zuřil! Pomalu se zvedl z pohovky a prohodil: „Můžeš jít se mnou do kuchyně? Pomůžeš mi vzít nějaký pití!“
Poslušně jsem se zvednul a odkráčel za ním. Zavřel dveře. Prudce se otočil a vztekle dýchal. Pomalu se ke mně přibližoval.
„Jak si to představuješ? Vždyť ji vůbec neznáš! To seš vážně takovej idiot?!“ vyštěkl a musel se hodně krotit, aby nekřičel.
„Co na mě řveš? Já si můžu pozvat, koho chci! A tobě to může být jedno!“ dopálil mě! Jak se opovažuje na mě křičet, jako na nějakýho haranta? Oba jsme se měřili vzteklýma pohledama a ani jeden nechtěl ustoupit.
„Tak mě to může být jedno? To by jsi jí nesměl vyžvanit všechny podrobnosti! Právě proto se mě to týká! Jak si asi myslíš, že to dopadne? To seš vážně takovej idiot?“ zasyčel a přiblížil se ještě o krok blíž.
„Nejsem idiot!! Nech mě! Jdi si za ní, za Margitt, a mě laskavě nechej na pokoji!“ nenávistně jsem se na něj podíval. Mě nikdo nadávat nebude! Vzpurně jsem se mu díval do očí a čekal na jeho reakci. Prudce zvedl ruku, chytil mě za triko a přitáhl k sobě.
„To nejde! Nechat tě na pokoji! Nemůžu si pomoct, nejde to!!“ zašeptal a políbil mě. Drsně a rychle. Ani jsem nestačil zareagovat, pustil mě a rychle odešel z místnosti. Zhroutil jsem se na židli a nechápavě zíral před sebe. A tohle mělo znamenat co?
autor: Dania
betaread: Michelle M.
