TOM
Tak takhle mě už dlouho nenasral! Ani mi to neřekl, že ji pozval! Si budu připadat jak naprostej kretén! Kéž by nepřišla! Vešel jsem do obýváku a zamračeně si sedl vedle Margitt.
„Kde máš to pití?“ zeptal se Andreas a díval se na mě se zvednutým obočím. ‚Sakra, sakra! Jestli to takhle půjde dál, tak to každej zjistí!‘ říkal jsem si v duchu a chtěl se zvednout, že pro to zajdu. Bill se ale objevil ve dveřích a držel v náručí tři lahve.
„Už se to nese,“ zabručel a postavil je na stůl. Ani se na mě nepodíval a sedl si naproti. Najednou se ozval zvonek. Prudce sebou trhnul a střelil pohledem po dveřích. Zvedl se a vykročil. Viděl jsem, jak se mu klepou ruce. Se ani nedivím, ale může si za to sám, neměl ji zvát, idiot jeden! Sakra, byl jsem tak nervní, že jsem se pobryndal Colou, kterou jsem zrovna dostal od Gustava. Kurva! No tak to nám to pěkně začíná! Zvedl jsem se a šel nahoru se převlíknout. Prosím, ať to není ona! Modlil jsem se a doufal, že mě někdo vyslyší.
BILL
Zhluboka jsem se nadechl a stiskl kliku. Srdce jsem měl až v krku a nemohl popadnout dech. Nejradši bych někam utekl a schoval se. Pozvat ji byl nejhorší nápad v mým životě. Na co jsem myslel? Copak jsem si neuvědomil, že se jí budu muset podívat do očí, když všechno ví? Tohle jsou nejhorší narozeniny v mým životě! A můžu si za to sám! Tom měl pravdu, jsem idiot! Ale před ním to nikdy nepřiznám, nikdy nepřipustím, že měl pravdu!
Otevřel jsem a očima postupoval od jejích bot až nahoru, k obličeji. Krve by se ve mně nedořezal! To není možný!! Hlasitě jsem polkl a zděšeně zíral do tváře člověku, kterého bych tu nečekal ani v té nejhorší noční můře! Proboha! Co jsem to udělal? Tak teď už vím stoprocentně, že mě Tom zabije! Nebyl jsem schopnej pohybu, zíral jsem na ni a v obličeji byl rudej jak rajče.
„Ahoj Bille,“ řekla tiše a prošla kolem mě dovnitř. Zamrkal jsem a zavřel za sebou dveře.
„Asi seš hodně překvapenej, pro mě to byl taky šok, když jsi mi dal tu adresu a mě to všechno došlo, ale neboj, nechám si to pro sebe.“ Slabě se usmála a mrkla na mě. Zatočila se mi hlava a musel jsem se opřít. Po chvíli jsem se vzpamatoval, chytil ji za paži a táhl za sebou do kuchyně. Zavřel jsem za náma dveře a pustil ji.
„Kdy jsi zjistila, že jsem to já, Lynett?“ podíval jsme se jí přímo do očí a sledoval její reakci. Nadechla se a řekla: „Když jsi mi poslal tu adresu. Loitsche, jediný dvojčata, který znám a jsou z Loitsche. Jen jsem to pořád nějak nemohla pobrat! Ty a Tom! Vyrazilo mi to dech. Ale nechci tě nějak odsuzovat, vím, čím jsi prošel. Tak to prostě nechme být a pokud budeš dál chtít pokračovat v našem kamarádství, tak nebudu samozřejmě proti, ale nutit tě nebudu.“ Usmála se a rozhlídla se kolem.
„Nevím, jak na to zareaguje Tom, že jsi to ty. Ale dovedu si to představit. Zabije mě!“ ušklíbl jsem se a prvotní šok ze mě opadl. Lynett znám už dlouho, vlastně to byla moje spolužačka, jen chodila do vedlejší třídy.
„Snad to nebude tak zlý, ne?“ zkoumavě se na mě dívala a pak ještě prohodila: „Změnil jsi se za tu dobu. Jasně, viděla jsem tě v časákách, ale takhle naživo jsi ještě hezčí. Se Tomovi nedivím.“ Šibalsky se usmála a mě zaskočilo. Když to viděla, začala se smát ještě víc. Zavrtěl jsem hlavou a otevřel dveře. Hlavou jsem jí naznačil, aby mě následovala a společně jsme šli do obýváku. Všichni se na nás otočili a já spustil.
„No, tak někteří asi Lynett znáte a pro ty, kteří ne, tak tohle je moje kamarádka, Lyn.“
„Ahoj!“ řekla a usmála se. Kývla na Margitt a Andrease. Potom se ještě otočila na Gustava s Georgem a podávala jim ruku.
„Ahoj, my se ještě neznáme. Já jsem Lyn.“ Každej jí dal líbanec na tvář a představili se.
Všimnul jsem si, že tu Tom není. Že by schválně odešel? Zamračil jsem se a podíval se na Margitt. Přesně poznala, na co myslím.
„Šel se převlíct, pokecal se colou,“ řekla a ukázala na schody. Kývnul jsem a psychicky se připravoval na to, až přijde. No, nemusel jsem čekat dlouho, protože už přicházel. Málem sebou praštil o zem, když si všimnul Lyn. Zrudnul, a kdyby pohled mohl zabíjet, tak už jsem rozsekanej na kousíčky, rozemletej a ještě spálenej.
„Ahoj Tome,“ pozdravila jej a bylo na ní vidět, že má co dělat, aby se nerozesmála. Tom totiž vypadal, že to s ním asi švihne.
„Lynett,“ kývnul jí a významně se na mě podíval. Odevzdaně jsem se zase vydal do kuchyně a čekal, až za mnou přijde. Zavřel za sebou dveře, otočil se na mě a zuřivě šeptal.
„Tak a je to tady!! Neříkal jsem, že to bude někdo, koho známe?! Jak si teď asi mám připadat, no? A co Margitt? Doufám, že bude ta tvoje Lyn držet klapačku a ne to všude roztrubovat! Bych ji musel asi zaškrtit!!“ zhluboka se nadechl a opřel se o stůl. Tiše jsem ho pozoroval a přemýšlel o tom, co mi řekla Lyn. A taky o tom polibku před chvílí. Tom na mě upřel svůj pohled a vyštěkl.
„Halooo, Země volá Billa!! Vnímej, když s tebou mluvím!“ zamrkal jsem a opět upřel pozornost na bráchu.
„Neboj, mluvil jsem s ní o tom a ona slíbila, že to nikomu říkat nebude. Je fajn! A chovej se k ní normálně, slyšíš?“ přišel jsem k němu a podíval se mu zpříma do očí. Tom se narovnal a pohledem těkal po mým obličeji. Výraz v tváři se mu změnil a najednou, jako by se usmíval. Zvedl jsem obočí a čekal, jestli mi to nějak vysvětlí.
„Ještě jsem ti ani nepopřál k narozeninám! Tak to musím hned napravit!“ řekl a usmál se. Překvapeně jsem na něj koukal a divil se nad takovou změnou. Přišel ještě blíž, zvedl ruku a dotknul se mé tváře. Rty zvlnil do toho sexy úsměvu a zašeptal.
„Všechno nejlepší, bráško!“ naklonil se ke mně a políbil mě. Zlehka, jemně, téměř jsem to necítil! Odtáhl se a zadíval se mi do očí. Moje rozšířený zorničky jasně naznačovaly, co to se mnou dělá. Zrychleně jsem dýchal a jako ve snu sledoval, jak se znovu přibližuje. Tentokrát už to nebyl tak jemný polibek jako ten první. Náruživě se ke mně přisál a já ho pustil dál. Dovolil jsem mu všechno. Jeho jazyk se dobýval do mých úst a já nebyl schopný pohybu. Dlaň mi přitiskl k pasu a mně se podlamovaly kolena. Objal jsem ho a přitiskl víc k sobě. Nezajímalo mě, že vedle v místnosti je pět lidí, kteří kdykoliv můžou přijít. Nezajímalo mě nic jinýho než Tomovy rty. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale když jsme se od sebe odtáhli, klepal jsme se jako osika. Prudce jsem dýchal a musel se chytil stolu, abych nespadl. Tom se jen usmál, naposledy se na mě podíval a odešel z místnosti.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
