BILL
Už se to nedalo vydržet! Vím, že to, co teď děláme, je strašná chyba! Ale prostě si nemůžu pomoct! Tiskl jsme se k Tomovi a lačně přijímal všechno, co mi nabízel. Připadal jsem si jako bych měl Vánoce. Jako by se splnily všechny moje dávný tužby. Nemyslel jsme na to, co bude zítra, jen jsem si konečně dovolil poddat se tomu. Poddat se osobě, která v mým životě znamená strašně moc, ale současně mi připravila největší trápení.
Něco tak intenzivního jsem ještě nezažil. Vzrušení proudilo v mých žilách a zatemňovalo rozum. Cítit tolik emocí najednou! Nemohl jsem dýchat, za což částečně mohl Tomův jazyk v mojí puse, ale hlavně to, že jsme konečně oba hodili za hlavu všechny překážky a nechali se vést svými pocity.
Hlasitě jsem zasténal, když mě začal vysvlíkat tričko. Zvedl jsem ruce a usnadnil mu to. Okamžitě jsem ucítil bratrovy vlhké rty na krku.
„Tome, to by… jsme nemě-… aaach!“ další vlna slasti přerušila moje námitky, když mi začal dráždit bradavky. Pevně jsem ho chytil za ramena a odtáhl od sebe. Podíval jsem se do těch smyslných hnědých očí a zašeptal: „Teď ne! Počkáme na večer!“
„Ale já nevím, jestli to vydržím! Teď se tam nemůžu vrátit!“ naléhavost jeho hlasu vyloudila na mé tváři úsměv.
„Já… musíme si to pořádně promyslet!“ sklonil jsme hlavu k zemi a hledal svoje tričko.
„Už zase o všem moc přemýšlíš!“ čertil se Tom a já se oblíkl. Měl pravdu, začal jsem přemýšlet o tom, co jsme to skoro udělali. Strašně moc jsme si přál, abych necítil ty pochybnosti, abych si byl tak jistý jako Tom. Je to ironie, před rokem bych dal nevím co za to, abych byl v téhle situaci. Jenže někde v koutku – snad to je svědomí, nevím – jsem cítil pochyby. Možná že už teď, v tomhle okamžiku jsem mohl tušit, jak to všechno dopadne. Nebudu lhát, miluju ho, ale udělat ten konečnej krok, posunout náš vztah do další roviny, to je hrozná zodpovědnost! Nedovedu si představit, co bych dělal, kdyby se to nějak pokazilo. Přišel bych o bratra! O polovinu mě samého, a s ní by odešla i moje duše. Protože Tom je pro mě všechno! Bojím se! Kdybych tak věděl, že to bude napořád! Že nás nikdy nic nerozdělí, kašlal bych na všechny pochybnosti a miloval ho nejen duší, ale i tělem. Jenže kdo mi dá tu jistotu? Kdo mi řekne, že se nemusím ničeho bát?
Odlepil jsem se od stěny a pomalým krokem došel ke dveřím. Odemkl jsem a otočil se na Toma. Stál kousek ode mě, čelem se opíral o kachličky a zhluboka dýchal.
„Miluju tě, ale nevím, jestli tohle je ta správná cesta! Promiň!!“ musel jsem mu to říct. Viděl jsem, jak se napjal. Pomalu zvedl hlavu a podíval se mi do očí.
„Nechápu tě! Proč mě odmítáš, když konečně můžeme být spolu?“ jeho hlas byl tak smutný.
Měl pravdu! Nechápu se, nevyznám se v sobě! Teď, když konečně můžu mít to, po čem jsem tak dlouho toužil, odmítnu. Kdo řekl, že láska je nejsladší a nejkrásnější cit na světě, byl lhář!! Láska bolí! Tak moc bolí! A hlavně je strašně složitá!
A pak je tu taky Margitt. Nejsem hlupák, abych si myslel, že se s ní rozejde jenom kvůli mně! Mám takový tušení, že nejen já, ale i Tom řeší dilema. Myslím, že se neumí rozhodnout, kdo z nás je pro něj důležitější. A dokud si to nevyřeší, jsou veškerý naše debaty pasé. Protože i když ho miluju k zbláznění a oddal bych se mu úplně, nechci se o něj s nikým dělit! Nikdy! Nejsem nějaká bokovka, nebudu hrát druhý housle a když už by to byl vztah, tak se vším všudy. A věrnost je základní podmínkou! Jistě, museli bychom to držet v tajnosti, ale to bych snášel líp, než kdybych se musel dělit.
Zavřel jsem za sebou dveře od koupelny a scházel dolů. Viděl jsem, jak je Lyn zvědavá. Usmívala se. Ztěžka jsem dosedl na svoje původní místo a svěsil hlavu. Měl jsme po náladě.
„Co se stalo? Nevypadáš zrovna nejšťastněji,“ zeptala se tichým hlasem a naklonila se přes stůl. Zamračeně jsem se díval před sebe a přemýšlel. Proč já sakra musím o všem pořád přemýšlet! Už mi to samotnýmu lezlo krkem! Nepřítomně jsem otočil hlavu k Lyn a zamrkal. Zaostřil jsem pohled na její obličej a povzdechl si.
„Proč jsem takovej idiot? Proč se prostě nemůžu na všechno vykašlat a udělat to co bych chtěl? Teď, když on sám…! Lyn, viděla jsi už někdy takovýho debila?“ nepřítomně jsem zíral skrz ni a bylo mi jasný, že nechápe.
„No tak povídej, co se stalo? Já myslela, že…“ zmlkla v půli věty a podívala se za sebe. Tom scházel ze schodů. Propaloval mě pohledem a na Lyn se jen ušklíbl.
„Doufám, že jí řekneš i důvod, proč jsi to udělal. Abych se jí pak mohl zeptat, protože bych to sám rád věděl! Nebudu zastírat, že ti absolutně nerozumím, ale vidím, že je pro tebe snadnější mluvit o tom s ní než se mnou. Nevěděl jsem, že seš takovej zbabělec!“ zakroutil hlavou a odešel k pohovce. Sledoval jsem jeho kroky pohledem a uvědomil si, že jsem to všechno ještě víc zkomplikoval.
Lyn jen tiše seděla a se zdviženým obočím čekala, až začnu. Tom měl pravdu, možná jsem zbabělec. Opravdu je pro mě snadnější všechno vysvětlit Lyn. Rozebrat to s ní a ne s člověkem, kterýho se to vlastně všechno týká. Začal jsem a nedokázal se zastavit, dokud nevěděla každej detail, každou myšlenku.
„To je jasný, že máš strach! Je to zvláštní vztah, a proto je normální, že se bojíš. Ale myslím, že bys to Tomovi měl říct. Měl bys mu to všechno vysvětlit. Pochopí tě!“
„Jenže já mám strach z toho, že si vybere ji!“ A je to venku! To, že by dal přednost Margitt přede mnou, je jako noční můra, která mě budí každou noc. Nevím, co je horší, jestli vědět, že by jí dal přednost, nebo setrvávat ve stavu nejistoty!
„Myslím, že i ta možnost tady je! Ale dokud se ho nezeptáš, tak to nezjistíš!“
Věděl jsem, že má pravdu. Nedá se nic dělat, budu se muset podívat pravdě do očí a ač nerad, musím to zjistit. Za tohle mě bude Tom nenávidět! Vím to, ale jinak to prostě nejde. Ať už to dopadne jakkoliv, konečně budu mít jasno! Na mojí tváři se dokonce objevil úsměv. Možná to bylo tím, že výsledek neovlivním, prostě ho jen budu muset přijmout, ať už bude pro mě pozitivní nebo naopak.
„Nechceš si zatančit?“ ozvala se Lyn po několika minutách ticha. Překvapeně jsem se na ni otočil a vlastně, proč ne? Kývnul jsem a vzal ji za ruku. Objal jsem ji kolem pasu a začal se pohybovat do rytmu. Prsty jemně přejížděla po mým krku a občas zajela až do vlasů. Sklonil jsem hlavu a podíval se jí do tváře. Usmála se a opřela tu svoji o moje rameno. Zavřel jsem oči a nechal se unést okamžikem. A z jedné písničky se staly čtyři a po půl hodině už na nás všichni zírali. Neuvědomil jsem si, jak to vypadá. Můj pohled padl na bráchu. Nespouštěl ze mě oči a mračil se. Margitt měla dlaň na jeho stehně a něco mu šeptala. Když si všimnul, že o něm vím, prudce se otočil a už se věnoval jen svojí holce. Pokrytec! A mně bude něco vyčítat!! Čím dřív bude mezi náma jasno, tím líp! Tahle situace se stávala neúnosnou. Potřebuju vědět, koho z nás dvou miluje víc, kdo bude vítěz v tomhle ‚souboji lásky‘. Já a nebo Margitt? Nechtěl jsem si to připustit, ale tušil jsem výsledek. Klid, s jakým jsem to přijímal, byl překvapující.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
