Lásko, my to zvládnem! 3.

,,Dobrý den paní Kaulitzová, podepište mi tady, že Tom už jde domů.“ Máma mu papír podepsala. ,,A ještě se musíme domluvit, jak to bude s Billem dál. Chcete, aby jsme se domluvili tady, nebo radši u mě v kanceláři?“

,,Asi tady. Pokud bude Bill chtít.“

,,Jo tady se domluvíme.“ souhlasil Bill.

,,Takže, jde o to,“ začal doktor ,,Jestli se budete o Billa starat doma, nebo ho budete přes týden vozit do speciálních zařízení, pro tělesně postižené a na víkendy si ho budete brát domů.“

,,Vypadá to na tu druhou možnost.“ rozhodla máma nedobrovolně.

,,Ne! Mami prosím, to ne. Já nechci.“ protestoval brácha.

,,Ale Bille, pochop, že my chodíme do práce a neměl by se o tebe kdo starat.“

,,Já bych se o něj staral.“ přidal jsem se.

,,To určitě. Ty budeš chodit do školy.“

,,Tak budeme dál studovat dálkově.“ navrhl jsem.

,,Mohli by jste to aspoň zkusit na pár dní a pak by se rozhodlo.“ navrhl doktor.

,,Mami prosím.“ zaprosil Bill a udělal při tom psí očička. Byl tak sladkej.

,,No tak dobře, zkusíme to.“ souhlasila máma.

,,Hurááá.“ zařval Bill. Nechápu, jak může mít tolik energie po tom všem.

,,No tak, uklidni se.“ uklidňoval ho doktor. ,,Za týden už půjdeš domů. A neřvi zase.“

,,Jo. Tome to je skvělý, viď?“

,,No to víš, že je.“

,,A nemohl bych jít dřív? Mě nic není.“ přemlouval Bill.

,,Ne Bille, nemůžeš. Musíme ti udělat ještě nějaký vyšetření a ještě musíš být v klidu. Takže ještě týden to tu vydrž.“

,,Ach jo,“ posmutněl. ,,Ale Tom za mnou bude chodit.“

,,To je samozřejmost.“ uklidnil jsem ho.

,,Tak a teď si Bill musí zase chvilku odpočinout.“ rozhodl doktor.

,,Ne, už zase?“

,,Ano Bille, už zase. Prostě musíš hodně odpočívat.“

,,Ale mě to nebaví.“

,,Tak ještě chvilku.“ rozhodl doktor ,,ale pak budeš odpočívat.“

,,Jasně, budu.“ slíbil Bill a vypadal šťastně, nechápu, že se s tím tak rychle vyrovnal. Nebo to jen hraje? I když u něj nikdo neví. ,,Tome, jak to bude dál?“ zeptal se, teď už smutně.

,,Bille, to se ještě neví. Musíme počkat na další výsledky testů a podle nich se teprve uvidí. Neboj se s Davidem něco vymyslíme.“

,,Tak jo. Kde je vlastně David? A taky Georg a Gustav? Proč tu nejsou?“

,,Měli by přijít.“ vysvětloval jsem mu, když máma s Gordonem mezitím odešli a nechali nás o samotě. Využil jsem toho a jemně Billa políbil na jeho jemné rty. Oplácel mi to a přitom si mě opatrně stahoval na sebe. Maximálně jsem si užíval Billovu přítomst protože jsem věděl, že za chvilku skončí.

,,Miluju tě Tome.“ šeptá Bill mezi polibky. ,,moc tě miluju, ale bojím se.“

,,Čeho se bojíš? Není čeho.“ Přemýšlím co ho to najedno popadlo.

,,Bojím se, že tě ztratím, že se na mě vykašleš a už to nebude jako dřív.“ vysvětloval a jeho posledním slovům nebylo skoro vůbec rozumět, protože je vykoktal s pláčem.

,,Ne, broučku neplakej, nesmíš plakat. To nejde, slzy ti nesluší.“

,,Proč? Teď už je to jedno.“ rozbrečel se ještě víc a přitulil se ke mě, jak jen mu to situace dovolovala.

,,Lásko, prosím, moc tě prosím neplakej. Já ti slibuju, já ti přísahám, že tě neopustím. Hlavně neplakej.“ utěšoval jsem ho, ale v hloubi duše jsem se proklínal, že jsem to řekl. Pochybuju, že to tak dlouho vydržím.

,,Ještě že tě mám, lásko moje.“ usmál se.

,,A to já jsem taky rád.“ oplatil jsem mu to.

,,Já tě moc miluju.“

,,Ale Bille, já to vím. To mi nemusíš říkat.“

,,To je dobře, moc dobře.“

,,Kluci, nerada vás ruším, ale Tom má jít k doktorovi. Už jsou výsledky ostatních testů.“ Šel jsem se sestřičkou k doktorovi. Bylo vidět, že to Billa zajímá a jistě chtěl, abych se vrátil co nejdřív.

autor: Willy
betaread: Sajuš