,,Tome, posaď se.“ vyzval mě doktor. Máma a Gordon už seděli na sedačce, sedl jsem si vedle nich a čekal. Doktor se nadechl a začal: ,,Pokud Bill bude pravidelně cvičit, bude moct zase chodit. Ale dá to hodně práce.“ Měl jsem chuť začít křičet a skákat, ale radši jsem si to rozmyslel. ,,Řekněte mu to vy, nebo mám já?“ zeptal se ještě doktor.
,,Já mu to řeknu.“ odpověděl jsem mu rychle a šel za bráškou. Ležel natočený k oknu a po tvářích mu stékaly slzy. Pohladil jsem ho po tváři a on se na mě podíval těma jeho nádhernýma očkama.
,,Neplakej, už není proč.“ začal jsem ho utěšovat. ,,Doktor říkal, že když budeš pravidelně cvičit, tak zase budeš moct chodit, ale dá to práci.“ Billovi se najednou oči rozzářili štěstím.
,,O-opravdu?“
,,Opravdu Billí, zase to bude jako dřív.“ odpověděl jsem mu a už jsem nelitoval toho, co jsem mu slíbil. Sklonil jsem se k němu a lehce ho políbil na rty.
,,Tomí, já ti musím něco říct.“ oznámil mi se zcela vážným výrazem.
,,A-a co?“ vyděsil jsem se, protože takovým to tónem mluví jen když něco provede.
,,Já tě miluju,“ řekl mi a začal se smát. Ulevilo se mi, že to není nic vážnýho a sedl jsem si vedle něho.
,,Tohle mi nedělej, víš jak jsem se bál?“ káral jsem ho, ale spíš jen ze srandy.
,,Tomi se na mě zlobí.“ řekl dětinským hláskem a natočil se k oknu.
,,Ale Billí, já se nezlobím.“ nečekal jsem na jeho reakci a začal jsem ho lechtat. Svíjel se a prosil, abych toho nechal. Možná na tom nebude zas tak špatně, jak to vypadá a to mi vzápětí potvrdil i doktor, který přišel.
,,Tak vidím, že už ti nic není.“ zasmál se na Billa.
,,Ne, já nechci odpočívat ani spát se mi nechce.“ bránil se a ani nevěděl, proč doktor přišel.
,,Ale já po tobě nechci, aby jsi odpočíval. Přišel váš manažer, tak ho sem vedu, protože rodiče už odjeli domů.“ David opravdu přišel a v ruce nesl nějaký noviny.
,,Ahoj Bille, jak je?“
,,Jde to, ale mohlo by to být lepší.“
,,To se spraví, radši se zajímej o tohle.“ David hodil Billovi na postel noviny. Na titulku byl nápis: ‚Antifanoušci vypsali odměnu. 1 000 euro tomu, kdo dorazí Billa Kaulitze!‘ ,,Měli by jste si to přečíst.“
,,Do světa se rozšířily zprávy o Billově zranění, které způsobil kamion, jež narazil do jejich auta, když jeli s Tomem do Berlína. Náraz způsobil Billovi trvalé poškození páteře.“ četl opatrně brácha. ,,Spekuluje se o tom, že to nebyla pouze nehoda, ale útok antifanoušků. Policie se k tomu odmítla vyjádřit a jako důvod uvedla to, že ještě nemají důkazy. Antifans ale vše potvrdily, když vypsaly odměnu ve výši 1 000 euro tomu, kdo dorazí Billa Kaulitze úplně a 1500 euro tomu, kdo oddělá oba dva. Všichni se k této akci odmítají vyjádřit, dokonce i manažer TH David Jost, odmítl pozvání na rozhovor ve kterém by vysvětlil, co s tím hodlá dělat. Ale určitě k tomu má velké důvody. Jedním z nich by mohlo být to, že se bojí, aby únosci neznali plán ochrany a nemohli se ho pokusit zkazit. Jedno je jisté; dvojčatům Kaulitzovým jde o život.“ Bill hodil noviny na zem a přes hlavu si přetáhl peřinu.
,,Bille, nebreč. Nic se vám nestane.“ utěšoval ho David a sundal z něj peřinu. ,,Slibuju Bille, ty lidi se najdou a do té doby vás ochráníme. Tady v nemocnici s tebou bude dvacet čtyři hodin denně ochranka a u Toma taky.“
,,David má pravdu, neplakej. Všechno bude dobrý,“ přidal jsem ,,Dáme si pozor.“
,,Tak jo, ale budeš mi z domu pořád volat, abych věděl, že jsi v pořádku.“ rozhodl Bill a otřel si uslzený oči.
,,Jasně, že budu. Pořád ti budu volat.“
,,A ještě Bille, mluvil jsem s doktorem a dohodli jsme se, že půjdeš domů dřív, protože tady to pro tebe není zrovna bezpečný.“
,,Ale vždyť jsi říkal, že tu bude ochranka. Tak proč?“ vyděsil jsem se a Bill jen nechápavě koukal.
,,Jo to jo, ale nikdy nevíš. Převlečou se za doktora a řeknou, že mu jdou dát něco na uklidnění a místo toho mu píchnou nějaký jed.“ Bráška se zase schoval pod peřinu. Nechápal jsem ho. Co to do něj najednou vjelo? Vždycky se se vším dokázal vyrovnat. Vždycky všechno zvládal, i negativní stránky slávy, ale teď ne. Možná to bylo proto, že teď to všechno bylo jinak, že teď se změnil. Ale ten můj bráška, tan sebevědomej kluk byl pryč. Peřina se natřásala a z pod ní byly slyšet Billovi vzlyky.
,,Ne Bille nebreč, nic se ti nestane, mi tě ohlídáme.“ uklidňoval ho David, avšak zbytečně. Bill neustále vzlykal a byl schovaný pod peřinou.
,,Mohl by jsi nás nechat chvilku o samotě?“ poprosím Davida a ten samozřejmě sebere novina a odejde. ,,Billí, vylez prosím.“
,,Věděl jsem, že to řekneš, že ho odsud vyhodíš.“ oznámil mi a pokusil se o úsměv.
,,Ty jsi to jen hrál. Víš jak jsem se o tebe bál?“
,,Já vím, ale já chtěl, aby jsme si spolu užili co nejvíc. Vždyť přece už zítra tu jeden z nás nemusí být.“ řekl a zase zesmutněl.
,,Ale Bille, budeme tu oba a taky ještě dlouho.“ uklidňoval jsem ho a lehce ho políbil. Přitáhl si mě k sobě a začal mě vášnivě líbat. Když se mu chce, tak to ten můj malej ďáblík umí pořádně rozjet. Během chvilky jsem na něm ležel a hladil jsem ho ve vlasech. Aniž bych si uvědomoval co dělám, začal jsem mu rozepínat knoflíky u pyžama.
,,Tome…“ ve dveřích z ničeho nic stál David a nechápavě na nás koukal.
autor: Willy
betaread: Sajuš
